Během prázdnin, tedy už od příštího týdne, budu kapitolky přidávat vždy jen v pátek, jelikož nebudu mít na psaní tolik času, díky prázdninám a práci. Doufám, že vás to neodradí a zůstanete mi věrni, nebo aspoň Harrymu, Dracovi a Nevillovi :-D

Profesor Snape spěchal zkratkami, aby se co nejrychleji dostal do Nebelvírské věže. I když viděl jasný důkaz viny všech tří chlapců, nechtěl, nedokázal tomu věřit. Draco možná. S lety strávenými pod Luciusovou výchovou a strachem z Voldemorta. Ale Potter s Longbottomem? Ti těžko. Ani jeden z nich na to neměl žaludek, natož tak odvahu.

Právě proto spěchal do věže posbírat jejich věci. Věděl totiž, že jakmile je dostanou Nebelvíři do rukou, nebudou se rozpakovat je zničit. Jelikož pro ně už byl rozsudek vyřknut, i kdyby se nakonec ukázalo, že jsou nevinní.

„Otevři!“ zasyčel na portrét Baculaté dámy, která hlídá vchod, když se před ní objevil. Obraz se beze slova odklopil a nechal ho projít dovnitř. Rychlým krokem prošel společenskou místnost a schody doslova vyběhl. Hrál o čas. Věděl, že studenti můžou opustit jídelnu každou chvíli.

Rozrazil dveře do chlapecké ložnice šestého ročníku a rozhlédl se kolem sebe. Potterovu a Longbottomovu postel poznal okamžitě. Obě totiž vypadaly, jakoby v nich už dlouho nikdo nespal. Nijak se nad tím nepozastavil, všechno bylo výchovou.

Nadechl se a máchl hůlkou: „Accio Potterovy věci!“

Okamžitě se ze všech koutů začaly slétávat chlapcovi věci a skládat se do truhly. Dokonce ho ani nepřekvapil stříbrný neviditelný plášť ani obyčejný kus pergamenu, které se složily dovnitř. Moc dobře je znal. Mávnutím zaklapl víko truhly a dalším mávnutím ji zmenšil, tak že se mu vlezla do kapsy. Hned se přesunul k Nevillově posteli a zopakoval celý postup, až mu v kapse trůnily dvě truhly s osobními věcmi chlapců.

Rychlým kroky přešel k ohništi, ze záhybů pláště vytáhl malý černý váček a vysypal si z něho na dlaň trochu prachu. Byl to letaxový prach. Vhodil ho do ohně a s výkřikem: „Zmijozelská společenská místnost!“ Do něho vskočil.

Z krbu vypadl ve Zmijozelské společenské místnosti, která zatím zela prázdnotou. Věštilo to, že se v jídelně ještě něco děje, ale to ho nezajímalo, měl jiné starosti.

Prudce otevřel dveře do Dracovi ložnice, kterou měl jen pro sebe, jako každý Zmijozelský student od šestého ročníku nahoru.

„Accio Dracovy věci!“ křikl a sledoval, jak se stejně jako ve věži hromadí do kufru chlapcovi osobní věci. Nakonec ho v kapse tížily tři truhly.

Se spokojeným úšklebkem opustil Zmijozelské místnosti a vydal se k sobě do kabinetu, aby tam ukryl obsah svojí kapsy.

 

„Kde jsme udělali chybu, Rone?“ tiše vzlykala Hermiona do přítelova trička.

„Nevím, Hermiono, nevím,“ odvětil ji stejně tiše.

Šli společně s ostatními Nebelvíry do svojí společenské místnosti v tíživém tichu. Všichni byli otřeseni, ale to jim vůbec nezabránilo vyjádřit svůj názor v jídelně.

„Já věděl, že se mu nedá věřit,“ zavrčel jeden ze sedmého ročníku.

„Ale že sebou stáhne i Nevilla,“ zakroutil hlavou Seamus.

„Podívej se na to jasně,“ řekla Levandule. „Už od začátku roku spolu pekli a pořád se někam ztráceli. Měli jsme si toho všimnout dřív.“

„Ale ty jejich výrazy,“ promluvil Dean. „Ty z té vzpomínky. Jakoby to ani nebyli oni.“

„Věř, čemu chceš,“ odsekla mu dívka. „Jsou to vrazi a doufám, že za to co udělali, je odsoudí na hodně dlouho.“

„Jo,“ ozýval se kolem ní souhlasný křik.

„Patří jim to,“ křikl někdo.

„Chtělo by to ještě nějaký důkaz,“ ozval se někdo další. „Aby to bylo jasnější.“

„Jejich věci. Určitě bude v jejich věcech.“

Nebelvírští studenti, kteří byli vždy obrazem odvahy a statečnosti, teď žádali svojí spravedlnost. Skoro až shodili Baculatou dámu, jak se hrnuli dovnitř, aby prohledali Harryho a Nevillovi věci. Jaké bylo jejich překvapení, když v ložnici žádné jejich osobní věci nenašli.

 

Celá skupinka bystrozorů i se zatknutými se objevila na prostranství, které bylo určeno pro přemísťování, na ministerstvu.

„Jdeme,“ přikázal Simmons a sám se jako první rozešel směrem k bystrozorské části ministerstva, kde se vedli výslechy, drželi podezřelí apod.

Do Nevilla jeden z dalších bystrozorů strčil, aby se rozešel. Mladík skoro upadl, jak toto nečekal, ale naštěstí ho stačil Draco podepřít. Hnědovlásek se na něho vděčně usmál.

Pyro se podíval po Tonksové, ale viděl jen bolest a nenávist v jejích očích. Nedivil se. Po tom co všichni shlédli, by se taky nenáviděl. Ale jeho poraženého nikdo neuvidí. Hrdě se narovnal a pevnou sebevědomou chůzí následoval Simmonse. Brzy se po jeho bocích objevili i Draco s Nevem. Mrkl po nich pohledem a viděl, že i oni s vysoko zdviženou hlavou a hrdým pohledem čelí nepřízni osudu.

„Simmonsi, co se to děje?“ oslovil bystrozora jiný, když viděl, koho to vede k místnostem pro zadržené.

Muž se jenom usmál a řekl: „Tito tři byli zatčeni za mučení a vraždu tří bradavických profesorek.“

„Ale to je přece Potter,“ zakoktal se mladší bystrozor.

„A taky vrah,“ shrnul to Simmons a dál pokračoval v cestě.

Zastavil se až před jedněmi dveřmi. Podíval se po chlapcích a řekl: „Naneštěstí nemáme dost volných místnosti, abychom vás drželi odděleně, takže bude společně v jedné. Nasaďte jim obojky. Nestojím o to, aby utekli.“

Na tento popud se jeden z bystrozorů rozběhl pryč a za chvíli se vrátil. V rukou držel tři stříbrné obojky s červenými kameny, které do nich byly vsazené. Předal je Simmonsovi a opět se zařadil na své místo.

„Víte, co je toto,“ zeptal se jich a mával jim kruhy před obličeji. „Toto jsou poutací obojky. V okamžiku, kdy vám je nasadím, a tento červený krystal se rozzáří, přijdete o svoji magii. Dokud vám je zase někdo nesundá, tak můžete zapomenout na magii. Och, málem bych zapomněl. Aby se dali sundat, musíte znát správné slovo, aby se odemkly. “

„Ne, už ne, prosím,“ panikařil v duchu Neville, který si při pohledu na obojky, vzpomněl na řetězy, které poutaly jeho magii celý život. Podruhé to už zažít nechtěl.

„Klid, Irisi,“ natáhl se po něm Draco a snažil se ho trochu uklidnit.

„Já už nechci,“ vzlykal v duchu Nev. „Celý život jsem byl spoutaný, už nechci znovu.“

„Neville, podívej se na mě!“ přikázal Pyro a čekal, než ucítil, že se na něho plně soustředil. „Já ti slibuju, že ten obojek nebudeš mít na sobě delší dobu, než bude nezbytně nutné. Jestli nás odsoudí, což vidím celkem pravděpodobně, a pošlou do Azkabanu, nebudeme tam moc dlouho.“

„Cože?“ vyhrkl Ice překvapeně.

„To jako čekáš, že budu sedět ve vězení, když jsem neviný?,“ zajímal se Harry klidně.

„No, ne,“ souhlasil blonďák. „Ale nečekal jsem, že řekneš takto otevřeně, že utečeme.“

„Jestli to půjde,“ namítl Nev, už trochu klidnější. „Je to přece jenom Azkaban.“

„Bez Mozkomorů to bude hračka,“ řekl druhý Nebelvír.

A Ice se začal smát: „Teď mluvíš jako správný Zmijozel.“

„Díky,“ zasmál se Chlapec, který přežil.

„Nasaďte jim je,“ zavelel Simmons a podal obojky několika bystrozorům, aby vykonali jeho rozkaz. On sám mezitím otevřel dveře do zadržovací místnosti a vešel do ní.

Potter se klidně díval na Tonksovou, jak mu připíná obojek a sundává pouta na rukou. Nic ji nevyčítal, věděl, že plní jenom rozkazy. Promnul si zápěstí otlačená od okovů a beze slova pobídnutí sám vešel do místnosti, ve které bude chvíli pobývat. Aniž by si všímal Simmonse, přešel k jedné z několika židlí a pohodlně se usadil. Mužovy naštvané pohledy ignoroval. Než stačil bystrozor něco říct, vešli dovnitř i Draco s Irisem.

Mladý Zmijozel se rozhlédl kolem po prostě zařízené místnosti, ve které bylo jenom několik židli, stůl a podél jedné stěny dlouhá lavice, asi určená ke spaní, a pohrdlivě si ufrkl.

„Nejste tady na dovolené,“ ucedil Simmons skrz zuby.

„Neříkejte,“ usmál se Neville klidně a elegantně se posadil na židli vedle Harryho.

„Neměl byste se jít pochlubit nadřízeným,“ zeptal se Ice se sarkastickým úšklebkem. „Že jste chytil vrahy bradavických profesorek?“

„Nemusíte mít strach,“ odsekl starší muž. „Než bude večer, celý svět bude vědět, že vy tři nejste o nic lepší než Vy-víte-kdo a jeho Smrtijedi.“

S těmito slovy opustil místnost a s bouchnutí za sebou zavřel dveře, nechaje je osamotě.

„Konečně,“ protáhl se Harry, přešel k lavici a natáhl se na ni.

„Už jsem ho začínal mít dost,“ souhlasil Draco.

„Aby to už bylo za námi,“ povzdechl si Neville, složil si ruce na stůl a položil si na ně hlavu. „Nesnáším publicitu.“

„Tak to si rychle zvykej,“ zasmál se černovlásek. „Když jsi se mnou, tak se jí jen tak nezbavíš.“

Nev zasténal a Draco se rozesmál.

 

Když Simmons za sebou zavřel s třísknutím dveře, stanul tváří v tvář ministrovi kouzel Popletalovi.

„Simmonsi,“ začal ministr. „Doneslo se ke mně, že jste zatkl Harryho Pottera za vraždu. Je to pravda?“

„Ano, pane,“ narovnal se bystrozor. „Máme nevyvratitelné důkazy.“

„Skutečně,“ usmál se Popletal. „Nuže dobrá. Dostaňte ho do Azkabanu a povýšení vás nemine. Ale mezitím, udělal byste si čas na rozhovor?“

„Rozhovor, pane?“ nechápal zprvu Simmons, ale když ministr pokynul někomu za svými zády a na světlo vyšla Rita Holoubková, rychle pochopil. „Ale jistě, pane ministře. Bude mi potěšením.“

 

Druhý den se v Denním věštci objevil titulek:

 

HARRY POTTER, DRACO MALFOY A NEVILLE LONGBOTTOM ZATČENI ZA VRAŽDU PROFESOREK!!!!!!!

 

Všichni, jenž obdivujete Harryho Pottera a věříte mu, že nás zbaví Vy-víte-koho, nevěřte tomu. Z důvěryhodného zdroje jsme se dozvěděli, že ho včera zatkli za vraždění tří bradavických profesorek přímo v prostorách školy čar a kouzel. S pomocí Draca Malfoye, jehož otec sedí v Azkabanu jako usvědčený Smrtijed, a Nevilla Longbottoma mučil a následně zabil profesorky McGonagallovou, Prýtovou a Davidsovou, které všechny učily v Bradavicích.

 

Náš zdroj uvedl, že jejich magické otisky byly nalezeny na místě činu a jak všichni víme, otisk vydrží na místě nanejvýš čtyřicet osm hodin. Navíc se bystrozoři dostali na místo v Zapovězeném lese, kde byly profesorky mučeny, relativně brzy a tudíž mohli použít kouzlo Aperta praeterita. Toto kouzlo odhalí několik posledních minut života oběti. Musí být zakouzleno do sedmi hodin po smrti, jinak by již bylo pozdě. Jaké však bylo překvapení bystrozorů, když se před nimi odehrála velmi děsivá scéna.

 

Na mýtině v Lese mohli na vlastní oči vidět, jak jsou ubohé profesorky mučeny Cruciem a následně zabity Avadou Kedavrou. Ano, čtete dobře. Tito tři chlapci použili bez zaváhání dvě ze tří zapovězených kleteb. Přitom měli na tvářích kruté úšklebky a šíleně se smáli bolesti žen.

 

Je zcela jasné, že se z Pottera stal černokněžník, možná ještě děsivější než Vy-víte-kdo a navíc stáhl sebou i dva další chlapce.

Všichni tři budou souzeni před nejvyšším Starostolcem za dva dny, a můžeme jenom doufat, že je pošlou do Azkabanu či dostanou polibek smrti.

 

Zprávy přímo ze soudní síně Vám budu psát já, Rita Holoubková, a slibuji, že nic Vám nebude zatajeno.

 

 

Severus Snape seděl ve svém kabinetě za stolem a právě snídal, když dovnitř vtrhl Remus Lupin. V rukou svíral dnešní vydání novin a v očích šílený pohled.

Doběhl až k jeho stolu, hodil na něho výtisk a zeptal se: „Je to pravda? Řekni mi, že to není pravda, prosím.“

Snape se podíval po titulky v novinách a s povzdechem odvětil: „Posaď se Lupine!“

Vlkodlakovi se rozšířily oči překvapením a vyčerpaně klesl do nabídnutého křesla. S tichým zakňučením složil hlavu do dlaní a roztřásl se.

„Uklidni se!“ štěkl profesor na muže, který začínal ztrácet kontrolu nad vlkodlakem v sobě. „Takhle mu nepomůžeš! Chceš vědět, co se stalo?“

Lupin jen beze slova přikývl. Snape vstal od svého stolu a nedojedené snídaně a přešel k jedné ze skříní v kabinetě. Otevřel ji a vyndal na světlo myslanku.

„Bude lepší, když ti to ukážu,“ vysvětlil, když viděl, nechápavý pohled muže před sebou. Přiložil si ke spánku hůlku, a jak jí odděloval, ulpěla na jejím konci tenká stříbrná nit. Přidal ji do myslanky a pokynul Lupinovi, aby se podíval na vzpomínku.

Vlkodlak tak učinil trošičku se zaváháním, ale nakonec ponořil hlavu do tekutiny a nechal se pohltit dějem ve vzpomínce. Severus se mezitím znovu posadil do svého křesla a pokračoval ve snídani. Očkem, ale stále pozoroval Remuse a ujišťoval se, že vlkodlak je stále pod kontrolou. Netoužil stanout v tváří tvář té obludě znovu.

„Ne, tomu nevěřím,“ vydechl Lupin, když se vynořil z myslanky.

„Já taky ne,“ souhlasil Snape a vysloužil si tím nevěřící a překvapený pohled. „Ano, nevěřím tomu, že některý z nich dokázal někoho mučit, bůh ví jak dlouho a nakonec ho zabít. Žádný z nich na to nemá ani žaludek ani odvahu.“

„Ale,“ namítl Lupin.

„Znám Draca celý jeho život,“ pokračoval, jakoby ho nikdo nevyrušil. „Sice na něm nechala Luciusova výchova stopy, ale on není z těch, kteří by dokázali zabít. Ponížit či proklít, to ano, ale ne zabít.“

Na chvíli se odmlčel, aby si utřídil myšlenky, než pokračoval: „Longbottom je sice synem dvou nejlepších bystrozorů, co jsem kdy znal, ale moc toho po nich nezdědil. Ten by nikdy ani mouše neublížil. A Potter? Nevěřím tomu, že by zabil jednu z profesorek.“

„Proč?“

„Protože,“ ušklíbl se Severus. „Kdyby Potter chtěl zabít nějakého učitele, byl bych to já.“

Remus chtíc nechtíc se musel usmát, i když situace byla velmi vážná: „Máš pravdu. V tom případě by se Neville možná přidal.“

„Možná,“ souhlasil po chvíli přemýšlení.

„Dobrá,“ shrnul to vlkodlak, vstal ze svého křesla a začal přecházet po místnosti, jak přemýšlel. „My víme, že to neudělali, ale jak přesvědčíme ostatní? Bystrozoři mají dost důkazů, aby je poslali do konce života do vězení, i když by byli nevinní.“

Oba muži se ponořili do přemýšlivého ticha, a kdyby to bylo možné, byly by vidět kolečka, jak se jim v hlavě otáčejí, jak se snažili na něco kloudného přijít.

„Myslíš, že nás k nim pustí?“ zeptal se trochu nejistě Lupin.

„Mohli by,“ usoudila hlava Zmijozelské koleje. „Jsem Dracův kmotr. Když je teď Lucius v Azkabanu, mám za něho odpovědnost.“

„Och, to vysvětluje hodně,“ ušklíbl se druhý muž. „A co jejich věci. Jak znám Nebelvíry, tak by na nich chtěli vykonat akt pomsty. A Hedvika? Neublížili jí?“

„Klid. Ještě než se všichni dostali z Velké síně, vydal jsem se do věže a všechny jejich věci jsem sbalil. Mám je schované společně s Dracovýma věcmi v kabinetě. A Potterova sova zmizela v ten samý den, co ho zatkli. Je to chytrý pták.“

tbc

24.06.2011 17:05:41
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one