„Sakra,“ zaklel Harry, když z pláště vytáhl na světlo zlatý galeón, který celý žhnul. Vzhlédl od dlaně a podíval se vyděšeně na Ice s Irisem. Oba měli na tvářích stejný vyděšený výraz a v rukou svoje galeóny stejně rozžhavené.

„Asi bychom měli jít,“ navrhl nesměle Neville a nespustil oči z galeónu.

„Kdo nás hledá?“ zajímal se Draco.

Harry se pořádně zadíval na kousek zlata a po chvíli řekl: „Brumbál.“

„Jdeme,“ zavelel Iiis a zvedl ze země svůj školní plášť. Aniž by čekal na ostatní, vydal se k východu z Tajemné komnaty. Draco s Harrym se po sobě podívali a následovali jeho příkladu.

Prošli vchodem do komnaty. Pyro se napůl otočil a zasyčel: „Zavřít!“

Ani se nezastavil, aby zkontroloval, zda byl jeho rozkaz vykonán. Stačil mu zvuk zavíraných dveří. Prošli několika tunely, než se objevili u východu.

Draco se podíval tunelem nahoru a povzdychl si. Nev si toho všiml a zeptal se: „Co se děje?“

Ice pokrčil rameny: „Nevím. Mám takový divný pocit, že se něco stane.“

„Nějaké vidiny či sny?“ optal se Harry.

„Ne.“

„Tak to vezmeme, jak to přijde,“ uzavřel to Iris.

Malfoy jen souhlasně kývl a bez zaváhání vyskočil do vzduchu, ale na zem nedopadl. Proměnil se do své podoby sněžné sovy a zamířil k východu. Podzemím se roznesl výkřik orla, který naznačoval, že i Neville se proměnil a mířil za ním. Nepotřeboval se otáčet, aby věděl, že obrovský černý krkavec letí s nimi.

Tři nádherní ptáci se objevili v dívčí umývárně a usadili se na zemi. Po chvíli se z nich opět stali tři mladíci. Dva Nebelvíři a jeden Zmijozel.

„Půjdeme všichni,“ zeptal se Draco a přešel k nejbližšímu zrcadlu. Podíval se do něho na svůj odraz a upravil si zelenostříbrnou kravatu.

„Myslím, že je to už teď jedno,“ pokrčil Neville rameny.

„Jak to myslíš?“ otočil se na něho Harry od umyvadel, která vracel do původního stavu, aby se nikdo nepovolaný nedostal do Komnaty.

„Jestli nás už hledají delší dobu, tak ví, že chybíme všichni,“ pokračoval druhý Nebelvír.

„Má pravdu,“ přidal se blonďák.

„Tak jdeme, ať to máme za sebou,“ souhlasil Harry a přešel ke dveřím. Opatrně vykoukl, zda není někdo na chodbě, a pak je otevřel úplně. Vyšel na chodbu a pokynul ostatním.

„Vsadím se, že Dobby musí šílet,“ ucedil Nev tiše, když procházeli chodbou.

„Nezdá se vám, že je tu nějaké velké ticho?“ zastavil se Harry uprostřed kroku. Teď už i zbytek jejich skupinky zpozoroval, že něco není dobře.

„To se mi nelíbí,“ zavrčel Ice a vytáhl si z pláště hůlku, i když ji teď nepotřeboval, aby mohl kouzlit.

„Myslíte, že Voldemort zaútočil?“ zajímal se Neville a podíval se po Harrym.

„Nevím,“ utrousil Harry vztekle. „Už dlouho ho necítím, asi to bude naším spojením.“

„Ach,“ vydechl Longbottom a jemně zrudl.

Harry si všiml jeho reakce a hned ho ubezpečoval: „Neboj, Neve. Nelituju toho. Konečně se v noci pořádně vyspím. A ty víš, jak jsem nevrlý, když nemám svůj spánek pro krásu.“

Draco si kousek od nich odfrkl, když slyšel Potterovu poznámku: „Ty bys krásu nepobral, ani kdybys o ní zakopl.“

„Malfoyi, neštvi mě,“ zavrčel na oplátku Pyro.

Než mohli svoji výměnu názorů přenést o úroveň výše, přerušil je dost naštvaný hlas: „Pottere, Longbottome, Malfoyi, kde jste k čertu byli?“

Všichni tři se jako na povel otočili a stanuli tváří v tvář rozezlenému profesorovi lektvarů.

„Ech,“ zakoktal se Harry.

„Výmluvný jako vždy,“ odfrkl si Snape a přejel je ještě jednou zkoumavým pohledem. „Už hodinu vás hledáme. Všichni studenti se měli shromáždit ve Velké síni. Kde jste byli? Opustili jste školní pozemky, váš trest bude probrán později. Teď jdeme!“

Bez nějakých dalších proslovů se otočil a vydal se směrem k Velké síni. Chlapci se po sobě podívali, pokrčili rameny a beze slova ho následovali.

„Pane profesore?“ zkusil to po chvíli Draco. „Co se stalo? Proč se všichni musíme shromáždit v Síni?“

Snape si povzdechl a řekl: „Stalo se něco hrozného. Profesorky McGonagallová, Prýtová a Davidsová byli včera nalezeny mrtvé v Zapovězeném lese. Podle všeho mučeny a zavražděny.“

„Ne,“ vydechl Neville zděšeně, když uslyšel jméno profesorky bylinkářství.

„Bystrozoři,“ pokračoval Snape, „si myslí, že to udělal někdo ze školy. Prý pro to mají důkazy.“

Všichni tři mladíci slyšeli ve Snapově hlase pochybnosti nad výkonem bystrozorů, ale nijak to nekomentovali. V tichosti došli až před zavřené dveře do Síně, kde se zastavili. Snape se ještě jednou otočil, aby si zkontroloval, že je sem dotáhl všechny tři, než se opřel do dveří a otevřel je. Okamžitě je zahltil hluk z místnosti. Podle toho hluku poznali, že tam byla celá škola. Profesor Snape vešel dovnitř a všichni zmlkli.

„Ach, vidím, že jsi je našel, Severusi,“ pronesl Brumbál s ohníčky v očích.

„Ano, pane řediteli,“ odvětil muž prostě.

„Kde byli?“ zeptal se jeden ze šesti bystrozorů, kteří stáli za učitelským stolem.

„Našel jsem je na chodbě,“ odpověděl znovu prostě.

Bystrozor si odfrkl, ale zadíval se na tři mladíky, kteří zůstali stát blízko východu a nervózně se rozhlíželi kolem.

„Chlapci,“ řekl ředitel. „Běžte si sednout, už jste se nás nazdržovali dost.“

Harry s Nevillem tiše přikývli a už se rozešli k Nebelvírskému stolu, když je zastavil hlas: „Ne tak rychle.“

Vzhlédli k hlavnímu stolu a uviděli bystrozora, který mluvil předtím, jak přechází dopředu. Sešel z vyvýšeného postu a přešel uličkou až k nim. Chvíli si je tiše prohlížel, než pokračoval: „Jmenuji se Simmons. Jsem vrchní velitel bystrozorů. Je vám známo, proč jsme tady?“

„Simmonsi nepřeháníš to trochu?“ozvala se Tonksová, která byla jedním z přítomných bystrozorů. „Vždyť jsme to ještě nikomu neřekli.“

„Pravda,“ souhlasil muž. Zvedl pohled od naší trojice a rozhlédl se kolem po Síni. „Je mi smutnou povinností vám všem sdělit, že profesorky McGonagallová, Prýtová a Davidsová, byly včera nalezeny umučené a zavražděné v Zapovězeném lese.“

Toto vyvolalo v Síni zděšené mumlání a pláč. Všichni studenti s hrůzou hleděli střídavě na bystrozora a na ředitele, aby jim to potvrdil.

„Bohužel studenti je to smutná pravda,“ přikývl Brumbál smutně. Když si ztěžka sedal do svého křesla, mohli žáci vidět, jak je skutečně starý, když ho zasáhla zpráva o smrti jeho starých přítelkyň.

Hluk v Síni přerušil silný mužský hlas: „Jsme tady proto, abychom tyto vraždy vyřešili. A věřte mi, že vinicí neodejdou nepotrestáni.“

S těmito slovy se znovu otočil na Harryho a jeho přátele stále stojící v uličce mezi stoly.

„To se mi vůbec nelíbí,“ pronesl Pyro v duchu.

„Nejsi sám,“ souhlasil Draco. Neville jen nepostřehnutelně přikývl.

„Řekněte mi chlapci,“ zeptal se jich. „Byli jste někdy v Lese?“

„Asi jako všichni tady,“ odvětil Draco ledově a založil si ruce na hrudi.

„A co tahle mýtina?“ řekl Simmons a mávl rukou s hůlkou. Před všemi se objevil mlhavý obraz jedné mýtiny v Zapovězeném lese. Celou dobu z nich ovšem nespustil oči a hledal sebemenší náznak nervozity.

„Zkouší nás,“ zavrčel Iris.

„Něco ví, ale zatím to nechce říct,“ souhlasil Harry.

Uvidíme, s čím ještě přijde,“ řekl Ice.

„No tak chlapci, všichni tady čekáme na vaši odpověď,“ promluvil po chvíli znovu bystrozor. Ve Velké síni bylo tíživé ticho, jak všichni čekali, co se z toho vyvine. Nikdo nechápal, proč se ptá zrovna těchto tří.

„Známe ji,“ odpověděl Neville klidně a na jeho tváři nebylo poznat, co si myslí. Naučil se od Draca schovávat svoje emoce velmi dobře.

„O,“ ušklíbl se vrchní velitel bystrozorů. „takže se přiznáváte, že jste tam byli?“

„Bystrozore Simmonsi, nebylo by lepší přesunout se někam do většího soukromí?“ přerušil ho Brumbál, který se znovu zvedl ze svého křesla, a teď se znepokojeně díval na divadlo před sebou.

„Ne,“ odsekl neslušně. „Tady je to dost vyhovující.“

„Protestuji!“ pokračoval ředitel školy. „Tito chlapci jsou pod mojí ochranou a musím vyjádřit svoje námitky k tomuto chování.“

„Můžete si namítat, co chcete,“ usmál se Simmons ledově. „Toto je vyšetřování vraždy a vaše názory tady nemají žádnou váhu.“

Znovu se otočil k trojici mladíků a vyštěkl: „Tak byli?“

Harry, který začal mít všeho dost, se napřímil a hlasem, který nepřipouštěl námitky, řekl: „Ano, asi před týdnem.“

„Proč?“

„Kvůli projektu do lektvarů,“ převzal si slovo Ice. „Byli jsme pro nějaké byliny, které musí být čerstvé, aby se dal namíchat příslušný lektvar. Můžete se zeptat profesora Snapa.“

„To udělám,“ ujistil je a přes rameno se zeptal: „Pane profesore, mluví pravdu?“

„Potter s Malfoyem mají skutečně společný projekt do lektvarů,“ zavrčel Snape neochotně.

Bystrozor se ušklíbl a s otázkou se tentokráte otočil na Nevilla: „A co jste tam tedy dělal, vy Longbottome?“

Dřív než se stačil Iris vůbec nadechnout, odpověděl za něho Harry: „Nev nám pomáhal najít požadované byliny. Je velmi nadaný, co se týče rostlin.“

Simmons se zkoumavě zadíval do Potterových očí a snažil se ho znervóznit, ale černovlasý mladík se nedal. Vždyť čelil samotnému Voldemortovi, nějaký bystrozor ho nevyděsí.

„Dobrá,“ ustoupil muž. Chvíli jen tak v tichosti přeskakoval pohledem z jednoho na druhého a přemýšlel, jak se trochu vyvést z rovnováhy. Okamžik se mu zdálo, že před ním stojí tři Zmijozelové, než dva Nebelvíři. Všichni tři byli velmi klidní. Nakonec se zeptal: „Použili jste nějaká kouzla, při tom vašem hledání?“

„Možné to je,“ pokrčil Longbottom rameny. A okamžitě toho litoval, jelikož zahlédl v očích bystrozora jiskru, která se mu vůbec nelíbila.

„Sakra,“ zanadával Draco, který to viděl taky.

„Teď to přijde,“ řekl Pyro trochu nervózně.

„Jak tedy vysvětlíte, že se na mýtině našli otisky vaší magie?“ zaútočil Simmons.

„Vždyť jsme vám teď řekli, že jsme tam možná kouzlili,“ zavrčel Harry, který začínal v nitru pomalinku zuřit, jelikož se mu tohle zacházení nelíbilo.

„Uklidni se, Pyro,“ snažil se Iris. „Chce nás znejistit.“

„A co tohle všechno má, co dělat s tou mýtinou?“ přidal se k Harrymu Draco. „Mohl byste to, už konečně vysvětlit?“

„Ale jistě,“ usmál se bystrozor. „Otisky magie se na místě, kde byla použita kouzla, udrží maximálně čtyřicet osm hodin, pak zmizí. A s touto mýtinou to má hodně společného.“

Na chvíli se odmlčel, aby dodal svým slovům trochu na dramatičnosti, než pokračoval: „Na ní jsme totiž objevili mrtvá těla vašich profesorek.“

Velká síní vybuchla křikem. Všichni chtěli vědět, co tím bystrozor myslí a plno další věcí. Každý něco pořvával, až na tři mladíky uprostřed místnosti. Ti stáli naprosto v tichosti, ale opak byl pravdou.

„Už jsem to pochopil,“ řekl Draco.

„Tak se pochlub,“ vybídl ho Pyro.

„Chce nás obvinit z jejich smrti,“ osvětlil mladý Zmijozel svojí teorii.

„To by musel mít ovšem v rukávu něco víc, než jen tohle,“ odfrkl si Neville sarkasticky.

Harry se uchechtl a řekl: „Ice, ty jsi ho úplně zkazil.“

„To těžko,“ hájil se Malfoy. „Už zkažený byl, jen to nedal najevo.“

„Hele vy dva, věnujte se ději,“ okřikl je Iris. „Myslím, že ten bystrozor ještě neskončil. Ještě má něco v rukávu.“

„TICHO!“ rozezněl se síní kouzlem zesílený mužský hlas. Chvíli to trvalo, ale nakonec se všichni studenti a někteří učitele utišili.

„Děkuji,“ řekl Simmons a znovu se plně soustředil na naše tři mladíky a výslech, který mínil dovést k úspěšnému závěru. Uvnitř se celý třásl nadšením, že to bude on, kdo zatkne Chlapce, který přežil za vraždu. Těšil se, jak mu strhne masku nevinnosti, kterou nosil pro okolí. Ale on věděl, že je stejně prohnilí jako Vy-víte-kdo, ne-li hůř. A ti dva? To byl bonus. Syn Smrtijeda a jejich poskok. Přímo před sebou viděl nějakou pochvalu od ministra kouzel.

„Budeme pokračovat,“ začal, ale.

„Já důrazně protestuji,“ ozval se Brumbál. Celý jeho postoj dával najevo, že není vůbec spokojený s vývojem situace. Každý kdo ho znal, pochopil, proč z něho má Temný pán strach. Jak sešel od učitelského stolu a razil si cestu ke skupince, šel z něho i strach. V očích naštvaný pohled a ve tváři odhodlání. Všem se naskytl pohled na kouzelníka, který už jednou porazil jedno z nejtemnějších kouzelníků své doby, Grindewalda. Bohužel to, ale neudělalo dojem na Simmonse. Lehce mávl rukou a Brumbálovi zatarasili cestu tři bystrozoři s připravenými hůlkami.

„Nenuťte mě, vás zavřít Brumbále,“ pronesl směrem k němu, „za maření spravedlnosti.“

Několik studentů a někteří učitelé zalapali po dechu. Ředitel byl váženou osobou v kouzelnickém společenství a tahle hrozba všechny překvapila.

Aniž by Simmons čekal na ředitelovu reakci, opět začal klást otázky: „Jak to vysvětlíte?“

Ani jeden z chlapců neodpověděl, jen si ho v tichosti měřili.

„To jsem si mohl myslet,“ ušklíbl se zlomyslně.

Celá Síň teď s napětím sledovala jeho počínání. Nikomu se nechtělo věřit, že by obvinil samotného Zlatého chlapce z vraždy. Ale zatím to tak vypadalo.

„Viník nebo viníci,“ začal a významně se na ně podíval. „Nevěděl, že ochranná kouzla kolem hradu, byly po útoku na ministerstvo rozšířeny o dvojnásobek, tedy zahrnují i onu mýtinu v lese. Díky tomu se nám podařilo na místo činu dorazit celkem brzy po aktivaci. Jenom díky neznalosti viníků se nám naskytla možnost použít kouzlo: Aperta praeterita. Jenž dává možnost nahlédnout do posledních chvil oběti.“

„Harry, Draco, zabili jste někoho v nejbližší době?“ zeptal se Nev ironicky.

„Zatím ne,“ odvětil Draco. „Ale silně nad tím začínám uvažovat.“

„Hlavně v klidu,“ krotil ho Pyro.

„Toto kouzlo,“ pokračoval Simmons. „Bylo v čas zakouzleno třemi bystrozory a pečlivě zaznamenáno pro identifikaci útočníků a pro soud. Proto je mi nyní čest vám ukázat, co toto kouzlo odhalilo.“

Než mohl z profesorů něco namítnout, mávl hůlkou a uprostřed Síně se objevilo obrovské plátno, na kterém se začaly odvíjet poslední minuty života tří bradavických profesorek.

 

Měsíc ozařoval mýtinu v lese a nocí se nesly výkřiky bolesti. Uprostřed prostoru se na zemi svíjely tři ženské postavy a nad nimi stáli jejich tři mučitelé v pláštích a kápěmi přes hlavu, z jejich úst prýštil krutý smích.

„Jaký to lahodný křik,“ zasmála se jedna postava. Znovu pokynula hůlkou a nejbližší žena začala křičet ještě víc.

„Pomalu,“ ozvala se druhá z postav a chytla ji za ruku. „Přece to nechceš skončit tak brzo.“

„Abych pravdu řekl, tak se trochu nudím,“ pronesl třetí z nich, který tak odhalil, že se jedná o muže. „Ten křik a pláč začíná být ohraný.“

„Kdyby byly trochu mladší, možná by se to dalo nějak zařídit,“ promluvil dalších z nich. „Ale takhle bych z toho měl jenom noční můry.“

„Příště,“ slíbil poslední.

Ti tři tam jen tak stáli a dívali se na třesoucí se hromádky u svých nohou, když se jedna z profesorek zmohla na tiché bolestné. „Proč?“

„Proč?“ poklekl k ní jeden z nich. Natáhl ruku a zvedl jí hlavu, aby se jí mohl podívat do obličeje, který nesl následky opakovaného použití Cruciosu. „Proč, ptáte se profesorko Prýtová? Já vám mile rád odpovím.“

Natáhl volnou ruku a stáhl si z hlavy kápi. Jemné měsíční světlo ozářilo tvář Nevilla Longbottoma s ďábelským úsměvem na rtech.

„Protože už toho máme dost,“ pronesl temně. „Jak si všichni kolem nás myslí, že jsme hodní poslušní chlapečci.“

„Přesně tak,“ strhl si kápi Draco Malfoy. „Naše číše přetekla. Je načase, aby se svět začal třást před námi a ne my před ním.“

I poslední z nich si sundal kápi a ve smaragdově zelených očích Harryho Pottera se míhalo něco temného, když si klekal k profesorce Davidsové. S úšklebkem řekl: „Voldemort je břídil. S tím si poradíme jedna dvě. To před námi se bude celý svět třást. Nikdo a nic nám nebude stát v cestě.“

„Ale z toho už vy mít strach nemusíte,“ usmál se Neville a znovu se naroval.

„Měly byste se cítit poctěné,“ převzal si slovo Malfoy. „Budete prvními, kdo bude mít tu čest ochutnat naší moc.“

„Sbohem,“ rozloučil se Harry.

Všichni tři namířili svoje hůlky na učitelky a jako jeden muž pronesli: „Avada Kedavra“

Objevilo se zelené světlo………………

 

Velká síni tonula v těžkém tichu. Po zhlédnutí posledních okamžiků života jejich profesorek se všichni zaraženě dívali na Harryho, Draca i Nevilla. Nikdo si nedokázal představit, že by některý z nich dokázal někoho zabít. I když Malfoy možná jo.

„Máme problém,“ řekl Draco.

„Neříkej,“ odvětil mu ironicky Nev.

„Vidíš, já ti to říkal, že jsi ho zkazil,“ promluvil Harry.

„Na to nemáme čas,“ přerušil ho druhý Nebelvír. „Co chceš teď dělat, zavřou nás do Azkabanu nebo dokonce nám dají polibek.“

„Zajímalo by mě, kde tohle vzali?“ zamyšleně pronesl Ice. „Skoro jsem uvěřil, že jsem tam tu noc byl, kdyby to nebylo jinak.“

„Nemáme moc na výběr,“ souhlasil Potter.

„Podotýkám, že s naší spojenou silou dokážeme srovnat celý hrad se zemí,“ podotkl Draco.

„A zničit tak Bradavice,“ zeptal se Nev. „Ani ve snu, to radši budu hnít ve vězení. Je to náš domov.“

„V tom případě zbývá jen jedno,“ uzavřel Harry diskuzi. „Jít dobrovolně.“

„Nesnáším, když zníš rozumně,“ ucedil blonďák.

 

Bystrozor Simmons nechal všechny kolem vsáknout šokující zprávu a jemně se usmíval. Konečně strhl masku nevinnosti, kterou nosil Harry Potter. Podíval se povýšeně na ty tři viníky a trochu mu zatrnulo. Oni se totiž dívali na něho. V jejich očích byl vztek a led. To nebyl pohled vyděšených mužů, kteří byli odhaleni na veřejnosti z krutého činu. Tihle byli ledově klidní, jakoby se jich to vůbec netýkalo.

„Máte k tomu, co říct?“ promluvil do ticha místnosti.

Mladý Malfoy si založil ruce na hrudi a nic neříkal. Neville Longbottom ho dál propaloval klidným ledovým pohledem. Slovo si vzal Harry Potter, který se narovnal, a řekl. „Myslím, že jsme si všichni udělali obrázek. Slova jsou zde zbytečná.“

Simmons jen zamrkal: „To mělo být přiznání?“

„I kdybychom řekli, že jsme to nebyli my,“ převzal si slovo druhý Nebelvír. „Tak nám nikdo nebude věřit, tak proč to prodlužovat?“

„Jde jen o to, zda nás dokážete udržet pod zámkem,“ ušklíbl se Draco.

Na toto už bystrozor reagoval: „Accio hůlky!“

Z plášťů mladíků vyletěly tři hůlky a zamířily si to do dlaně bystrozora. Ten je ještě v letu chytil a předal svému pomocníkovi, který se mezitím objevil po jeho boku.

„Zaevidovat!“ přikázal.

„Ano, pane.“

„Nasaďte jim pouta!“ vydal další rozkaz.

Bystrozoři, kteří bránili Brumbálovi, od něho odstoupili a vydali se splnit rozkaz. Ředitel Bradavic zůstal ztuhle stát a na tváři měl překvapení, když viděl vzpomínky. Nemohl tomu uvěřit. Nemohl uvěřit tomu, že se tak v Harrym spletl. Z jeho Zlatého chlapce se stal temný kouzelník, který mučí a zabíjí.

Mezitím už byly mladíkům nasazeny pouta a oni si je teď se zájmem prohlíželi.

„Deset vteřin,“ řekl klidně Nev.

„Souhlasím,“ přidal se Ice. „Ještě že nevědí naší skutečnou moc.“

Simmons se ještě jednou vítězně usmál, ale neradoval se dlouho, jelikož ho z cesty odsunula rozčílená dívka. Stanula před Dracem a vší silou, kterou v sobě našla, ho udeřila do tváře. Kdyby za ním nestál Harry a nevyrovnal jeho překvapení, asi by chytil druhou o zem. Takto jenom přiložil ruku k červené tváři a zašeptal: „Pansy.“

„Ty bastarde,“ zasyčela mu do obličeje. „Jsi ostuda všech Zmijozelů. Tímto s tebou nechceme už nic mít.“

Draco se s bolestí v očích díval za odcházející dívkou, která mu právě řekla, že už nepatří do jejich koleje, že se ho Zmijozelští zřekli. Zahanbeně sklonil hlavu. Nechtěl, aby někdo viděl jeho smutek a bolest.

Nev ho chtěl trochu povzbudit, ale než se k tomu dostal, přistálo mu na hrudi rajče. Překvapeně se zadíval na svou hruď, a pak zvedl hlavu, aby se podíval, kdo to hodil. Oči se mu rozšířily překvapením ještě víc, když zjistil, že zelenina přiletěla od Nebelvírského stolu. V očích všech Nebelvírů byla nenávist a zášť a v rukou další palebný materiál. Jako na povel všichni hodili jakýmkoliv jídlem, které měli po ruce, po Harrym a Nevillovi. Dávali jim tím najevo, co si o nich myslí.

Oba mladíci se k sobě přitiskli a snažili se ochránit si aspoň obličeje. Mohli kolem sebe vyčarovat bariéru, ale nechtěli upoutat pozornost k tomu, že dokážou kouzlit i bez hůlek nebo dokonce přes pouta, která mají tomuto zabránit.

Vrchní velitel bystrozorů se na to díval s radostí v očích. Konečně všichni pochopili, že jejich zachránce není nic jiného než černokněžník, a že jednou Smrtijed pořád Smrtijed. U posledního z obviněných měl spíše škodolibou radost. Znal chlapcova otce, vždy ho ve všem porazil, a teď mu to mohl vrátit. Jablko padlo daleko od stromu.

„Odveďte je!“ nařídil a díval se, jak všechny tři odvádějí z Bradavické jídelny. Nevšiml si ovšem jedné postavy, která vyklouzla postraním vchodem, až za ní zavlál černý plášť.

TBC

21.06.2011 10:19:58
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one