tak konečně po dlouhé době přidávám další kapitolku, a aby vám to nebylo líto tak budou rovnou dvě, jelikož jsem jako pilná včelka dopsala celou povídku a už nezbývá nic jiného než ji nahodit na net

Severuse ráno vzbudilo zatřepání za rameno. Ospale se otočil na v tuto chvíli nenáviděného člověka a otevřel jedno oko. Uviděl, jak se nad ním sklání Frank Longbottom.

Když si muž všiml, že je vzhůru, řekl: „Výborně. Máš asi hodinu na to, aby ses umyl a nasnídal, než budeš muset zpátky do školy.“

V okamžiku, jakmile tato slova Frank dořekl, se Severus prudce posadil na pohovce, na které spal.

„Neboj se, je v pořádku,“ ujišťoval ho rychle, když uviděl zděšení v jeho tváři. „Alice u něho byla zbytek noci.“

„Proč mě nevzbudila?“ tázal se a hrnul se z postele.

„Byl jsi unavený,“ vysvětloval Longbottom a snažil se mu zabránit v příliš rychlém vstání, aby se mu nezatočila hlava. „Navíc máš dneska vyučování.“

„K čertu,“ zavrčel Severus, když si uvědomil, že bude muset opustit tento malý domek a jít učit stádo tupců, jak je rád osobně nazýval.

„Asi tak,“ ušklíbl se Frank, jelikož zcela pochopil Snapovi myšlenky.

Snape si kouzlem uhladil šaty a přesunul se k posteli, kde vyspával Lucius Malfoy. Naklonil se nad něho, položil mu ruku na čelo a zkoumal, zda je mu ještě potřeba dát nějaký lektvar nebo už bude v pořádku.

„Jak je na tom?“ zajímal se druhý muž a přidal se k němu.

„Horečku už nemá,“ odvětil Severus a stáhl svoji ruku. „Vypadá to, že bude v pořádku, a že další lektvary nebudou potřeba.“

„To je snad dobře, ne?“ nechápal Frank, proč se lektvarista mračí.

„Doufejme,“ povzdychl si muž.

V tu chvíli se otevřely dveře a do pokoje vstoupila Alice. Prvně se podívala směrem k pohovce, na které spal Severus, a pak až stočila pohled na postel a ostatní osoby v místnosti. Když uviděla vzbuzeného lektvaristu a svého mažela, jak stojí nad nemocným, zamračila se a řekla: „Franku, mám pocit, že jsem ti řekla, že máš vzbudit Severuse a dotáhnout ho na snídani.“

„Ech,“ zamumlal Frank rozpačitě.

Severus skryl svůj úšklebek za oponou svých vlasů, aby Alice neviděla, jak ho to pobavilo. Nakonec mu přišlo Franka líto, a proto řekl: „Moje chyba. Chtěl jsem vidět, jak na tom Lucius je.“

„Hmm,“ odfrkla si žena a řekla: „Ale teď už pojďte na tu snídani.“

„,dobrá,“ souhlasil Frank a jako první vyrazil do přízemí, aby zasedl k jídelnímu stolu dřív, než se do něho znovu pustí manželka.

Severus prošel kolem Alice a pronesl: „Máš ho pěkně vycvičeného.“

„Cože?“ vyprskla Longbottomová a vztekle se ohnala po Severusovi, ale ten podobnou reakci čekal a přidal trochu do kroku, aby se vyhnul případné kletbě. Seběhl těch několik schodů vedoucích do přízemí a kuchyně a vešel dovnitř. Spatřil sedět u jídelního stolu zbytek obyvatel domu.

Sirius zvedl hlavu od rozjedené snídaně a řekl: „Dobré ráno, tak jak to vypadá?“

„Dobře,“ odvětil Severus a zasedl na své místo u stolu.

„Horečka klesla?“ zajímal se Remus a nandal mu vajíčka se slaninou.

„Doufejme,“ řekl černovlasý Zmijozel a pustil se do své snídaně s celkem velkou chutí. Když totiž seděl u stolu a čekal na svůj příděl, jeho žaludek se rozhodl, že má hlad. A taky potřeboval dostatek energie na celý den mučení, které mu zprostředkují studenti Bradavic. „Abych pravdu řekl, radši bych zůstal tady, než učil to stádo tupců.“

„Ale Severusi,“ napomenul ho Remus. „Přece nemůžou všichni vynikat v lektvarech jako ty, když jsi byl studentem.“

„Chybí mu jeho synovec,“ pronesla Alice a upila ze své sklenice s džusem. „Neníliž pravda?“

„Trochu,“ ucedil na půl úst, aby se neřeklo. Ale Alice trefila hřebíček na hlavičku, opravdu mu Draco chyběl den ode dne víc. A ne jenom proto, že byl stejně nadaný v lektvarech jako on kdysi.

„Mohli by nás konečně přímo kontaktovat,“ bouchl Sirius pěstí do stolu, jak ho štval přístup jeho kmotřence.

„Třeba se obávají, že by je někdo mohl sledovat,“ usoudil objektivně Frank.

„Kdo?“ namítl znovu Sirius. „Bystrozoří? Těžko, ti nevidí ani nos mezi očima.“

„To může být sice pravda,“ souhlasil Frank, „ale možné to je.“

„Já mám spíše obavy o to, kde jsou a jestli vůbec mají střechu nad hlavou,“ řekla Alice s obavami v hlase. „Jestli mají, co jíst a tak všechno kolem.“

Muži kolem stolu se na sebe podívali a pokrčili rameny. Sice to ani jeden z nich neřekl, ale i oni měli menší obavy tohoto rázu, ale nikdo z nich to naslas nevyslovil.

„Alice,“ začal Fran, aby svou ženu trochu uchlácholil. Ale.

„Ne, Franku, nech toho,“ zasyčela na něho a upustila kuchyni.

„No, to bychom měli,“ vydechl Sirius trochu nešťastně a dojedl svoje vajíčka se slaninou, i když už mu tolik nechutnaly.

V tichosti dojedli. Severus vstal do stolu, odnesl použité nádobí do dřezu a mávl nad nimi hůlkou, a to se začalo samo mýt. Pak kývl na Remuse, který ho sledoval, jak se dal do nádobí, a odešel z kuchyně směrem do poschodí.

Když vešel do pokoje, kde přebýval Lucius, střetl se s šedivým pohledem. Překvapeně mu vyletělo obočí a přispěchal k posteli.

„Luciusi, slyšíš mě?“ padla první otázka a už vytahoval hůlkou, aby ho ještě jednou vyšetřil.

„Se….Seve..rusi,“ zaskřehotal Malfoy ztěžka.

„Počkej, nemluv,“ nařídil mu a vykouzlil sklenici s vodou, aby dal pacientovi napít. Přiložil mu ji k ústům a nabádal ho: „Pomalu, Luciusi, pomalu.“

Nakonec padl blonďatý muž zpátky na polštář naprosto vyčerpaný. S vypětím všech sil se rozhlédl kolem sebe a očima propátrával pokoj celý zmatený, že není v Azkabanu.

„Kde?“ vyrazil ze sebe.

„Uklidni se, Luciusi,“ řekl mu klidně. „Nejsi v Azkabanu, to ti vysvětlím později. Teď jsi u Remuse Lupina v jeho domě.“

Jakoby ho Severus zavolal, objevil se Remus v pokoji s polévkou. K jeho překvapení viděl, jak se lektvarista baví s pacientem. Přispěchal k posteli a odložil tác s jídlem na noční stolek a zeptal se: „Jak mu je? Vidím, že už se probral.“

„Je to o hodně lepší, než v noci, “ usoudil Severus, když skončil s diagnostikou.

„Luciusi, slyšíš mě,“ naklonil se vlkodlak nad mužem v posteli.

„Ano,“ odpověděl mu Lucius trochu nechápavě. Rozhodl se, že si nechá všechno vysvětlit později. Ted na to byl moc unavený.

„Přinesl jsem trochu polévky,“ vysvětloval Remus. „Myslíš, že si trochu dáš?“

„Ano, děkuji,“ zasýpal.

Remus si tedy vzal do rukou tác s jídlem a přitáhl si hůlkou křeslo, aby si měl na co sednout. Už nabíral první lžičku, když do pokoje vešla Alice. V okamžiku, jakmile ji uviděl, vytřeštil Lucius oči. Nechápavě se díval, jak se blíží k jeho posteli.

„Oo, on už je vzhůru?“ podivila se žena a usadila se na kraj postele. „Jak se cítíš, Luciusi?“

„Ech… co to?“ vykoktal.

„Všechno ti vysvětlí,“ ujišťoval ho Severus. „Ale já teď musím zpátky do školy. Remusi, postarej se o to!“

„Jistě,“ ujišťoval ho vlkodlak. „Cestu ven znáš, že ano.“

„Ano, vyprovodím se sám,“ ušklíbl se Severus. Ve dveřích se srazil se Siriusem, což vyvolalo krátkou výměnu názoru, které přerušil až vzteklé vlkodlačí zavrčení, které oba za registrovali a zachovali se podle toho. Tedy se rozešli, každý svým směrem.

„Máš je pěkně vycvičené,“ zasmála se Alice, když to viděla.

„Musel jsem, když jsem s nimi musel žít a mít trochu klidu,“ zašklebil se Remus na ženu.

„Jak…zmijozelské,“ ozvalo se od Luciuse.

Remus se usmál a odvětil: „Děkuji.“

„Ale, ale, neříkejte mi, že se už probral,“ přistouil Sirius blíže k posteli.

„Ano,“ odpovědděla mu Alice a trochu se posunula, aby mu udělala místo.

„Tak tě vítám mezi živými, Malfoyi,“ zašklebil se nad jeho překvapenou tváří, jelikož moc dobře věděl, že Lucius byl u jeho pádu do Oblouku.

„Ty.. Oblouk,“ vykoktal znovu Lucius.

„O ano,“ pokračoval dál v úšklebku. „Byl jsem mrtvý, jako skoro všichni v této místnosti. Ale věřím, že to ti musíme prvně vysvětlit.“

„Siriusi, nech toho,“ napomenul ho Remus a snažil se do Luciusem dostat trochu jídla, což mu Black kazil, jelikož vyváděl Luciuse z rovnováhy.

„Souhlasím s Remusem,“ přidala se do rozhovoru Alice. „Lucius musí nabrat trochu sil, než mu začneme cokoliv vysvětlovat. Franku!“

Za chvíli se v pokoji objevil i její manžel Frank a hned se ptal, co se děje.

„Drahý,“ řekla Alice. „Mohl bys za pár hodin zabavit Siriuse? Třeba ho vezmi na procházku.“

„Hej,“ namítl Sirius, když slyšel, co Alice navrhovala.

„Kuš,“ zavrčela na něho v odpověď. Remus jenom kroutil hlavou nad vývojem situace.

„Siri, pojď, než nám vymyslí nějakou práci,“ zašklebil se Frank a popadl Blacka za loket, aby ho odtáhl z místnosti.

„Tak,“ řekl Lupin, když se za nimi konečně zavřely dveře. „A teď se konečně můžeme vrátit zpátky k jídlu. Otevřít!“

Lucius jako ve snách otevřel pusu a nechal se nakrmit. Nechápal naprosto nic. Neměl jinou možnost než jim věřit, že mu později všechno vysvětlí. Najednou se mu něco mihlo hlavou: „Draco, kde je Draco?“

„Později,“ uklidňovala ho Alice a snažila se do něho nacpat ještě trochu jídla.

„Je v pořádku?“ padla další otázka.

„Co víme, tak ano,“ odpověděla žena a její tón nepřipouštěl další otázky, dokud se Lucius nenají. A muž ustoupil, jelikož si pamatoval na sovje mladá léta, kdy se nejednou střetl s mladou Alicí a skoro vždycky skončil na ošetřovně.

Když spolknul poslední lžičku s polévkou, znovu se zeptal: „Co je s Dracem? Naposledy jsem ho viděl, jak ho vedou do cely…. v ..Azkabanu….“

Alice se s jemným úsměvem dívala, jak se Luciusovi klíží oči a s každým dalším slovem usínal víc a víc. Když upadl do spánku, musela se ušklíbnout. Zvedla se z okraje postele, vylovila ze záhybou oblečení malou lahvičku, ve které byl uspávací lektvar, a položila ji na tác a společně je odnesla z pokoje. Ještě ve dveřích se zastavila, otočila a řekla směrem ke spícímu muži: „Až se vyspíš, všechno se dozvíš. Ale teď spi.“

 

Lucius se pomalinku probíral z navozeného spánku, které mu přivodil lektvar namíchaný do polévky, kteoru snědl. Jak otvíral oči, pomalu si uvědomoval, že není ve vězeňské kobce v Azkabanu. Jako na povel se k němu všechny vzpomínky vrátili. Chtěl se prudce posadit, aby se rozhlédl kolem sebe, ale zastavila ho něčí ruka na rameni.

„Luciusi, uklidni se,“ ozvalo se naprava od něho.

Muž se tím směrem otočil a uviděl černovlasého muže: „Severusi? Takže to nebyl sen?“

„Ne,“ odvětil mu klidně a znovu se posadil na svou židli vedle postele. „Nebyl to sen. Jsi skutečně v Remusově domě.“

„Vlkodlak,“ zavrčel Malfoy.

„Chovej se slušně,“ zavrčel stejně Severus. „Jen díky jeho pohostinosti jsi tady a ne v Azkabanu.“

„Jak jsem se od tam dostal?“

„Za chvíli,“ odpověděl lektvarista. Zvedl se ze své židle a přešel ke dveřím, které byly otevřené, tak jenom vystrčil hlavu na chodbu a zkřičel: „Remusi! Pojď, prosím, nahoru.“

„Už jdu,“ ozvalo se z nitra domu.

Snape se otočil a vrátil se zpátky k posteli, kde se usadil na svou židli a vůbec nereagoval na Luciusovy tázavé pohledy.

„K čertu, Severusi,“ zařičel. „Tak řekneš mi konečně, co se děje?“

Jako na zavolanou se do pokoje vřítil Renus a otázkou v očích: „Co se …. A ano, už je vzhůru.“

„Ano,“ souhlasil černovlasý muž.

„Takže nastal čas,“ usoudil Lupina, přitáhl si židli k posteli a pohodlně se na ní usadil. „Začneš ty nebo mám vykládat já?“

„Budu mluvit já a ty občas doplň něco, co bych zapomněl,“ řekl Severus. Otočil se na Luciuse a zeptal se: „Kdy jsi viděl naposledy Draca?“

„V ten den, kdy ho přivedli do Azkabanu,“ odpověděl Lucius a snažil se pohodlněji usadit v polštářích.

„Dovol,“ přeušil ho Remus a natáhl se, aby mu pomohl nastavit polštáře na pohodlnější polohu, aby se mu lépe sedělo.

„Děkuji,“ řekl Malfoy, když se vlkodlak usadil zpátky na svou židli.

„Není zač.“

„A teď zpátky k mé otázce,“ vložil se Severus.

„Ano,“ souhalsil blonďatý muž v posteli. „Ten parchant Simmons ho vedl kolem mé cely, když jsem ho uviděl. Můj syn a v Azkabanu. Když jsem četl ty noviny, co mi Simmons s velkou škodolibostí dal, nevěřil jsem vlastním očím. Draco by nikdy nedokázal nikoho zabít, natož pak mučit. A u Potter a Longbottomem mi to příjde ještě více nemožné.“

„Taky si to myslíme,“ ušklíbl se Remus. „Harry by nedokázal nikoho zabít.“

„Řekněte mi, co se stalo, ale od začátku,“ řekl Lucius pevným hlasem, který byl celkem překvapivý u někoho tak zesláblého.

„No,“ zamyslel se Severus. A začal vyprávět, do všechno se stalo od prvního obvinění chlapců, přes jejich soud, až po jejich záchranu z Azkabanu. Nevynechali ani záhadné objevení mrtvého Siriuse nebo Longbottomových.

„To snad není ani možné,“ kroutil otec Draca hlavou, jak se mu nechtělo uvěřit příběhu, který mu vyprávěli.

„A přitom máme důkazy, že se tak opravdu děje,“ řekl Remus.

Severus se na něho zvláštně podíval, jelikož nechápal, co tím vlkodlak myslel. Ten jeho pohled postřehl a usmál se: „Jeden sedí v kuchyni a nadáva, že chce ven. A další jsou ve svém pokoji a věř mi, že nechceš vědět, co dělají.“

Snapovi se skřivila tvář, když si domyslel, co tím vlkodlak myslel: „Taky mohli počkat, až budeme všichni spát.“

„Mě by to vzbudilo,“ zašklebil se Remus. „To ty vlčí smysly.“

„To tě lituju,“ odvětil černovlasý muž soucitně.

„Už jsem si zvykl,“ pokrčíl muž rameny. „Naučil jsem se to filtrovat.“

„Je to skutečně zajímavé,“ ucedil Lucius vztekle. „Ale kde je k čertu můj syn? Proč není tady?“

Druzí dva muži se po sobě podívali, než Snape odpověděl: „My nevíme. Občas o sobě dají vědět, ale u skoro půl roku jsme je neviděli.“

„U Morgany,“ zasténal ležící muž.

„Nejsi v tom sám, Luciusi,“ ozvalo se ode dveří. Všichni se tím směrem podívali a uviděli stát ve dveřích Siriuse a Longbottomovi.

Alice přešla blíže k posteli a řekla: „I náš syn je tam venku a my o něm nic nevíme.“

V tu chvíli promluvil Remus: „Všichni jsme na tom stejně. Naše děti jsou tam venku a my nemůžeme nic dělat.“

„Jednu věc přece jen můžeme,“ pronesl Sirius. Když se všichni na něho otočili, řekl: „ Věřit jim.“

TBC

24.02.2012 15:10:36
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one