Harry se s trhnutím probudil a v první chvíli nevěděl, co se děje. Ale po chvilce mu to všechno došlo. Dostal vjemy ze dvou stran a musel si to ujasnit v hlavě. Přes propojení s Nevillem se mu dostaly do hlavy starosti a trochu obav. Zaměřil se na něho a zjistil, že Iris musel vstát kvůli Dudleymu, který dostal těžkou noční můru a nebyl schopný se z ní sám probudit.

„Neve?“

„Neboj se, Harry,“ uklidňoval ho Iris rychle. „Mám na něm monitorovací kouzlo. Nechtěl jsem prvních pár týdnů nic riskovat, a pak už to vypadalo, že bude v pořádku, a já na něho zapomněl. Díky za to.“

„A co se stalo?“ zeptal se Harry znovu.

„Dostal noční můru,“ vysvětloval rychle. „Sice jsme s Dracem zablokovali některé vzpomínky na tu noc, ale jedna si asi našla cestu přes barieru. Musím jít Harry za ním a uklidnit ho.“

„Mám přijít taky?“

„To je dobré,“ odvětil Iris. „Běž za Dracem, něco se s ním děje. Potřebuje tě víc než teď Dudley. Já se o tvého bratrance postarám.“

„Dobrá. Díky.“

„Není zač.“

Harry uzavřel toto spojení s Nevillem a zaměřil se na pocity, které k němu proudily přes jeho propojení s Dracem. Zkusil na něho několikrát promluvit, ale ani jednou se mu nedostalo odpovědi. Povzdechl si. Vstal z postele, vzal si župan a vydal se do Dracova pokoje.

Když k němu došel, zaklepal na dveře, ale žádného pozvání se mu nedostalo. Takže bez vyzvání vešel dovnitř. Jeho oči už si dávno přivykly na tmu, takže když se rozhlédl kolem, spatřil Draca stát u okna zády k němu. Tiše za sebou zavřel dveře a stejně tiše k němu došel. Nemusel ho upozorňovat na svou přítomnost, jelikož věděl, že o něm Ice ví, už když vešel do místnosti.

Když k němu došel, zeptal se opatrně: „Ice, co se děje?“

Při těchto slovech mu položil ruku na rameno a ucítil, jak sebou Draco trhl, jakoby ho popálil. Okamžitě ruku stáhl, podíval se na svou dlaň a uviděl na ni malé puchýřky. Překvapeně se na ni díval. Nevěřil tomu, že způsobil Dracovi popáleninu a vlastně sobě taky.

„Promiň,“ omluvil se mu a zároveň se nervózně poškrabal na temeni hlavy.

V tu chvíli se na něho blonďák poprvé podíval a Harrym trochu trhlo, když uviděl, jak se jeho přítel tváří.

Znovu tedy zopakoval svou otázku: „Co se děje?“

Draco si povzdechl a znovu se zadíval z okna. Nakonec pronesl: „Víš, jak jsem ti říkal, že mám takové divné tušení?“

„Jo.“

„Tak už se to vyjasnilo.“

„Co jsi viděl?“

„Nevillovy rodiče.“

„Cože?“ vydechl Harry. „Co se jim stalo? Nevytrpěli toho už dost?“

„Nezemřeli, jak si myslíš,“ uváděl ho na pravou míru.

„Tak co tedy?“ nechápal Pyro.

„Viděl jsem je zdravé a spokojené a to i psychicky.“

„Co? Ale jak?“

„Myslím, že vím,“ povzdechl si Draco. Otočil se od okna a přešel ke své rozestlané posteli, na kterou se následně posadil. Opřel si lokty o kolena a hlavu si složil do rukou.

Harry následoval jeho příkladu, ale místo toho aby se posadil na postel, přivolal si jemným pohybem ruky křeslo, které se postavilo před Ice. Sedl si do něho a zeptal se: „Jak?“

„Neville.“

„Nechápu.“

„Pro Merlinovi vousy, Pottere,“ zavrčel Draco otráveně, že to druhému mladíkovi nedochází. „Náš Neville dokáže uzdravovat. Nemyslíš, že je dost reálná možnost, že by dokázal uzdravit i svoje rodiče?“

„Och,“ vydechl Harry, když mu došlo, co mu tady Draco říká. „To by bylo….“

„Jo, to by bylo,“ souhlasil Draco a padl nazád na postel.

„Ale když to nevyjde,“ namítl Pyro.

„Nad tím jsem taky celou tu dobu uvažoval,“ pokračoval blonďák ztěžka. „Pokud to nevyjde, tak to bude pro Neva hodně zlé.“

„Ale měl jsi přece sen, který naznačuje, že se to povede,“ namítl černovlasý Nebelvír.

„Právě, že jenom naznačuje,“ povzdechl si druhý mladík.

„Kdy naposledy se tvoje sny zmýlily?“ zajímal se Pyro s jemným úsměvem na rtech.

„Zatím nikdy,“ odvětil mu. A chtěl pokračovat, ale ozvalo se zaklepání na dveře. Posadil se, zadíval se oním směrem a s povzdechem řekl: „Dále.“

Dveře se otevřely a do jeho pokoje vešel Neville s nervózním úsměvem: „Můžu?“

„Jistě,“ zavrčel Draco trochu podrážděně. „Jinak bych tě nezval dovnitř.“

„Promiň,“ zašklebil se Iris, ale moc omluvně to neznělo. S tím vkročil do pokoje, ale hned za sebou dveře nezavřel, jelikož natáhl ruku do chodby a do pokoje vtáhl hnědovlasého mladíka, který se tvářil dost vyděšeně.

Harry byl okamžitě v pozoru a hned se ptal: „Co se děje?“

Neville se jemně usmál, aby ho trochu uklidnil, ale nakonec promluvil sám Dudley: „Jsem v pořádku, Harry. Tedy v rámci možností. Nebylo to nic pěkného.“

„To znám,“ ušklíbl se Pyro soustrastně. „Taky jsem pár takových snů zažil. I když nebyly zaměřeny přímo na mě, ale na mé nejdražší.“

Draco, vidno, že se D drží sotva na nohou, mu pokynul, aby si sednul vedle něho na postel. Dotyčný mladík jeho nabídku využil, ale místo toho aby si jenom sedl, tak si rovnou lehl. Blonďák nad tím jenom pozvedl obočí, ale nic neřekl.

Neville si přivolal jedno z několika křesel v místnosti, stejně jako předtím Harry a pohodlně se do něho usadil. Byl na ně všechny zvláštní pohled. Každý v nějakém stavu polooblečení či polosvléknutí.

„Tak, co jste tady vy dva probírali,“ zajímal se Nev, „že jsem vás neslyšel?“

Harry i Draco se podvědomě narovnali v zádech, jak se připravovali na sdělení novinky, která jim dost zasáhne do života.

„Neve,“ začal Draco, než se na chvíli zarazil, jelikož nevěděl, jak dál. „Už pár dní jsem měl takové divné tušení, že se něco stane, ale pořád jsem nemohl přijít na to co.“

„A co sny? Ty ti nic neprozradily?“ zajímal se Neve a přitom mrknul na Dudleyho, aby ho zkontroloval. K jeho úlevě to vypadalo, že mladík podřimuje.

„Něco naznačovaly,“ souhlasil Zmijozel. „Ale až dnes večer jsem zjistil co.“ Odmlčel se, aby si urovnal myšlenky, než pokračoval. „Viděl jsem tvoje rodiče, Neve, zdravé.“

„Co….co,“ koktal Iris, když mu došlo, co mu Draco právě sdělil.

Harry se natáhl a stiskl mu ruce ve svých, než mu řekl: „Draco si myslí, že dokážeš svou silou vyléčit svou rodinu.“

„Ale,“ chtěl namítnout Neve, ale přerušil ho Dudley, který sice vypadal, že podřimuje, ale vnímal všechno, co se řeklo.

„Nevzdávej to dřív, než to zkusíš, Neville,“ pronesl D. „Někteří z nás by dali všechno zato, aby se jim vrátila rodina.“

„Já vím,“ sklonil Iris hlavu. V jeho hlavě byl zmatek. V jedné řadě chtěl zachránit svoje rodiče s objetí šílenství, ale na druhé straně byl vyděšený z toho, co když se to nepovede. Nechtěl je ztratit znovu.

„Neville,“ oslovil svého přítele Harry. „Vím, že je to těžké, ale aspoň to můžeme zkusit.“

Neville se ponořil do zamyšlení, ze kterého ho nikdo nechtěl vytrhovat. Harry s Dracem se po sobě podívali a tiše mezi sebou začali diskutovat, Dudley mezitím na posteli podřimoval. Musel se trochu vzpamatovat ze své noční můry.

„Udělám to!“ vyhrkl najednou Neville pevným hlasem tak, že vytrhl všechny z jejich činností.

Ostatní mladíci v místnosti se po něm podívali, dokonce i D se vytrhl ze dřímoty, a uviděli jen pevné odhodlání, které by nemělo nic zviklat.

 „Kdy?“ padla jediná otázka z úst Draca.

„Co nejdřív,“ odvětil Iris.

„Dobře,“ uzavřel debatu D se mohutným zívnutím. „Zbytek probereme zítra, teď se jde spát.“

A jako mávnutím kouzleného proutku Dudley usnul, jako když ho do vody hodí a na Dracově posteli.

Blonďák na něho nevěřícně hleděl, než řekl: „Příště se noční seance dělají u někoho jiného v pokoji.“

„Vezmi to z té lepší stránky,“ zašklebil se Harry a pohodlně se uhnizďoval na kraji postele, „postel je dost velká pro nás všechny. Abych pravdu řekl, už se mi nikam nechce.“

A stejně jako Dudley i on za pár okamžiků spal.

„To snad mají v rodině,“ zavrčel Ice, až mu v hlase byl slyšet drak.

Neville se jen tiše zasmál, následoval příkladu ostatních a taky se uložil ke spánku. Přitom ovšem nechal dost místa pro Draca, aby i on mohl pohodlně spát. Za pár minut spal i Ice

 

Ranní probuzení bylo zajímavé. První se vzbudil Harry a první co si uvědomil, že leží na něčím rameni a je to celkem pohodlně. Ospale zvedl hlavu, aby se podíval, kdo to tedy je. A k jeho překvapení to bylo Dracovo rameno. Pokusil se zvednout a odplazit se z postele, ale jaksi mu to nešlo, jelikož až teď si uvědomil, že mu něco leží na nohou. Pootočil hlavou a uviděl kštici hnědých vlasů, které podle odstínu patřily Nevillovi.

Povzdychl si a znovu položil hlavu na svůj údajný polštář a pokusil se znovu usnout, když ho vyrušil Dracův hlas: „Pottere, jestli míníš znovu usnout, tak si mě nepřej.“

Harry se ušklíbl, pohodlně se uvelebil na mladíkově rameni a zavzdychal: „Ale Dráčku, když je to tak pohodlný.“

„Pottere!“ zavrčel Ice.

„Kluci, já se snažím spát,“ ozvalo se ospale po jejich levici.

Oba mladíci se tím směrem podívali a uviděli, jak na ně rozespale hledí Dudley zpoza Nevillových zad.

„Huš,“ zašklebil se na něho Harry a znovu se zavrtěl, čím si vysloužil jenom Dracovo zavrčení.

„Kluci,“ promluvil Iris veselým hlasem. „Dokážete si představit, jak asi vypadáme pro někoho, kdo by se na nás díval.“

„Zajímavě,“ začervenal se Dudley a okamžitě se hnal z postele.

„Ale kampak, Dudley,“ zasmál se Harry. „Nelíbí se ti naše společnost?“

D se jenom otočil na cestě ke dveřím, vyplázl na svého bratrance jazyk, a pak už za sebou jenom zabouchl dveře. Nev se s tímto zvukem protáhl a taky vstal, aby se odloudal do svých pokojů a tam se dal trochu do pořádku.

„A co ty, Pottere?“ pronesl Draco směrem k Harrymu, když se za Irisem zavřely dveře. „Nechystáš se taky do svého pokoje?“

„Víš, Draco,“ zamumlal černovlásek do jeho ramene. „Je mi tady dobře a moc se mi nechce jít jinam.“

„Pottere!“ zavrčel Ice. Ale to už se Harry dekoval z postele a se smíchem prchal ke dveřím, dřív než se Draco zmohl k nějaké reakci. Stihl za sebou stěží zavřít dveře, když uslyšel tupý náraz a došlo mu, že za ním blonďák něco hodil. Celou cestu do svého pokoje se pochechtával.

 

U snídaně začali probírat situaci, kterou nakousli v noci. Dudley tiše naslouchal a přitom snídal. Vše spojené s kouzly ho fascinovalo. Nedokázal pochopit, proč se rodičům tak příčila.

„Jak to chcete udělat?“ promluvil poprvé za celou snídani.

Kluci se na něho otočili a nakonec odvětil Nev s pokrčením ramen: „Nejjednodušším možným způsobem.“

Harry se skoro zadusil, když slyšel kamarádovu odpověď. Když se mu podařilo jídlo dostat ze špatné trubice, zeptal se slzami v očích: „To tam chceš jako nakráčet přímo?“

Když mu Iris souhlasně přikývl, ozval se Draco: „No, má to určitou logiku. Nikdo to nebude čekat a navíc to je jednoduché.“

„A kdy?“ zeptal se D.

Nev se zachmuřil, než odvětil: „Potřebuju si prostudovat několik knih, než se k tomu odhodlám. Nechci napáchat ještě více škody.“

Harry si vduchu, chráněn mentálními štíty, pomyslel, že větší škodu, než bratři Lestrangové určitě už nenapáchá, ale nahlas nic neřekl. Nechtěl Irise odrazovat od možnosti znovu a vlastně poprvé promluvit se svými rodiči. Nenápadně si povzdechl, když mu došlo, že on by za takovou šanci dal prakticky cokoliv.

„Doufám, že se ti to povede, Neve,“ usmál se na něho povzbudivě Dudley, což vyvolalo mírné zčervenání na Nevillově tváři. „Myslím si, že potom co jsi uzdravil motáka a probudil v něm plnou magii, to bude pro tebe naprostá pohoda.“

„Ech,“ zčervenal hnědovlásek ještě více.

Draco s Harrym se po sobě podívali a museli se ušklíbnout nad Nevovou reakcí nad pochvalou a poklonou. Bylo jim jasné, že si mladík ještě nezvykl na slova chvály, i když si je zasloužil. Nakonec se zvedl a se slovy, že jde studovat, opustil místnost. Než se za ním zabouchly dveře, uslyšel tichý smích. Musel nad tím protočit oči, jelikož mu bylo úplně jasné, proč se smějí.

TBC
04.11.2011 10:59:35
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one