S adrenalinem kolujícím v krvi prošli obrovskými dveřmi do hradu, jenž jim připomínal Bradavice, víc než by se jim zamlouvalo. Když překročili práh dveří, na stěně se rozžehla pochodeň. Chlapci se jako na povel zastavili.

„Divné,“ okomentoval to nahlas Draco a měřil si ostatní pochodně zvědavým pohledem.

„Jako všechno, co se nám letos stalo,“ ucedil Nev.

Harry se nadechoval, že k tomu taky něco dodá, když se na celé chodbě rozsvítily všechny pochodně a jasně jim naznačovaly, kam mají jít. Černovlásek mávl tím směrem rukou a zeptal se: „Půjdeme?“

„A proč vlastně ne,“ pokrčil Ice rameny a jako první vykročil. Nev se jen ušklíbl na Harryho a následoval ho.

„Jsem zvědavý, co tady najdeme,“ nadhodil Pyro.

„Doufám, že něco, co nám pomůže porazit Voldemorta,“ odpověděl Iris. Zastavil se a zkoumal vyobrazení na zdi. Nebylo to obraz, ale malba na stěně, jež znázorňovala stádo jednorožců na pasece, jak se klidně pasou. Ukázal na něho rukou a řekl: „Skoro jako živé.“

„To ano,“ souhlasil Draco, který si stoupl vedle něho, aby si malbu taky prohlédl.

„Pojďte, na to bude času dost,“ nabádal je Potter, který už netrpělivě přešlapoval.

„Nějaký nedočkavý,“ ušklíbl se blonďák.

Ale i přesto se už trochu rychlejším krokem vydali přímo tam, kam jim naznačovala světla na zdích. Procházeli dlouhými chodbami, jenž byly zdobeny nástěnnými obrazy, které vyobrazovaly mytická stvoření, historické okamžiky z dějin mudlů i kouzelníků.

„Úžasné,“ rozplýval se Nev nad výzdobou. „Jestli tady zůstaneme, musím si to všechno pořádně prohlédnout.“

„Mě by spíš zajímalo, kam nás mají ty světla dovést,“ zajímal se Harry, který začínal být mírně nervózní, jelikož nevěděl, kam jdou.

„Myslím, že svoji odpověď už máš,“ odpověděl Draco.

„Cože?“ nechápal černovlásek.

„Tam,“ ukázal Malfoy směrem kamsi dopředu. Harry se tím směrem otočil a uviděl, jak jas světel končí několik metrů před námi. Otočil se na své dva kamarády a s úsměvem řekl: „Tak jdeme.“

Bez dalších proslovů se znovu rozešli a následovali světla. Ty je dovedly až k masivním dveřím. Nev se natáhl po klice a zmáčkl. K překvapení všech kolem povolila velmi lehce, jakoby se oni někdo staral a promazával. Mladík zatáhl a dveře se s cvaknutím otevřely. Všichni tři byli v pozoru, když opatrně vešli do místnosti. Jako na povel se v celé místnosti rozzářila světla svíček a pochodní.

„Páni,“ vydechl překvapeně Draco, který se rozhlížel kolem sebe. Všichni tři se nacházeli v obrovské místnosti, která ovšem působila hřejivým dojmem. Na jedné stěně pokoje visel životní portrét stříbrovlasého muže s dlouhým plnovousem. Seděl v křesle a vypadal, že spí. Na stěnách, vždy po dvou, kolmých k starcovu portrétu visely další dva v životní velikosti. Na jedné straně dvě krásné ženy. Jedna s černými vlasy v modrých dlouhých šatech středověkého střihu a druhá zrzavá se šaty žluté barvy. Muži naproti nim byli vysocí a pohlední. Jeden oblečen v šarlatové červeni s hnědými vlasy a druhý muž měl vlasy barvy havraní černi a ve smaragdové zeleni. Všichni čtyři spali.

„Nepřijdou vám povědomí?“ zeptal se Harry, když všech pět prohlédl.

„Dám ruku do ohně, že tohle je Salazar Zmijozel,“ kývl Draco hlavou směrem k obrazu muže v zeleném oblečení.

„To by znamenalo, že ti ostatní jsou tak Zakladatelé,“ uvažoval Nev nahlas. Přešel několika kroky k portrétu starého muže a pokračoval: „Ale kdo je tohle?“

„Nevím,“ odpověděl Harry, který se přesunul k obrovskému krbu, jenž vévodil poslední stěně. Před ním byly umístěny polstrovaná křesla a pohovka se stolkem. Když začal zkoumat krb, jelikož měl krásné zdobení na krajích, jeho horní hrana se rozestoupila. Harry překvapeně odskočil, jak nečekal nic takového. Přece jenom krby se nehýbají jen tak samy od sebe.

„Co to?“ vyrazil ze sebe a začal zkoumat, to co mu krb odhalil. Na to se otočil k ostatním dvěma mladíkům, kteří stali u obrazů: „Kluci, pojďte sem.“

„Co se děje?“ zeptal se Nev, když přišel s Icem ke krbu.

Harry bezeslova ukázal na krb. Na jeho horní hraně se objevila nevelká plocha, na níž byly znázorněny tři odlitky celé ruky.

„Co si o tom myslíš?“ zeptal se Nev Draca.

Blonďák dlouho nic neříkal, jen si tiše prohlížel otisky rukou a celý krb. Nato pronesl: „Už jsem něco takového viděl, ale jenom jednou a nevím, jestli to funguje stejně.“

„Tak nám to vysvětli,“ nabádal ho Pyro.

„No,“ odmlčel se mladík, aby si utřídil myšlenky. „Jednou jsem viděl otce, jak poklepal hůlkou na římsu krbu, ta se rozestoupila a odkryla něco podobného. Chvíli na to jenom tiše hleděl, než si povzdechl a vložil tam ruku. Vypadalo to divně, nic se totiž nedělo. Jen tam tak stál s nataženou rukou. Ale pak jsem to ucítil. Ochranná kouzla kolem sídla se chvěla a posilovala, aspoň tak mi to připadalo.“

„Počkej,“ přerušil ho Neville. „Tím chceš říct, že tam máme strčit ruky? Co když nám je ukousne nebo něco podobného?“

Malfoy se chvíli tiše díval na dva Nebelvíry, než si povzdychl a natáhl ruku směrem ke krbu. Položil dlaň na otisk a podíval se se zdviženým obočím na zbytek jejich skupinky.

„No tak dobře, no,“ povzdychl si Harry a taky položil ruku na jeden ze dvou zbývajících otisků. Iris jen následoval jejich příkladu.

Nějakou dobu se nic nedělo, ale nakonec ucítili, jakoby něco z nich tahalo jejich magii. Harry trochu podklesl v kolenou, jak nečekal nic takového. Trvalo to jen asi minutu, ale jim to připadlo jako věčnost. Po celou dobu jim ruce držely pevně na otiscích, jako přilepené. Když toto připoutání skončilo, všichni tři chlapci padli vyčerpáním na kolena.

„Co to k čertu bylo?“ zaklel Harry, když se trochu vzpamatoval.

„Netuším,“ vydechl Draco zmoženě.

Iris vedle nich se pomalinku s pomocí křesla, jenž bylo vedle něho, drápal na nohy. Sice se pod ním třásly, ale jeho váhu udržely. Na to řekl: „Bylo to hrozný, ale odpečetění bylo horší.“

„A to má být pozitivní myšlení nebo co?“ zeptal se Draco nevěřícně.

„Ber to, jak ber,“ odtušil Nev.

„Nerad vás ruším, mládenci,“ ozvalo se za nimi mužským hlasem. „Ale máme několik dotazů.“

Všichni tři se jako jeden otočili a kolem rukou se jim objevily jejich elementy. Kolem Harryho ruky plápolal oheň, z Nevovi zase vyrašilo několik úponků, které se kroutily jako klubko hadů. Draco, který vždy všechno řešili s chladnou hlavou, tentokrát zareagoval podobně jako Nebelvíři, útočně. Kolem obou jeho rukou se objevily ledové rukavice, připravené k boji. Bylo trochu těkavý od jejich uvěznění v Azkabanu.

„Elementy,“ promluvil muž v šarlotovém hábitu na obraze. „To znamená jenom jedno. Máte zlaté aury.“

„Cítím, jak se hrad probouzí,“ přidala se do hovoru žena ve žlutých šatech. Prohlížela si chlapce zkoumavým pohledem, než se usmála a řekla: „Naše děti.“

„Už to tak vypadá,“ souhlasila vesele druhá žena.

„Cože?“ nechápal Neville.

Stařec se stříbrnými vousy na prostředním obraze se jemně usmál, tiše si je chvíli prohlížel, než odpověděl: „Mé jméno je Merlin.“

Všem třem spadla brada.

Muž se znovu usmál: „A pokud jste tady v tomto hradě, znamená to, že jste mými potomky.“

„Cože?“ vyhrkl Draco. Stáhl led ze svých rukou a řekl: „Máme v sídle rodinný strom a jsem si naprosto jistý, že jméno Merlin tam nikde není.“

„V tom případě se podívejte za sebe,“ odvětil a mávl rukou.

Chlapci se otočili a přímo za nimi byl na zdi nakreslený velmi rozvětvený rodinný strom.

„Přísahal bych, že tady před chvíli nebyl,“ zamumlal si Harry pod vousy, ale i tak přešel blíže. Jeho pohled přitáhlo okamžitě jeho jméno, které bylo velmi umělecky ztvárněno, a prsty po něm přejel. Nezastavil se u něho, ale jel dál po linkách, které od jeho jména vedly výš a výš.

„To není možné,“ ozvalo se po jeho pravici, kde stál Nev. Harry se tím směrem podíval a uviděl, jak se jeho kamarád dívá kamsi nahoru. Zaměřil se tedy stejným směrem. A jeho oči se zarazily na prvním známém jméně: „Godrik Nebelvír? To přece není možný.“

„Podívej se výš,“ pobídl ho Draco, který už měl strom prostudovaný a teď jen nevěřícně hleděl na začátek stromu.

„Merlin,“ vydechl Pyro, když došel ke stejnému místu. „Ale jak to? Viděl jsem svůj rodinný strom v sídle Blacků a jsem si naprosto jistý, že takhle nevypadal.“

„Možná znám odpověď,“ ozvalo se za nimi Merlinovým hlasem.

„To by bylo zahodno,“ zašklebil se Iris.

„Ale asi by bylo dobré se k tomu posadit,“ nadhodil muž v šarlatových šatech. V reakci na jeho slova se v místnosti objevila tři pohodlná křesla, které okamžitě obsadili naši tři mladíci. Muž se usmál a řekl: „Asi by bylo vhodné, kdybych se představil. Mé jméno je Godrik Nebelvír.“

Druhý z mužů se též představil: „Salazar Zmijozel.“

Ženy se nemohly nechat zahanbit: „Helga z Mrzimoru.“ „Rowena z Havraspáru.“

Pak si slovo vzal Merlin: „Nejprve mi řekněte jakou barvu má vaše aura?“

Harry se trochu nervózně zavrtěl, než odvětil: „Všichni máme zlatou.“

„Úžasné,“ zatleskala Rowena. „Je radost konečně poznat někoho z rodiny, který je dostatečně silný, aby se dostal na tento hrad.“

„Roweno, drahá nepředbíhej,“ napomenul ji Merlin. „Jak už jste slyšeli, jen ti nejsilnější z rodiny se mohou dostat do hradu. A tím, že jste vkročili do hradu, jste odpečetily skrytou sílu, která se v naší rodině dědí.“

„Výborně, už zase,“ zasténal Nev a schoval si hlavu do dlaní.

Všech pět obyvatel obrazů se na něho překvapeně podívalo, nechápali proč je tak zdrcený touto zprávou.

„Víte,“ vysvětloval Draco. „Nevova babička na něho uvalila Černé řetězy, když viděla jeho sílou magii.“

„Och,“ vydechla Helga zděšeně. Ale i ostatní měli na tvářích překvapení, které po chvíli vystřídal hněv.

Harry ucítil, jak vzduch kolem něho začal trochu vibrovat, a proto rychle řekl: „Ale už jsme ho odpečetili.“

„Škoda, že nemůžeme z obrazů,“ povzdychla si Rowena. „Té ženštině bych zakroutila krkem.“

Merlin byl celou dobu potichu a pozorně si chlapce prohlížel, než se zeptal: „Co se stalo při odpečeťování?“

„Spoutali jsme se,“ odpověděl Nev pevnějším hlasem.

„To jsem si myslel,“ kývl si pro sebe stařec z obrazu. „Ale zpátky k tématu. Ve svém mladí jsem zplodil čtyři potomky.“

„Čtyři,“ zopakoval Draco a zamyšleně přejel po zbývajících portrétech.

„Ano,“ usmál se muž. „Hádáš dobře. Vaši zakladatelé Bradavic jsou moji potomci.“

„Ale to nesedí časově,“ namítl Nev. „Zakladatelé přišli až dlouho po vaší době.“

„Za to může jeden lektvar,“ odpověděl na tuto otázku. „Ale do tohoto tématu se nepustíme.“

„Takže my jsme potomci samotného Merlina,“ ujasnil si to Harry. „A koho ještě?“

„Jak to myslíš, chlapče?“

„Jmenuju se Harry.“

Draco ztuhnul ve svém křesle, jelikož zapomněl na dobré způsoby. Jeho matka se musí otáčet v hrobě. „Mé jméno zní Draco Malfoy.“

„Neville Longbottom,“ představil se i poslední chlapec.

„Silná to jména,“ řekl Salazar Zmijozel.

Harry se na něho otočil a zeptal se: „Proč jste v Tajemné komnatě nechal baziliška?“

„Ty jsi potkal Alberta,“ zajímal se muž trochu živěji při vzpomínce na svého mazlíčka.

„Málem mě zabil, než jsem ho v sebeobraně zabil já,“ odtušil Harry a vstal. Přešel až před jeho obraz a zasyčel: „Musíme si promluvit.“

Salazarovi se rozšířily oči překvapením: „Ale ty nemáš v žilách mou krev. V tobě koluje krev Helgy a Godrika.“

„Dlouhý příběh,“ pokrčil mladík rameny a znovu se posadil. „Je to příběh našeho života.“

„Moment,“ přerušil ho Draco. „K tomu se dostaneme později. Teď chci vědět, čí krev mi koluje v žilách.“

„Ty jsi můj a Salův potomek,“ odpověděla mu Rowena vesele.

„Zmijozel se nezapře,“ poznamenal Harry a musel uhýbat ledové střele.

Neville nadějně podíval obrazech, než mu Godrik s úsměvem pověděl: „V srdci si Nebelvír stejně jako já, ale je v tobě i kus Roweny.“

„A teď už ten váš příběh,“ porušil Merlin a jemu se těžko dá říct ne. Jako první si vzal slovo Harry a začal vyprávět vše o Voldemortovi. Postupně se vystřídali, každý se svou troškou. Ženy se po vyslechnutí neštěstí, kterými prošli, rozplakaly. I Salazar s Godrikem zrovna nebyli v příjemném rozpoložení. Jen Merlin zachoval klidnou tvář.

„Chlapci,“ řekl, když skončili. „Děkuji, že jste nás dostali do aktuální situace, ale teď už běžte do svých pokojů a odpočiňte si. Zítra je taky den. Talyn!“

S prásknutím se v místnosti objevila skřítka.

„Talyn,“ usmál se na ní Merlin. „Ukaž našim hostům, kde jsou jejich pokoje.“

„Ano, pane,“ usmála se skřítka a uklonila se všem v místnosti. „Prosím pojďte za mnou.“

Chlapci ji následovali, a když se za nimi zavřely dveře, otočil se Merlin na svoje děti a řekl: „Je to horší, než jsem si představoval.“

TBC
29.07.2011 19:13:47
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one