Omlouvám se, že další kapitolu přidávám až v sobotu, ale oslavy narozenin by se měly zakázat :-D

Znovu se objevili až v lese u Bradavic. Dokonce tak blízko, že když zvedli hlavy, viděli jednu z věží hradu. Opatrně položili černovlasého muže na zem.

„Budeme ho muset probudit,“ řekl Nev a klekl si vedle něho. Vzal Siriusovu hlavu do dlaní, zavřel oči a soustředil se.

Mezitím se Draco postavil na stráž, Harry poklekl vedle Nevilla a sledoval jeho počínání. Chtěl být u toho, až se jeho kmotr probere a všechno mu vysvětlit.

Iris po chvíli ruce stáhl, usmál se na Harryho a řekl: „Za chvíli se probere.“ Vstal a šel za Dracem, aby jim nechal aspoň trochu soukromí.

Pyro seděl vedle svého kmotra a s radostí v očích sledoval, jak se probírá zpátky k životu. Díval se jak se jeho oči pomalinku otevírají a snaží se zaostřit na osobu před sebou. Nakonec se mu z vyschlého hrdla vydralo: „Harry?“

„Siriusi,“ zlomil se Harrymu dojetím hlas. Vrhl se na kmotra a medvědím stiskem ho objal.

„Pomalu chlapče,“ vyhrkl Sirius. „Nemůžu dýchat.“

I téhle poznámky se Harry zarazil a odtáhl, aby se na muže mohl podívat trochu z dálky. To samé udělal i Black. Oči se mu rozšířily překvapením, když shledal, že Harry trochu změnil od jejich posledního setkání. A proto se zeptal: „Co se to děje? Kde máš brýle?“

„Na to není čas,“ ozvalo se za jeho zády mužským hlasem. Sirius se překvapeně otočil a uviděl tam stát další dva mladíky. A jeden mu byl trochu povědomíý: „Lucius Malfoy?“

Iceovi se trochu zkřivila tvář nevoli, ale odpověděl: „Já jsem Draco Malfoy. Jsem Luciusův syn.“

„A já jsem Neville Longbottom,“ představil se Iris, když na něho došla řada, s úsměvem na tváři.

„Co se to tady k čertu děje?“ zaklel Black a rozhlédl se kolem. „Jak to že nejsem na Ministerstvu. Jasně si pamatuju, že jsem se přidal k záchrannému týmu.“

„Siriusi,“ přitáhl si Harry jeho pozornost. „Od událostí na Ministerstvu uplynul už skoro rok.“

„Cože?“ nechápal muž.

„Nemůžeme tady dlouho zůstat,“ mluvil Pyro rychle. „Najdi Remuse a Snapa. Všechno ti vysvětlí. Nikomu jinému nevěř! Nikomu!“

„Ale,“ nechtěl něco Black namítnout.

„Na to není čas,“ vpadl jim do rozhovoru Draco dost unaveným hlasem. „Bradavice jsou na dohled. Vím, že jste zvěromág. Tak se proměňte a vydejte se do pokojů Severuse Snapa. Ten vám všechno vysvětlí. My už se tady nemůžeme déle zdržovat.“

„Siriusi, prosím, udělej to,“ prosil ho Harry zoufale, jelikož viděl, že jeho kmotr má tisíce otázek, na které mu nemůže odpovědět.

Sirius Black vidno, že z nich nic nedostane, kývl hlavou na souhlas: „Dobrá. Půjdu za Snapem.“

„Nikdo vás nesmí vidět,“ přidal se k rozkazům Neville. „Už tak je to dost nebezpečné. Ale snad hrad pomůže.“

„Doufejme,“ povzdechl si Harry a díval se, jak se jeho kmotr mění do podoby velkého psa. Objal ho kolem krku a zabořil mu tvář do srsti. Nakonec se se slzami v očích odtrhl a řekl: „Běž, Siriusi! Zase se uvidíme.“

A s tím sledoval, jak pes mizí v hlouby lesa směřující ke škole. Vstal, otočil se na své dva kamarády a řekl: „Můžeme domů.“

„Konečně,“ vydechl Draco a kdyby ho Nev nezachytil, upadl by na zem.

„Draco,“ vyhrkli oba naráz.

„To nic jsem jen unavený,“ uklidňoval je rychle. „To propouštění mě stálo víc, než jsem si myslel.“

„Dobrá,“ ustoupil Nev, když viděl, jak se Iceovi klíží oči. Pevně ho chytil za ruku a přemístil je. Harry je po posledním pohledu na Bradavice následoval.

 

Severus Snape si zrovna připravoval věci na dnešní den, které potřeboval na vyučování, když zaslechl tiché zadrápání na dveře. Narovnal se nad stolem, zadíval se ke dveřím, ale když se žádný zvuk neozval, zakroutil hlavu, že se mu něco zdálo a dál se věnoval přípravě. Ale ten zvuk se ozval znovu.

Profesor tedy vstal s hůlkou pevně v ruce a vydal se ke dveřím, které vydávaly takový divný zvuk. Nevěděl, co si o tom má myslet. Opatrně zmáčkl kliku a nepatrně pootevřel dveře. Než se nadál, tou malou škvírkou se dovnitř protlačil ten největší pes, kterého kdy viděl. Ale co ho překvapilo nejvíce, bylo to, že mu ten pes byl povědomý.

Se zdviženým obočím sledoval, jak se pes posadil uprostřed místnosti a vyzývavě se na něho podíval. Právě ten pohled mu vrátil paměť, a proto trochu nechápavě řekl: „Blacku?“

Pes se zašklebil a proměnil zpátky do člověka. Severus překvapeně hleděl na člověka, který byl skoro rok mrtvý a jelikož to bylo dost velké překvapení, musel si sednout, aby to ustál. A nakonec ze sebe vykoktal: „Jak to? Jsi přece mrtvý.“

„Zavolej Remuse,“ řekl mu Black jednoduše a sedl si do křesla vedle. „Jestli není na nějaké misi nebo tak něco.“

„Ne,“ zakroutil Snape hlavou a přešel ke svému stolu. Otevřel jednu ze zásuvek a vytáhl na světlo jednoduché zrcátko. Něco do něho chvíli mumlal, než ho odložil a vrátil se zpátky ke svému křeslu. Otočil se na Siriuse a řekl: „Za chvíli tady bude.“ A pohled z něho nespustil.

Blackovi to přišlo strašně vtipné, takže si neodpustil: „Líbí se ti to, co vidíš?“

Profesor lektvarů zrudl, ale druhý muž nevěděl, zda zlostí nebo něčím jiným. Zrovna to hodlal zjistit, když se aktivoval krb a vyskočil z něho Remus Lupin.

Onen muž se ještě ani nestačil rozhlédnout kolem a už ho někdo mačkal v objetí. Zmateně vyhrkl: „Co to?“ Ale v okamžiku, jak ucítil známou vůni, aspoň k něčemu byl ten vlkodlak v něm k něčemu, spadla mu brada. Odtrhl od sebe onu osobu a vytřeštěnýma očima se zadíval na svého přítele.

„Siriusi?“ vyrazil nakonec ze sebe. Mrkl očima po Severusovi a koktal dál: „Mrtvý. Jak to?“

„Na mě se nedívej,“ pokrčil Snape rameny. „Vím toho stejně jako ty. Takže nic.“

„Měli bychom jít za Brumbálem,“ navrhl Remus.

„Ne,“ vykřikl Sirius, který měl na paměti Harryho slova. „Nikdo nesmí vědět, že jsem zpátky.“

„Proč?“ nechápal bývalý učitel Obrany proti černé magii.

„Sedni si, Remi, a já vám všechno vysvětlím,“ řekl mu Black a ukázal k volným křeslům. V jednom z nich byl už pohodlně usazený Severus a nutno dodat, že byl zvědavý, jak to že je Sirius Black, který propadl Obloukem smrti, v jeho soukromých pokojích. Ale navenek se tvářil otráveně. Musel si udržet svou tvář.

Sirius počkal, až se Lupin posadil do křesla, a sám od sebe začal: „Poslední, co si pamatuju, je bitva na Ministerstvu. Jak dopadla?“

„Relativně dobře,“ usoudil Snape. „Z naší strany žádné ztráty, několik chycených Smrtijedů, mezi kterými je i Lucius Malfoy.“

A než mohl pokračovat, skočil mu do řeči Remus se slovy: „A ty jsi propadl Obloukem smrti. Byl jsi mrtvý.“

„Aha,“ zamumlal Sirius a snažil se pochopit, že byl skoro rok mrtvý.

„Jak ses z něho dostal?“ zajímal se Snape, který už nemohl samou zvědavostí skoro ani dýchat.

„Já sám jsem to asi neudělal,“ odtušil Black. Povzdechl si a řekl: „Další věc, kterou si pamatuji po bitvě, je Harryho tvář celá od slz.“

„Cože?“

„Asi před patnácti minutami jsem se probudil v hloubi Zapovězeného lesa a s Harrym po boku,“ odpověděl na jejich dvojhlasně vyhrknutou otázku. Když si všiml jejich překvapených pohledu, dostal podezření, že něco není dobře a zeptal se: „Co se děje?“

„Siriusi,“ začal Remus, ale hlas se mu zlomil.

Severus zamířil hůlkou na svůj stůl a přivolal si jeden výtisk Denního věštce. Bez jediného slova ho podal Blackovi, který si ho nechápavě vzal, ale při prvním pohledu na titulek mu všechno došlo.

„Co…,“ zašeptal, když si četl úvodní článek v novinách, které byly speciálním číslem o odsouzení tří bradavických studentů do Azkabanu a jejich útěku.

„Byl s ním i Draco?“ zeptal se Snape, který měl o svého kmotřence dost strach.

Černovlasý Nebelvír zvedl hlavu od novin a odvětil: „Ano a i Neville Longbottom. Dost zvláštní skupinka.“

„Takže jsou v pořádku,“ oddechl si Remus, který měl o chlapce také strach.

Po chvíli ticha Sirius pokračoval: „Myslím, že mě nějak dostali z Oblouku a taky mi řekli, že nemám věřit nikomu, kromě vás dvou. Ani Brumbálovi.“

„Divné,“ zakroutil hlavou Zmijozelský ředitel koleje a ponořil se do přemýšlení.

Sirius to nijak nekomentoval a začal se bavit s Remusem: „Co se zatím stalo, co jsem byl pryč? Tedy kromě těchto nesmyslů.“ A zamával novinami.

„V podstatě nic,“ pokrčil Lupin rameny. „Svět už ví o Voldemortovi a začíná se rozvíjet druhá válka.“

„A já už nejsem špeh,“ ucedil Snape trochu dotčeně.

„Ach ano,“ zrudnul vlkodlak.

„Co se stalo?“ zeptal se Sirius, když viděl pohledy, které si ti dva vyměnili.

„Severus mě zachránil přímo před Voldemortem, takže jeho krytí se rozpadlo.“

„U Merlina, a tomu říkáš v podstatě nic?“ vykřikl Black a zajel si rukama do vlasů. Přísným pohledem se zadíval na svého přítele a řekl: „Teď mi pěkně řekneš o každém dni, který uplynul do mé smrti. A modli se, abys nic nevynechal.“

Snape vidno, že to bude na dlouho, vstal a pronesl: „Musím na snídani a na hodiny. Pošlu sem skřítka s nějakým jídlem.“

S tímto vyšel ze dveří a doufal, že dnešek už víc překvapení nepřinese.
TBC
27.08.2011 09:44:08
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one