Skoro TŘI TÝDNY V NEMOCNICI, málem mě nepustili ani na ty blbý svátky :-( , v životě už si nevzemu antibiotika, jelikož na ně dostanu snad pokaždé alergickou reakci :-(
Samozřejmě se touto cestou omlouvám za spoždění vydávání povídek, a doufám, že to všichni pochopíte. :-)
Přidávám novou kapitolku, ale nevím, jeslti stihnu dopsat do pátku další díl.
Jinak všem přeji pěkné svátky!!!!!

Harry se v posteli posadil a sevřel si hlavu v dlaních. Bolela ho jako čert. Nevěděl, co si o tom má myslet. Najednou se narovnal a zadíval se z okna ven do černoty noci. Zamračil se, s povzdechem se vyhrabal z postele. Přehodil si přes ramena župan, zavázal si ho a s dalším povzdechem vyšel ze svého pokoje.

Temnou chodbu si osvětloval koulí ohně, která mu poskakovala v dlani. Cestou ven na pozemky několikrát zívl.

„Příště by mohl ve dne,“ zamumlal si pro sebe, když potlačil mohutné zívnutí. Konečně vyšel na pozemky hradu, rozespale se rozhlédl kolem sebe, a pak zamířil k altánku, který stál v rohu zahrady. Cestou nestačil potlačit několik zívnutí. Přece jenom byla noc, tedy brzké ráno.

Přišel až k altánu, nakoukl dovnitř a zjistil, že jeho intuice byla správná. Na lavičce tam seděl Draco. Pyro si přitáhl župan blíže k tělu a vešel dovnitř. Posadil se naproti němu a zeptal se: „Co se děje, Draco?“

Žádné odpovědi se mu nedostalo. Povzdechl si a znovu se zeptal: „Proč mě budíš v takhle brzkou hodinu? Málem se mi rozskočila hlava, když jsem ucítil tvůj neklid.“ Najednou ho něco napadlo, rozhlédl se kolem sebe a zeptal se: „Když už jsme u toho, kde je Neville?“nečně probudila krev  než doposud. Možná že se v něm ou. t u nich.  řev. Všichni tři mladíci zvedli hlavy k nebi  po jeho boku

„Spí,“ odpověděl mu konečně na jednu z otázek.

„Tos jako vzbudil jenom mě?“ zavrčel Harry mírně naštvaně.

„Nechtěl jsem,“ bránil se Draco s povzdechem. „Nechtěl jsem vzbudit nikoho.“

„Proč?“ nechápal Pyro a uprostřed altánku vykouzlil oheň, aby jim bylo trochu teplo. „Co se stalo?“

Draco chvíli mlčel, než ze sebe dostal: „Měl jsem sen.“

„Vidiny?“

Ice kývl hlavou v souhlasném gestu, než pokračoval: „Bylo to až moc živé. Jsem z toho dost …“

„Vyděšený?“ nadhodil Harry.

„To ne,“ nesouhlasil blonďák a posunul se blíže k ohni. „Spíš rozrušený.“

„Rozrušený?“ nadzvedl Nebelvír obočí. „Co se ti zdálo?“

„Zdálo se mi o otci,“ odvětil, ale dál už nic neříkal.

„O otci?“ podivil se Pyro. „Něco se mu stane?“

„Nic špatného,“ uklidňoval ho rychle, když viděl, že se Harry dost vyděsil. „Viděl jsem se v kuchyni společně s Alici Longbottomovou a Remusem Lupinem.“

Černovlasému Nebelvírovi spadla brada. Nakonec se vzpamatoval natolik, že se zeptal: „Cože?“

„Zdálo se mi o otci, jak sedí v kuchyni společně s ostatními z našich rodin,“ vysvětloval. „Bylo to tak živé, že se mi z toho až zatočila hlava.“

„Lucius je ve vězení, že?“ ujišťoval se Harry zamyšleně.

„Ano,“ odvětil Zmijozel nejistě. „Tedy doufám, že tam ještě je.“

„Cos přesně viděl?“ zeptal se znovu Harry a připadal si jako hlupák, jelikož už se na toto ptal.

Draco si povzdychl, natáhl ruku a dotkl se černovláskova čela, přitom zavřel oči. Druhý mladík zavřel oči taky a čekal, co mu Ice ukáže.

Když znovu otevřel oči, viděl všechno Dracovýma očima. A co uviděl, ho překvapilo, i když věděl, co má čekat.

Na židli v prostorné kuchyni u kuchyňského stolu seděl Lucius Malfoy a upíjel ze šálku, ze kterého se ještě kouřilo. V okamžiku, jak se jeho rty smočily v čaji, vešla do kuchyně Alice a s úsměvem se zeptala: „Tak brzy, Luciusi?“

„Nemohl jsem už spát,“ odvětil ji a odložil hrneček zpátky na podšálek.

„Máš problémy se spánkem?“ zajímala se žena a nalila si šálek čaje.

„Trochu,“ přisvědčil. „Nejspíš za to může Azkaban. Není to příjemné místo.“

„To ani léčebna,“ usmála se Alice a upila svého čaje. Lucius její úsměv opětoval.

Než stačili zabřednout do dalšího hovoru, vešel do kuchyně s mohutným zívnutím Remus. Jakmile si všiml obyvatel kuchyně, zarazil se a s mírným ruměncem řekl: „Omlouvám se. Nevěděl jsem, že už tady někdo bude.“

„Taky tě trápí nespavost?“ zajímala se Alice a ukázala mu na prázdnou židli u stolu.

Remus si nachystal něco k jídlu, krajíc chleba s máslem a marmeládou, ráno toho více nesnědl, a zasedl ke stolu, kde si nalil trochu čaje.

„Kde je zbytek obyvatelstva domu?“ zašklebil se Lucius nad vlkodlakovou snídaní.

„Nejspíš spí,“ odvětil Lupin s úsměvem.

V tuto chvíli se vize ztratila a Harry se vrátil myslí zpět do altánku. Se zvláštním pohledem v očích se zadíval na Draca, který se díval všude jen ne na Harryho.

„Co s tím provedeme?“ zeptal se ho Pyro.

„Co bys chtěl dělat?“ nechápal Draco a zadíval se na přítele nechápavě.

„Tak předpokládám, že se tvůj otec nedostane z vězení sám,“ nadhodil. „Budeme tomu muset trochu pomoc.“

„To navrhuješ, abychom se vloupali do vězení, když jsme z něho teprve nedávno utekli?“ ucedil blonďák.

„A máme na něho jen dobré vzpomínky,“ zašklebil se Pyro.

„Moc vtipné, Pottere,“ zavrčel Draco.

„Tak teď už vážně,“ řekl Harry vážným hlasem. „Dostaneme tvého otce z vězení za každou cenu, a tím i naplníme tvou vizi. Jen doufám, že zase nepropadneš drakovi. Podruhé se mi tě z toho tahat nechce.“

„Ty dneska přímo sršíš vtipem,“ ucedil Ice.

Než se k tomu mohl Harry vyjádřit nějakou peprnou poznámkou, vešel do altánku Neville s mohutným zívnutím. Protřel si oči hřbetem ruky a zeptal se: „Co tady, u Merlina, děláte v takto brzkou hodinu?“

„Neve,“ zvolal Harry překvapeně, když ho uviděl. „Co tady děláš?“

„Já se ptal první,“ odvětil mu a posadil se blízko k ohni. „Ale k tvé otázce. Vzbudily mě nějaké představy o Luciusu Malfoyovi.“

„To je odpověď i na tvou otázku,“ zašklebil se Harry.

„Viděl jsi všechno?“ zeptal se ho Draco, aby si ujasnil, co všechno Iris ví a co mu musí ještě vysvětlit.

„Jo, všechno,“ odpověděl mu se zívnutím. „A navrhuji, abychom to nechali na zítra, až se všichni vyspíme. Vždyť mudlové mají takové hezké pořekadlo – Ráno moudřejší večera.“

S těmito slovy se zvedl z lavice v altánu a jako první opustil dřevěnou stavbu, míříc zpátky do hradu a hlavně do postele.

Harry se zašklebil nad Irisovým chováním, mávnutím ruky uhasil oheň a řekl směrem k Dracovi: „Má pravdu. Jdeme prospat zbytek noci a ráno uvidíme.“

„Dobrá,“ souhlasil nakonec Draco a následoval ho zpátky do hradu. Cestou si zavázal župan blíže k tělu, jelikož se trochu ochladilo a on už neměl po ruce oheň, který by ho zahřál.

 

Druhý den nebo spíše ten den později zastihla snídaně Dudleyho samotného v jídelním sálu. Nechápavě se kolem sebe rozhlížel, jelikož na stole bylo prostřeno pro čtyři, ale byl tam sám. Nakonec pokrčil rameny a řekl: „No tak já čekat nebudu.“

S těmito slovy si sedl na svoje místo a pustil se do jídla. Byl už skoro najezený, když do jídelny vešel první z ospalců. A byl to Neville.

„Dobré ráno,“ pozdravil ho Dudley.

„I tobě,“ usmál se Nebelvír, když si sedl na svoje místo vedle něho a nandal si trochu jídla.

„Už jsem si myslel, že budu snídat sám,“ zašklebil se D.

„Hmmm,“ zamumlal druhý mladík s plnou pusou vajíček. Polknul a odvětil: „Draco měl v noci jednu ze svých vizí a byl z toho trochu rozrušený.“

„Co viděl?“ padla další otázka.

Neville mu v rychlosti všechno vylíčil, než pokračoval ve své snídani. Nechaje Dudleyho vstřebat informace.

„To je něco,“ vydechl nakonec Dursley. „Kdy se do toho dáme?“

„O tobě nepadlo ani slovo, D,“ vešel do jídelny Harry, který slyšel jejich rozhovor přes spojení s Nevillem.

„Tak to ne, Harry,“ zavrčel jeho bratranec. „Tentokrát mě z toho nevynecháte!“

„Tentokrát?“ přidal se k jejich skupince Ice. Na jeho tváři bylo vidět určité vyčerpání z nevyspání a také z jeho vize.

„Jo, tentokrát půjdu s vámi,“ řekl D pevně. „Merlin už mě toho naučil dost. Jsem schopný se o sebe postarat.“

„A jak se tam chceš dostat?“ zajímal se Harry a zakousl se do párečku. „My poletíme.“

„Tak v tom nebude problém,“ zašklebil se Dudley. Vstal ze svého místa, poodstoupil o několik kroků od stolu a zavřel oči.

Draco už chtěl otevřít pusu a něco poznamenat, když se D začal měnit. Po chvíli už před nimi stála místo Dudleyho krásná poštolka. Blonďák jenom pozvedl obočí. Tohle tak trochu nečekal.

„Koukám, že se Merlin činil,“ utrousil nakonec.

Dravý pták zaskřehotal a vzlétl. Několikrát obletěl místnost, než se usadil na Nevově natáhnuté paži. Mladík ho pohladil jedním prstem po hlavě, až poštolka přivřela slastně oči. Harry se natáhl blíže, aby si mohl bratrance prohlídnout z blízka. Ale ptákovi se to moc nelíbilo. Zamával křídly a vzlétl. Letěl nízko nad zemí a během toho letu se změnil zpátky na hnědovlasého mladíka.

Vyzývavě se zadíval na Harryho s Dracem, jelikož věděl, že Nev by ho klidně sebou vzal, a řekl: „Ještě nějaké nároky?“

„No,“ zadumal se Harry, ale na nic nepřišel.

„Jestli se ti něco stane, tak si mě nepřej,“ zasyčel Draco.

Dudley zajásal, jelikož bylo rozhodnuto, že tentokrát se do akce dostane i on. Posadil se zpátky na svou židli k jídelnímu stolu a zeptal se: „Tak jak to provedeme?“

„Zatím jsme v průběhu plánování,“ zčervenal Harry, jelikož ho D zastihl trochu nepřipraveného.

„Jinými slovy,“ navázal Draco se šálkem u úst, „nemáme nic.“

„I tak by se to dalo říct,“ zašklebil se černovlasý Nebelvír.

„V tom případě je nejvyšší čas přijít s nějakým plánem,“ navrhl Dudley a vyzývavě se zadíval kolem stolu.

„Jsem pro,“ přidal se Nev, který doposud jenom přihlížel rozhovoru mezi zbytkem jeho přátel.

Několik dalších hodin plánovali proniknutí do kouzelnického vězení Azkaban. Padlo několik návrhů, ale byly hned zamítnuty. Nakonec se rozhodli poradit se s Merlinem a ostatními předky.

 

„Míníte se vloupat kam?“ zahřměl Merlinův hlas celou místnosti, když vezmeme v potaz jeho věk, měl úctyhodný hlas.

„Do Azkabanu,“ zopakoval Harry svoje slova a trochu se přikrčil, jelikož očekával další příval prudkých slov z úst Merlina, největšího kouzelníka všech dob.

„Och,“ zabořil si muž hlavu do dlaní.

Rowena se jemně usmála a zeptala se: „Proč se tam chcete vracet?“

„Měl jsem sen,“ vysvětloval Draco.

Na toto sdělení Merlin zareagoval zdvižením hlavy a otázkou: „Věštecký sen?“

„Ano,“ odpověděl Ice.

„O čem?“ padla další otázka.

Ice mu v rychlosti vypověděl, co se mu předchozí noc zdálo. Všichni zakladatelé si mezi sebou něco šeptem sdělovali. Merlin si toho všiml a obořil se na své potomstvo: „Co to tam vyvádíte? Máte radit a ne si šeptat!“

„Odpusť, otče,“ omlouvala se Helga za všechny své sourozence.

Stařec mávl rukou a otočil se zpátky na mladíky sedící před ním v křeslech. Na chvíli se zamyslel, než pravil: „Nejlepší asi bude se tam proplížit a doufat, že si vás stráže nevšimnou. Ještě že Mozkomoři jsou pryč.“

„Nevím, jestli je to úleva,“ komentoval to Nev. „Když se zamyslíme, kde teď asi jsou.“

„Nechme toto téma stranou,“ navrhl Godrik, když viděl, kam debata směřuje. „Zaměřme se na důležitější věci.“

„Správně,“ přidal se Salazar. „Jako například jak se tam chcete dostat? Přemístění nepřichází v úvahu, jelikož určitě mají bariéry.“

„No, jestli se tomu dá říkat bariéra,“ ušklíbl se Draco. „Minule jsme pláchli jako ptáci, proč to neudělat stejně?“

„Souhlasím,“ řekl Merlin po chvíli přemýšlení. „Vzhůru na Azkaban!“

Když se za chlapci zavřely dveře, Harry se otočil na svoje kamarády a s úšklebkem pronesl: „Vzhůru na Azkaban? Nepřijde vám, že nám začíná trochu senilnět?“

Touto větou vyvolal tolik potřebný smích před těžkou zkouškou.

TBC
21.12.2011 20:29:38
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one