„Harry, posviť mi,“ řekl Draco černovláskovi a zahleděl se do tašky, do které sbírali rostliny na projekt do lektvarů.

„Hned,“ odvětil Pyro a přišel k němu blíže. Natáhl ruku, ale místo aby použil hůlku, soustředil se a na dlani mu vyšlehl oheň.

Blonďák se na něho překvapeně podíval, než nadšeně řekl: „Výborně. Lepšíš se.“

„To my všichni,“ pokrčil mladík rameny, ale i tak mu trochu zčervenaly tváře. Nechal Draca, ať hledá požadovanou rostlinu a sám se rozhlížel hledajíc Nevilla.

„Tady jsem,“ ozvalo se zpoza jednoho stromu Nevillovým hlasem. Uslyšel totiž ve své mysli, jak o něho má Harry obavy.

„Našel jsi něco?“ zajímal se Draco celkem tichým hlasem, jelikož i když měl sílu, nato aby porazil jakéhokoliv tvora, který by se na ně vrhl, ale i tak to nechtěl riskovat.

„Jo, něco tady je,“ ujišťoval ho Iris a dal mu nahlédnout do košíku, který měl v ruce.

„Tak co nám chybí?“ zeptal se Harry, když se k nim přidal a posvítil mu ohýnkem.

„Ještě jeden druh a budeme mít všechno,“ ujišťoval ho Neville a koukal kolem sebe. „Jen nevím, jestli už rostou.“

„Cože?“ vyhrkl zbytek jejich týmu.

Iris zčervenal a vykoktal: „No… jaksi jsem ….zapomněl.“

„Zapomněl?“ vyprskl Draco. „No to je úžasný.“

„V klidu, Draco,“ snažil se uklidnit kamaráda Harry, ale moc to nezabíralo.

„Pottere, ty nechápeš, že nás to strašně zbrzdí?“ vrčel blonďák jako drak. Nikdo z nich si nevšiml, jak byli zabraní do hádky, že se nad nimi zatáhly mraky a schylovalo se k dešti.

Draco znovu otevřel pusu, že těm dvěma Nebelvírům ještě něco pěkného řekne, ale razantně ho zastavil prudký déšť, který se v tu chvíli snesl z nebe. Stál tam s pootevřenou pusou, překvapeným výrazem ve tváří a s mokrou vizáží.

Harry to už nevydržel a vyprskl smíchy, jelikož pohled na mokrého Draca byl víc než směšný. Neville, který stál vedle něho, se sice ještě chvíli držel, ale i on se nakonec rozesmál. Zmijozelský princ si se vší hrdostí, která v něm zbyla, odhrnul vlasy z tváře a rozešel se ke škole. Ani jednou se neotočil.

Harry se už trochu uklidnil, a proto se mezi prudkými nádechy zeptal: „Asi jsme ho naštvali, co?“

„Trochu,“ souhlasil Iris.

„Opravdu se nedá ta kytka v téhle roční době najít?“ zajímal se Harry a snažil se v dešti přes mokré brýle něco vidět. Nakonec vztekle zavrčel, strhl si je z nosu a schoval si je do kapsy. Nato se podíval na Neva a znovu se zeptal: „Co budeme dělat?“

„Něco mě napadlo,“ řekl nakonec a klekl si na mokrou zem. Zavřel oči, natáhl dlaně nad půdu a soustředil se. Pochvíli posunul ruce o kousek doleva a pak doprava, jakoby něco hledal. Nakonec se usmál a položil ruce na zem. Harry zvědavě přišel blíž, aby dobře viděl a překvapeně vydechl, jelikož mezi prsty Nevovy ruky začaly ze země vyrážet mladé rostlinky.

„Páni,“ ohodnotil to Pyro. „Je to ta, co nutně potřebujeme?“

„Ano.“

„Taky jsi s tím mohl přijít dřív,“ zašklebil se Harry.

„Nenechali jste mě ani nadechnout,“ zavrčel v odpověď a nechal rostlinku vyrůst do plné velikosti. Poté ji jemně vyprostil ze země a uložil do košíku. Vstal, nad špínou na kalhotách mávl rukou, a vydal se ke škole. Harry ho rychle následoval.

„Doufám, že s námi Draco bude zítra mluvit,“ ušklíbl se Harry, když ze sebe ve sprše sundával promočené oblečení a vklouzl přímo pod horký proud vody.

„Až se vykoupe a trochu vyzuří, určitě s námi mluvit bude,“ řekl Iris, který stál ve sprše vedle.

„S tím bych nepočítal,“ ozvalo se jim v hlavách současně Dracovým hlasem.

„Máme tu kytku,“ zkusil to Harry trochu vyžehlit a mezitím si mydlil hlavu.

„Aspoň něco,“ zavrčel blonďatý princ. „Budeme moc brzy začít.“

 

Draco druhý den vstal v lepší náladě, než v jaké šel spát. Přece jenom ráno moudřejší večera. Takže v dobré náladě došel až na snídani, posadil se na své obvyklé místo na lavici u Zmijozelského stolu a naložil si míchaná vajíčka s opečenou slaninou a toustem. A s velkou chutí se do toho jídla pustil.

Chuť k jídlu mu vydržela přesně pět minut, než si k němu sedla Pansy a otevřela svou pusu: „Dracoušku, kde jsi včera v noci byl? Čekala jsem na tebe.“

Blonďák si povzdechl a musel dost krotit, aby jí neproklel do dalšího týdne. Místo toho se usmál a řekl klidně: „Pokud si pamatuji, na ničem jsme se nedomlouvali.“

„Ale Dracoušku,“ zamrčela znovu otravným hlasem, který Dracovi vařil krev v žilách. „Nebuď takový.“

„Pansy, drahá,“ pokračoval v jídle. „Zmlkni. Chtěl bych se v klidu nasnídat.“

„Ale,“ začala znovu, ale okamžitě zmlkla, když po ní hodil vražedným pohledem. Místo toho se natáhla po svém poháru s džusem a chtěla z něho upít, ale něco nebylo dobře, jelikož z něho nic nevyteklo. Překvapeně se podívala dovnitř a vytřeštila oči.

„Pansy, co se děje?“ ozvalo se po její pravici od Millicent zvědavě.

„Je to zmrzlý,“ odpověděla a dala jí nakouknout do poháru.

„Asi ti někdo vyvedl vtípek,“ zašklebila se druhá Zmijozelská dívka a vrátila se ke své snídani.

„Až ho dostanu do rukou,“ zavrčela Pansy a třískla pohárem o stůl, čímž upoutala Dracovu pozornost k poháru. Sice ho to nijak nezajímalo, ale i tak se podíval na zmrzlý džus v poháru.

 

Během dne předal Harry Dracovi všechny potřebné suroviny a domluvili se, že musí zajít za Snapem se zeptat, kdy je učebna lektvarů volná, aby mohli začít s přípravou jejich úkolu.

„Půjdeme hned,“ rozhodl Draco. „Ať to máme co nejdřív za sebou.“

„Ech,“ byl Harry zcela jiného názoru. Vůbec se mu za neoblíbeným profesorem nechtělo.

„Bez debat, Pottere,“ zavrčel blonďák.

A tak Harry šel, sice neochotně, ale šel. Nebo spíše se coural za Dracem. Společně došli až před Snapovu pracovnu a Draco odhodlaně zaklepal.

Zevnitř se ozvalo celkem otráveně: „Dále.“

Mladý Malfoy chytl za kliku a zmáčkl. Dveře se před nimi bezhlesně otevřely a oba mladící vešli do pracovny.

„Profesore,“ pozdravili dvojhlasně.

„Pánové,“ opětoval muž pozdrav. „Co potřebujete?“

„Chtěli jsme se zeptat, kdy je v učebně lektvarů volno, abychom mohli začít pracovat na našem projektu,“ vyrazil ze sebe Draco jedním dechem.

Severus se na něho trochu překvapeně podíval a zeptal se: „To už jste shromáždili všechny potřebné suroviny pro přípravu Veritasera?“

„Ano, pane,“ odpověděl Harry, aby taky něco řekl a zapojil se tak aspoň trochu do rozhovoru.

„Výborně,“ řekl profesor po chvíli. Nato se natáhl po nějakých pergamenech a zahleděl se do nich. Nakonec jim sdělil: „Učebna je volná v pátek večer a pak celý víkend. Vyberte si svou dobu a sdělte mi, na kdy si zabíráte místnost.“

Draco si vzal z natáhnuté ruky pergamen a společně se do něho s Harrym zadívali. Ani jeden z nich si nevšiml zvláštního pohledu, který jim věnoval, jelikož byl překvapený, že na sebe neštěkají, ale normálně se domlouvají na hodině, která bude vyhovovat jim oběma.

Nakonec řekl Harry nahlas: „Vyhovoval by nám pátek večer.“

„Dobře,“ převzal si zpátky pergamen a poznamenal si do něho jejich požadovanou dobu. „Takže učebna je na páteční večer vaše. Musím vás kladně ocenit za včasné zamluvení učebny a shromáždění surovin.“

„Děkujeme, pane,“ řekli dvojhlasně.

„Všechno?“

„Ano,“ odvětil Draco.

„Takže nashledanou,“ ukončil jejich rozhovor Severus.

„Nashledanou,“ rozloučili se a odešli z pracovny.

Jakmile se za nimi zavřely dveře, Harry si mohutně oddechl. A Draco se k tomu vyjádřil slovy: „Bolelo to?“

„Hrozně,“ zasmál se mladík.

 

Dalších pár dní uteklo rychle a naše trojice neměla moc času na trénink, jelikož Harry s Dracem začali pracovat na úkolu do lektvarů a nechtěli přitahovat pozornost tím, že s nimi do učebny chodil i Neville. Takže ten začal trávit svůj volný čas v Tajemné komnatě s osidlem. Ne, že by mu to nějak vadilo.

Ale jednou večer se s nimi vydal do učebny lektvarů, byl totiž zvědavý, jak postoupili. Přece jenom Veritaserum nebylo jednoduché. Zaklepal tiše na dveře, i když si v duchu hned vynadal, jelikož se stačilo zeptat přes jejich spojení a ne je rušit hlukem.

Ale i tak se zevnitř ozvalo: „Dále.“

„Sorry, kluci, nějak jsem zapomněl,“ omluvil se s červenými tvářemi, když se na něho překvapeně podívali, jakmile vešel do laboratoře.

Draco to nijak nekomentoval a dál se skláněl nad kotlíkem. Takže se Nev otočil na Harryho se slovy: „Tak jak vám to jde?“

„Dobře,“ ušklíbl se černovlásek a dál krájel jakousi kytku do lektvaru. Nutno dodat že rukavice z dračí kůže už měl celé pokryté žlutou látkou, kterou ze sebe vypouštěla ona rostlina.

Blonďatý mladík usoudil, že se na chvíli může vzdálit od pomalu bublajícího lektvaru, a přidal se k nim u stolu s přísadami. Podíval se na práci, kterou odvedl Harry a musel uznat, že jednotlivé přísady připravil velmi dobře.

„Konečně ses něco naučil, Pottere,“ neodpustil si.

Harry se nad touto poznámkou rozčertil, popadl stříbrný nůž, kterým krájel přísady a hodil ho po Dracovi. Ale loktem zavadil o lahvičku s výluhem, ta se překotila a vylila svůj obsah. I když vylila, je taky nepřesné, jelikož substance při dotyku se stolem zmrzla.

Pyro překvapeně zamrkal a díval se na zmrzlý výluh na stole, pak zvedl hlavu a rozhlédl se kolem sebe, aby se ujistil, že to nevidí jenom o sám a oči se mu rozšířily překvapením ještě víc než předtím. Přímo před ním stál Draco s natáhnutou rukou k lahvičce a ve tváři úlek smíšený s překvapením.

První kdo se vzpamatoval, byl Neville. Jedním pohledem zhodnotil situaci a řekl: „Tak myslím, že jsme našli Dracovu schopnosti živlu. Je to voda a led.“

„Voda?“ divil se Harry. Rukou v rukavici ukázal na stůl a pokračoval: „Vidím jen led, kde máš tu vodu?“

„Vzpomněl si, jak jsme byli v Zapovězeném lese,“ napovídal mu Iris. „Draco se rozčílil a začalo pršet.“

„Pansyn džus,“ vyrazil ze sebe Draco, který ještě pořád nespustil pohled z ledového výluhu.

„Cože?“

„Zmrazil jsem jí džus, když mě lezla na nervy,“ vysvětloval trochu zaraženě.

Harému se po této větě objevil na tváři ten nejširší úsměv, na který se zmohl, několika kroky obešel stůl a pevně Draca objal.

„Och,“ stačil ze sebe Zmijozel vyrazit.

„Gratuluju, Draco,“ zašklebil se Nev. „Nebo bych spíš měl říct Ici?“

„Ice?“ převalil si na jazyku. Nakonec se usmál: „To se mi líbí.“

 

Uběhlo pár hodin, když se Harry narovnal, s křupáním si protáhl svoje záda a řekl: „Promiň Ici, ale já už nemůžu. Musím jít trochu na vzduch. Jsme tady už několik hodin.“

„Hmm,“ mrkl Draco po hodinkách a překvapeně si uvědomil, že za hodinu bude večerka pro jejich ročníky. Vzal si tudíž hůlku, zakouzlil na kotlík zaklínadlo, které zastaví čas, tak aby mohli pokračovat tam, kde skončili.

„Sláva,“ vydechl Harry a jako první vyrazil z laboratoře. Ani se neohlédl, když zakřičel zpátky: „Jdu se proletět.“

Draco jen zakroutil hlavou, ale musel se trochu pousmát. Nedivil se mu, i on byl trochu ztuhlý, ale jemu se už na koště nechtělo. Místo toho uklidil učebnu, ujistil se, že je všechno tak, jak má být a odešel do svého pokoje ve sklepení.

Mladý Potter mezitím vyšel na famfrpálové hřiště, rozhlédl se kolem sebe, zavřel oči a tiše si pro sebe zašeptal: „Accio Kulový blesk!“

Nemusel dlouho čekat a koště letělo jeho směrem. Musel se usmát, když ho chytil, nasedl a plnou silou se odrazil od země a vznesl se do vzduchu.

„Merline, to mi chybělo,“ zasmál se nahlas a proháněl se s větrem o závod. Takhle blbnul asi deset minut, než mu něco došlo. Pomalu zastavil koště, tak že se vznášel několik metrů nad zemí a rozhlédl se kolem sebe. A pak to uviděl. Nedaleko od něho jasně viděl poryvy větru, jak se snaží zlákat ke hře. Trochu nejistě natáhl ruku a ucítil vítr, jak se mu ovíjí kolem ruky a prstů.

„Vítr?“ zamumlal překvapeně a díval se, jak kolem něho vítr přidává na intenzitě.

„Děje se něco, Harry?“ zeptal se Nev trochu s obavami.

„Ne, nic špatného,“ uklidňoval ho rychle. „Ale asi se mi k ohni přidal vítr.“

„Vítr?“ ozval se Draco unaveně. „Holt, musíš mít něco extra.“

„Oheň a vítr,“ zamyslel se Iris. „Pasuje to k sobě. S tím nehneme.“

„Merline,“ vydechl Harry. „Živly, magické podoby, silná magie, co náš ještě čeká?“

„Ech,“ zamumlal Ice trochu nervózně.

„Copak jsi nám neřekl?“ zasmál se Longbottom.

„Poslední dobou nepotřebuju ke kouzlení hůlku,“ vysoukal ze sebe neochotně.

„Páni, a proč jsi nám to neřekl?“

„Asi se styděl?“ zasmál se Harry. Na chvíli se zarazil, než pokračoval: „Moment, vždyť si dneska kouzlil s hůlkou, proč?“

„Nechtěl jsem se předvádět.“

Oba Nebelvíři na chvíli zmlkli, než se Nev vážným hlasem zeptal: „Kdo jsi? A co jsi udělal s Dracem Malfoyem, kterého známe a máme rádi?“

„Moc vtipné,“ zavrčel Draco se smíchem v hlase.

 

Další pár dní uběhlo relativně v klidu, ale kluci neměli moc času na trénink, jak je pohltila škola a úkoly. Ale všechno se mělo změnit.

 

„Kde je Nev?“ zeptal se Ice, když se s Harrym sešli u umývárny.

„Dostal školní trest, ani nevím za co,“ odvětil Pyro klidně. „Počkáme na něho v komnatě.“

Draco se trochu ošil, než řekl: „Mám takový divný pocit. Pojďme ho najít.“

Černovlásek se po něm prudce otočil a zeptal se: „Měl jsi nějaké sny?“

„To ne,“ uklidňoval ho rychle. „Jen ho prostě chci najít. Možná jsem jenom vystresovaný. Ten lektvar nám moc nejde.“

„To ano,“ souhlasil Pyro a začal něco hledat po kapsách.

„Co děláš?“ zeptal se Malfoy zvědavě.

„Hledám mapu,“ vysvětloval rychle a nakonec vytáhl z kapsy pláště kus pergamenu. „Slibuji, že jsem připraven ke každé špatnosti.“ A mapa školy i školních pozemků společně i s jejich obyvateli se objevila. Oba mladící se nad ní sklonili a hledali v ní tečku se jménem Neville Longbottom.

„Tady je,“ vyhrkl Harry a ukázal kamsi do sklepení.

„Jdeme mu naproti,“ rozhodl Draco a sám se jako první vydal oním směrem. Harry rychle schoval mapu do pláště a rozběhl se za ním.

 

Neville rychle kráčel chodbou, která vedla ze sklepení, kde měl se Snapem školní trest, rozepnutý školní plášť za ním vlál, jak skoro běžel.

„Sakra,“ zavrčel mladík při pohledu na hodinky na zápěstí. „Kdybych nedostal ten pitomý školní trest, nešel bych pozdě. Zatracený Snape.“

 „Irisi,“ ozvalo se za ním hlasitě. Neville se překvapeně zastavil a otočil se po hlase. Z jedné z bočních chodeb na něho mával Harry.

„Pyro,“ oplatil mu stejným oslovením. Líbili se mu přezdívky, které si navzájem dali. „Ici.“

Draco se ušklíbl a pokynul mu: „Pojď! Je to zkratka a navíc jdeš pozdě.“

„Stěžuj si u Snapa!“ ucedil Nev a přidal se k nim. Do druhého patra k umývárně kráčeli rychle a tiše. Harry občas mlkl na mapu, aby se ujistil, že se nikým nestřetnou. Špatně by se to někomu vysvětlovalo, co dělají tak pohromadě.

Do Tajemné komnaty se dostali celkem rychle a bez problémů. Skoro si nestačili ani sundat školní pláště a už na sebe navzájem vrhali kletby. Potřebovali ze sebe dostat ten stres ze školy. Celá komnata se schvěla pod jejich silou.

 

Po asi třech hodinách padli vyčerpání na kolena. Sice nebyli ještě na konci svých sil, ale vyčerpání si na nich vzalo svou daň.

„Merline, to byla ale síla,“ zašklebil se Nev, kterému stále kolem zápěstí vlnily šlahouny osidla. Nevědomky po nich přejížděl prsty a hladil je.

„Jsem zvědavý, jestli vůbec vstanu,“ souhlasil Harry, který seděl kousek od něho opřený o stěnu.

„Nemáš moc na výběr,“ zasmál se Ice.

„Moc vtipné,“ odsekl Harry a pomocí zdi se pomalinku dostal do stoje. Kousek popošel, aby vyzkoušel nejisté nohy, a když uznal, že ho udrží, přešel ke svému plášti. Sklonil se pro něho a sebral ho ze země. Najednou se zarazil a šáhl do kapsy.

„Sakra,“ zaklel Harry, když z pláště vytáhl na světlo zlatý galeón, který celý žhnul. Vzhlédl od dlaně a podíval se vyděšeně na Ice s Irisem. Oba měli na tvářích stejný vyděšený výraz a v rukou svoje galeóny stejně rozžhavené.

TBC

17.06.2011 16:49:28
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one