„Merline, já se nudím,“ zívl si Harry, který se válel na pohovce v knihovně a v klíně měl rozečtenou knihu.

„Někdo mě volal?“ ozvalo se mu za zády, až z toho mladík nadskočil, jelikož nečekal, že se jeho předek objeví na obraze za ním.

„Fuj, to jsem se lekl,“ vydechl Potter a otočil se na obraz. „Musíš se tak plížit kolem? Ještě někoho někdy zabiješ.“

„Ale kdež,“ mávl stařec rukou. „Copak to čteš?“

„Něco o věštbách,“ odvětil mladík a zaklapl knihu. „Ale přemýšlím, že půjdu ven, když je tam tak hezky. Neville má recht, když se venku hrabe v hlíně. Aspoň je na čerstvém vzduchu.“

„To mě tady necháš samotného?“ řekl Merlin zdánlivě smutně.

„Ty to přežiješ,“ usmál se na něho svým štěněčím úsměvem a zmizel ve dveřích.

Merlin si jen povzdechl: „Ach, to mládí.“

 

Dudley seděl na lavičce v zahradě u hrobů svých rodičů, kterým donesl květiny, a díval se směrem, kde se Iris hrabal v hlíně, jak tomu říkali kluci.

Díval se, jak sází jedno semínko za druhým a pomáhá jím s prvními krůčky nad zemí. Už za ním zůstala pěkná řádka mladých stromečků. Musel se nad jeho úsilím usmát.

„Nechceš přestat jen tak nečině koukat a jít mi radši pomoc?“ křikl na něho hnědovlasý mladík s rukama až po lokty v hlíně.

„No nevím, jestli ti nějak pomůžu,“ odvětil Dudley a zvedl se z lavičky. Pomalým krokem, při kterém se vyhýbal nově vyrostlým stromkům, přešel k Nevillovi.

„S čím chceš pomoc?“ zeptal se, když stanul před ním.

„Klekni si a chyť ten kmínek tady,“ řekl mu a ukázal mu, kde má chytit stromek, aby mu s ním pomohl. „Ale nedrž ho moc silně, aby se nezlomil. Máš na to dost síly.“

Dudley nad touto poklonou zčervenal a bez řečí sevřel kmínek. Nějakou chvíli pracovali tiše, než je vyrušil Harryho příchod.

„Už zlanařil i tebe?“ zašklebil se na bratrance, když viděl v jaké je pozici.

„Rád pomůžu,“ odvětil D z červenými tvářemi.

„Tak si to nepamatuju,“ zamumlal si pro sebe Harry, ale D to slyšel a oba dva Nebelvíři si toho všimli. Harry se snažil ještě zmírnit dopad svých slov: „Já to tak nemyslel.“

„Ne, máš pravdu,“ přerušil jeho omluvy. „Byl jsem spratek.“

„Ale změnil ses k lepšímu,“ nadhodil Iris s jemným úsměvem. „To nemůže říct každý.“

„Ale za jakou cenu,“ řekl Dudley tiše a podíval se směrem k hrobům.

Pyro se nahnul a stiskl mu rameno v konejšivém gestu, jak se snažil ukázat mu svou podporu. Byli přece jedna rodina. Tedy zbytek rodiny, jelikož všichni nejbližší příbuzní byli mrtvý. A vzdálení obývali společně s nimi hrad. Chtěl ještě něco říct, ale než stačil otevřít pusu, ozval se hrozivý řev. Všichni tři mladíci zvedli hlavy k nebi a hledali zdroj toho křiku. Nemuseli čekat dlouho, jelikož nedaleko nich se objevil černý drak.

„To je Draco,“ řekl Harry a zamával mu, aby mu tím naznačil, že má přistát u nich. Nemuseli čekat dlouho, jelikož drak okamžitě zamířil k nim a než přistal, změnil se do blonďatého mladíka.

„Proletěl ses?“ zajímal se Pyro.

„Musel jsem se protáhnout,“ odpověděl Zmijozel, když si upravoval oděv.

„Doufám, že tě nikdo neviděl,“ ucedil Iris a vrátil se k sázení.

„Neboj, byl jsem opatrný,“ ujišťoval ho.

„Jen jestli,“ zašklebil se Nev. „Nerad bych se vyhýbal lovcům drakům nebo nějakým podobným magorům.“

Draco na to nic neřekl, jen pozvedl obočí nad jeho mluvou. Od určité doby si Neville choval trochu odvážněji než doposud. Možná že se v něm konečně probudila krev Merlinovců. Nakonec se otočil a zamířil si to zpátky do hradu, aby něco pojedl. V půlce cesty ho rozbolela hlava, až ho to donutilo klesnout na kolena. Než se nadál, byli u něho jeho přátelé a starostlivě se ho ptali, co se mu stalo.

„Ici, co se děje?“ vypadlo z Harryho starostlivě.

„Nevím,“ vydechl Draco a držel si hlavu. Zpoza očí mu do celé hlavy vystřelovala tupá bolest. Najednou se mu něco mihlo před očima a on se propadl do vize o budoucnosti.

Stál na jedné z nejfrekventovanějších ulic v Londýně a všude kolem něho ležela mrtvá těla nebo umírající. Rozhlížel se a rozběhl se k nejbližšímu tělu, které jevilo známky života. Otočil ho a zjistil, že se jedná o mladou ženu. Její obličej nebyl skoro k poznání, jak byl poznamenán mučením a bytím.

„Prosím,“ vyskřehotala ze sebe s námahou. „Prosím už ne… víc ne…“

„Pššš,“ uklidňoval ji. „Všechno je už v pořádku.“

„Ne…,“ vydechla naposled.

Draco se díval, jak z jejich strhaných očí odchází veškeré světlo. Vztekle zavrčel dračím hlasem, položil ji zpátky na zem a zatlačil jí oči. Ještě chvíli se na ni díval, než zvedl hlavu a rozhlédl se kolem sebe. Všude kolem byla jen smrt a zmar. Tolik mrtvých. Něco upoutalo jeho pohled a zaměřil se tedy blíže na ten předmět. Zpoza mrtvého těla vykukovaly noviny. Vytáhl je a podíval se na datum vydání. Bylo dnešní. Oči se mu rozšířily překvapením, když pohledem vyhledal nejbližší hodiny. Byly čtyři hodiny odpoledne.

„Draco!“ volal ho známý hlas. Ještě jednou se rozhlédl kolem sebe a nechal se vytáhnout zpátky do přítomnosti.

„Draco!“ poznal Nevillův hlas.

„Neve,“ odpověděl mu jeho jménem.

„Díky ti Morgano,“ vydechl Harry s úlevou v hlase.

Ice pomalu otevřel oči a nad sebou uviděl tři obličeje s ustaranými výrazy. Až teď si uvědomil, že leží na zemi na zádech. Nad tímto trochu pokrčil nos, jelikož se mu nelíbilo ležet na špinavé zemi. Harry si toho všiml a řekl: „Je v naprostém pořádku. Už krčí nos nad tím, že leží na zemi.“

„Harry,“ utrhl se na něho Iris. „Měj trochu úcty.“ Na to se otočil na Draca a zeptal se: „Měl jsi vidění?“

„Ano,“odpověděl. Na něco si vzpomněl a prudce se posadil, až ho znovu rozbolela hlava. Rozčíleně se podíval kolem sebe a zeptal se: „Kolik je hodin?“

Dudley se kouknul na hodinky a odpověděl: „Tři hodiny. Proč?“

V okamžiku, kdy uslyšel kolik je hodin, začal se sápat na nohy. Přitom ze sebe sypal vysvětlení: „Viděl jsem útok na Londýn. A stane se to v nejbližších chvílích.“

„Víš kde?“ zeptal se Harry rázným hlasem.

Draco jen kývnutím potvrdil Harryho otázku. Nemusel se dívat na Nevilla, aby viděl, že se mladík duševně připravuje na bitvu. Jediný problém byl Dudley, proto se na něho otočil se slovy: „Je mi to líto, ale ještě toho tolik neumíš, abys mohl jít s námi.“

„Proč?“ otázal se Dursley dotčeně. Trénoval s Merlinem každý den a toužil to všem ukázat, ale zatím se nenašla ta správná chvíle. Až teď.

„Bude to velmi nebezpečné, D,“ promluvil na bratrance Harry. „Nechci přijít ještě o tebe.“

Mladík se nadechoval, aby k tomu ještě něco řekl, ale ucítil na loktu jemné stisknutí. Nemusel se otáčet, aby věděl, že je to Neville. A dávám mu tím najevo, že stejně tím ničeho nedosáhne, akorát se pohádá s Harrym. Tak radši pusu znovu zavřel a dál mlčel.

„Možná příště,“ poplácal ho Harry po rameni a zamířil si to do hradu.

Draco ho dohnal a začal mu vysvětlovat: „Nemáme na nějaké přípravy čas. Může se to začít dít zrovna teď. Musíme jít hned.“

„Dobrá,“ souhlasil Pyro nakonec. Otočil se na Nevilla, který zůstal stát s Dudleym, a zeptal se: „Jdeš taky?“

„Už jdu,“ odpověděl mu Iris a rozběhl se k nim, jakmile se naposledy podíval na hnědovlasého mladíka, který se za nimi smutně díval. S pohledem upřeným na Dudleyho se všichni tři přemístili.

 

S prásknutím se znovu objevili v jednom zastrčeném koutě ulice, kterou viděl ve svém vidění Draco. Ve vzduchu vyselo těžké ticho. Blonďatý mladík se rozhlédl kolem sebe a rázným krokem zamířil na hlavní ulici.

„Ici, počkej!“ křikl na něho Harry a rozběhl se za ním. Chytil ho za rameno, otočil a řekl: „Nespěchej tak rychle. Nevíš, co tam čeká.“

„Vím to naprosto přesně, Pyro,“ vyštěkl Zmijozel. „Křik a smrt. A jestli se nepletu, tak jsme tady proto, abychom tomu aspoň částečně zabránili.“

„To ano,“ souhlasil černovlásek. „Ale nemůžeme tam jen tak nakráčet.“

„Vezmeme si aspoň pláště,“ přidal se Neville, „a budeme se pohybovat opravdu rychle.“

„Dobrý nápad,“ souhlasil nakonec Draco se sebezapřením. Mávl rukou a v ní se objevil šedý plášť, který si přehodil přes ramena a na hlavu si nasadil kápi. Otočil se ke svým přátelům a zeptal se: „Lepší?“

„Mnohem,“ zašklebil se Harry a přehodil si přes ramena a hlavu podobný plášť.

„Tak jdeme,“ zavelel Draco a sám se jako první rozešel k ulici. Společně pak vystoupili ze stínu boční uličky na světlo hlavní třídy. A v tu chvíli to začalo.

 Ozvalo se několik hlasitých prásknutí, které naznačovalo, že se na ulici někdo přemístil. Chlapci se stáhli zpátky do stínu uličky a pozorně sledovali svoje okolí.

„Kde jsou?“ ptal se Neville a s přivřenýma očima propátrával ulici.

V odpověď se mu ozval vyděšený křik a kolem nich proběhl dav lidí, většinou žen, které byly na nákupech. Dokonce uviděli i několik barevných kleteb, které se prohnaly kolem a sledovaly dav lidí, aby způsobily co nejvíce škod.

Harry se dál nemohl na toto zvěrstvo dívat a mávl rukou. Všechny kletby se roztříštily o velmi silný ochranný štít, který vykouzlil černovlasý mladík.

Z opačné strany ulice se ozvalo šokovaně: „Co to pro Morganu bylo?“

„Někde tady je nějaký kouzelník,“ ozvalo se mu v odpověď.

„Jdeme,“ zavelel Draco a vystoupil do světla ulice. Ale nezastavil se, aby se rozhlédl. Místo toho zamířil přímo ke zdroji hlasu. Hnal se za svou kořistí jako drak na lovu.

Harry se podíval po Nevillovi, ale ten jen pokrčil rameny a sám se rozběhl, aby pomohl bezbranným lidem, kteří slepě utíkali pryč před nebezpečím. Černovlásek si jenom ufrkl a taky se vydal do boje.

Draco se hnal po ulici, likvidoval jednoho Smrtijeda za druhým. Někteří ani nevěděli, co je praštilo nebo proklelo. Byl k nezastavení. Ale jednu věc nedělal. A to, že si nekryl záda. Na to tady byli Neville s Harrym, aby se postarali, aby se mu nic nestalo, když se hnal tak dopředu.

Iris zrovna zlikvidoval jednoho ze Smrtijedů, kteří se kradli z boční ulice, aby překazil Dracův lov. Podíval se po Harrym a zafuněl: „Zkus ho uklidnit nebo ho někdo zabije.“

Pyro se podíval blonďákovým směrem a povzdychl si: „To mi spíš ukousne hlavu.“

„Probudil se drak,“ usoudil Nev a nechal muže ve Smrtijedské masce svázat šlahouny osidla.

„Jen nevím, jestli máme princeznu, aby se uklidnil,“ zašklebil se Harry vesele a rozběhl se k přítelovi, aby zastavil jeho šílenství.

„Ici,“ zavolal směrem k mladíkovi. Už byl skoro u něho, když ho zarazilo temné vrčení, které se ozývalo zpod kápě. „A sakra.“

Několika rychlými kroky se dostal až ke Dracovi, popadl ho za rameno a otočil ho směrem k sobě. A uviděl, co čekal. Mladíkovy oči byly změněné do podoby dračích. A v jeho ústech se mu zostřily zuby.

„Sakra,“ zaklel Harry ještě jednou. „Irisi mizíme!“

„Co se děje?“ zeptal se Nev, když k nim doběhl. Stačil mu jediný pohled na stav, v jakém byl blonďatý Zmijozel a všechno mu došlo. „Doufám, že se z toho probere.“

„Já taky,“ souhlasil Pyro a pevně chytil Draca za rameno. Společně s ním se pak přemístil.

Neville se ještě jednou naposledy rozhlédl kolem sebe, a když zjistil, že všichni Smrtijedi jsou zlikvidováni, sám se přemístil zpátky domů.

Ani ne několik minut potom se na ulici začaly objevovat skupinky bystrozorů s hůlkami v pohotovosti.

„Co se to tady u Merlina stalo?“ vyjádřil jeden z bystrozorů údiv všech kolem.

Další z nich poklekl u jednoho spoutaného těla a řekl: „Jsou to Smrtijedi.“

Kingsley, který se tam dostavil taky, procházel kolem těl a zmateně se rozhlížel, než řekl: „Někdo nás přeběhl.“

„To ano,“ souhlasil Simmons, který se ničeho nic objevil po jeho boku. „Ale kdo?“

„Někdo, kdo nemá rád Smritjedy,“ usoudil jeden z mladších bystrozorů, kteří se k nim přidali.

„Tak to nám moc nepřidalo,“ zašklebil se další.

„Pane,“ ozvalo se zavolání.

Všichni se tím směrem otočili a uviděli, jak na ně mává jeden z bystrozorů. Tedy se k němu rozešli, aby zjistili, co ho tak nabudilo.

„Je tady žena, pane,“ vysvětloval a přitom podepřel ženu v šoku, aby se jí lépe mluvilo. „Řekněte jim to, co jste mi řekla, madam.“

„Byli tři,“ vyrazila ze sebe. „Jeden z nich se hnal kupředu a útočil na jednoho za druhým.“

„A co ti dva?“

„Pohybovali se za ním a hlídali mu záda,“ pokračovala. „Nakonec ho dohnali a pak z ničeho nic zmizeli.“

„Zmizeli?“ nechápal Simmons, než mu došlo, že žena tím myslí přemístění.

„Takže je jasné, že to byli kouzelníci,“ zamumlal Kingsley. Nato se sklonil nad ní, pozvedl hůlku a zamířil jí na čelo: „Obliviante!“

Simmons, když to uviděl, vyštěkl: „Co to děláte?“

„Už nám víc neřekne,“ vysvětloval a narovnal se. „A musíme zachovat tajemství kouzelnického rodu, takže začněte shánět dohromady všechny, kdo to přežili a vymažte jim paměť. A pracujte rychle!“

„Ano, pane,“ vyštěklo několik mladších bystrozorů a rozběhli se splnit úkol.

„Stejně jste měl počkat, mohla nám ještě něco říct,“ trval na svém Simmons.

Kingsley se vztekle otočíl na kolegu a zasyčel: „Myslíš, že by vám něco řekla o Potterovi a ostatních? Jste jimi přímo posedlí.“

Simmons jen nahodil uražený výraz, zprudka se otočil a rázným krokem odkráčel pryč. Kingsley ho celou dobu pozoroval. Nakonec se zadíval na ulici a zamyšleně si pro sebe zamumlal: „Možná má pravdu.“

 

Remus se přiřítil z kuchyně do obývacího pokoje, kde si zbytek osazenstva domu dával odpolední čaj. Když si ho všimnul Sirius, zeptal se: „Co se děje, Remi?“

„Podívejte se sami,“ vyzval je vlkodlak a hodil výtisk večerních novin na stolek, kde měli šálky s čajem.

Alice, Frank a Sirius se nahnuli nad novinami a se zájmem četli: „Útok na nejfrekventovanější ulici v Londýně. Vy-víte-kdo nebo Potterův gang?

„Potterův gang?“ nadzvedl Sirius obočí nad palcovým titulkem. „To jako myslí vážně?“

„Píšou, že se tam objevili tři maskovaní muži,“ vysvětloval Remus, který už měl noviny přečtené. „Takže Holoubková předpokládala, že to byl Harry s Dracem a Nevillem.“

„Tu ženskou už by měl někdo zkrotit,“ zakroutila Alice hlavou nad článkem a jeho autorem.

„Ale má to i jednu výhodu,“ řekl Remus.

„Jakou?“ zajímal se Frank.

„Víme, že jsou kluci v pořádku,“ zašklebil se vlkodlak.

Než mu stačil někdo odpovědět, vletěl do obývacího pokoje Severus Snape spěšným krokem a v ruce svíral večerní noviny. Když si všiml, že ostatní jsou skloněni nad novinami, zavrčel: „Tak já se sem hrnu a vy už jste si to přečetli.“

Alice se jemně usmála, pokynula mu, aby si sedl, a zeptala se ho: „Dáš si s námi čaj, Severusi?“

„Rád,“ odvětil a posadil se do křesla. „Když už jsem přišel o ten svůj ve škole.“ Upil a pokračoval: „Ale jsem rád, že je Draco v pořádku. Tedy aspoň to tak vypadá podle toho článku.“

„Nezapomeň na Harryho,“ zasyčel Sirius, aby hájil svého kmotřence.

„A mého syna,“ přidala se do rozhovoru Alice s jemným úsměvem.

 

Naši tři mladíci se s tichým prásknutím objevili na pozemcích jejich hradu a první věc co udělali, byla, že Neville obmotal Ice svými šlahouny Ďáblova osidla. Blonďatý mladík sebou začal mlátit a vrčet na všechny kolem.

Harry k němu přistoupil blíže a zasyčel mu do obličeje: „Draco, vzpamatuj se!“

„Nevím, jestli tohle zabere,“ povzdychl si Nev a díval se na vzpínajícího se kamaráda.

„Co se děje?“ přiběhl k nim zadýchaný Dudley, který je uviděl z okna a přispěchal se podívat, co se to děje.

„Ale,“ mávl Harry rukou. „Draco se rozhodl, že se nechá pohltit svým vnitřním drakem.“

„Vnitřním drakem?“ nechápal D.

„Dracova zvěromágská podoba je drak,“ vysvětloval Nev a buzení Draca nechal na Harrym. „Poprvé, když se přeměnil, ho drak skoro ovládl. Podotýkám, že už ho měl mít zkroceného. Je to přece jen už několik měsíců, aby to zvládl.“

„Tak proč tak vyvádí?“ zeptal se Dursley.

„Nechal se ovládnout, když likvidoval jednoho Smrtijeda za druhým,“ odpověděl Harry. „Byl tím tak trochu posedlý.“

„Divíš se,“ zamumlal hnědovlasý mladík. „Taky bych se mstil, taky jsem přišel o rodinu. Draco na tom není o nic lépe.“

„Tak a mám toho dost,“ zavrčel Harry. Přistoupil blíže k Dracovi, chvíli se na něho díval, než se napřáhl a jednu pořádnou mu vrazil na tvář. Blonďák sebou trhl a přestal vrčet. Potřásl hlavou, zvedl ji a rozhlédl se nechápavě kolem sebe. Podíval se na šlahouny, které se kolem něho ovíjely, a zeptal se: „Co se děje? Proč jsem svázaný jako vánoční krocan?“

Harry se ušklíbl a odpověděl mu: „Trochu ses ztratil.“

„Ech,“ nechápal Draco. Otočil se na Neva a zasyčel: „Sundej ze mě ty kytky nebo je zmrazím!“

„Nějaký nervózní,“ zašklebil se Iris a nechal šlahouny stáhnout se zpátky do náramku na jeho ruce.

Zmijozel se protáhl, promnul si ruce a znovu se zeptal: „Tak co se stalo?“

„Honil jsi jednoho Smrtijeda za druhým,“ vysvětloval Harry a pomalým krokem se vydal ke hradu. Ostatní ho následovali. „Tvůj drak se trochu neovládnul a vyšel na světlo.“

„Ou,“ vydechl Draco a jemně mu zrudly tváře.

„Asi tak,“ zašklebil se Harry a opřel se do vchodových dveří.

„Půjdu se natáhnout,“ pronesl Ice a rozešel se do schodů, které vedly nahoru k ložnicím.

„Trochu ho to vzalo,“ nadhodil Dudley, když se díval na blonďákova záda.

„To jo,“ souhlasil Nev smutně.

„Půjdu za ním,“ rozhodl se Harry a vydal se do schodů taky, aby dohnal svého kamaráda.

„A co my?“ zajímal se D.

„Musím něco dodělat ve skleníku,“ odvětil Iris s úsměvem. „Chceš mi pomoc?“

„A proč ne?“ zasmál se Dudley. „Jen mi slib, že na mě nezaútočí nějaká kytka.“

„Tak to nevím,“ zasmál se hnědovlasý Nebelvír a rozešel se ke skleníku. Dudley ho s úsměvem následoval.

TBC
02.12.2011 11:35:39
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one