Nechtěli cestu dlouho odkládat, takže za dva dny za úsvitu se hrad začal hemžit rozespalými mladíky, kteří sháněli poslední potřebné věci na výpravu.

Harry se zrovna vracel z kuchyně, kde vyloudil něco k snědku na cestu, tedy hlavně pro podvyživeného vězně, když narazil do Draca, který pro změnu nesl knihu.

„Na co prosím tě neseš tu knihu?“ zajímal se, když se zařadil po jeho boku a společně šli do jídelny, kde měl být zbytek týmu.

„To je můj deník,“ vysvětloval Zmijozel. „Napsal jsem do něho všechno, co se událo. Nosil jsem ho vždycky u sebe, proto ho mám i teď.“

„Doufám, že jsi to trochu vycenzuroval,“ utrousil Harry.

„Cože jsem s tím měl udělat?“ podivil se Draco.

Černovlásek protočil očima a řekl: „Vynechal určité věci.“

„Nejsem blbej,“ odsekl Ice.

„Nooo,“ protáhl Harry a vysloužil si pohlavek na zátylek. „Auu!“

„To máš za ty připomínky,“ zavrčel blonďatý Zmijozel a rozešel se kupředu. Harry ho následoval a přitom si třel zátylek, ale na tváři měl úsměv.

Když došli k jídelně, uslyšeli: „Říkám ti, že toho bereš moc.“

„Bylinek není nikdy dost,“ ucedil druhý hlas. „Navíc nevím, v jakém bude stavu.“

„Máš snad magii, ne,“ odporoval první mužský hlas.

Harry se opřel s úšklebkem do dveří a vešel do jídelny, kde se hádali Dudley s Nevillem. A řekl: „Nad čím se tady dohadujete?“

„Nad ničím,“ odsekl Iris.

Ale D měl jiný názor: „Neville se nabaluje, jakoby měl léčit celou armádu a ne jenom jednoho člověka. Vsadím se, že tolik bylinek nepoužil ani na mě.“

„To mám brát jako urážku?“ ucedil Nev.

„Ne, jen konstatování faktu,“ zašklebil se Harry.

„Víte, co mi oba můžete,“ odsekl Iris a znovu se vrátil k balení tašky do akce.

Draco si jen povzdychl a řekl: „Myslím, že je načase vyrazit, jestli se tam chceme ještě dneska dostat.“¨

A jako první se vydal ke dveřím a opustil místnost. Ani se neohlédl, aby se přesvědčil, zda ho následují. Věděl, že se nakonec vydají za ním. Šel rázným krokem a zastavil se až uprostřed zahrady, která začala propukat v květ. A to jenom díky Nevillově péči a starosti.

Zastavil se, zhluboka se nadechl a otočil se k mladíkům, kteří stáli v jeho těsné blízkosti a čekali, až dá povel k prvnímu kroku plánu.

„Připraveni?“ zeptal se Draco všech přítomných.

Harry kývl hlavou, Dudley jen pokrčil rameny a Neville naposledy prošel tašku, ve které měl uloženy všechny potřebné lektvary. Poslední jmenovaný se otočil na Ice a řekl: „Jak nejvíce můžeme být.“

„Líp už to nejde,“ souhlasil Harry.

„Výborně,“ zašklebil se blonďatý Zmijozel. Zavřel oči a po chvíli na jeho místě stála nádherná bílá sova. Podrážděně zamávala křídly, jelikož tím chtěla naznačit, aby si pospíšili.

Dudley se ušklíbl a také se proměnil do své podoby ptáka – poštolky. Zamával křídly a vznesl se do vzduchu. Několikrát zakroužil nad hlavou svého bratrance, než ze sebe vydal vyzývavý výkřik. Černovlásek se zasmál, i on se proměnil do krkavce a okamžitě se vydal honit poštolku. Ale dravý pták byl poněkud rychlejší, takže Pyro jen vztekle zakrákal a otočil se ve vzduchu na posledního člena jejich skupinky, který se ještě neproměnil. Ale k jeho překvapení se Nev už dávno vznášel vedle bílé sovy kousek od nich.

V hlavě se mu ozval hlas: „Vyrazíme!“

„Letíme,“ souhlasil Pyro a jako první se vydal směrem, kterým ležel Azkaban. Ostatní ho rychle následovali.

 

Letěli už několik hodiny, když se před nimi konečně začal rýsovat ostrůvek, na kterém se nacházelo kouzelnické vězení Azkaban. Předem byli domluveni, jak to provedou, takže k žádné komunikaci mezi nimi už nedošlo.

Po jednom dosedli na zem u severního křídla, ve kterém podle jejich vzpomínek byl uvězněn Lucius Malfyo, otec Draca. A odpykával si doživotní trest za službu Vy-víte-komu.

Nikdo by ani nemrkl a místo nich už stáli čtyři mladíci. Ale jen jeden z nich měl připravenou hůlku. Černovlasý Nebelvír zvědavě pozvedl hlavu k věži a pátravým pohledem si ji prohlédl.

„Jak to vypadá?“ zeptal se Draco hlasem, ve kterém byla znát mírná nervozita.

„Pořád stejně,“ ucedil Harry a sám tomu skoro nechtěl věřit. „Od našeho odchodu se vůbec nic nezměnilo. Dokonce ani nepozměnili obranná kouzla či bariéry. Jsou velmi sebevědomí.“

„Spíše nabubřelí,“ ušklíbl se Iris. Otočil se na Harry a zeptal se: „Strhneš je?“

„Že váháš,“ zašklebil se v odpověď a stočil svou pozornost zpět na věž. Chvíli se nic nedělo, ale za chvíli to vypadalo, že se zeď chvěje. To Potter útočil svou silou a magií na obranná kouzla a snažil se je strhnout, aby mohli vstoupit dovnitř a osvobodit jednoho z vězňů.

„Bude ti to ještě dlouho trvat?“ zeptal se Draco uštěpačně, když se dlouho nic nedělo.

„Trpělivost přináší růže,“ ozval se Neville vesele.

„Stačil by bodlák,“ odsekl blonďák.

„Ještě chvíli,“ řekl Harry a zamračil se. Zeď před ním se zachvěla a přímo hmatatelně mohli cítit, jak se bariéry hroutí.

„Konečně,“ řekl Draco.

„Ještě malý moment,“ zvedl černovlásek ruku. Znovu se zaměřil na zeď před sebou. Netrvalo to dlouho a zeď před nimi praskla a utvořila vchod dovnitř.

„Super,“ promluvil D poprvé od jejich přistání. Byl trochu vyčerpaný z jejich letu, ale nechtěl přijít o záchrannou misi, jelikož si byl jistý, že by ho nechali hlídat, kdyby se jen slůvkem zmínil.

„Kdo půjde první?“ zajímal se Iris, ale než mu stačil někdo odpověď, Draco se vydal dovnitř.

Harry jeho směrem mávl rukou a řekl: „Stačí ti to jako odpověď?“

„Bude muset,“ ušklíbl se a otočil se na Dudleyho: „Buď ve střehu!“

„Neboj,“ uklidňoval ho D rychle.

„Tak jdeme nebo nám uteče a do něčeho se zamotá,“ pronesl Pyro a vešel puklinou dovnitř. Následován oběma hnědovlasými mladíky.

 

Nestačili projít ani několika chodbami, když se proti nim objevila první kouzla z řad obránců Azkabanu. Draco, který šel první, jen vztekle mávl rukou a kletby se odrazily od jeho silného štítu. Harry, který kráčel pevným krokem vedle něho, vyslal svoje svazovací kouzla na dozorce. Někteří z nich stačili vykouzlit štíty, takže se svázání vyhnuli, ale zbytek neměl tolik štěstí a se zaduněním spadli na zem.

„Amatéři,“ procedil blonďák skrz zuby.

„Nepodceňovat!“ zvolal Nev, který jim kryl pravý bok, jelikož z boční chodby se přiřítila další část vězeňských dozorců.

„Souhlasím s Nevem,“ přidal se do rozhovoru D, který měl dost práce s levou stranou chodby. Nakonec stáli všichni k sobě zády a každý z nich hlídal jednu část chodby.

„Začínám toho mít dost,“ zavrčel Draco dračím hlasem, když odrazil další z nepěkných kleteb. I když všichni byli dost dobře vycvičeni Merlinem, měli dost co dělat, aby v úzkém prostoru mohli aspoň trochu manévrovat.

„Já taky,“ přidal se na jeho stranu Nev, což nebylo ani trochu typické. Otočil se na Dudleyho a vyzval ho: „Hlídej mi záda!“

„Dobře,“ potvrdil mu, že ho slyšel. A natočil se tak, aby pokryl i Nebelvírovu část chodby.

Hnědovlasý Nebelvír ztuhnul na místě, zavřel oči a soustředil se. Nevšímal si kouzel, které jeho směrem létaly, jelikož plně věřil svým přátelům.

„Neve, ať už děláš cokoliv, pohni si!“ zavolal jeho směrem Harry trochu uštěpačně. Ale odpovědi se mu z úst Irise nedostalo. Místo toho se chodbou začaly ozývat výkřiky překvapení a bolesti. Harry překvapeně zamrkal, když přímo před ním ze země vybujelo chapadlo Ďáblova osidla a jemně se mu otřelo o tvář.

„Irisi, nech toho,“ zamumlal Pyro jeho směrem, ale tak aby nepoškádlil osidlo, jelikož si byl vědom, že Neva poslouchá jen z lásky k němu a mohl by mu ublížit.

„Říkali jste, že vás to tady už nebaví,“ zasmál se Nev a otočil se čelem ke zbytku jejich skupinky. Kolem jeho zápěstí se ovíjely drobné šlahounky, některé z nich mířily přímo do země. To byly ty, které napadly a svázaly všechny dozorce, kteří jim stáli v cestě k jejich cíly.

„Dobrá práce, Neve,“ zašklebil se vesele Dudley, když si prohlížel jeho práci. „Budou si to pamatovat? Přece jenom se musíme nějak chránit.“

„Správná poznámka,“ souhlasil Draco a poklekl u jednoho svázaného dozorce. Položil mu jeden prst na čelo a zavřel oči. Když je znovu otevřel, rudě se leskly a muž byl v bezvědomí. Znovu vstal, oprášil si kalhoty a řekl: „Bude vědět, jen že jsme tady byli.“

Nev natáhl ruku k muži v bezvědomí a díval se, jak ho šlahouny pouštějí. Zároveň se díval, jak Harry s Dracem jednoho dozorce po druhém zbavují jejich vzpomínek. Dudley jen stál v jejich středu a zvědavě je pozoroval. S Merlinem ještě nedošel tak daleko, aby jim byl schopen pomoci, tak tedy jen tak stál a nepletl se jim pod nohy.

Když byly všechny vzpomínky pozměněny, řekl Draco: „Jdeme dál.“

Aniž by čekal na jejich reakci, rozešel se směrem, kde tušil otcovu celu. Ostatní jeho přátele ho beze slova následovali, chápajíc jeho shon. Lucius byl poslední žijící člen jeho rodiny, takže se moc nedivili. I oni by udělali všechno pro svoji rodinu.  Nevovi se to dokonce už povedlo.

Harry se rozhlížel kolem sebe a stále se více se mračil, nakonec řekl: „Určitě to je někde tady? Moc to tady nepoznávám.“

„Šli jsme tudy jenom jednou,“ odvětil mu Neville. „Nemyslím si, že by sis to tak dobře zapamatoval.“

Než mu mohl Pyro něco peprného odseknout, přerušil ho Draco slovy: „Cítím ho. Jdeme dobře.“

Harry se podíval po Dudleym, jakoby čekal, že mu to vysvětlí, ale ten jen pokrčil rameny. Rozhodl se to dál nerozvádět a tiše kráčel za blonďákem, který vedl jejich skupinku.

Šli takto ještě asi pět minut a několikrát zahnuli, než se ocitli před celou, kterou hledali. Posledních pár kroků Draco skoro přeletěl, aby se co nejdříve dostal ke svému otci. Sevřel tyče cely do svých rukou a zadíval se dovnitř. Ale v šeru, které panovalo uvnitř, toho moc neviděl. Harry tedy natáhl svou ruku skrz mříže, vykouzlil si na dlani malý ohýnek a nechal jím prosvětlit celu.

„Je tam?“ zajímal se Dudley, když nahlédl přes bratrancovo rameno dovnitř.

„Ano,“ odvětil mu Draco, kterému v hlase byly znát emoce. Dál ovšem nic neřekl a sevřel pevněni mříže v rukou. Pak použil svou dračí sílu a roztáhl mříže od sebe.

Harry mu položil ruku na rameno a řekl: „Děláš to příliš složitě. Ustup!“

Ice tedy poslechl a o několik kroků ustoupil, aby dal prostor Harrymu. Ten si stoupl trochu bokem k cele a natáhl k ní ruce. Chvíli je tak nechal, a pak s nimi prudce trhl k sobě. Mříže celé a najednou vyletěly ze zdi a zastavily se až na protější zdi.

„Vidíš, tak se to dělá,“ otočil se s úšklebkem na Draca, ale ten ho vůbec nevnímal. Spěchal totiž dovnitř cely ke svému otci.

Ten ležel na své posteli otočený zády ke vchodu, a co bylo nanejvýš divné, vůbec nereagoval na povyk, který se tu děl. Což vyvolalo obavy ze strany jeho syna. Poklekl u jeho lože a jemně s ním zatřásl se slovy: „Otče?“

Když se mu nedostalo odpovědi, oparně s ním otočil, tak aby mu viděl do tváře. Vlasy měl rozcuchané a špinavé. V jeho tváři bylo vidět velké strhání a smutek. Draco natáhl ruku, jemně mu přejel špičkami prstů po tváři a skoro jí strhl zpátky, když ucítil horkost jeho kůže. Prudce se otočil na Nevilla, až mu zavlály rozpuštěné vlasy kolem tváře, a zvolal: „Irisi, rychle.“

Dotyčný mladík rychlým krokem přešel prostor mezi nimi, vyzval Draca, aby odstoupil od postele a poklekl místo něho. Natáhl ruce nad mužovu tvář a zavřel oči. Čelo se mu svraštilo obavami, když znovu otevřel oči.

Otočil se na Draca a řekl: „Musíme ho odtud dostat. A to co nejrychleji.“

„Je to vážné?“ vyslovil Harry otázku, která trápila i Ice.

„Ne, moc,“ odpověděl Iris. „Ale musíme ho dostat odtud, abych ho mohl vyléčit.“

„Výborně,“ řekl Dudley, který hlídal u dveří, kdyby se náhodou někdo objevil. Ale moc tomu nevěřil, jelikož si myslel, že se už všichni objevili při jejich příchodu.

Harry se po něm ohlédl a řekl mu: „Pojď mi pomoc, D.“

„Jistě,“ opáčil a vkročil do cely. Ale co netušil, bylo to, že na tento okamžik čekala osoba, která se skrývala za rohem a vše pozorovala. V okamžiku, jak vešel dovnitř, vykročil dotyčný ze stínu a opatrně se kradl k cele. Ze záhybů pláště vytáhl hůlku a mávl s ní směrem k mřížím, které ležely zapomenuty u zdi. Ty se vznesly a potichu přeletěly do míst, kam patřily. Dotyčná osoba, která podle postavy byl muž, mávla prudce hůlkou a mříže se s velkou prudkostí přibouchly ke zdi. A překvapily tím všechny osoby v cele.

„Co to?“ nechápal Dudley, který z jedné strany podpíral Luciuse Malfoye.

Harry, který přidržoval hlavu rodiny Malfoyů z druhé strany, pronesl: „Jeden poslední statečný obránce.“

„Na dlouho ne,“ zašklebil se Draco a stoupl si před jejich skupinku. Zamračil se na mříže, prudce trhl rukou a ty odletěly zpátky ke zdi, kde před chvíli ležely. Obrátil se zpátky na svoje přátele a řekl: „Můžeme jít.“

„Už bylo na čase,“ ušklíbl se Pyro a společně s Dudleym zamířili za Dracem ven z cely. Neville celou jejich skupinku uzavíral.

Draco vyšel z malé místnůstky a rozhlédl se kolem sebe, jak hledal osobu, která se je pokusila zastavit. Sice marně, ale pokusila. Když jeho pohled dopadl na muže stojícího nedaleko od něho, musel se usmát: „Zdravím, pane řediteli Holesi.“

„Vy.. vy,“ koktal muž vyděšeně.

„Ano, jsme to skutečně my,“ zašklebil se Draco a poodešel ode dveří, aby mohli vyjít i ostatní. Když vyšli i Harry s Nevillem, pobledl muž ještě více, jelikož na tváři černovlasého Nebelvíra hrál přímo ďábelský úšklebek.

„Potter,“ vydechl Holes. „Longbottom.“

„Rádi vás vidíme, pane řediteli,“ usmál se Nev. Ale nedalo se usoudit, jestli to myslí vážně nebo ironicky.

„Odtud se nikdy nedostanete,“ pobral muž trochu odvahy.

„To už jsme někdy slyšeli,“ zasmál se Draco a přistoupil blíže k řediteli. Muž byl tak vyděšený, že se naprosto na nic nezmohl. Jen zíral s otevřenou pusou. Blonďák přišel až k němu a chytil ho za klopy hábitu. Než se stačil Holes k něčemu zbráborat, Draco je oba přemístil.

Znovu se objevili před hlavní bránou Azkabanu. Tam s ním Zmijozel hodil na zem a řekl mu: „Dobře se dívej!“

S tímto se otočil čelem k budově a kývl na ostatní. Harry opatrně předal Luciuse Dudleymu na držení a společně s Nevillem přešli k Iceovi. Všichni se dívali směrem na vězení.

„Co chcete udělat?“ vyrazil ze sebe Holes zděšeně.

Ale ani jeden z nich mu neodpověděl nahlas. Jedinou odpovědí mu bylo jemné zachvění, které se šířilo celým ostrůvkem. Muž se zděšeně díval kolem sebe, jak puká zem, zdi se hroutí a skála praská. Vězení před ním bylo strhnuto k zemi silou tří spojených myslí, ale to on nemohl vědět. Viděl jen zkázu.

„A co ti lidé, co byli uvnitř?“ vykřikl s hrůzou v hlase, když si uvědomil, jaká to musela být smrt.

Neville se na něho otočil a řekl: „Ti všichni jsou támhle.“ S těmito slovy ukázal za něho.

Vyděšený ředitel věznice se otočil a uviděl desítky lidí, kteří leželi v bezvědomí za ním. Ale nikdo nebyl mrtvý. Otočil se zpátky na mladíky, ale ti byli pryč. Rozhlédl se kolem sebe, ale nikde je neviděl.

„U Merlina,“ vydechl s úlevou a složil si hlavu do dlaní. Taková to byla pro něho úleva. Mohli ho zabít, ale ušetřili ho. Nevšiml si Harryho, který byl schovaný za rozbitou stěnou, jak ho pozoruje s úšklebkem.

Ostatní byli s ním.

„Můžeme?“ zeptal se ho Draco, který teď pomáhal Dudleymu podpírat otce.

„Ano,“ odpověděl mu Harry a přidal se k jejich malému kroužku. Sevřel Nevillovu ruku a druhou obtočil kolem Dudleyho. Nev udělal to samé z druhé strany a sevřel do dlaní Dracovu dlaň. Zhluboka se nadechl a zeptal se: „Připraveni?“

„Co nejhoršího se může stát?“ zeptal se Dursley trochu nervózním hlasem. Ještě nikdy se nepřemisťoval a to, co o tom četl, nebylo zrovna povzbudivé.

„No,“ pokrčil rameny jeho bratranec. „V nejhorším případě se někdo rozštěpíme. Ale to zjistíme až na místě.“

„Pottere, neděs ho!“ zavrčel Draco, který začínal být trochu netrpělivý. „A jdeme!“

S těmito slovy s hlasitým prásknutím zmizeli z ostrova, na kterém kdysi stávalo obávané vězení Azkaban, které hlídali mozkomoři.

TBC
30.12.2011 11:05:19
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one