menší info - bohužel nemám už na psaní tolik času jak dříve, takže bohužel budu přidávat jednu kapitolku týdně vždy v pátek , je mi to moc líto, ale není čas psát :-D tak aspoň jednou týdně :-D

Neville zkontroloval práci skřítků a musel uznat, že ji udělali dobře. Po krvi nebylo ani stopy, ale na druhou stranu čistá pokožka odhalila nesčetně zranění. Ať už to byly tmavnoucí modřiny od úderů či kopanců, či rány od kleteb. Byl si i jistý, že mladík prošel i nesčetně kletbami Crucio.

Kouzlem si přivolal lahvičku s lektvarem proti bolesti, opatrně otevřel Dudleymu ústa a pomalinku mu ho vliv dovnitř. Nezapomněl mu přitom masírovat hrtan, aby ho donutil polknout. Spokojeně sledoval, jak se výraz na mladíkově tváři trochu uvolňuje od bolesti, která svírala jeho tělo.

Neville si vyhrnul rukávy bílé košile, co měl na sobě, až nad lokty. Klekl si ke zraněnému na postel, zhluboka se nadechl a poté přiložil svoje dlaně do míst, kde se nachází srdce. Kolem jeho dlaní se okamžitě objevila zelenavá záře, jež značila léčivou moc, kterou Iris používal. Cítil, jak se tělo pod jeho rukama napíná a třese se. Věděl, že musí nejprve vyléčit srdce a plíce, než se přesune k dalším vnitřním orgánům.

 

Po několika hodinách si konečně dovolil trochu oddechu. Dvakrát musel Dudleyho tahat z Hadovy říše. Dvakrát mu jeho život skoro utekl mezi prsty. Teď se vyčerpaně svezl do pohodlného křesla a rukávem si utíral pot z čela. Zamyšleně pozoroval pacienta na posteli, o kolem kterého běhali domácí skřítci a dohlíželi, zda je v pořádku.  Udělal hodně, ale vůbec netušil, zda mladík přežije.

Když uslyšel otevírat dveře do místnosti, otočil tím směrem hlavu a uviděl Draca s tácem plný lahviček. Postavil je opatrně na noční stolek, přistoupil k Nevovi a pozorně si ho prohlídl: „Vypadáš strašně.“

„Díky,“ odsekl Iris unaveně.

„Jak to vypadá,“ zeptal se Draco a díval se přitom na mladíka v posteli, který zrovna jemně zasténal.

„Abych pravdu řekl nevím,“ odvětil unavený Neville. „Dvakrát mi skoro umřel pod rukama. Srdce je stabilizované. Další orgány jsou na tom dobře, když vezmeme v potaz, čím prošli. Kosti se už hojí, ale má na třech místech přerušenou páteř, takže tohle bude vyžadovat trochu času, než se mi to podaří uzdravit.“

„Hmm, je div, že ještě žije,“ zamumlal Ice s pohledem upřeným na Dudleyho v posteli.

„Má silnou vůli,“ usoudil Nev ospale.

Draco to zaregistroval, usmál se a řekl: „Měl bys ses jít na chvíli vyspat.“

„Nemůžu,“ zamumlal se spánkem v hlase.

„Talyn a Mie ho můžou pohlídat,“ ujistil ho rázně. Když viděl, že se Iris k ničemu nemá, povzdychl si a mávl rukou. V protějším rohu se objevila jednolůžková postel s bílým povlečením. Bez dalších prodlev, ho popadl za loket a dotáhl ho až k posteli. Znovu mávl rukou a Neville měl na sobě pyžamové kalhoty. Ice ho uložil a přikryl až ke krku. Jemně se usmál: „Trochu se prospi.“

„Hmm,“ zachumlal se Nev hlouběji a pohodlněji do peřiny. Než se blonďák nadál, jeho přítel už spokojeně spinkal.

„Talyn, Mie,“ oslovil obě skřítky. „Hlídejte našeho pacienta, a kdyby se s ním něco dělo, vzbuďte tady Nevilla.“

„Ano, pane,“ uklonily se obě. Na to Draco odešel z pokoje.

 

„Pane Neville,“ třásla s mladíkem Talyn. Druhá skřítka jemně omývala žínkou čelo a tvář Dudleyho, který se začal potácet v horečkách. Dokonce byl tak hluboko v deliriu, že něco nesrozumitelného mumlal.

„Pane Neville,“ opakovala znovu a znovu a jemně s ním třásla.

„Už jsem vzhůru,“ ozval se Iris trochu naštvaně. Odhodil přikrývku, ospale si protřel obličej rukama, a pak se unaveně zvedl. Přešel několika kroky prostor mezi dvěma postelemi. Naklonil se nad ním, šáhl mu na čelo a zavrčel, když zjistil, že přímo hoří.

„Sakra,“ zanadával a začal se probírat lektvary na stolku. Znovu zaklel, když ten který hledal, nenašel. Otočil se na Mie se slovy: „Běž se podívat po Dracovi, že potřebuju lektvar na horečky.“

Domácí skřítka beze slova, ale s hlasitým prásknutím zmizela.

Neville se znovu začal věnovat svému pacientovi, položil mu ruce na hruď a opětovně ho začal léčit svoji magií. Pozorně sledoval Dudleyho obličej a trochu si oddechl, když viděl, že napětí v něm trošičku polevilo. Stáhl ruce a pokynul Talyn, aby ho začala znovu omývat.

Za nějakou chvíli se vrátila Mie a okamžitě hlásila: „Pan Draco vzkazuje, že se hned dá do další dávky, ale posílá aspoň něco.“

S těmito slovy předala malou lahvičku s lektvarem. Neville si jí podržel proti světlu a zjistil, že je na půl prázdná. Povzdechl si, nebylo ho moc. Opatrně, aby ani kapka nepřišla nazmar, mu všechen obsah nalil do mladíkových úst. Pozorně sledoval, jak jej všechen polyká, tentokráte už sám. Hnědovlásek se trochu unaveně usmál, když to viděl. Nařídil skřítkům, aby ho na střídačku hlídali a šel si znovu lehnout.

 

Po druhé ho už vzbudil zpěv ptáků a sluneční paprsky, které se draly dovnitř pokoje polozataženým oknem. Zavrtěl se pod dekou a spokojeně se protáhl. Zamrkal a chvíli jen tak hleděl rozespale do stropu. Nakonec se odhodlal vstát a posadil se na kraj postele. Trochu překvapeně se podíval na židli, která stála vedle postele a na které bylo složené čisté nové oblečení. Modré jeany, hnědé triko a nějaké spodní prádlo. Pohledl směrem k druhé posteli v pokoji a musel se usmát, když uviděl na jednom křesle u postele stočené do klubíčka Talyn a Mie.

V rychlosti se převlékl a nechal postel zmizet. Přesunul se ke svému pacientovi a začal kontrolovat jeho stav. Spokojeně zjistil, že horečka trochu polevila, sice ne o moc, ale přece jen to bylo lepší než nic. Podíval se na stolek a zjistil, že lektvarů trochu přibylo. Usmál se, když mu došlo, že Draco musel pracovat celou noc, aby mu dodal dostatek léčebných látek. Vybral si jednu z lahviček a její obsah pomalu nalil do mladíkova hrdla. Spokojeně sledoval, jak sám polyká, a jak lektvar zabírá.

Jemně zatřásl se skřítkami a sledoval, jak se obě pomalinku probouzejí. Když byly obě vzhůru a uviděly nad sebou stát Nevilla, vyděsily se, že neposlechly jeho příkaz o hlídání. Mladík je musel dlouho ujišťovat, že se nic nestalo a že už můžou jít. Obě s tichým prásknutím zmizely. Sám se posadil do křesla u postele. Takhle o půl hodinky později našel Harry, který mu přinesl snídani.

„Ahoj Neville,“ pozdravil ho černovlásek s úsměvem. Přešel až k němu a položil mu tác se snídaní na kolena. Hnědovlasý mladík mu poděkoval a hned se pustil do jídla.

Harry se posadil na kraj postele a podíval se na Dudleyho s obavami v očích. Natáhl k němu roku a položil mu ji na tvář, aby se přesvědčil, zda je aspoň trochu v pořádku.

„Jak je na tom,“ zeptal se nakonec Nevilla.

„Žije,“ bylo jediné, co dostal jako odpověď.

„Aspoň něco,“ oddechl si trochu.

„Harrry,“ pronesl Iris. „neděl jsi moc nadějí. Nevím, jestli ho dokážu úplně vyléčit. Jen jeho páteř je ve strašném stavu, ale Dracovi lektvary hodně pomáhají. Srdce i ostatní orgány jsou už skoro vyléčené. Kosti jsou na řadě dneska.“

V tu chvíli vstoupil do místnosti i Draco a taky nesl tác, ale na rozdíl od Harryho s lektvary. Vypadal, že celou noc strávil v laboratoři a připravoval lektvary pro velmi vážně zraněného Dudleyho.

„Vypadáš strašně,“ ohodnotil jeho zjev Harry.

Ice položil tác na poslední volné místo na stole, otočil se na Harryho a zavrčel: „Chtěl bych vidět tebe, kdybys celou noc strávil v laboratoři.“

„Měl by sis jít lehnout,“ ozval se Nev.

„Taky že půjdu,“ odvětil Draco. „A nechci, abyste mě budili, pokud to nebude opravdu nutné.“

A opustil pokoj.

Harry s Nevillem na sebe chvíli zmateně dívali, než se rozesmáli. Mladý Malfoy byl hodně rozmrzelý, když neměl dostatek spánku.

„Tak já půjdu taky,“ řekl Pyro a vzal si prázdný tác od snídaně.

„Díky za snídani,“ poděkoval mu Nev a začal se probírat v lahvičkách. Harry se bez dalších řečí odebral z pokoje, jelikož věděl, že by ho teď akorát rušil.

„Talyn, Mie,“ zavolal Iris a počkal, až se v místnosti objeví obě domácí skřítky.

„Volal jste, pane,“ zeptaly se dvojhlasně.

„Budu potřebovat vaší pomoc,“ řekl jejich směrem. „Musíme do něho dostat, co nejvíce kostirostu, kolik se nám podaří. Předpokládám, že to nebude pro něho moc příjemný proces, takže jsem se rozhodl, že ho budeme muset připoutat k posteli. I když to dělám velice nerad.“

Mávl rukou a na Dudleyho zápěstích a kotnících se objevily pouta, které byly připevněny k rámu postele. Poté pokynul skřítkám, aby chytily mladíkovy ramena a přidržely ho v posteli. Neville se nahnul nad mladíkem v bezvědomí, jemně mu otevřel ústa a pomalu mu nalil kostirost dovnitř. Druhou rukou mu začal masírovat hrdlo, jelikož pacient nejevil známky, že by sám polykal. Po několika prvních locích se ovšem začalo dít, to čeho se Neville obával. Dudleyho tělo začalo reagovat na lektvar třasem a křečemi. Dokonce uslyšeli i několikero lupnutí, jak se některé z kostí vracely na místa, kam patřily. Po několika minutách a jedné celé lahvičce kostirostu usoudil Iris, že na poprvé to bude stačit. Unaveně klesl do křesla a poslal Talyn a Mie pryč. Pak už jen seděl a díval se na Dudleyho, jak se jeho tělo třese pod nápory léčebné síly lektvaru.

O několik hodin později do něho za pomoci skřítků vpravil další lahvičku kostirostu. A pak už mu nezbylo nic jiného než čekat. I tak ho ovšem hlídal a kontroloval, zda nedostal opět horečku.

 

Bylo asi kolem páté odpoledne, když se Dudley na posteli pohnul a zasténal. Neville okamžitě vstal z křesla, odložil knihu, kterou četl, a přešel několika rychlými kroky mezeru mezi jeho křeslem a postelí. Naklonil se nad mladíkem, položil mu ruku na čelo a zkontroloval mu teplotu. Naštěstí zjistil, že žádnou nemá a oddychl si. Měl trochu obavy, aby mu znovu nestoupla. Značilo by to jen, že nastanou nějaké problémy.

Najednou Dudley trochu otevřel oči a něco naprázdno řekl, ale z úst vyšlo jenom zachraptění.

„Pšš,“ tišil ho Neville. Vzal si z nočního stolku žínku z mísy s vodou a jemně mu otřel čelo. „Jmenuju se Neville. Tady jsi v bezpečí.“

Mladík v posteli se znovu pokusil něco říct, ale opět na to neměl moc sil. Iris mu opět otřel tváře, než řekl: „Měl by ses prospat, ať si tvoje tělo odpočine.“

Na to mu položil ruku na čelo, kolem ruky se mu objevila zelená záře a Dudley upadl znovu do spánku. Chvíli nad ním tiše stál, na rtech jemný úsměv. Byl rád, že se mu pacient probral, značilo to, že se pomalinku uzdravuje. Znovu se posadil do křesla, které si mávnutím ruky přivolal blíže k posteli, aby měl lepší přístup, kdyby se mladík znovu probudil. Podíval se na hodiny a zjistil, že do podání další dávky lektvarů proti bolesti zbývá dvě hodiny. Vzal si knihu a znovu se do ní začetl, aby si zkrátil čas čekání.

 

Iris zrovna dával spícímu Dudleymu další dávku lektvaru proti bolesti, když do pokoje vešli jak Harry, tak Draco. Černovlasý z dvojice nesl tác s večeří, položil ho na stůl uprostřed místnosti, a pak přešel k posteli. Stoupl si vedle něho a pozorně se zadíval na svého bratrance, jak leží tiše v posteli. Ve tváři i na pažích měl stále stopy po mučení, ale jeho výraz byl méně bolestný.

„Vypadá klidnější,“ řekl jen tak do větru.

Neville nepatrně zvedl hlavu a jemně se usmál, než pověděl: „Před dvěma hodinami se sám probudil a snažil se mluvit. Ale nechtěl jsem, aby se vyčerpával, tak jsem ho znovu uspal.“

„To je dobře, ne,“ zajímal se Draco, který stál na druhé straně postele. Na mladíka v posteli se díval s trochu nečitelným pohledem.

„Ano, to je,“ souhlasil Iris.

„A co bude dál,“ zajímal se Harry.

„Ještě pár dní ho budu udržovat ve spánku, a pak se uvidí. Jeho tělo reaguje dobře na lektvary i moji léčbu. Myslím, že to nebude trvat dlouho a bude tady chodit po svých, i když ze začátku se bude pohybovat na vozíčku.“               

„Bude někdy chodit,“ zeptal se prozměnu Draco.

„Kosti se zahojily dobře,“ vysvětloval hnědovlasý z trojice. „S míchou je to na dobré cestě, ale bude to chvíli trvat. Uzdravování chce čas.“

„Bude ho mít, kolik bude potřeba,“ rozhodl se Pyro. „Jsou tady domácí skřítci, ti mu pomůžou, kdyby bylo potřeba.“

Neville se s Dracem po sobě podívali a mysleli si úplně to samé. Z Harryho pocitů, které sdíleli, věděli, jaký má názor na svého bratrance a jeho rodinu. Neměl je rád.

„Vím, co si myslíte,“ přerušil Harry jejich vnitřní rozhovor, jelikož jejich myšlenkových tok zachytil. „Ale slíbil jsem to tetě Petunii, než zemřela, že se postarám, aby byl v pořádku.“

„Harry jsi měkota,“ usoudil Ice s úšklebkem. „Ale to tě dělá, tím čím jsi.“

„No, nevím, jestli to mám brát jako kompliment nebo jako urážku.“

„Jak znám Draca,“ zasmál se Nev. „tak ani jedno.“

„Ha ha,“ ucedil blonďák.

„Běž se najíst, Irisi,“ přerušil jejich debatu černovlásek. „Já ho pohlídám.“

„Dobře.“

Neville se přesunul ke stolu, cestou si vzal židli a nakonec se pustil do jídla. Draco se přesunul k oknu a teď se díval ven na zahradu, když ho vyrušilo tiché zachraptění.

„Ha….,“ ozvalo se směrem z postele.

Všichni tři se překvapeně podívali tím směrem a uviděli, že je mladík vzhůru. Harry, který byl nejblíže, se nad ním naklonil a tiše řekl: „Dudley, slyšíš mě?“

„Ha..r..ry,“ vyrazil ze sebe s obtížemi.

To už Pyra odstrkoval Nev, aby se lépe podíval na svého pacienta. Šáhl mu na čelo a neušlo mu, že sebou mladík trochu trhl, když se ho dotkl.

„Teplotu nemá,“ hlásil nadšeně. „Bolí tě někde?“

„No…hy…nec…ím,“ dostal ze sebe s námahou ze suchého hrdla.

Nev to pochopil a křikl: „Talyn.“

S prásknutím se v pokoji objevila domácí skřítka se slovy: „Ano, pane.“

„Dones, prosím, hned sklenici vody,“ přikázal urychleně.

Jak skřítek zmizel, tak rychle se zase objevil s tácem, na kterém stál skleněný džbán s vodou a čistá sklenice. Longbottom jí poděkoval a nalil vodu do sklenice. Pak mu podepřel hlavu, opatrně přiložil sklenici k Dudleyho ústům a trochu vody mu nalil do úst.

S prvním douškem se mladík zakuckal, ale další loky už do krku proudily lehčeji. Nakonec vypil celou sklenici a s bolestným výdechem padl zpátky hlavou na polštář.

„Bolí tě někde,“ zkusil to znovu.

„No..hy,“ řekl už trochu lepším hlasem. „Ne….cí..tím.“

Nev si trochu povzdechl, než odpověděl: „Tvoje páteř byla zlomena na třech místech. Kosti se mi podařilo dát zpátky do pořádku, ale s nervy to bude chvíli trvat.“

„Ja..k?“

„Magie a lektvary,“ vysvětloval pomalu. „Když jsme dorazili k vašemu domu, zjistili jsme, že žiješ.“

Skoro ani nedokončil větu a v Dudleyho výrazu se objevil strach a děs. Neville viděl, jak začíná panikařit, než se ale dostal ke slovu, vyrušil ho Harry: „Dudley. To jsem já Harry. Všechno už je v pořádku. Slyšíš mě? Všechno bude v pořádku, to ti slibuju.“

Chvíli to trvalo, ale nakonec se mladík uklidnil. Tedy aspoň částečně. I tak Neville zaznamenal, že má zrychlený tep. Začal mít trochu obavy, takže se rozhodl, že ho znovu uspí.

Naklonil se nad ním a tiše řekl: „Zdřímni si.“

S těmito slovy opět položil ruku na jeho čelo a mladík znovu usnul.

Pyro se narovnal a zeptal se: „To je dobré znamení, že jo?“

„Ano,“ uklidňoval ho Iris, jelikož cítil, že je Harry neklidný. „Ale budeme muset postupovat trochu pomaleji a opatrně, jelikož můžeme vyvolat nervový záchvat. A to nechceme.“

„Ne, to nechceme,“ opakoval Ice, který za celou dobu nic neřekl.

„Draco,“ ozval se Pyro nevrle.

„Žádný Draco,“ odsekl. „Celou dobu, co jsi žil u nich, tak pro tebe neměli vlídné slovo, a teď tohle.“

„Je to moje poslední rodina,“ začal vysvětlovat černovlásek.

„Pěkná rodina.“

„Běžte se hádat ven,“ přerušil si je Nev a jeho výraz říkal, že není jejich rozhovorem nadšený.

„Omlouvám se,“ řekl Harry a sklonil hlavu. Draco jen trhl hlavou a bez dalších slov odešel.

Pyro trochu smutným hlasem pronesl: „Leží mu to v žaludku.“

„Nediv se,“ obhajoval Dracův postoj. „Viděli jsme, čím jsi prošel. A Dracovi bude chvíli trvat, než jim odpustí. A tady Dudley taky nebyl zrovna anděl.“

„Já vím,“ souhlasil Harry. „Já vím.“

S těmito slovy odešel. Neville si jenom povzdychl a usadil se do křesla, aby dál mohl sledovat Dudleyho stav.

TBC
09.09.2011 17:18:15
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one