tato kapitola není zatím opravená, takže na chyby nehleďte :-d

Ztichlým domem se rozezněl poplašný ryk. Což z postele vytáhlo všechny obyvatele domu.  Potkali se na chodbě, každý v nějakém stupni oblečení.

Severus zrovna vycházel ze svého pokoje, jelikož se mu nechtělo vracet do školy, přespal zde, a zavazoval si župan, když se střetl s Lupinem. A taky se hned ptal: „Co se to, u Salazara, děje?“

„Někdo se pokusil projít bariérou na severní straně domu,“ odvětil Remus a s hůlkou v ruce chvátal oním směrem, aby zjistil více.

„Konečně nějaké vzrůšo,“ zašklebil se Sirius, který následoval svého přítele po schodech dolů. Přes rameno ještě křikl na Snapa: „Jdeš taky nebo tam budeš jen tak stát?“

„Pch,“ zavrčel Severus a vydal se rychlým krokem za nimi, až mu zavlál župan. Hůlku v ruce a v pohotovosti.

Z domu vyběhli skoro zároveň, spíše hrozilo to, že se ve dveřích srazí. Ale naštěstí to byli dospělí lidé, takže si dali navzájem přednost. Jako první vyběhl z domu vlkodlak, následovaný Siriusem, který se za běhu měnil do své zvěromágské podoby psa. A Severus jejich skupinu uzavíral a hlídal jim záda. Pozorovatel by řekl, že tvořili dobrý tým, i když se navzájem neměli moc rádi, tedy aspoň Sirius a Severus.

„Kudy Siri?“ zeptal se Lupin a přitom nasával vzduch kolem sebe, snažíce se tak zachytit pach nepřítele, ale žádný necítil.

Black ve své psí podobě učinil něco podobného, ale na rozdíl od vlkodlaka v lidské podobě měl citlivější čich a okamžitě ucítil pach dalších dvou osob. Štěkl tedy na své dva kolegy a rozběhl se k severní straně bariéry, odkud se linul lidský pach.

Lupin a Severus se za ním okamžitě rozběhli taky a černovlasý muž si celou tu dobu mumlal pod vousy, jak je ten Black neopatrný. Vlkodlak, který to všechno slyšel, se jen uškleboval.

Najednou se pes zastavil, jelikož doběhl k neviditelné bariéře a začal zuřivě štěkat a snažil se dostat z ní, jelikož poznal po pachu, kdo za ní leží. Sám tomu v první chvíli nemohl uvěřit, ale vůni, kterou vydávala Alice, si nemohl s nikým jiným splést. Kolikrát se jí ptal, jakou vůni to používá, ale ona se vždycky jenom usmála a odbyla ho.

„Kdo je to, Siriusi?“ zeptal se Remus, když dohnali psa.

Black se přeměnil zpátky na člověka a řekl: „Alice a Frank.“

„Cože?“ nechápal Lupin.

„Jako Longbottomovi?“ přidal se nechápavě Snape a přešel natěsno k bariéře, aby se přes ní podíval. A to co uviděl, nechápal.

„Vždyť ti jsou u sv. Munga,“ pokračoval Remus. „Jak můžou být tady?“

„Taky to nechápu,“ souhlasil poslední z rodu Blacků a přitom divoce mával směrem za bariéru. „Ale opravdu tam leží.“

„Má pravdu, Remusi,“ přerušil jeho litanii Severus. „Stáhni bariéru, musíme je dostat do domu, není zrovna teplo. Ale dejte si pozor, může to být past.“

Poté Lupin mávl hůlkou a přitom cosi mumlal. Bariéra se zachvěla a zmizela. Severus se okamžitě začal rozhlížet kolem a zkoumat okolí a hledat jakékoliv stopy přítomnosti nepřátel. Ale nic nenašel. Mezitím se Sirius a Lupin snažili zjistit, jak jsou na tom Alice a Frank.

„Dýchají,“ vydechl vlkodlak s úlevou v hlase. „Bylo by to velká a zdrcující rána pro Nevilla, kdyby jeho rodiče zemřeli. Zvlášť potom, co si všechno vytrpěl.“

„Kde bereš jistotu, že je sem nepřinesli právě oni?“ zeptal se Severus takovým zvláštním tónem.

Remus sebou trhl a podíval se po profesorovi: „Myslíš?“

„Když dokázali vytáhnout Blacka z Oblouku,“ pokrčil Snape rameny. „Přemístit sem Longbottomovi by pro ně asi nebyl problém. Zajímalo by mě, jak jsou silní.“

„Myslím, že diskuzi bychom mohli odložit na později,“ odtušil Sirius a opatrně vzal Alici do náruče. „Prvně je dostaneme do domu, a až pak můžeme zkoumat příčiny a důsledky.“

S těmito slovy se rozešel k domu a ostatním dvěma nezbylo nic jiného než ho následovat s Frankem levitujícím za nimi.

Když vešel Sirius do domu, zamířil okamžitě do pokoje pro hosty, kterému vévodila obrovská manželská postel. Opatrně do ní složil Alici, která na sobě měla ještě nemocniční oblečení, a přikryl jí tenkou dekou, aby jí nebyla zima. Přitom si všiml, že něco svírá v dlani. Nahnul se nad ní a zkoumal, co to drží.

„Co to děláš?“ zeptal se Remus, který ukládal Franka do postele.

„Něco drží v dlani,“ vysvětloval a ukázal na ženskou pěst.

Severus přešel k němu a podíval se na, co Black ukazoval, a zjistil, že to jemně září. Pokusil se jí tuto věc vyndat z dlaně, ale žena to svírala příliš silně, jakoby to ani podvědomě nechtěla spustit z dosahu.

Nakonec si Snape povzdechl a řekl: „Asi budeme muset počkat, až se vzbudí, abychom zjistili více o tom, jak se sem dostali a i o té podivné věci, co drží.“

„Asi bude rozumnější jít si lehnout,“ souhlasil Remus a jako první opustil místnost. Severus ho v podstatě hned následoval, jen Black se zdržel a ještě jednou se podíval na manželský pár v posteli a doufal, že jim dá požadované odpovědi. Zvlášť by ho zajímal Harry.

 

Alice se v posteli otočila a šťastně si povzdechla, takhle dobře už se dlouho nevyspala. Navíc vedle sebe ucítila něčí teplo a vůně jí řekla, že je to její manžel. V polospánku se přitiskla k němu a hned ucítila, jak ji objal paží kolem pasu a přitiskl si ji blíže k sobě, jakoby ji už nikdy nechtěl pustit ze svého dosahu.

Znovu si šťastně si povzdechla a konečně otevřela oči. První co uviděla, byl manželův obličej. S jemným úsměvem se na něho zahleděla a pohladila ho po tváři. Pod prsty cítila, že mu přibyly vrásky. Opatrně se vymámila z jeho objetí, i když to zabralo trochu času, ale nakonec se jí to podařilo. Vstala z postele a rozhlédla se kolem sebe. Přitom si všimla, že na židli u postele je přehozený župan, a proto si ho oblékla.

Nepoznávala to tu, takže se rozhodla se trochu projít a prozkoumat to tu. U dveří se ještě otočila a podívala se na svého manžela, jak klidně spí. Znovu se musela jemně usmát, než za sebou zavřela dveře od ložnice.

Cestou po chodbě se rukou přidržovala stěny, jelikož se necítila dost silná. Rozhlížela se kolem sebe, ale ani tady to nepoznávala. Najednou uslyšela odněkud ze zdola rozhovor na trochu vyšší úrovni hlasitosti. Mužské hlasy.

I když u sebe neměla svoji hůlku, rozhodla se sejít dolů, aby zjistila, kde se to nachází. Ale bylo to dost riskantní. Jen doufala, že nenarazí na hordu Smrtijedů.

 

„Siriusi, ztichni!“ zavrčel Remus od svého místa u jídelní stolu v kuchyni, když už mu došla trpělivost s hádkou, která probíhala mezi Siriusem se Severusem.

„A proč já?“ rozčiloval se Black. „Proč nemůže ztichnout on?“  A prstem ukazoval na Snapa, který jen nadzvedl jedno obočí a nijak to nekomentoval.

„Co kdybys jednou byl ten rozumnější ty?“ zkusil to znovu Remus.

„Pch,“ odfrkl si Čmuchal uraženě a začal se věnovat své snídani, tedy spíše pozdní oběd.

Profesor lektvarů se jenom pro sebe tiše ušklíbl a dál pokračoval v jídle. Byl rád, že byl víkend a on nemusel vyučovat, jelikož události v noci ho trochu rozhodili.

Každý z mužů byl ponořen ve vlastním světě, když se ode dveří ozvalo: „Tak tomu snad nejde ani věřit. Vy tři v jedné místnosti a nejdete si po krku? Co jsem prošvihla?“

„Ali,“ vykřikl Sirius a hnal se od stolu k ženě ve dveřích. Popadl jí do náruče a pevně objal.

„Siriusi, pusť mě, vždyť mě udusíš,“ smála se Alice. Až když ji postavil na zem, si všimla, jak zestárl. Vzala jeho obličej do dlaní a řekla: „U Merlina, co se to děje? Proč jsi tak zestárl?“ Pak se podívala po ostatních dvou v kuchyni a znovu pověděla: „Všichni jste zestárli.“ Nakonec ze sebe ještě vyrazila zděšeně: „Kde je moje dítě? Kde je můj malý chlapeček?“

„Alice,“ oslovil ji Remus klidným hlasem. „Musíš se uklidnit. Všechno ti vysvětlíme, ale počkáme, až se vzbudí i Frank.“

„To nebude nutné,“ ozvalo se hlubokým mužským hlasem, který nesl ještě stopy spánku, ode dveří.

„Franku,“ vykřikla Alice a vletěla manželovi do náruče. Ten ji pevně objal a řekl: „Svatá Morgano, přijde mi to jako věčnost, co jsem tě takhle naposledy objal.“

„Taky je,“ řekl Severus.

Frank se na něho otočil, v jeho tváři se objevilo mírné překvapení, než řekl: „Je zvláštní vás vidět pohromadě. Asi to bude pořádná rána, že? Takže co kdybychom si k tomu sedli?“

„Dobrý nápad,“ souhlasil Lupin a jako první si sedl na své místo u stolu. Ostatní ho po chvíli následovali a posadili se ke kuchyňskému stolu.

„Kde začít?“ povzdechl si Remus a přejel si rukama přes obličej.

„Zkus to od začátku,“ vyzval ho Frank.

„Co poslední si pamatujete?“ zeptal se Lupin.

„No,“ zarazila se Alice. „Pamatuji si oslavy nad pádem Vy-víte-koho, a pak …. hůlku v tváři.“

„To byli Lestrangové,“ vysvětloval vlkodlak.

„Co se stalo?“ dožadoval se vysvětlení Frank Longbottom.

„Do vašeho domu se dostali Lestrangové, unesli vás a mučili,“ vzal si slovo Severus, jelikož mu přišlo nejlepší, aby to slyšeli od něho, než od přátel, „až jste z toho přišli o rozum. Posledních patnáct let jste strávil u sv. Munga na oddělení pro duševně slabé.“

„Cože?“ vyrazil ze sebe Frank.

Ale Alice měla jiný názor: „Co můj chlapeček? Kde je můj malý Neville? Co se mu stalo?“

„Alice uklidni se,“ snažil se Sirius.

„Nechci se uklidnit,“ vykřikla Alice a prudce se zvedla od stolu. „Řekněte mi, kde je můj chlapeček? Není přece ….“

„Ale, Ali,“ řekl Black. „Neville je živý a zdravý, tedy aspoň to co víme.“

„Cože?“

„Jak pokud víte?“

„Je to trochu komplikované,“ snažil Remus se zmírnit jejich rozhořčení.

„Tak to odkomplikuj!“ vyzval ho dost rázně Frank, až bouchl pěstí do stolu. Měl starost o svého jediného syna.

„Bude lepší, když to řeknu já,“ přerušil Severus vlkodlaka, dřív než stačil otevřít pusu. Nadechl se a začal vyprávět, co se událo ve škole před několika měsíci a taky o tom, co následovalo.

Někde uprostřed toho vyprávění se Alice rozplakala, až musel Severus přerušit vyprávění, aby jí mohl manžel uklidnit.

„Můj chlapeček ve vězení,“ plakala. „A nikdo se ho nezastal.“ Zarazila se a zeptala se: „A co Augusta, proč ta něco neudělala?“

„Udělala,“ pronesl Lupin temně. „Zřekla se ho.“

„Cože udělala?“ zavrčel Frank, až to skoro vypadalo, že on je jediným vlkodlakem v místnosti.

„Zřekla se ho ve prospěch rodinné cti,“ vysvětlil tiše.

Frank naprázdno otevíral pusu, jak se snažil něco ze sebe vyrazit. Ale zjištění o rodinné situaci ho připravilo o řeč. Nakonec řekl: „Tomu nemůžu uvěřit. Moje vlastní matka.“

Sirius se natáhl přes stůl a sevřel mu ruce pevně do svých, než řekl: „Moc dobře víš, jak to chodí u Čistokrevných, Franku. Moje matka udělala to samé, aby se ode mě odprostila. Když Nevilla obvinili, nečekala ani na rozsudek a okamžitě se ho zřekla, aby udržela jméno čisté.“

„Ta mrcha,“ vyprskla Alice vztekle.

„Alice,“ vydechl Frank překvapeně nad ženiným slovníkem.

„Ne, Franku,“ přerušila ho. „Vzdala se svého jediného vnuka. Jediné rodiny, která jí zbyla. Věřili jsme jí, že se o něho postará, když se nám dvěma něco stane. A podívej se, co udělala při prvních náznacích problémů. Opovaž se jí zastávat!“

„To ani nebudu,“ odvětil Longbottom. Na to se otočil na Severuse a vyzval ho, aby pokračoval ve vyprávění.

Po jeho skončení nastalo v kuchyni tíživé ticho, které přerušila Frankova otázka: „Takže o nich vůbec nic nevíte?“

„Ne,“ souhlasil Sirius. „Ale doufali jsme, že možná vy budete něco vědět.“

„Vůbec jsme nevěděli, kde jsme,“ odvětila Alice. „Natož o naších dětech.“

„A co ta věc, co jsi držela v dlani, Alice?“ vzpomněl si Sirius.

„Jakou věc?“ nechápala žena.

„Když jsme vás našli, držela jsi v dlani takovou kuličku,“ vysvětloval Remus.

Alice se podívala na svou ruku, jakoby v ní v tuto chvíli něco držela, ale samozřejmě, že byla prázdná. Po chvíli vstala od stolu a zamířila nahoru do pokoje, ve kterém se vzbudila. Ostatní osazenstvo kuchyně jí následovalo.

V ložnici začala rychlými metodickými pohyby prohledávat postel. Byl v tom vidět léty prověřený Bystrozor. Najednou se zarazila, jelikož její štíhlé prsty narazily na něco schované mezi záhyby prostěradla. Sevřela to v dlani a vytáhla na světlo. V okamžiku, kdy na to dopadli paprsky slunce, se kulička rozzářila.

„Vím, co to je,“ řekl Severus ode dveří.

„Co?“ podívala se po něm jediná žena v místnosti.

„Ukládají se do toho vzpomínky,“ vysvětloval lektvarista. „Je to velmi vzácné. Nechápu, kde k tomu přišli.“

„To je jedno,“ odtušil Sirius. „Měli bychom se na to podívat.“

„Měla to u sebe, Alice,“ zarazil jeho nadšení Remus. „Myslím, že je to pro ně od Nevilla. Neměli bychom je to prvně vidět samotné, a oni se pak rozhodnut, jestli nám to ukážou?“

„Hmm,“ zamrčel Sirius podrážděně.

„Ne,“ rozhodla Alice. „Podíváme se na to všichni zaráz.“

„Ale,..“

„Už jsem řekla,“ řekla pevným hlasem, který nesnesl odpor, a odešla z místnosti.

Tři muži se podívali po Frankovi, ale ten jen pokrčil rameny. Znal svou ženu moc dobře.

TBC
18.11.2011 13:52:28
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one