Prošlo několik dní od událostí v Tajemné komnatě a nastala hodina Lektvarů s obávaným profesorem Snapem.

Harry společně s Hermionou a zbytkem Nebelvírských, kteří měli zapsaný tento předmět, mířili k učebně a cestou probírali dnešní lektvar.

„Hermi?“ začal Harry trochu nervózně.

„Ano?“

„Koukla by ses mi rychle na úkol?“ zkusil to nejistě a vylovil z tašky ruličku pergamenu.

„Teď?“ zaškaredila se na něho. „To jsi to nemohl vytáhnout dřív.“ A sebrala mu pergamen prudkým pohybem z ruky. Mladík se jenom začervenal, ale toho už si dívka nevšimla, jelikož měla nos zabořený v eseji do Lektvarů. Po asi pěti minutách zvedla od práce hlavu, překvapeně se podívala na Harryho a řekla: „Je to výborné.“

„Opravdu?“ vyjekl Harry radostně.

„Ano,“ potvrdila mu to ještě jednou Hermiona. Pak se znovu podívala do pergamenu a pokračovala: „Řekla bych, že je lepší než moje.“

„Cože?“

„Řekla jsem, že je lepší než moje,“ zopakovala mu svojí větu a podala mu esej zpátky.

„Miono víš, že nejsi moc dobrá na vtipy,“ pravil trochu naštvaně.

„To není vtip,“ trvala si na svém. „Je to stručné, jasné a výstižné. Tak jak to má být. Jak jsi to udělal?“

„Tak to sám nevím,“ pokrčil rameny a vešel s ní do učebny. Usadili se na svá obvyklá místa, i když věděli, že je může Snape rozsadit, jak se mu zachce. Je jen o to, jakou bude mít náladu.

„Víš Harry,“ začala hnědovlasá dívka. „Všimla jsem si toho už dřív. Zlepšil ses jak v učení, tak v kouzlech. Čím to?“

„Jak to myslíš?“ dělal, že nechápe.

„Nehraj na mě blbého, Harry,“ zavrčela dívka vztekle. „Víš, že na mě to nezabírá.“

„No,“ ošil se a hledal vestu ven. Věděl, že pravdu jí říct nemůže. Nepochopila by, co všechno s Dracem a Nevillem dokázali, viděla by v tom past nebo něco podobného. Pak ho ozářila spásná myšlenka a řekl: „Tak já ti řeknu pravdu. Ale slib mi, že se na mě nebudeš zlobit.“

„Dobrá. Slibuju.“

„Takže,“ nadechl se. „Když jste se dali dohromady s Ronem, začali jste trávit více času spolu a já jsem zůstal sám. A tak jsem se trochu vrhl na učení, abych zahnal nudu a nějak se zabavil.“

„Och, Harry,“ vydechla Hermiona. Trochu studu se jí projevilo na tvářích červenou barvou a řekla: „Stydím se, že jsme tě zanedbávali. Už se to nestane.“

Harry jen mávl rukou, jakože ho to netrápí. Chtěl k tomu ještě něco dodat, ale to už do učebny vešel profesor Snape s rozevlátým pláštěm za sebou.

Muž mávl rukou a dveře se za ním s ranou zabouchly. Přešel až k tabuli, otočil se čelem ke třídě a promluvil: „Dnes začneme nový projekt.“

Normálně by tato zpráva vyvolala vlnu mumlání a otázek, ale v hodině Lektvarů si nikdo nic takového nedovolil, jelikož by si tak vysloužil buď školní trest, nebo odečet bodů. Takže všichni mlčeli a čekali, co jim ještě profesor řekne.

„Rozdělím vás do dvojic,“ pokračoval Severus. „Vaším prvním úkolem bude vybrat si lektvar, volba je na vás, ale chci zdůvodnění, proč jste zvolili zrovna tento. Dále ho pak uvaříte, detailně popíšete postup a chování lektvaru v danou dobu přípravy.“

Harry už měl v ruce brk a všechno si pilně zapisoval. Nechtěl pak chodit za profesorem a ptát se ho. Věděl, že by si na něm smlsl.

Hermiona vedle něho zvedla ruku. Profesor po ní loupl pohledem, než jí pokynul, aby mluvila. Dívka se tedy zeptala: „Jak dlouho na to máme?“

Snape, i když neměl Nebelvíry moc v lásce, uznal, že je to správně položená otázka, tudíž odpověděl: „Budete na to mít několik týdnů. Doporučuji si vybrat lektvar, který k něčemu bude. A ne nějaký Mnoholičný lektvar. Například Felix felicis či Doušek živé smrti by mohli být velmi kladně ohodnoceny. Oba potřebují dlouho zrát, a tudíž potřebují dlouhou dobu přípravy. Na svém projektu budete pracovat jak v mé hodině, tak i mimo ni. Podle toho jak zpracujete zprávu, umícháte lektvar a zda bude fungovat, budete ohodnoceni. Dotazy?“

„Takže si můžeme vybrat, jakýkoliv chceme?“ ujišťovala se Pansy, zda dobře porozuměla.

„Ano.“

„Jak detailní chcete zpracování?“ padla další otázka.

„Co nejvíce.“

„Jak se budou zkoušet lektvary?“ zeptal se Blaise. „Přece jenom Doušek živé smrti nemůžeme jen tak někomu nalít do krku.“

Snape mrkl po Harrym, než odpověděl: „Sice je to lákavá nabídka, ale myslím, že brouci nebo menší hlodavci budou stačit. Tedy pokud to bude nebezpečný lektvar. Pokud to bude například Veritasérum můžeme ho vyzkoušet i na lidech.“

„Jaké budou dvojice?“ zeptala se Hermiona.

„Jelikož ředitel má rád mezikolejí akce,“ ušklíbl se profesor. „Jednotlivé dvojice budou složeny z různých kolejí.“

Ze Zmijozelské strany třídy se ozvalo nesouhlasné zamrčení, které umlklo v okamžiku, kdy Snape zvedl ruku, aby třídu umlčel. Na to natáhl ruku ke stolu, kde leželo několik pergamenů, a jeden z nich si přivolal. Vklouzl mu do ruky s lehkostí. Rozbalil ho a četl: „Zabini-Grangerová, Parkinsonová-Patilová, Potter-Malfoy…..“

Harry poslušně zasténal, jakože ho profesorův výběr nenadchl, ale ve skutečnosti byl rád. Mohl dopadnout hůř. Například s nějakým Zmijozelem.

„Moc vtipné, Pottere,“ zavrčel Draco.

„Ale Dračku,“ zatrylkoval Harry vesele. „Přece mě nebudeš brát vážně.“

„To je pravda,“ souhlasil Draco ironicky. „Tebe brát vážně ani nejde.“

Jejich vnitřní rozhovor přerušil profesorův hlas: „Pro dnešek tato hodina končí. Doporučuji začít s projektem, abyste všechno stihli.“

Harry se naklonil k Hermioně a řekl: „Jdu za Malfoyem.“

„Drž se,“ stiskla mu rameno. Sama si posbírala svoje věci a přesunula se ke svému partnerovi.

„Malfoyi,“ kývl Harry hlavou na pozdrav, když si sedal vedle Draca.

„Pottere,“ oplatil mu pozdrav stejně. Počkal, až se mladík usadí, než se zeptal: „Nějaký nápad?“

„Veritasérum by nebyl špatný nápad,“ navrhl Pyro nesměle.

Draco se zamyslel, než souhlasně řekl: „Souhlasím.“ S tím začal škrábat něco na pergamen.

„Co to děláš?“ zeptal se černovlasý Nebelvír a nahnul se přes rameno, aby se kouknul.

„Sepisuju body, kterých se musíme držet, a suroviny,“ vysvětloval tiše a dál se věnoval psaní.

Harry se tedy pohodlně usadil, opřel se o opěradlo a myšlenkami se toulal všude kolem. Z jeho klidného rozpoložení ho vytrhl mužský hlas, který se mu ozval za zády: „Doufám, pane Pottere, že všechnu práci nenecháte na panu Malfoyovi.“

Mladík se s trhnutím narovnal, otočil se na profesora a řekl: „Ne, pane profesore.“

„Výborně,“ ušklíbl se Snape. „Můžu vědět, co jste si vybrali za lektvar?“

„Veritasérum, pane,“ odpověděl Draco okamžitě.

„Dobrý výběr, pane Malfoyi,“ pochválil ho Severus. Harry se vedle jenom trochu ušklíbl, ale tak aby ho profesor neviděl, jelikož by si asi vysloužil školní trest.

„Vlastně to navrhl tady Potter,“ řekl Draco jemně a mrkl nenápadně na Nebelvíra.

Severus se jenom trochu zarazil, a než pokračoval ve své obchůzce, pověděl: „Čekám od vás výbornou práci.“

Harry s otevřenou pusou koukal za odcházejícím Snapem, na to se otočil zpátky na Draca a zeptal se: „Co to mělo znamenat?“

„Co bys jiného čekal?“ nechápal Zmijozel. „Jsi v páru se mnou.“

„Hmm,“ zamrčel Harry a sebral Dracovi pergamen se seznamem surovin. Tiše se do něho začetl, pochvíli zvedl hlavu a pravil: „S něčím by nám mohl pomoc Nev.“

„To ano,“ souhlasil Malfoy tiše. „Některé rostliny musí být čerstvé a budeme pro ně muset jít do lesa.“

„Skvělý,“ ucedil Harry nadšeně. Zvedl ruku s listem pergamenu a zeptal se: „Můžu si to vzít?“

„Proč?“

„Ukážu to Nevovi a poradím se s ním.“

„Dobře,“ schválil mu Draco jeho návrh. Vidno, že někteří z jeho spolužáků už odešli, posbíral si svoje věci, rozloučil se s Harrym a taky vypadl ze třídy.

„Tak jaký to bylo?“ zeptala se Hermiona, když si Harryho odchytila u dveří z učebny. „Choval se slušně nebo měl plno připomínek?“

„Ve skutečnosti to byl náš nejklidnější rozhovor,“ odvětil černovlásek klidně.

„Opravdu?“ divila se dívka.

„Opravdu,“ zasmál se Harry.

 

„Neve, prosím tě, koukni na tohle,“ byla první věc, kterou Harry řekl Nevillovi, když se večer sešli v Nebelvírské společenské místnosti nad domácím úkoly.

Hnědovlasý mladík si vzal nabízený pergamen, otevřel ho a začetl se. Po asi pěti minutách zvedl hlavu a zeptal se: „Na co to potřebuješ?“

„Do Lektvarů na projekt,“ vysvětloval Pyro a hledal cosi v tašce. „Jsem ve dvojici s Dracem.“

„Aha,“ odvětil druhý Nebelvír. „A na jaký lektvar?“

„Veritasérum.“

„Hmm,“ zamyslel se Neville a Harry ho nechal. Věděl, že mu mladík pomůže, ale potřebuje si ujasnit všechny rostliny, které budou potřebovat. Mezitím se sám vrhl na esej do Přeměňování.

„Některé z těch rostlin budou muset být čerstvě nasbírané,“ přerušil ho z jeho soustředění nad úkolem. „Budete muset do Zapovězeného lesa.“

„To říkal i Draco,“ povzdechl si Chlapec, který zůstal naživu.

„Půjdu s vámi,“ ujišťoval ho Nev. Odložil list pergamenu na stolek a zeptal se: „A kdy chcete jít?“

„Co nejdřív,“ vmísil se jim do rozhovoru Draco. „Musíme ten lektvar uvařit co nejdříve, ať se s ním nedrbeme během zkoušek.“

Neville se zamyslel a po chvíli pronesl: „Musíme počkat, až sleze sníh. Sice už ho moc není, ale některé rostliny nejsou ještě ani probuzené. Vidím, to tak nejdřív za pár týdnů. Tedy spíše podle počasí.“

„Výborně,“ řekl blonďatý Zmijozel. „Mezitím se vrhneme na přípravy.“

 

Draco zapřáhl Harry pěkně tvrdě do příprav na tvorbu lektvaru, až černovlasý mladík valil oči a na dotazy typu – Proč se tak honí? Padaly odpovědi tyto – Protože nechci špatnou známku!

Takže chudák Harry byl nucen velmi aktivně se podílet na všech věcech kolem. Nutno dodat že v takovémto shonu uběhlo několik týdnů a mezitím se přihlásilo jaro a s ním i plánovaná návštěva Zapovězeného lesa.

 

„Dneska večer jdeme,“ řekl Neville Harrmu ráno u snídaně.

„Kam?“ nechápal plně v tu chvíli.

„Do lesa,“ ozval se přes celou Velkou síň Draco od své rozjedené snídaně.

„Och.“

„Ano. Och,“ ušklíbl se Nev.

„Mimochodem,“ promluvil Draco znovu. „Vymyslel jsem, jak budeme říkat Nevillovi.“

„Jak?“ ozvalo se dvouhlasně.

„Iris,“ odpověděl blonďák. „Vystihuje to jeho povahu.“

„Iris,“ zopakoval Nev zamyšleně. „Jo. To se mi líbí.“

„Tak tedy Iris,“ souhlasil Pyro. „Už zbýváš jenom ty, Draco.“

„Pořád nic?“ zajímal se Iris a klidně si mazal toust marmeládou.

„Bohužel,“ povzdechl si Zmijozelský student. „Večer se sejdeme u hranice lesa.“

 

Večer přišel rychleji, než se kterýkoliv z nich nadál. Sešli se v místě, ze kterého často vybíhali do lesa ve svých zvířecích podobách. Ale dnes měli jiný úkol.

„Máš seznam?“ zeptal se Draco Harryho, když kontrolovali, zda mají všechno. Od seznamu až po tašku na rostliny.

„Mám,“ odpověděl Pyro a ukázal mu list pergamenu. Pak ho znovu schoval do kapsy pláště a zeptal se: „A jak půjdeme?“

„Jako lidi,“ usoudil po chvíli přemýšlení Neville a jako první se vnořil do temnoty lesa. Ostatní dva mladící ho okamžitě následovali, aby se jim neztratil. Ani jeden z nich si nevšiml postavy v temnotě, která je velmi pečlivě pozorovala.

TBC

14.06.2011 17:25:27
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one