Nestíhám, nestíhám..... a dál už to znáte.
kapitolka není opravená, takže chyby trochu ignorujte. ale snad se i tak bude trochu líbit.

Jako první do domu vešel Frank Longbottom, který otevíral všechny dveře, aby jeho žena mohla s levitujícím Luciusem pohodlně projít a nemusela se bát, že ho někde omlátí.

„Kam s ním?“ zajímala se Alice dole v hale.

Remus se zamyslel a řekl: „Za chvíli budeme bez pokojů. Ale asi ho vezmeme do druhého pokoje v prvním patře nalevo.“

„Dobře,“ souhlasila Alice a vydala se tím směrem.

Vyšla těch několik schodů a opatrně uložila blonďatého muže do postele do druhého pokoje vlevo. Pak se nad ním sklonila a začala si pro sebe mumlat diagnostická a léčivá kouzla, která do ní vtloukali instruktoři v akademii pro bystrozory. Mužská část domu mezitím přišla do pokoje a padly první otázky.

„Jak je na tom?“ zajímal se Sirius, i když Luciuse nemusel už ve škole.

„Bude potřebovat dost péče, ale dostane se z toho,“ odpověděla žena briskně. Nato se otočila na Remuse a pokračovala: „Měl bys zajít pro Severuse nebo mu aspoň zaletaxovat, aby věděl, že jeho přítel je tady a ne v Azkabanu.“

„Jdu,“ souhlasil vlkodlak a odešel z místnosti. Vydal se do přízemí do obývacího pokoje, kde poklekl u krbu, do kterého vhodil trochu letaxového prášku a vyslovil: „Snapeova kancelář, Bradavice!“

 

Severus seděl ve své kanceláři a zrovna se chystal zakousnout do steaku, který si objednal v kuchyni, jelikož už měl dost kuřat či podobného blafu, jak se o tom vyjadřoval. Když v tom se rozhořel oheň v krbu zeleným jasným plamenem.

Nešťastně si povzdechl, když uslyšel povědomý hlas: „Severusi, jsi tam?“

Muž si povzdechl a odložil příbor. Vstal a přešel ke krbu, u kterého poklekl a zadíval se do plamene, kde uviděl Remusovu tvář.

„Remusi, co se děje?“ zeptal se podrážděně. „Zrovna jsem chtěl večeřet.“

„Najíš se později,“ odvětil mu Remus tajemně. „Mohl bys projít krbem, nechci o tom mluvit přes letax.“

Severus si povzdechl a řekl: „Za chvíli jsem tam.“

Vstal, přešel ke stolu, na kterém ležela jeho večeře, a na tu zakouzlil ohřívací kouzlo, aby zůstala teplá, než se vrátí. Načež se vrátil ke krbu, z římsy si vzal trochu prášku a vhodil ho do ohně. Ten prudce zezelenal. Než si to mohl rozmyslet, vstoupil do něho.

 

Remus neklidně přecházel po pokoji a čekal, až skrz krb projde do jeho domu Severus Snape. Už mu chtěl znovu zaletaxovat, když oheň zezelenal a skrz něj prošel do místnosti černovlasý učitel lektvarů z Bradavic.

„Konečně,“ odechl si Remus a popadl Snapea za loket a táhl ho do patra.

„U Merlina, Remusi, kam mě to táhneš?“ bránil se takovému zacházení Severus.

„Uvidíš,“ snažil se ho uklidnit a přitom ho stále táhl do patra.

„No to jsem zvědavý,“ zasyčel Zmijozel a nechal se odtáhnout. „Doufám, že to aspoň bude stát za to.“

„To posoudíš sám, ale myslím, že budeš velmi překvapený,“ ušklíbl se vlkodlak.

„Hmm,“ zamrčel a vstoupil do pokoje, do kterého mu naznačoval Remus.

Alice se usmála, když ho uslyšela vstoupit, a mávla na něho, aby přišel blíže k posteli. Když tak učinil, odstoupila, aby se mohl podívat na osobu, která ležela v posteli v bezvědomí. Severus kolem ní prošel a nechápavě se po ní podíval, jelikož tvář osoby byla ve stínu.

„Co se děje?“ zeptal se a nahnul se blíže k posteli. Když zahlédl obličej muže, kterého znal už roky, překvapeně zalapal po dechu, jelikož si myslel, že je zavřený ve vězení. Prudce se otočil na Remuse a zmateně se ptal: „Co?.....co to…“

„Víme toho stejně jako ty,“ odvětil Remus s pokrčením ramen.

„Takže nic,“ zašklebil se Sirius, který seděl nedaleko v křesle a šklebil se na celé kolo.

„Draco?“ napadala Severuse jedna myšlenka.

„Možné to je,“ souhlasil Frank, který stál vedle své ženy. „Remus říkal, že byl na stejném místě jako tenkrát my.“

„Už jste ho prohlédli?“ zeptal se Severus Alice, která se znovu vrátila k posteli.

„Bude potřebovat pár lektvarů,“ odpověděla mu. „Proto jsme pro tebe poslali, vedle toho, že je to tvůj nejstarší přítel.“

„Jaké lektvary?“ přešel lektvarista okamžitě k věci.

A Alice začala jmenovat: „Lektvar proti bolesti, proti nevolnosti a kostirost, jelikož má zlomené žebro a špatně srostlo. Budeme to muset spravit.“

„Dobrá, hned jsem zpátky,“ odvětil Snape a odešel z pokoje.

„Kam šel?“ zeptal se Sirius nechápavě.

„Zpátky do školy,“ odpověděl Frank. „Pro lektvar, kam asi.“

„Aha.“

Najednou se Remus s křikem vyřítil z pokoje: „Pálí se mi večeře!“ Což vyvolalo smích všech kolem.

 

Severus vypadl z krbu ve své kanceláři a hnal se rychlým krokem ke skříni v rohu, kde měl připraveno několik druhů lektvarů pro případ nouze, která nastala teď. Prudce jí otevřel a začal se přehrabovat v několika desítkách skleniček, které tam byly. Vždy po čase nějakou vytáhl a strčil si jí do hábitu, jelikož to byla ta správná, kterou potřeboval pro Luciuse.

Nakonec usoudil, že má všechny a rychle se vydal zpátky ke krbu, aby se vrátil do domu Remuse Lupina. Popadl trochu letaxu a už zase zmizel z Bradavic.

Vypadl z krbu a hnal se do prvního patra, cestou slyšel jakési nadávky z kuchyně, ale nijak se tím nenechal zpomalit. Doslova se vřítil do pokoje, kde na chvíli ubytovali jeho přítele.

Alice se po něm otočila a se smíchem v hlase řekla: „Nemusel jsi tak spěchat. Není v přímém ohrožení života.“

„Radši rychleji než vůbec,“ ucedil a začal lít pacientovi jeden lektvar do krku za druhým. Načež mu společně s Alicí znovu zlomili a spravili poškozené žebro. Bylo pro ně těžké nevšímat si bolestných stenů, které se přitom lily z úst muže v posteli.

Nakonec se oba dva narovnali a spokojeně se na sebe zašklebili. Byli spokojeni se svou prací, kterou odvedli na muži v bezvědomí.

„Kdy se asi probere?“ zeptal se Remus, který právě přišel do pokoje, a utíral si ruce do kusu hadru.

„Zachránil jsi nějaké jídlo?“ zajímal se, se zívnutím Sirius, který celou tu dobu seděl v křesle a pozorně sledoval postup při léčení. Připraven kdykoliv přiložit ruku k dílu.

„Něco jo,“ přisvědčil vlkodlak. Otočil se na Severuse s Alicí a tázavě nadzvedl obočí, nechtělo se mu podruhé pokládat svou otázku.

„Snad brzy,“ odpověděla Alice a přitom se znovu zadívala do tváře Luciuse Malfoye.

„Pokud nenastanou komplikace,“ přidal se Snape se svou troškou do mlýna.

„Výborně,“ uzavřel jejich debatu Remus. „Pojďte se najíst.“

„Dobrá,“ souhlasila Alice a mávla hůlkou nad tělem. „Nastavila jsem alarm, kdyby se probral nebo kdyby nastaly nějaké potíže. Můžeme se jít v klidu najíst a nemusíme mít strach, že mezitím umře.“

„Já,“ nadechoval se lektvarista k protestu. Nechtělo se mu tam nechávat přítele o samotě, kdyby se jeho zdravotní stav zhoršil.

„Žádné námitky,“ přerušila ho jediná žena v domě. Popadla ho za loket a táhla ho z pokoje: „Jdeme!“

A tak se černovlasý muž nechal odtáhnout z pokoje do kuchyně, kde se posadil ke stolu a nechal si naservírovat večeři. Když si vzpomněl na steak, který mu stojí na stole ve škole, povzdechl si. Večeřeli v tichu, každý ponořený ve své myšlenky. Asi uprostřed jídla se ozvalo zaklepání na okno. Všichni se tím směrem otočili a uviděli na parapetu sedět krásnou hnědou sovu, která měla v zobáku stočené večerní noviny.

Remus se zvedl a šel jí otevřít. Jakmile tak učinil, sova s elegancí vletěla dovnitř a usadila se na opěradle židle, kterou vlkodlak předtím uvolnil. Noviny upustila na stůl. Spokojeně zahoukala a zamávala křídly. Muž se usmál a dal jí několik sovích pochoutek, které si s vděčným zahoukáním vzala do zobáčku.

Mezitím si Sirius vzal do rukou noviny a rozložil je, tedy v podstatě se za nimi ztrácel celý, jak byly velké. Chvíli byl ticho, jak četl úvodní titulky, ale za chvíli zalapal po dechu.

Toho si všimnuli naprosto všichni a Frank vyjádřil svou zvědavost slovy: „Co je tam napsáno?“

Sirius mu neodpověděl slovy, místo toho otočil noviny první stránkou k nim. Stálo tam:

POTTER, MALFOY A LONGBOTTOM ZNIČILI AZKABAN!!!!!!

„Cože?“ vyhrkl Severus a vytrhl Blackovi noviny z rukou, aby se do nich začetl.

„Čti nahlas!“ vyzvala ho Alice a ani nedutala, aby se dozvěděla něco o svém synovi.

„Já, Rita Holoubková,“ začal Severus předčítat. „vám všem přináším strašnou zprávu. Potter společně se svou skupinkou, která je jistě podporována Vy-víte-kým, zničila naše jediné vězení, kde byli uvězněni ti nejhorší černokněžníci. Podle svědků přišli nezpozorování a přemohli všechny stáže do jednoho. Následně osvobodili jediného vězně, a to obávaného Luciuce Malfoye, otce Draca Malfoye, který byl odsouzen stejně jako otec k doživotí v Azkabanu. On stejně jako Longbottomovi zmizel beze stopy. Nikdo netuší, zda jsou ještě naživu nebo zda byli umučeni k smrti. Následně bylo vězení strhnuto k zemi velmi silnou magií, která musí být nebezpečná vůči ostatním, jelikož žádný kouzelník světla by nemohl udělat to, co oni….“

„To jsou ale nesmysly,“ zavrčel Frank a vytrhl mu noviny z rukou.

„Hej, já to poslouchal,“ vyhrkl Sirius, který byl zvědavý, co se tam ještě píše. Natáhl se tedy přes stůl a jako malé dítě vytrhl Frankovi noviny, aby si je mohl přečíst. Remus se mu díval přes rameno, jakmile si je uhladil před sebou na stole. Jídlo bylo pro teď zapomenuto.

„Kam na to ta ženská chodí,“ zakroutila hlavou Alice, když si dočetla článek, který novinářka napsala. „Půlka z toho jsou nesmysly a navíc nepodložené.“

„Holoubková měla na Harryho spadeno už od turnaje čtyř škol,“ ucedil Remus vlčím hlasem.

Snape chtěl něco namítnout, ale hůlka, která patřila Alici, začala rudě žhnout a blikat. Všichni ztuhli, a pak jako jeden muž se zvedli od stolu a vyřítili se nahoru do patra k pokoji zraněného.

Alice vběhla do pokoje jako první a hnala se k posteli. Přiklekla na matraci a okamžitě začala hůlkou mávat nad ležícím mužem.

„Co se děje?“ zeptal se zadýchaně Sirius. Sice už byl nějakou dobu na svobodě, ale pořád nenabyl svých předchozích sil.

„Dostal reakci na lektvary, asi,“ odpověděla žena rychle.

„Pusť mě k němu!“ vyhrkl Severus, který s tímto měl nějaké zkušenosti. Žena mu rychle uvolnila místo, aby měl dost prostoru. Černovlasý muž vytáhl ze záhybů pláště hůlkou a z druhé kapsy vylovil lahvičku s modrou tekutinou.

„Co to je?“ zeptal se Frank zvědavě, jelikož se nikdy nesetkal s jakoukoliv reakcí na podané lektvary.

„Zřejmě reakce na podaný kostirost, už jsem jednou něco takového viděl,“ vysvětloval rychle a lil Luciusovi do krku modrý lektvar. „Remusi přidrž ho. Bude sebou trochu házet.“

Vlkodlak okamžitě přiklekl z druhé strany a chytil muže za rameny v okamžiku, kdy modrý lektvar začal zabírat. Blonďatý muž sebou začal strašně házet a jenom síla vlkodlaka ho udržela na místě. Tedy aspoň trochu.

„Ještě chvíli,“ mumlal Snape, který se snažil všemožně pomoc Remusovi. Nakonec se na posteli sešli všichni a každý držel nějakou část nemocného, jen aby ho aspoň udrželi v posteli.

„U Merlina, co jsi mu to dal?“ ptal se Sirius zadýchaně. On sám držel levou nohu, a jak sebou Lucius házel, dostal nejednou do zubů.

„Antialergický lektvar,“ odfuněl Severus a pevně svíral rameno. „Ještě několik minut a lektvar už bude hotový.“

„A jak to poznáme?“ optal se Frank, který svíral druhou nohu a měl s ní, co dělat.

„Takto,“ ucedil lektvarista a ukázal na mužův obličej. Jako na povel se mu z nosu a úst začala řinout čirá tekutina. „To je ten lektvar, který mu neudělal dobře.“

„Fuj,“ odfrkl si Sirius.

„Deaktivuje účinek,“ vysvětloval Severus a máchl hůlkou nad Luciusovou tváři a všechna tekutina zmizela. V tom samém okamžiku se muž uklidnil a zůstal klidně ležet. Severus se narovnal, utřel si rukávem pot z čela a oddechl si: „Snad už bude všechno v pořádku. Ale stejně tady pro jistotu přes noc zůstanu.“

„A co vyučování?“ zeptala se Alice.

„Ráno se samozřejmě vystřídáme,“ odpověděl a usadil se do křesla. „Chci tu zůstat, jenom pro případ, že by se dostavila další nečekaná reakce na nějaký lektvar.“

„A to se neprojeví hned?“ optal se Remus zvědavě a upravoval si oděv, který se mu trochu zmačkal při zápase s nemocným.

„Některé lektvary mají delší dobu účinnosti,“ vysvětloval klidně.

„Aha,“ odvětil vlkodlak. Pak se usmál a řekl: „Donesu ti čaj a něco k zakousnutí, aby ti ta noc rychleji utekla.“

„Děkuji,“ usmál se Severus. Naštěstí si nevšiml Siriusova pohledu, který nahodil, když uviděl, jak se usmívá. Asi by ho hned proklel.

Remus opustil pokoj, následovaný Siriusem, který neustále kroutil hlavou, jak nechápal, co se, se Severusem stalo, a zamířil do kuchyně, aby připravil slíbený čaj a občerstvení.

Alice zůstala v pokoji, aby mu dělala společnost, než přijde čas, kdy si půjde lehnout.

Frank se posadil do křesla vedle Zmijozela a zeptal se: „Nechceš za pár hodin vystřídat?“

„Budu v pořádku,“ odvětil mu po chvíli přemýšlení. „Můžete se u něho střídat zítra, až budu ve škole.“

„Dobrá,“ ušklíbl se Frank.

 

Alici uprostřed noci něco vzbudilo. Posadila se v posteli, podívala se vedle sebe na spícího manžela a rozhlédla se kolem sebe, ale nic podezřelého nenašla. Povzdechla si, odhodila přikrývku a vstala z postele. Cestou ke dveřím, si vzala z křesla župan, který tam předchozí večer přehodila, a opustila pokoj. Zcela automaticky zamířila k pokoji, kde přebýval Lucius. Už z dálky viděla, že se v pokoji svítí, jelikož dveře byly orámovány světlem.

Tiše k nim přistoupila a otevřela je. Stejně tiše vklouzla dovnitř, nevěděla totiž, jestli Severus neusnul a nechtěla ho budit.

K jejímu překvapení nespal. Skláněl se nad Luciusem a něco si mumlal. Všimla si, že na stolku vedle postele leží lavor s vodou.

„Dostal horečku?“ zeptala se a přišla blíže k posteli.

Snape sebou trochu trhl, jak nikoho nečekal, než se na ní otočil a odpověděl: „Ano, ale dalo se to čekat. S tím kde byl.“

„To ano,“ souhlasila Alice a znovu se ptala. „Nechceš si jít na chvíli lehnout, budu u něho.“

„Já,“ chtěl něco říct, ale přísný pohled, kterým si ho měřila, ho od toho odradil. Jen tiše přikývl. Vstal a přeměnil si křeslo na pohovku, na kterou se natáhl, neuběhlo ani pár minut a pokojem se rozléhalo jeho tiché oddechování, jak se propadl do spánku.

Alice se usmála a posadila se na kraj postele. Natáhla se pro žínku a utřela Luciusovi orosené čelo od potu. Znovu se usmála a řekla blonďatému muži: „Máš dobrého přítele. Doufám, že to víš.“
TBC
28.01.2012 12:57:02
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one