„Máš všechno?“ zajímal se Dudley, který se opíral o rám dveří od Nevova pokoje, a díval se, jak se mladík balí na jejich večerní akci.

„Nevím,“ odsekl Nev nervózně. „Jak to mám sakra vědět?“ Vztekle třískl s taškou o postel, a pak se na ní prudce posadil.

„Neve,“ odlepil se Dudley ode dveří a přešel blíže k němu. „Všechno bude v pořádku. Jsi dobrý léčitel. Neboj se.“

„To se ti lehko řekne,“ odsekl Iris vztekle.

Dudley si povzdechl a sedl si vedle něho na postel. Viděl, jak se Nev celý týden, během kterého zkoumal několik velkých tlustých svazků, které našel v obrovské knihově hradu, stává čím dál tím více nervózní. Štěkal na všechny kolem sebe, dokonce i portréty se mu vyhýbaly, aby ho náhodou nerozčílily. Jediná Rowena se k němu dokázala přiblížit natolik, že s ním dokázala mluvit bez většího problému, což vyvolalo překvapení u všech ostatních obyvatel hradu.

„Podívej, Neville,“ začal D klidně. „Všechno dopadne dobře. Musíš vědět, že Dracovy sny jsou pravdivé.“

„Nevíme, jestli vždycky,“ namítl Iris, který se snažil zoufale něčeho chytit.

„Kdy se to naposledy nevyplnilo?“ zeptal se D jemně. Věděl z vyprávění kluků o některých proroctví, jestli se tomu tak dá říkat, a jejich plnění.

„No,“ zamumlal druhý mladík se svěšenou hlavou. „Mám strach.“

„Já bych měl taky,“ řekl mu Dudley vážným hlasem. „Ale od toho je víra.“

„Myslíš, že stačí jen to?“

„Jinak se to nemusí podařit,“ zašklebil se D.

Nev se na něho díval s doširoka rozevřenýma očima, ve kterých se zračilo překvapení. Nakonec se usmál a řekl: „Kde je ten kluk, který rád všechny šikanoval?“

Dudleymu zmizel úsměv z tváře. Tuhle otázku nečekal. Tiše sklonil hlavu, než odvětil: „Zemřel tenkrát v noci v Zobí ulici. Nebyl to lehký přerod. Musel jsem ztratit všechno, co jsem měl, abych pochopil, že moje chování nebylo nejlepší“

Chvíli byl hnědovlasý Nebelvír zticha, než řekl: „Jsem tomu rád, že ses tak změnil.“

Ani jeden z nich si nevšiml dvou postav, které stály ve stínu dveří a tiše naslouchaly jejich rozhovoru.

Harry se musel usmát, když slyšel Nevillova slova. A také si uvědomil, že má jeho přítel pravdu. Až teď mu došlo, že se Dudley opravdu změnil od základu. Dřív to byl rváč a šikanista, ale teď se z něho stal rozumný mladý muž.

Už chtěl vejít do pokoje, ale zastavila ho ruka na paži. Překvapeně se podíval po Dracovi, ale ten měl ve tváři zamyšlený výraz. Na němou otázku v Harryho očích, jen zakroutil hlavou a odtáhl ho ode dveří.

„Proč jsi mě zastavil?“ zeptal se Pyro, když byli dostatečně daleko, aby je kluci už neslyšeli.

„Byla to jejich chvilka,“ odvětil mladý Malfoy. „Nev potřebuje teď někoho, kdo ho podrží. Ale my to tentokrát nebudeme.“

„Myslíš, že Dudley mu nějak pomůže?“ zajímal se Harry, když zamířili do knihovny.

„Už se tak stalo,“ zašklebil se blonďák v odpověď. „Sice ho nemám moc rád, ale Nev ho potřebuje.“

„Kdo by to byl řekl,“ zamumlal, když si sedal do křesla v knihovně a vzal si do rukou rozečtenou knihu.

 

Dudley stál v hale hradu a díval se, jak se kluci naposledy kontrolují, zda mají všechno. I když mu připadalo zbytečné, některé věci se sebou tahat, když si je mohli jednoduše vykouzlit nebo přeměnit., ale bylo to jejich rozhodnutí.

„Máte všechno?“ zeptal se stejně, jako před několika hodinami Nevilla v jeho pokoji.

„To teprve uvidíme, až na místě,“ zašklebil se Harry a zapnul si kouzelnický plášť, aby trochu splynul s okolím, kdyby je někdo viděl z dálky.

„Moc vtipné, Pottere,“ zavrčel Draco.

D si povzdychl: „Kdybych tak mohl jít s vámi.“

„Možná příště, D,“ snažil se ho uchlácholit Iris s jemným nervózním úsměvem na rtech. Byl jak na jehlách.

Harry, který si toho všiml, se ušklíbl a pokynul ostatním, aby ho následovali ven, odkud se mínili přemístit.

Dursley se díval, jak se za nimi zavírají dveře, a doufal, ne věřil, že budou úspěšní.

 

Všichni tři se znovu objevili před červenou telefonní budkou, která skrývala jeden ze vchodů na ministerstvo.

„Opravdu si myslíš, že nás to pustí znovu úplně bez problémů?“ zeptal se Draco, který se kriticky díval na budku s pozvednutým obočím.

„To uvidíme za pár minut,“ pokrčil Harry rameny a vydal se k budce. Bez sebemenšího zaváhání otevřel dveře a vešel dovnitř.  Pootočil se na své dva společník a pohodil hlavou, jakoby je zval dovnitř. Nev hodil pohledem po Dracovi, ale k Harrymu do budky se přidal jako první. Pochvíli je následoval i blonďák.

Pyro natáhl ruku a zmáčkl kombinaci čísel a ozvalo se příjemným ženským hlasem: „Dobrý den, uveďte své jméno a důvod návštěvy.“

„John Smith,“ zašklebil se Harry na Draca. „Návštěva rodiny ve sv. Mungovi.“

Jakmile to dořekl, vyjel z telefonu lísteček se jménem a důvodem návštěvy. Černovlásek si ji vzal a se zájmem se na ní podíval, ale nestihl se jí kochat dlouho, jelikož budka se začala hýbat a oni se dostali do vstupní haly Ministerstva.

„To snad není možný,“ zamumlal Ice, když se všichni dostali z budky. Tvář si schoval do dlaní a potřásl hlavou. „Oni věděli, že jsme tady byli a neudělali žádná opatření. To jsou tak nabubřelí, že si myslí, že se sem nepodíváme znovu.“

„Samozřejmě, že jsme na to mysleli,“ ozvalo se za nimi mužským hlasem.

Všichni tři se prudce otočili, ruce pozvednuté k obraně, a uviděli tam stát Simmonse s dalším bystrozorem. Harry se musel ušklíbnout nad jejich štěstím.

„Zdravím, Simmonsi,“ promluvil Iris s jemným úsměvem na rtech.

„Musím uznat, že mám štěstí,“ odvětil bystrozor. „Zrovna já vás znovu pošlu do Azkabanu, ale tentokrát natrvalo.“

„To se ještě uvidí,“ ucedil Draco a jemně pohnul prsty na pravé ruce. Od obou bystrozorů se ozvalo překvapené vyjeknutí, jelikož jim zamrzly nohy do kvádru ledu.

Simmons se vztekle díval na ty tři spratky a zavrčel: „Uvidíme, kdo bude mít poslední slovo.“

„Vy ne,“ štěkl Harry, kterého to přestávalo pomalinku bavit. Mávl rukou a oba dva muži upadli do bezvědomí. „To bychom měli.“

Ani jeden z nich nevěnoval dotyčným mužům druhý pohled a vydali se směrem ke vchodu ke sv. Mugnovi, kde sídlili Nevillovi rodiče. Šli rychlým krokem a svými zbystřenými smysly zkoumali okolí, aby se vyhnuli případným dalším hlídkám. A měli štěstí. Ke vchodu na oddělení, kde přebývali kouzelníci a čarodějky, jejichž mysl byla poškozená temnými kouzly, se dostali bez sebemenších problémů. Zastavili se až přede dveřmi, tedy spíše se zastavil Nev s obavami, že to nezvládne.

„Neve,“ oslovil ho Harry a poplácal ho po rameni. „Musíš věřit v to, co ti řekl Dudley, jinak to nebude fungovat.“

„Z toho mám strach,“ svěřil se jim Iris.

Jeho dilema vyřešil Draco rázným krokem, prudce otevřel dveře a vešel na oddělení, aniž by se jednou otočil. Oběma Nebelvírům nezbylo nic jiného, než ho následovat. Když vešli dovnitř, viděli, jak blonďák prochází rychle kolem postelí a hledá ty, pro které sem přišli. Nakonec se zastavil před dvěma postelemi skoro až úplně vzadu. Otočil se na své dva společníky a jemně jim pokynul, že našel jejich cíl. Chlapci se k němu rychlým krokem přidali.

Nev se se smutným pohledem zadíval na své rodiče, kteří spali pod lektvary ve svých postelích. Přešel ke své matce, usadil se na krajnici postele a jemně jí odhrnul vlasy z tváře. Žena nijak nezareagovala, dál tiše spala.

„Irisi,“ oslovil ho Draco tiše, i když to bylo zcela zbytečné, jelikož všichni v místnosti byli pod lektvary. „Nemáme moc času, musíš si pospíšit.“

„Dobrá,“ souhlasil Nev a přiložil prsty na matčiny spánky. Zavřel oči, soustředil se a kolem jeho prstů se objevila zelenkavá záře.

Harry s Dracem nechali Irise, aby měl klid na svou práci, rozešli se po místnosti a občas se naklonili nad některou z postelí, aby si prohlédli dotyčného pacienta. Pyro se musel ušklíbnout, když procházel kolem postele, ve které ležel Zlatoslav Lockhart. V hlavě se mu mihla celá jeho historie s tímto mužem. Jasně slyšel, jak se tomu Draco tiše směje. Tiše na něho zasyčel přes celou místnost, ale vysloužil si tím více smíchu.

Nakonec v nemocnici strávili skoro čtyři hodiny, během kterých Nev pracoval na uzdravování svých rodičů. Když skončil, skoro se zhroutil na zem, kdyby ho Draco nezachytil a nepomohl mu do židle, která stála vedle postele.

„Neve, jak ti je?“ zajímal se Harry, který poklekl vedle židle, aby se podíval blíže na svého kamaráda.

„Budu v pořádku,“ ujišťoval ho Neve, ale byl dost bledý. „Co bude dál?“

„Teď se o to postaráme já s Dracem,“ odpověděl Pyro a vstal. Společně se vydali k Nevovým rodičům a každý z nich opatrně jednoho z nich vzal do náruče. Harry zavřel oči a soustředil se na kouzla a bariéry kolem sebe. A když našel tu správnou, soustředil se na ni ještě více a i Nev mohl cítit, jak bariéra kolem něho sténá pod Pyrovým náporem, až nakonec úplně padla.

V tu chvíli Harry otevřel oči, které plály do ruda, a řekl: „Můžeme jít. Zvládneš to, Neve?“

„Uvidíme se za chvíli,“ zašklebil se a s tichým prásknutím zmizel z pokoje u sv. Munga.

„Si nějak věří,“ ucedil Pyro.

„Však už jsem jednou říkal, že jsem ho měl radši, když byl trochu zamlklí,“ pronesl Draco jemným tónem a taky se přenesl pryč.

„Vždycky poslední slovo,“ řekl Harry a zmizel i s Frankem Longbottonem v náručí z nemocnice u sv. Munga.

 

Jako první se na hranici bariéry, která chránila dům, který patřil Remusovi, zjevil Nev. Rozhlédl se kolem sebe a položil ruku na bariéru, i když jí neviděl, jen jí cítil. Teď už mu nezbylo nic jiného, než počkat, až se tam objeví i ostatní. A nemusel čekat dlouho, jelikož za pár sekund uslyšel dvojité tiché prásknutí, které značilo, že se sem někdo přenesl. Otočil se a uviděl jak Harryho tak Ice i s jeho rodiči. Okamžitě se k nim rozběhl, aby zkontroloval, jak jsou na tom.

Draco se postavil, když položil Alici na zem, aby k ní měl Nev lepší přístup, a přešel k bariéře a začal jí zkoumat.

„Půjde to?“ zajímal se Pyro, když stanul vedle něho.

„Zaklepeme a uvidíme,“ zašklebil se Draco a otočil se k Irisovi a zeptal se: „Jak jsou na tom?“

„Vypadá to, že v pořádku,“ odvětil Nev a přešel k otci. „Ale nic nemůžu říct s jistotou, dokud se neprobudí.“

„Na to ale čekat nemůžeme,“ řekl Harry a položil hnědovlasému chlapci ruku na rameno.

„Já vím,“ pronesl Iris, ale přesto to zkusil: „A nemohli bychom, aspoň chvíli?“

„Irisi,“ chtěl promluvit Draco, ale Nev ho jednoznačným gestem zarazil a tak ztichl. Společně s Harrym poodešli několik kroků, aby mu dali trochu soukromí. Stáli tam, dívali se na bariéru a přemýšleli, jak na sebe upozornit a zároveň se nenechat chytit.

Nakonec to vyřešil Iris za ně. Odstoupil od rodičů, ale předtím vložil matce do ruky malou světélkující kouli, a přešel k bariéře. Natáhl jednu ruku a pěstí do ní udeřil vší silou. Pak už jen sledoval, jak se kouzla pod jeho silou namáhají, aby dál plnila svůj účel. Bariéra se zachvěla, ale vydržela. Ale zároveň dal vědět jejím majitelům, že se něco děje.

Naposledy pohladil matku po tváři a podíval se na otce, načež se otočil a odešel do počínajícího úsvitu. Harry s Dracem ho bezeslova následovali.

 

„Povedlo se?“ zajímal se D, který na ně čekal v prvním pokoji u hlavních dveří.

„Myslím, že ano,“ posadil se do jednoho z křesel Draco a zavolal si jednu ze skřítek, aby mu donesla trochu čaje.

„Myslíte?“

„Nemohli jsme čekat, než se vzbudí,“ vysvětloval Harry a poděkoval za čaj, až se skřítka začervenala.

„A kde je Iris?“ zeptal se Dudley.

„Chce být chvíli sám,“ odtušil Ice.

„Nedivím se,“ souhlasil Dursley, načeš zívl a řekl: „Jdu si lehnout, aspoň na zbytek noci. Dobrou noc, jestli se to tak dá říct.“

„Dobrou noc,“ padla dvojitá odpověď.

TBC

11.11.2011 11:28:05
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one