Ředitel vězení seděl zkroušený na zemi a díval se na svoje kdysi krásné vězení, které teď před ním leželo v ruinách. Uslyšel za sebou bolestné zasténání a otočil se. Spatřil, jak se jeden z jeho dozorců pomalinku snaží vstát. Nějak ho to nechalo chladným a znovu se zaměřil na svoje vězení.

„Řediteli?“ ozvalo se za ním nechápavě a dosti překvapeně.

Ale on vůbec nereagoval, jen zničeně zíral na ruiny před sebou. Slyšel, jak muž za ním vstává a pomalým šouravým krokem se k němu blíží. Bylo mu to jedno.

„Řediteli, co se tady stalo?“ mávl dozorce rukou k ruinám. Nedokázal pochopit, co se tady stalo, a žádal vysvětlení, které se za chvíli dostavilo.

„Zničili ho,“ zašeptal Holes.

„Kdo?“ padla další otázka.

„Potter, Malfoy a Longbottom,“ odvětil ředitel. „Zničili moje nádherné vězení.“

„Musíme poslat pro pomoc,“ vyhrkl dozorce, když uslyšel tato tři jména. „Můžou být ještě někde tady.“

„Jsou pryč,“ řekl druhý muž pevným hlasem. „Všechny nechali naživu a zmizeli společně s Luciusem Malfoyem.“

„Och,“ vydechl. S tímto výdechem se začal šacovat a hledat svou hůlku. Ale u sebe ji nenašel. Začal se tedy rozhlížet kolem sebe po zemi, ale ani tam nikde nebyla. Nakonec zavrčel: „Sakra.“

Najednou se mu něco otřelo o ruku. Podíval se tím směrem a uviděl, jak mu ředitel svou hůlkou dloubá do zápěstí. Bez nějakého dalšího slova si od něho vzal hůlkou a vykouzlil patrona, kterého poslal se vzkazem pro pomoc. Nezbylo jim tedy nic jiného než čekat. Posadil se tedy vedle ředitele a díval se na zbytky vězení, ve kterém nedávno pracoval.

 

Kingsley stál na ostrůvku, kde kdysi stávalo kouzelnické vězení, a díval se zbytky budovy, která byla strhnuta k zemi velmi silnou magií. Ještě teď to bylo cítit ve vzduchu. Magie všude kolem. Pootočil se a uviděl, jak se léčitelé starají o případné raněné.

Přišel k němu jeden z jeho podřízených bystrozorů, držel v rukou svitek a řekl: „Pane, chybí jen jeden člověk. Ostatní jsou tady a v naprostém pořádku. Tedy až na pár škrábanců.“

„Kdo chybí?“ zeptal se Kingsley.

Mladík se znovu pro jistotu podíval do seznamu, než odpověděl: „Lucius Malfoy.“

„To se dalo předpokládat,“ povzdechl si starý veterán. „Už zmizeli Longbottomovi z nemocnice, měli jsme to čekat.“

„Není to vaše vina, pane,“ snažil se ho uchlácholit.

„Měli jsme to čekat,“ řekl starší bystrozor znovu a rozešel se kolem ruin, aby si je ještě jednou prohlédl. Mladík se za ním jenom smutně díval.

 

S tichým prasknutím se na části pevniny, která se nacházela nejblíže Azkabanu, objevila skupinka čtyř mladíků, kteří mezi sebou drželi muže v bezvědomí.

„Och,“ vyrazil ze sebe Harry a padnul vyčerpaně na kolena. Samozřejmě sebou stáhl i všechny ostatní, jelikož se navzájem drželi. Ale možná to bylo dobře, protože všichni byli vyčerpáni výdejem energie, kterou museli vynaložit, aby se přemístili takto daleko.

„Páni, to byla síla,“ vydýchával se Dudley, který z větší části držel Luciuse, aby si mohl Draco trochu oddechnout. Ale ani on nebyl zrovna v pohodě, protože při přemisťování použili ostatní mladíci i trochu jeho magie.

„To jo,“ zašklebil se černovlásek a zhluboka dýchal. „Celkem nás to vycuclo.“

„Nečekali jsme, že nám to sebere tolik, i když máme zlaté aury,“ souhlasil Draco, ale přitom prohlížel svého otce, zda se mu při přemístění něco nestalo. Neměl chuť hledat části svého otce někde nad mořem nebo v něm.

„Neve,“ otočil se Ice na svého přítele s otázkou v očích.

Hnědovlasý Nebelvír se přesunul k dospělému muži a opatrně mu přiložil ruce na tvář, zavřel oči a vnitřně hledal nějaká zranění. K jeho úlevě se Lucius při přemístění nerozštěpil, takže ho mohl začít ihned léčit.

„Opatrně ho položte na zem,“ přikázal jim a sledoval, jak ho chlapci opatrně pokládají na zem. Pokynul jim, aby ustoupili a sám se k Dracově otci znovu sklonil. Přitáhl si a otevřel brašnu, kterou měl stále u sebe, a začal v ní něco lovit. Přitom si něco mumlal pod vousy a vytahoval jednu lahvičku za druhou a přitom je třídil podle toho, kdy kterou použije.

„Chceš nějak pomoc?“ zeptal se Draco.

„Jo,“ ušklíbl se Iris na syna muže, kterého měl léčit, a který byl dost nervózní. „Nepleťte se mi pod nohy.“

„OK,“ protáhl Harry s úsměvem a usadil se v dostatečné vzdálenosti od Nevilla a jeho pacienta, aby mu dal onen dostatečný prostor. Dudley sebou praštil vedle něho a na tváři měl škleb od ucha k uchu.

„Teď mu bude lepší jít z cesty, co?“ zeptal se D bratrance velmi tichým hlasem, tak aby ho Iris neslyšel.

„Přesně,“ souhlasil Harry a udělal si větší pohodlí, tím že se zapřel o ruce za zády. Hodil pohledem po Dracovi a nakonec mu řekl: „Ici, pojď si sednout za námi. Nijak mu tímto nepomůžeš. Jen budeš překážet.“

„Chci..,“ začal, ale přerušil ho Neville: „Běž za nimi! Jen mě znervózňuješ.“

Blonďák se nadechl, že k tomu ještě něco řekne, ale nakonec usoudil, že je to naprosto zbytečné, jelikož by dostal pořád tu stejnou odpověď. Povzdechl si a přešel k bratrancům, kteří se rozvalovali nedaleko a užívali si čerstvého vzduchu.

„Neříkal jsem ti to?“ ušklíbl se Harry a poklepal na místo vedle sebe. Draco to nijak nekomentoval a s elegancí sobě vlastní se posadil na udané místo.

Dudley se naklonil blíže k Iceovi a řekl: „Neboj se, Nev ho dá do pořádku.“

„A o zbytek se postará jeho matka a Snape,“ přidal se Harry.

Mezitím se Neville kousek od nich snažil vyléčit Luciuse Malfoye z nejhoršího. I když musel uznat, že po tak dlouhém pobytu ve vězení bude v daleko horším stavu. Už mu nalil do krku několik různých lektvarů a teď chvíli sledoval, jestli mají nějaký efekt. Viděl, jak se na mužově tváři rozlévá pocit úlevy od bolesti, kterou zřejmě cítil.

Nakonec se narovnal a mávl směrem ke skupince svých přátel, kteří netrpělivě čekali na sdělení jeho verdiktu. Draco se okamžitě zvedl a přešel k němu se slovy: „Jak je na tom?“

„Už dobře,“ odpověděl Nev a konejšivě se usmál. S tím si začal balit tašku s lektvary a nechal blonďáka s jeho otcem o samotě. I když byl muž stále v bezvědomí.

Harry s Dudleym se už taky postavili a čekali, až k nim Iris přijde, aby s ním prodiskutovali další děj věci.

„Tak co?“ zeptal se černovlásek.

„Bude v pořádku,“ odvětil Iris vesele. „Jakmile bude mít výživné jídlo třikrát denně, bude naprosto ok.“

„Aspoň, že tak,“ ušklíbl se Dudley vesele. „A jak se odtud dostaneme?“

„Budeme se muset zase přemístit,“ odpověděl Harry s menším nadšením.

„To je radost,“ ucedil jeho bratrance stejně nadšeným hlasem. „A musíme?“

„Budeme muset,“ přidal se do jejich rozhovoru Draco, který nechal otce na chvíli samotného. Toho využil Nev, aby si ještě jednou ověřil stav pacienta. A byl nanejvýš spokojen.

„Vyrazíme?“ zeptal se ostatních.

„Samozřejmě,“ odpověděl Draco. „Čím dřív, tím líp.“

„Ok,“ řekl Harry. A všichni se vrátili k Nevillovi, který klečel u Luciuse. Poklekli u muže, a každý z nich ho chytil za ruku či nohu. Harry se po nich rozhlédl a zeptal se: „Připraveni?“

„Ne?“ odpověděl Dudley nešťastně.

„To máš blbý,“ zašklebil se Iris. „Tak jdeme na to. Připravit.“

Všichni zavřeli oči a s hlasitým prásknutím zmizeli.

 

„To už jsme tady?“ zeptal se Dudley, když se objevili kdesi u lesa.

„Jo,“ odpověděl Harry a vstal. Přešel kousek doprava, natáhl ruku a ta narazila do neviditelné bariéry. Otočil se zpátky na bratrance a řekl: „Vidíš? To jsou ochranná kouzla.“

„Hmm,“ přešel mladík k němu a zadíval se na bariéru. Nikdy nic takového neviděl, takže byl samozřejmě zvědavý.

„Ok, ale jak jim dáme vědět, že jsme tady?“ zeptal se znovu.

„Strhneme ji,“ odvětil Draco jednoduše. Nechal otce v péči Nevilla a sám přešel k hranici bariéry. Naposledy se otočil na hnědovlasého Nebelvíra a zeptal se: „Můžeme?“

„Ano,“ odpověděl mu Iris a postavil se vedle ostatních k bariéře. Podíval se po nich a padla další otázka: „Jdeme na to?“

„Jo,“ řekl Harry.

„Určitě,“ přidal se Draco.

Dudley odstoupil o několik kroků, jakmile všichni tři položili dlaně na stěnu bariéry a se zájmem se díval, co se stane. A nebyl zklamán, protože viděl, jak bariéra mění barvu od jedné k druhé a silně se chvěje. Po chvíli snažení padla.

„Páni,“ vydechl překvapeně.

Harry se na něho otočil a zašklebil: „Musíme jít. Proměň se a letíme.“

„Dobrá,“ odvětil a zavřel oči. Pochvíli se na jeho místě vznášela poštolka. Několikrát zakroužila nad jejich hlavami a nakonec zamířila směrem, kde se nacházelo jejich sídlo.

Draco ještě naposledy poklekl u svého otce, vtlačil mu do dlaně složený papírek a i on se proměnil do bílé sovy a odletěl tím samým směrem. Jejich cíl byl splněn.

 

Remus si zrovna připravoval večeři, tedy večeři pro všechny v domě, a Alice mu u toho dost pomáhala, na rozdíl od ostatních členů této podivné domácnosti. Když se celým domem rozlehl poplach, který vyvolalo napadení ochranné bariéry kolem celého domu.

Vlkodlak sebou překvapeně trhl, až si vylil trochu rozpáleného oleje na ruku, a zadíval se nejbližším oknem ven.

„Co se to děje?“ zeptala se Alice překvapeně.

„Někdo se snaží projít přes ochranná kouzla,“ vysvětloval rychle a pustil si na ruku studenou vodu. Po chvíli si uvědomil, že je kouzelník, a vytáhl hůlku, aby si popáleninu vyléčil. Poté se s hůlkou stále v ruce vydal ke dveřím, ve kterých se srazil se Siriusem, který spěchal směrem ke dveřím od domu.

„Nevíš, co se to děje?“ zeptal se ho Sirius.

„Ne,“ odvětil Remi. „Ale něco mi to připomíná.“

„A co?“ zajímal se Frank, který se k nim přidal, když vyběhl s připravenou hůlkou z obývacího pokoje.

„Tu noc, kdy jsme našli vás dva,“ odpověděl Lupin a otevřel dveře od domu.

Frank se ještě před vyjití z domu, otočil na svou ženu a řekl: „Alice, ty zůstaň zatím v domě. Nevím, co můžeme čekat.“

„To víš, že jo,“ zašklebila se na něho a vytáhla z rukávu hůlkou. „A přijdu o všechnu legraci.“

Sirius se podíval po Frankovi a zašklebil se na něho. Druhý muž mu to oplatil s jemným pokrčením ramen.

Muži se vyřítili ven a vlkodlak se okamžitě vydal směrem, kde cítil prolomení bariéry. Pokynul ostatním jediným slovem: „Jdeme!“

S těmito slov se rozešli směrem, který naznačil. Sám šel jako první s očima na stopkách, aby nepřehlédl jediného vetřelce. Velmi mu v tom pomáhaly jeho vlkodlačí smysly. Za krátko dorazili k místu, kde došlo k údajnému narušení ochranných kouzel. Remus se rozhlédl kolem sebe a koutkem oka zahlédl cosi světlého. Otočil se tím směrem a spatřil kousek za hranicí bariéry ležet člověka.

„Tam!“ křikl a ukázal neozbrojenou rukou oním směrem.

Ostatní se tím směrem otočili a hledali ono, co zbudilo Remusovu pozornost. První si všiml ležící postavy Frank, a taky se tím směrem rychle rozběhl. Alice se na nic neohlížela a vydala se za svým manželem, aniž by kladla nějaké otázky.

Sirius se podíval po svém příteli z dětství a zeptal se: „Nepřijde ti to povědomé?“

„Trochu,“ přisvědčil vlkodlak a šel za Longbottomovými.

„To jsem zvědav, koho tam nejdeme,“ povzdechl si Black a šel se podívat.

Frank mezitím došel až k hranici ochranných kouzel a přes bariéru se zadíval na ležící postavu. Otočil se po Remusovi a řekl: „Můžeš stáhnout bariéru? Nějak je mi ten člověk povědomý.“

„Stáhnu je,“ přisvědčil Lupin. „Ale mějte se na pozoru!“

„Tak nezdržuj!“ zasyčel Sirius.

„No jo,“ odsekl mu vlkodlak a mávl hůlkou, aby stáhl kouzla, která držela jejich dům v izolaci od okolního prostředí a hlavně v bezpečí.

Bariéra se zachvěla a po chvíli zmizela. Frank jako první přešel pomyslnou hranici bezpečí a přiklekl k člověku v bezvědomí. Opatrně ho otočil a zalapal po dechu.

„Co se děje?“ padala první otázka z úst jeho ženy.

„Kdo je to?“ přidal se Sirius.

„Lucius Malfoy,“ odpověděl Frank a opatrně ho otočil, až ležel na zádech a všem ukázal svou tvář.

„Cože?“ vyhrkl Sirius a přiklekl vedle něho, aby si domnělého Malfoye prohlédl.

Remus to sledoval všechno jedním okem a druhým propátrával okolí, zda nezahlédne aspoň něco. Rád by si s Harrym a ostatními promluvil, ale to mu nebylo přáno. Načež se otočil na zbytek skupinky, která si prohlížela Luciuse, zda je v pořádku, a řekl: „Na otázky bude čas později. Teď ho musíme dostat do domu a prohlédnout. Pokud mě paměť neklame, tak byl několik měsíců možná rok ve vězení, asi nebude v dobrém stavu.“

„Máš pravdu,“ souhlasila Alice a vzala si to na povel. Jednou švihla hůlkou a bezvědomé tělo se zvedlo do vzduchu ladným plynulým pohybem. Pak ho opatrně vedla zpátky do domu. Ostatní kromě Remuse, který zůstal, aby dal ochranná kouzla do pořádku, se vydali za ní.

TBC
06.01.2012 21:39:18
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one