Celá skupinka se vrátila zpátky do kuchyně, kde se usadili na svá místa kolem jídelního stolu. Alice se natáhla a položila kuličku doprostřed stolu, kde na ni všichni dobře viděli. Nato se otočila na Severuse a zeptala se: „Jak se to pouští?“

Černovlasý muž se na chvíli zamyslel, než odvětil: „Viděl jsem to jenom jednou, takže to bude takový pokus omyl.“

„Ty že něco nevíš?“ podivil se Sirius kousavě. „To bychom měli někam poznamenat.“

„Siri,“ zavrčel na něho Remus. Už měl toho jejich škorpení dost.

„Už jsem zticha,“ pozvedl Black ruce na obranu.

„O tom pochybuju,“ zamumlal si Sev pod vousy, ale takže ho všichni kolem slyšeli.

„No tak, děti,“ ozvala se Alice. „Máme nějakou práci.“

„To je pravda,“ souhlasil Snape a natáhl se pro kuličku na stole. Sevřel ji v prstech, zavřel oči a soustředil se na tři mladíky, kteří už vykonali pár zázraku, tedy aspoň podle Severusova mínění.

Než se kdokoliv z nich nadál, tak se kulička rozzářila a začala pálit tak, že jí musel Snape pustit zpátky na stůl. Tam se kulička rozzářila ještě více, dokonce začala trochu poblikávat.

„Co se to děje?“ zeptal se Frank.

„Uvolňují se vzpomínky,“ vysvětloval Severus.

„A jak se objeví?“ zajímala se Alice. „To se jen tak promítnou?“

Než jí stačil lektvatrista odpovědět, kulička se rozblikala s větší intenzitou a najednou se rozzářila velmi intenzivním světlem, až ozářila všechny kolem.

„Co..?“ vydechl Remus. Ale nestačil to doříct, jelikož se objevilo velmi oslnivé světlo a všechny pohltilo.

 

S těžkým zaduněním všech pět dopadlo na nohy v černobílém světě.

„Kde to jsme?“ zeptal se Sirius, když se rozhlížel kolem sebe. Neviděl nic jiného než prostou místnost se třemi židlemi uprostřed.

„Ve vzpomínce,“ odvětil Remus zadumaně.

„Ale čí?“ nadhodila Alice zvědavě.

Jako v odpověď do místnosti vešla skupinka tří mladíku s Nevillem v čele a posadila se na tři židle.

„Och u Merlina,“ vydechla Alice a přitiskla si dlaně k tváři, po které se jí začaly téct slzy dojetí, že po letech vidí svého syn, i když už dospělého. „Můj chlapeček tolik vyrostl.“

„Ano, vyrostl do dobrého mladého muže,“ souhlasil Remus a s úsměvem si vzpomněl na rok, kdy měl možnost tohoto mladíka učit. Mrkl přitom na Snapea a ten se na něho podíval velmi chladným pohledem, který naznačoval, že jestli tu historku zmíní, tak ho osobně uškrtí. Takže se vlkodlak pro sebe ušklíbl, ale rozhodl se zůstat zticha pro vlastní dobro.

Mezitím Harry ve vzpomínce promluvil: „Zdravím. Jestli tohle sledujete, tak se povedlo to, v co jsme doufali.“

„Samozřejmě, že se to povedlo,“ zavrčel Draco otráveně a přel se loktem o opěradlo své židle a zapřel si o dlaň bradu.

„Typický Malfoy,“ ucedil Sirius při pohledu na blonďáka. „Pořád tak arogantní.“

„Je to jen maska,“ řekla Alice, která přistoupila k mladíkům blíže, aby si je pořádně prohlédla.

„Proč myslíš?“ zeptal se Frank manželky.

„Jen takový pocit,“ odvětila nejasně.

Její muž se chtěl zeptat na další věc, ale přerušil ho hlas jeho syna: „Mami, tati. ..je to zvláštní konečně s vámi moci mluvit, abyste mi rozuměli. Roky jsem navštěvoval jen prázdné schránky. … Je to pro mě nové…tolik bych vám toho chtěl říct, ale není na to dost času.“

„Neve,“ položil mu Harry ruku na rameno.

„Já vím,“ odvětil mu tiše.

Tohle přitáhlo pozornost Severuse. Přišel k nim blíže a pozorně si je prohlížel. Od relativně znuděného Draca až po nervózního Nevilla.

„Co se děje?“ zeptal se ho Remus, který si všiml jeho zaujetí.

„Nevím,“ odvětil zamyšleně. „Něco se mi nezdá, jen to nedokážu popsat.“

„Jak to myslíš?“ zeptala se ho Alice, kterou tento rozhovor zaujal. Mávla rukou k chlapcům a znovu se zeptala: „Je to podvrh?“

„To si nemyslím,“ odtušil Snape. „Jen mi na nich něco nesedí. Působí jinak. Jakoby..“

Přerušil ho Neville slovy: „Teď mě pozorně poslouchejte! Nikomu, opakuji, nikomu nesmíte říct, že jste znovu při smyslech! Nevzešlo by z toho nic dobrého.“

„Stejně jako se Siriusem,“ poznamenal Remus. „Nechtějí, by někdo věděl, co dělají.“

„Ale proč?“

„Další věc,“ pokračoval Neville. „není možné věřit ani vlastní rodině. Já….“ Zarazil se mladík a trochu se roztřásl. Harry se k němu okamžitě naklonil a začal mu něco šeptat do ucha, ale bohužel to nikdo neslyšel.

„Nemůžu,“ vydechl hnědovlasý Nebelvír.

„Co se to děje?“ nechápal Frank. Těkal pohledem po všech třech a snažil se najít vodítko, proč se tak chová.

Nakonec to byl Draco, kdo promluvil: „Neville tím chtěl říct, že nejde věřit ani vlastní rodině. Jeho babička je toho dobrým příkladem.“

„Draco!“ vykřikl Harry naštvaně.

„Ne, Harry,“ zarazil ho Zmijozel mávnutím ruky. „Musí to vědět.“ Na to se otočil směrem, kde aspoň tušil všechny přítomné a pokračoval: „Augusta Longbottomová uvalila na svého vlastního vnuka Černé řetězy. Přeberte si to, jak chcete.“

To ticho, které nastalo v místnosti, tedy až na dohady mezi Harrym a Dracem, o tom jestli bylo modré toho prozradit, bylo velmi tíživé.

„Cože to udělala?“ zavrčel Frank tak temně, že to až připomnělo psa.

„Černé řetězy,“ přidal se Sirius naštvaně. „To snad nemyslí vážně.“

„Dost by toho vysvětlovaly,“ ucedil Severus, který sice neměl nikdy Longbottoma moc v lásce, ale tohle bylo dost i na něho. Černé řetězy byly z dobrého důvodu zakázány. Z kouzelníka udělaly motáka. Pak se zarazil a řekl: „Ale taky vytváří další otázky.“

„Já tu čarodějnici zabiju vlastníma rukama,“ procedila Alice skrz zuby, ale po tvářích jí tekly slzy. „Použít Řetězy na vlastního vnuka. Zničit mu tím život. A pak se ho ještě zřeknout, když přišlo to obvinění. Co si ještě musí můj malý chlapeček vytrpět.“

„Naštěstí má po boku Harryho a mladého Draca,“ řekl Remus, aby jí aspoň trochu uklidnil.

„Nevím, jestli je to štěstí,“ zašklebil se Snape. „Potter přitahuje maléry jako mucholapka. A Draco je dost arogantní na to, aby se dokázal postarat o někoho jiného než sám o sebe.“

V tu chvíli se Draco ze vzpomínky zvedl ze své židle, přešel několik kroků k Nevillovi, před kterým poklekl a řekl: „Už je to pryč, Neve. Teď už máš zpátky svoji rodinu.“

Hnědovlásek zvedl hlavu a podíval na svého přítele, než se usmál a řekl: „Díky.“

„Vždycky,“ ušklíbl se Zmijozel a vrátil se zpátky na svou židli.

Sirius na to koukal s otevřenou pusou, než se otočil na Severuse a zeptal se: „Cos to říkal?“

Dotazovaný muž jen zakroutil hlavou, jelikož nechápal, co se stalo s jeho kmotřencem, který byl od malička rozmazlován.

„Asi dospěl,“ usoudil Remus s úsměvem.

„Ještě jednou,“ promluvil znovu Harry. „Nikomu nevěřte!“

S touto větou vzpomínka skončila a všech pět lidí se navrátilo zpátky do kuchyně. Nutno dodat, že dva z nich byli dost rozčílení.

 „Ta stará ježibaba,“ vrčela dál Alice, jelikož jí nakrklo chování tchýně k jejímu synovi. „Až se mi dostane do rukou.“

„Ale ne v nejbližší době,“ usoudil Sirius, když si sedl zpátky na židli. „Asi bychom měli brát vážně jejich varování a radu.“

„Myslíš, jako tu abychom nikomu nevěřili?“ zeptal se Severus. „Přijde mi to trochu dost přehnané. Nevěřit nikomu.“

„Se podívej na Augustu,“ odvětil Lupin a nalil si trochu čaje, jelikož si chtěl zklidnit nervy. „A to je z rodiny.“

„Moje vlastní matka,“ složil si Frank hlavu do dlaní a kroutil s ní, jak nechtěl uvěřit, čeho byla jeho matka schopná.

„Navíc,“ pokračoval Remus, který nijak nebral na vědomí Frankovi nářky. „Nemyslím si, že je dobrý nápad věřit i někomu z Řádu. Nikdo z nich se ani nepokusil pomoci Harrymu a ostatním u soudu.“

„A co Brumbál?“ zajímala se Alice, která už se trochu uklidnila ze svého rozčílení.

„Co s ním?“ nechápal Sirius.

„Lze mu věřit?“

„Těžko říct,“ pokrčil Severus rameny. „U soudu se ani neobjevil a neviděl jsem žádnou reakci na obvinění svých studentů.“

„Vrrr,“ zavrčel Sirius vztekle při zmínce o Brumbálovi a soudu.

„V klidu, Siri,“ položil mu vlk ruku na rameno, aby ho trochu uklidnil, jelikož netoužil po výbuchu vzteku, který by mohl přejít do hádky mezi ním a Severusem. Což bylo dost reálné, jelikož ti dva si nedali chvíli pokoj. Občas mu přišlo, že to dělají schválně, aby nevyšli ze cviku.

V kuchyni bylo chvíli ticho, které přerušil až Severus slovy: „Mate mě jedna věc.“

„Jaká?“ zajímala se Alice.

„Jestli byl Neville,“ začal vysvětlovat, „pod Černými řetězy, jak to že mu zbylo dost magie na to, aby se dostal do školy? Toto svázání udělá z kouzelníka motáka.“

„Správná otázka,“ souhlasil Remus zamyšleně. „Musel by mít značnou sílu magie, aby se dokázala zmenšit jen na takovou míru.“

„Nebo se to jenom nepovedlo úplně,“ nadhodil Frank nadějně.

„I to je možné,“ souhlasil po chvíli přemýšlení Snape. „A je zajímavé, že se jim podařilo všechno utajit. I když mi bylo být podezřelé, že se Draco tolik zajímá o Řetězy a jejich odpečetění. Kladl hodně zajímavých otázek. Divím se, že jsem si to neuvědomil.“

„Nemohl jsi tušit, že někdo použil Řetězy na jedno z tvých studentů,“ chlácholil ho Remus. „Jsou už několik desítek let zakázány.“

„A kdy na to asi přišli?“ zeptal se Sirius. „Přece jen tak z ničeho nezjistili, že je spoutaný Černými řetězy?“

„No,“ zamyslel se lektvarista. „Na začátku šestého ročníku se berou aury. A když zjišťovali jejich barvy a sílu, museli na to přijít. Kouzlo muselo odhalit barvu i spoutání.“

„Je to logické,“ souhlasil vlkodlak zamyšleně. Pak se zarazil a pokračoval: „Ale to už museli být přátelé nebo k tomu měli blízko.“

„To si nikdo nevšiml, že se k sobě Harry a Draco mají trochu jinak než obvykle?“ zajímal se Sirius, který si vzpomínal, že ti dva na sebe jenom štěkali a házeli jednu kletbu za druhou.

„To je právě to,“ zamumlala hlava Zmijozelské koleje. „Pořád na sebe házeli kletby. Dokonce skončili i na ošetřovně.“

„Museli to tajit velmi dobře,“ ušklíbl se Sirius.

„To ano,“ souhlasil Severus a přemýšlel, proč mu to uniklo a taky jak.

Další rozhovor na toto téma přerušilo zaskřehotání u okna. Všichni v kuchyni se za tímto zvukem otočili a uviděli sedět v okně sovu, která držela v zobáku noviny. Remus vstal, přešel k ní a noviny si od ní vzal, ale nezapomněl jí do váčku vhodit několik drobných, jako odměnu za její donášku.

Cestou zpátky ke stolu je rozbalil a zadíval se na titulní stránku. Jeho obočí při tom vyletělo až kamsi do vlasů. Ostatní vidno jeho překvapení, chtěli samozřejmě vědět, co se tam píše. Vlkodlak tedy rozložil noviny na stole a ustoupil, aby si i ostatní mohli přečíst titulek, který byl:

MANŽELÉ LONGBOTTOMOVI ZMIZELI!!! JE ZATÍM JEJICH SYN??? NÁSLEDUJE TEMNÉHO PÁNA VE VRAŽDĚNÍ???

„To je naprosto scestné,“ zavrčela Alice, která nedokázala pochopit, jak si někdo může myslet, že její syn by byl schopen takovéto věci.

„Neznají ho,“ uklidňoval ji Remus, který si dneska připadal jako místní uklidňovač. „Navíc hledají senzaci za vším, aby zvýšili prodej novin.“

„To je pravda,“ souhlasil Sirius a začetl se do článku. Obočí se mu smršťovalo čím dál tím víc, jak víc četl. Nakonec řekl: „Žvásty. Dokážete si představit, že Neville by zabil vlastní rodiče, aby tím dokázal Vy-víte-komu, že je hoden místa po jeho boku? Merline, ti si ale dokážou vymyslet blbosti. Zajímalo by mě, co by si vymysleli na Harryho a Malfoye?“

„Určitě nějakou chuťovku,“ usoudil Frank Longbottom při čtení a nechápal, kde se v těch pisálcích bere ta drzost psát takové nesmysly.

Několik desítek kilometrů odtud si ranní noviny četla i naše čtveřice mladíků a taky se nestačili divit.

„Páni, Neve, tedy ti s tebe udělali pěkného zmetka,“ ušklíbl se Harry nad rozečtenými novinami.

U Irise to vyvolalo zčervenání tváří, ale nijak to nekomentoval

Dudley se musel taky ozvat od své rozjedené snídaně: „Nedokážu si představit, že by takový milý člověk, dokázal udělat taková zvěrstva, která tam píší. Vždyť náš milý Neville je dobrota sama.“

Draco se musel tiše zasmát, jelikož mu došlo, že si D dělá z Irise legraci. A taky na to chudák Dudley doplatil.

Neville se zašklebil, když hnědovlasého mladíka pomalu ovíjely chapadla Ďáblova osidla, která nechal vyrůst z řetízků na zápěstí.

„Ech, Neve,“ zamumlal D, když mu šlahoun sebral z ruky vidličku a tancovala mu s ní před obličejem.

„Nikdy,“ zavrčel Nev směrem na Dursleyho. „Už nikdy mě nezkoušej naštvat, D. Mohlo by to pro tebe špatně dopadnout.“

S těmito slovy přivolal šlahouny zpátky do náramku, zvedl se od stolu a odešel z místnosti. Třech párů očí, které ho cestou sledovaly, si nevšímal.

Když se za ním zavřely dveře, Harry se s vytřeštěnýma očima zeptal: „Co to mělo znamenat?“

„Nevím,“ pokrčil Draco rameny a vrátil se v klidu ke své snídani.

„Asi jsem ho naštval,“ usoudil D a opatrně si vzal do ruky vidličku ze stolu, kde ji Osidlo položilo.  Za chvíli ji ovšem položil zpátky na stůl se slovy: „Nějak mě přešla chuť.“

A taky se zvedl od stolu a odešel z místnosti.

„A to bylo co?“ mávl Pyro směrem ke dveřím za odcházejícím bratrancem.

„Asi se jde omluvit,“ odvětil blonďák.

„Jsou jak manželský pár,“ zašklebil se Nebelvír a dál se cpal klobáskami.

„Jo,“ souhlasil Ice, „a to po několika letech manželství.“

TBC
25.11.2011 11:38:00
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one