Sice dnešní kapitolka přišla trochu později, ale přece jen přišla :-D ..... tento týden Kung-fu panda nebude, jelikož jsem ji nestihla dopsat... i když dopsat není to správné slovo... prostě jsem měla napsanou půlku, ale tu jsem smazala, jelikož se mi nelíbila :-D tak snad příští týden :-D
„Dva dny tohohle jídla a projdu dírou pode dveřmi,“ odsunul Ice znechuceně podnos s jídlem.

„To víš, vězeňská strava,“ ušklíbl se Harry a dál jedl bramborovou kaši, která byla více vodnatá než bramborová. Jednu dobu jedl i horší, ale to oba další chlapci věděli skrz jejich propojené mysli.

„Souhlasím s Dracem,“ přidal se na jeho stranu Nev a rýpal se v jídle vidličkou. „Tohle je strašný.“

Potter jen pokrčil rameny a dál se ládoval svojí porcí, pod znechucenými pohledy hnědých a šedých očí.

„Asi mi bude zle,“ zašeptal Ice trochu zelený v obličeji, jak se díval na Harryho.

„Tak se nedívej!“ odsekl Pyro.

Další příval slov přerušilo otevření dveří. Dovnitř vešel Simmons s veselým úsměvem na rtech.

„Jak vám chutná?“ zeptal se.

„Jedl jsem i horší,“ odvětil Harry klidně. Zbytek osazenstva to nijak nekomentoval.

„Hmm,“ zamrčel bystrozor trochu vyvedený z míry chlapcovou odpovědí. Odkašlal si a znovu se rozmluvil: „I když jsem byl rázně proti tomu, dnes odpoledne vám přijde pár návštěv.“

Všichni tři mladíci se na něho překvapeně podívali. Překvapilo je, že se s nimi chce ještě někdo bavit, po tom divadle v Bradavicích a dnešním vydaní Věštce, které jim bylo škodolibě doneseno se snídaní.

 

Jako první se do jejich malého útočiště přišla podívat Augusta Longbottomova, babička Nevilla. Vešla do místnosti a její tvář nevěstila nic dobrého. Přísný pohled, který měla v očích, to jenom dosvědčoval.

„Babičko,“ řekl Nev trochu nervózně, tento pohled znal. Vždycky ho měla, když provedl něco hodně zlého. „Posaď se.“

„Postojím,“ odvětila ledově. „Přišla jsem udělat jenom jednu věc.“

Napřáhla se a vrazila mu silnou facku na tvář. Nev se chytil za bolestivou část tváře a se slzami v očích se na ní podíval.

„Jestli tě odsoudí,“ řekla znovu tím ledovým hlasem. „Tak už nejsi můj vnuk. Zneuctil jsi jméno rodiny.“

To byla její poslední slova. Otočila se a s hlavou vysoko zdviženou odešla z místnosti. Její vnuk se za ní jen díval s bolestí a slzami v očích.

„Neve,“ oslovil ho opatrně Harry, když viděl, jak se celý třese. Otočil ho, a když viděl jeho tvář, vtáhl si ho do objetí. Chlapec se okamžitě vnořil do konejšivé náruče a rozvzlykal se. Pyro jen držel a tiše mu šeptal do ducha, že všechno bude dobré. Draco stál kousek od nich a snažil se krotit svoje rozhořčení. Pro něho byla rodina všechno.

„Díky,“ vymanil Nev z černovláskova náručí. Utíral si tváře a trochu zadýchaně řekl: „Měl jsem to tušit. Rodinné jméno bylo pro ni vždycky víc než její vlastní vnuk. A když vezmu, co všechno mi udělala, se divím, že mě to ještě bolí.“

„Neville,“ řekl tentokrát Draco, který přešel trochu blíž. „Byla to tvoje jediná rodina. Vždycky to bude bolet.“

„Ale teď máš nás,“ usmál se na něho povzbudivě Potter. „My budeme tvoje rodina.“

Neville chvíli nevěděl, co říct, než nakonec ze sebe vypravil: „Díky.“

„Za nic, Irisi, za nic,“ poplácal ho Zmijozel po zádech.

 

Po Nevillově babičce na návštěvu přišel Ron. Když vešel do místnosti, Harrymu se rozšířily oči, když spatřil svého nejlepšího přítele.

„Rone,“ zkusil to trochu nervózně. Netušil s jakou přišel.

Zrzek přejel pohledem přes celou místnost, chvíli setrval na Dracovi a v jeho očích se dal přečíst hněv. Myslel si totiž, že za Harryho neštěstí může právě on.

„Proč ses spolčil s tímhle bastardem?“ vyštěkl černovláskovi do obličeje a přitom mávl rukou směrem k Iceovi, aby věděl, o čem mluví.

„Spolčil?“ nechápal Potter.

„To jsme ti s Hermionou nebyli dost dobří?“ zvyšoval Ron pomalu hlas. „Kolikrát jsi nás zatáhl do nebezpečí, jenom kvůli tomu aby ses zviditelni? Kolikrát jsme ti stáli po boku, ale ty ses nakonec musel scuchnout s Malfoyem?“

Poslední slova skoro křičel. Harry se na něho díval s do široka otevřenýma očima a naprosto nebyl schopen slova. Weasleyho slova nenávisti se zabodávala hluboko do jeho srdce a ranila více, než kterákoliv kletba. Vnitřně se stahoval do sebe. Nikdy ho nikdo neranil víc jak teď Ron. Dokonce ani Voldemort se svými Smrtijedi, nedokázali způsobit takové citové rány.

„Rone, mlč!“ vyštěkl na něho Nev, který začínal mít jeho proslovu plné zuby. Skrz jejich spojení cítil, jak je Harry raněný slovy svého nejlepšího přítele a měl toho právě dost. Dokonce cítil, jak to v Dracovi začíná vřít a musí se hodně držet, aby nepoužil magii a neodkázal Rona do patřičných mezí. A právě proto zasáhl, aby to opravdu neskončilo vraždou.

„S tebou se nebavím Longbottome, takže drž hubu!“ okřikl Weasley Nevilla.

Ten chvíli zaraženě civěl, než se sebral: „Vypadni, Weasley! Vypadni, než ti já nebo Draco nakopeme ten tvůj sobecký zadek! Už nikdy tady ten svůj pokrytecký obličej neukazuj, nejsi tu vítán!“

Teď byl tím zaraženým Ron. Nepoznával chlapce, který teď na něho syčel slova nevole. Doposud znal Nevilla jako tichého chlapce, který si nechá v podstatě všechno líbit a radši ustoupí, než aby se pustil do boje. Ale ten, který stál teď před ním, byl někdo jiný. I postoj to naznačoval. Nebyl to jeho obvyklý, trochu přihrbený, jakoby se bál všech kolem. Tento nový Neville, stál s hrdě narovnanými zády a hlavně byl ochotný se rvát o přítele.

„Neslyšel jsi, Weasley, vypadni!“ přidal se, se zavrčením Draco a přešel blíže k Irisovi, aby tak přidal na váze jeho slovům.

„Fajn,“ štěkl Ron, který se konečně probral s ohromení. „Ale my jsme spolu skončili, Pottere! Doufám, že vás všechny odsoudí na hodně dlouho do vězení. Nic jiného si nezasloužíte!“

S těmito slovy odešel z cely a nezapomněl za sebou pořádně bouchnout dveřmi, jakožto dozvuk svých slov.

„Harry?“ optal se Nev opatrně přítele, který byl stále trochu mimo. Když neodpovídal, vzali ho chlapci mezi sebe a odvedli k lavici, kde ho usadili. Ice si sedl po jeho pravici a Longbottom si klekl před něho.

„No tak, Harry,“ promluvil na něho znovu tiše.

„To nemá cenu,“ usoudil Draco, když se nedočkali žádné odpovědi.

„A co chceš dělat,“ zeptal se druhý chlapec, ale věděl to, dřív než se nadál. Mladý Malfoy se totiž napřáhl a jednu ztuhlému chlapci vrazil.

„Au,“ vykřikl Harry, kterému se vrátilo do očí světlo. A držel se za poraněnou část tváře. „Za co to bylo?“

„Museli jsme tě nějak probrat,“ pokrčil Draco rameny, ale uvnitř byl rád, že to zabralo. A že je Pyro zase mezi vnímajícími lidmi.

„Byl jsi tak trochu v šoku z Weasleyho,“ vysvětloval Iris opatrně, sledujíc jeho reakci.

Tentokrát Harry jenom sklonil hlavu a složil si jí do dlaní: „Mohl jsem to tušit.“

„Jo, Weasley je trochu labilní,“ ucedil Zmijozel a prohlížel si nehty.

„Možná jsem tenkrát udělal chybu,“ řekl Chlapec, který zůstal naživu potichu.

„Cože,“ nechápal Neville.

Pyro zvedl hlavu a podíval se po Dracovi: „Možná jsem měl v tom vlaku přijmout tvojí nabídku, všechno mohlo vypadat jinak.“

S každým Harryho slovem se blonďákovi oči rozšiřovaly, čím dál tím víc. Nečekal, že Nebelvír vytáhne zrovna tohle. Nečekal, že bude litovat svého přátelství s Ronem a členství mezi Nebelvíry.

„Měl jsem poslechnout Moudrý klobouk, když mě chtěl poslat do Zmijozelu,“ mrmlal si pod vousy.

Teď se už ovšem naštval Neville a jednu Harrymu vrazil on. A že sedla.

 „Au,“ vykřikl mladík bolestně a dotčeně se díval na chlapce u svých noh. „Za co to bylo?“

„Za to tvoje kňourání,“ odfrkl si Longbottom a narovnal se. „Kdo to má poslouchat? Vzmuž se! Jsi Harry Potter, Chlapec, který zůstal naživu. Stál jsi před Voldemortem tolikrát, že to nemůžu ani spočítat. Takže se chovej jako chlap!“

Jak Draco, tak Harry se dívali na Irise s překvapením v očích a nechápali, kde se to v něm vzalo. Je pravda, že od odstranění řetězů, jejž ho poutaly, se Neville pomalinku měnil, jakoby poutaly i jeho osobnost. Nebo možná za to mohlo jejich jedinečné pouto, které sdíleli.

„Dík,“ usmál se nakonec Harry vděčně. Nev jen kývl hlavou. Než se však stačili vrátit k nějakému rozhovoru, otevřely se dveře znovu. Všichni tři prudce vzhlédli za zvukem a v podstatě čekali, koho jim to čerti zase nesou. Do místnosti vešel rychlým krokem Remus Lupin následovaný Severusem Snapem.

„Harry,“ vykřikl Lupin, když spatřil chlapce. Na nic nečekal a vydal se jeho směrem. Popadl zvedajícího se chlapce do náruče a drtivě ho objal.

Mezitím se i Snape přivítal se svým kmotřencem a dokonce ho i objal, i když se to neslučovalo s jeho povahou. Měl o Draca starosti, věděl, že bystrozoři nejsou příjemní společníci.

Neville to všechno pozoroval se smutkem v očích a poodešel, aby jim dal prostor. Ale nestačil dojít daleko.

„Neville,“ oslovil ho vlkodlak a díval se na něho přes hlavu svého adoptivního kmotřence. „Byla tady už Augusta?“

Než se vůbec nadechl k odpovědi, vzal si slovo Pyro: „Byla a nebylo to nic příjemného.“

„Och,“ vydechl Remus a natáhl se po chlapci. Iris nestačil ani vydechnout a už byl v drtivém objetí vlkodlaka. Muž k sobě tiskl oba dva mladíky, jakoby mu je měl někdo v příští chvíli sebrat.

Snape to všechno sledoval a měl na jazyku ostrou poznámku, ale nakonec jí spolkl, když uviděl Longbottomův obličej, na kterém byla vděčnost a úleva.

„Takže,“ odtrhl od sebe Draca. „Musíme si promluvit.“

Chlapci se po sobě podívali a jako jeden muž si sedli na lavici vedle sebe, čekaje na ortel. Profesor nadzdvihl jedno obočí, ale nic neřekl nad podivným chováním mladíků, jen si vzal židli a sedl si na ní. Remus jeho předlohy následoval.

„Prvně bychom vám chtěli říct, že nevěříme, že jste zabili ty ženy,“ začal Remus a povzbudivě se na ně usmál.

„Proč,“ zeptal se Nev trochu podezřívavě. Předpokládal, že po tom divadle ve škole musí všichni věřit, že jsou vrazi.

„Ruku na srdce,“ zasyčel Snape. „Ani jeden z vás na to nemá žaludek. A jak jsem už řekl Lupinovi, kdyby chtěl Potter zabít nějakého učitele, tak bych to byl já. A možná že by se Longbottom přidal.“

Oba dva jmenování se na svého profesora dívali s otevřenými ústy, zatím co se mladý Zmijozel vesele poškleboval.

„Nevím, co je na tom vtipného,“ ohradil se Harry proti blonďákovu chování, ale svůj pohled nespustil s muže před sebou.

„Chtěli bychom vědět, kde jste byli tu noc, kdy se stala ta strašná věc,“ promluvil vlk znovu. „Třeba se nám podaří odhalit viníka.“

„Byli jsme spolu,“ přisvědčil Draco po chvíli neochotně. Nikomu z těch tří se nechtělo prozrazovat podrobnosti.

„Hmm, tak to nám moc nepomůže,“ usoudil bývalý profesor zamyšleně. Snape však pozorně studoval tváře chlapců a všiml si, že jim neříkají celou pravdu.

„Remusi,“ chytil ho Harry za ruce. Podíval se mu do očí a řekl: „Nesmíš se upínat k tomu, že nás shledají nevinnými. Všechny důkazy stojí proti nám. Všichni v této místnosti vědí, že skončíme v Azkabanu. Nesmíš podléhat naději.“

„Já vím, Harry. Ale slíbil jsem Siriusovi, že se o tebe postarám.“

„Lupine, půjdeme,“ vyštěkl najednou Snape a přerušil tak další srdceryvné výjevy. Za což si vysloužil Harryho vděčný pohled. Muž vstal a čekal, až i bývalý Nebelvír učiní jeho příkladu.

„Držte se, kluci,“ objal Remus nejdříve Harryho a pak Nevilla. „Uvidíme se u Starostolce. Budeme tam s vámi.“

„Díky, Remusi,“ usmál se Potter.

„Hlavu vzhůru, Draco. Jsi přeci Malfoy,“ zašeptal Severus mladíkovi do ucha, když ho objal na rozloučenou.

Než se za muži zavřely dveře, stačili se ještě jednou otočit a spatřit tři hrdé muže, jak stojí pospolu a čelí nepřízni osudu.

Když se za nimi dovřely s konečnou platností dveře, zeptal se Remus: „Viděl jsi?“

„Ano,“ odpověděl prostě. „Už to nejsou ti malý chlapci, které jsme znali. Vyrostli.“

„To taky,“ souhlasil vlkodlak. „Ale i to jaký měli pohled v očích, když se za námi dívali. Žádný strach či zoufalství, jen hrdost. Jakoby tam stál úplně někdo jiný.“

„Nic jiného jim nezbylo, Lupine,“ povzdechl si Snape těžce. „Jen jejich hrdost. To jediné jim nemůžou vzít.“

TBC

01.07.2011 21:07:01
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one