Dalších pár dní probíhalo obdobně. Harry se střídal s Nevillem u lůžka nemocného, kdykoliv si potřeboval mladý Nebelvír odpočinout. Ale většinou se tam vyskytovali oba dva. Draco do pokoje chodil, jen když to bylo nezbytně nutné.

Pyro byl zrovna v pokoji a četl si v křesle u postele knihu, aby zahnal čas, když se Dudley opět probudil. Okamžitě odložil knihu za svoje záda a naklonil se nad ním.

„Vo..du,“ zachraptěl mladík.

Druhý z mladíků okamžitě nalil do sklenice vodu ze džbánu stojící na nočním stolku vedle mnoha lahviček s lektvary. Načež vložil svoji paži pod Dudleyho hlavu, aby mu usnadnil pití. Po několika doušcích naznačil, že má dost, a tak Harry sklenici oddálil.

Sklenici odložil zpět na stolek, než se zeptal: „Bolí tě někde?“

„Ne..e,“ odvětil tiše trochu ochraptělým hlasem, který prozrazoval, že dotyčný hodně spí. „Jen… nohy..“

„Vím,“ pochopil Harry. „Podle Nevilla to bude ještě chvíli trvat, než tě pustí z postele. Je rád, že tě dokázal dostat z toho stavu, v jakém jsi byl.“

„Jak…to?“

„Víš, Dudley,“ nevěděl, jak mu to co nejlépe podat. „Nev dokáže vyléčit jenom kouzelníky. Když jsme dorazili k vám domů, vycítil v tobě trochu života, který udržovala magie. Máš v sobě magické jádro, ale s malým množstvím magie. V mém světě by ti říkali moták – kouzelník bez magie.“

„Moták,“ divil se Dudley. „Takže já…. mám trochu…. magie jako ty?“

„Ano.“

„Věděli to …..rodiče,“ zeptal se velmi tiše. V jeho hlase byl znát smutek a bolest nad jejich ztrátou.

„Pravděpodobně ne,“ usoudil jeho bratranec. „A i kdyby ses nějak magicky projevil, byl bych z toho obviněn já, na tebe by nikdo ani nepomyslel.“

„Pro…miň.“

„Dobrý,“ uklidňoval ho. „Je to minulost.“

„Ne… já..“

„Dudley, dost,“ zarazil ho Harry zprudka. „Nech to být. Teď se musíš soustředit na svoje uzdravení a na nic jiného. Než se naděješ, budeš tady běhat po svých, ale mám jednu drobnost, nad kterou Neville už delší dobu dumá.“

„C.o?“

„Tvoje váha,“ pokračoval. „Nev říká, že musíš shodit aspoň polovinu váhy. Tvoje tělo prodělalo dost velký šok, musí se vyrovnat s mnoha věcmi, a tak by bylo dobré, kdybys mu trochu pomohl i ty sám.“

„Dob..ře,“ souhlasil mladík v posteli.

„Právě ses upsal ďáblu,“ ozvalo se vesele ode dveří. Oba mladící se podívali oním směrem a uviděli, jak k nim míří Nev se širokým úsměvem na rtech. Cestou si vzal křeslo a postavil si ho vedle postele na druhou stranu, tak aby viděl na Harryho i Dudleyho.

„Co..že,“ zeptal se Dudley mírně zmateně.

„Právě jsi souhlasil s tím, že zhubneš,“ vysvětloval Nev. „A na to já dohlédnu.“

„Už teď tě lituju,“ zasmál se Harry.

„Ale nejprve se budeš pohybovat na vozíku,“ pokračoval medik. „Kosti jsou zcela srostlé a podotýkám, že dobře. A nervy už se taky stačily zregenerovat, jak jsem doufal. Takže tak za dva dny už můžeš vstát.“

„No, není to dobrá zpráva,“ zaradoval se Harry. Jeho optimismus byl nakažlivý, takže se i Dudley usmál.

 

Za dva dny zastihl Harry Nevilla s Dudleym, jak se pokoušejí dostat většího z chlapců do kolečkového křesla. Zraněný chlapce na sobě měl jen pyžamo a župan.

„Počkejte, pomůžu vám,“ zvolal a rychle se k nim vydal. Popadl svého bratrance pod paží a snažil se Nevillovi pomoci ho nadlehčit. S mírným funěním se nakonec všem třem podařilo přesunout mladíka do křesla. Ten chvíli seděl jen tak v klidu, jak se vydýchával. Neville se k němu okamžitě sklonil a jal se vyšetřovat, zda se mu něco nestalo.

„Tak a jedeme,“ zavýskl Harry a plnou vahou se opřel do držadel vozíku. Dudley se tak tak stačil chytnout opěrek, když se s ním bratranec rozjel.

„Zpomal trochu,“ vyzval ho Neville s obavami nad tím, aby se jeho pacientovi nic nestalo.

„Neboj,“ vykřikl Pyro vzrušeně a už i s Dudleyem vyjížděl z pokoje. „Teď Dudleymu uděláme prohlídku hradu.“  

Iris se za nimi vydal s úsměvem na rtech. Dohnal je, když zajížděli do knihovny.

„Předpokládám, že jsi poznal, kde jsme,“ zahalekal černovlásek.

„Pottere, to by poznal i slepý,“ ozvalo se zpoza jednoho z křesel, které mělo velká záda a bylo k nim otočené zády.

„Draco,“ odvětil černovlásek. „Vidím, že máš dobrou náladu.“

Z křesla vstal vysoký blonďák a otočil se na ostatní v pokoji. Když viděl mladíka v křesle, ušklíbl se: „Vidím, že už tě pustili.“

„Ech,“ nevěděl Dudley, kdo před ním stojí.

„A jo,“ zašklebil se Harry. „Ty jsi Draca ještě nepotkal. Dovol, abych ti představil Draca Malfoye.“

„Těším mě.“

„Hmm,“ změřil si ho Draco pohledem, který byl zcela prázdný.

Pyro se naklonil k bratrancovu uchu a zašeptal: „Brzy si zvykneš. Chvíli mu trvá, než si k někomu vypěstuje důvěru.“

Na to Ice nic neřekl, jen si změřil Harryho ledovým pohledem a v duchu se ho zeptal: „Nemáš mu ukázat náhodou něco?“

„Neve, myslíš, že je to dobrý nápad,“ zeptal se Pyro přítele, jelikož pochopil, co se mu snaží Draco sdělit.

„No, “ zamyslel se Iris. „Je to na tobě. Je to tvůj bratranec.“

„Dobře,“ ukončil vnitřní komunikaci. Na to se obrátil na Dudleyho se slovy: „Chtěl bych ti něco ukázat.“

„Co,“ zajímal se mladík zvědavě.

„Uvidíš,“ nechtěl mu Pyro nic prozradit. Místo toho se opřel do držadel vozíku a odtlačil ho z pokoje.

„Jak myslíš, že to vezme,“ zeptal se Draco, když osaměli a on se znovu usadil v křesle.

„Jako každý,“ odvětil Nev a sedl si naproti němu. „Představ si sebe, jak by ti bylo.“

„Chtěl bych se pomstít,“ zavrčel v odpovědi.

„Právě,“ zamumlal smutně Iris.

 

Harry tlačil kolečkové křeslo chodbami hradu. Dudley se kolem sebe zvědavě rozhlížel a vstřebával magickou výzdobu hradu.

„Koho to vezeš, Harry,“ ozvalo se z jednoho obrazu mužským hlasem.

Harry se otočil za směrem, odkud šel hlas a uviděl na obraze se savanou stát Godrica Nebelvíra. Usmál se, zastavil vozík a odpověděl: „To je můj bratranec Dudley, Godricu.“

Na to se otočil na druhého mladíka: „Dudley, tohle je jeden z mých předků Godric Nebelvír.“

„Och,“ zamumlal mladý Dursley. „Těší mě.“

„Mě také,“ usmál se Nebelvír. „Míříte do zahrady?“

„Ano,“ odvětil Harry jednoduše.

„Tak to nebudu zdržovat,“ řekl muž z obrazu. „Uvidíme se později, Dudley.“

„Hm, ano,“ rozloučil se trochu rozpačitě a díval se, jak Godric mizí z obrazu. Otočil se na Harry a zeptal se: „Tvůj předek?“

„Ano, z otcovy strany,“ odvětil a znovu roztlačil křeslo. „Později se setkáš i se svými předky nebo respektive ze strany našich matek.“

„A všichni běhají z obrazu na obraz?“

„Více méně,“ zasmál se Pyro. „Všechny portréty se navzájem navštěvují a diskutují mezi sebou.“

„To je neuvěřitelné.“

„Taky mě překvapilo, když jsem se do tohoto světa podíval poprvé,“ souhlasil Harry se smíchem.

Během rozhovoru se dostali, až ke vchodu do veliké zahrady, která přecházela v park. Černovlasý mladík nepostřehnutelně mávl rukou, vozík se tím nadlehčil, takže se mu tlačilo lépe, než kdyby se mu zabořil do trávy.

„To je pěkná zahrada,“ řekl Dudley rozhlížeje se kolem sebe s rozšířenýma očima. Viděl plno květin a rostlin, o kterých v životě neslyšel.

„Nevillova zásluha,“ odvětil Pyro. „Miluje rostliny a přírodu. Je tady každou volnou chvíli.“

„On zahradničí,“ divil se bratranec. „A taky léčí?“

„Jo, to je náš Nev.“

Poté šli chvíli potichu. Harry nechal Dudleyho kochat se pohledem okolím a sám je směřoval k jednomu obzvlášť pěknému v ústraní zahrady.

Zastavil se kousek před velkým košatým dubem, kterému se skláněly větve skoro až k zemi. Přešel před vozík, klekl si před něho a řekl: „Dudley, vím, že jsem měl počkat až na tebe, ale nevěděl jsem, jestli se vůbec uzdravíš.“

„Harry?“

„Víš,“ nevěděl, jak dál. „Bude lepší ti to ukázat.“

Zvedl se, přešel zpět za něho a opřel se do vozíku. Společně projeli kolem větví stromu a ocitli se v tichém zákoutí. Přímo před nimi stály dva kamenné náhrobky s vytesanými jmény: Petunie Dursleyová, Vernon Dursley.

Nikdo z nich nic neřekl, nebylo třeba. Ale přece jenom se pochvíli z Dudleyho úst ozvalo: „Děkuju.“

„Není zač,“ odvětil Harry tiše.

Pak už se zahradou ozývaly jen tiché slzy, jak mladík na kolečkovém křesle truchlil za svoje rodiče, které brutálně zabili.

 

Do hradu se vrátili až o hodinu později, kdy Dudley požádal Harryho, aby ho vzal zpátky do pokoje, že je unaven a chtěl by se prospat. Mladý Nebelvír jeho přání vyhověl. Pomohl mu zpátky do postele, načež ho nechal osamotě. Sám se odebral do knihovny, kde na něho čekali Draco a Neville.

V okamžiku, kdy se posadil do křesla, zeptal se Nev: „Jak je na tom?“

„Vyčerpaný a spí,“ odpověděl černovlásek. „Jinak se uvidí časem.“

„Později za ním zaskočím zkontrolovat ho,“ pokračoval Iris.

„Díky,“ sklonil Harry v díku hlavu.

„No uvidíme, co z něho vyleze,“ nadhodil Draco.

„Zůstane tady s námi,“ řekl Pyro tiše. „Nemá, kam by šel. A Voldemort by se neměl dovědět, že to řádění přežil.“

„S tím souhlasím,“ přidal se Iris.

„Dělejte, jak myslíte,“ ustoupil blonďák, který přece jenom ještě Dudleyho na milost nevzal.

 

„Děkuji Talyn,“ poděkoval Harry ráno u snídaně skřítce za jídlo, které mu naservírovala. Otočil se na Dudleyho, který už jedl s nimi v jídelně, se slovy: „Jak ti chutná?“

„Je to dobré,“ odpověděl mladík pravdivě. Před sebou měl ovesnou kaši zalitou medem a skořicí. Sice ji skoro nikdy nejedl, ale Nev mu nechtěl dovolit nic těžšího, aby si nepodráždil žaludek.

Draco o kousek dál jedl svoje tousty s máslem a u toho si četl noviny, které každé ráno obstarával Zalu. Teď je s třísknutím plácl na stůl a zasyčel: „Já si jednou do parády vezmu ty redaktory z Denního věštce.“

Nev se zamračil a pokynem ruky si je sobě přivolal. Otevřel je na stránce, kde četl Draco a oči se mu trochu rozšířily, když si přečetl titulek – Hrůza na předměstí Londýna. Temný pán nebo Potter?

„Ta drzost,“ souhlasil Nev a podal je Harrymu.

Ten si je vzal a začetl se zvědavě do článku o skoro deset dní starém činu v Zobí ulici. Když dočetl, ušklíbl se: „No, moc originální nejsou.“

„Můžu,“ zeptal se Dudley a naznačil směrem k novinám

„Jistě,“ odpověděl Harry a podal mu je.

Dudley chvíli koukal na fotky, které se před ním pohybovali ve smyčkách, než se začetl. Když dočetl, položil noviny na stůl a vytasil se s otázkou: „Proč vás podezírají? Myslel jsem, že tady Harry je nějaký zachránce či co?“

„No,“ zavrtěl se černovlásek trochu nervózně.

Dudley je všechny přejel pohledem a usoudil, že mu ještě tak plně nevěří. Takže řekl: „Neodpovídej mi, dokud nebudeš chtít.“

Načež složil noviny a vrátil se zpátky ke svojí snídani. Nevšiml si pohledů, které si mezi sebou vyměnili ti tři.

TBC

16.09.2011 12:20:02
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one