Neville se rozhlédl kolem sebe a ostřížím zrakem propátrával okolí, hledajíc další Smrtijedy či nepřátelská stvoření. Jednorožec pod ním bojovně frkal a vzrušeně přešlapoval na místě. Mladík se nahnul nad jeho krkem, jemně ho pohladil a zašeptal: „Klid.“

Zvíře to sice trochu uklidnilo, ale ne moc. Dál neklidně pohazoval hlavou. Nedalo se čemu divit, v jeho žilách mu kolovala krev bojových jednorožců.

„Neville?“ ozvalo se za ním dívčím hlasem.

Ztuhl, jelikož ten hlas poznal. Ztuhl i jednorožec pod jeho tělem, vycítil neklid svého pána. Jako jeden muž se společně otočili a stanuli tváří v tvář několika obráncům školy z řad studentů. Hlouček sčítal Nebelvíry, Havraspárské i Mrzimorské. Členy Zmijozelské koleje nebylo nikde vidět.

„Grangerová,“ ucedil na pozdrav dívce, která ho jako první oslovila.

„Neve,“ přidala se Ginny trochu rozpačitě.

„Tak už mě nikdy neoslovuj!“ zavrčel jejím směrem vztekle. Zradili je a teď by se k nim chtěli lísat. Hnusili se mu. „Zradili jste nás. Odsoudili jste nás, aniž jste znali naši verzi příběhu. Nemáte na to právo.“

„Souhlasím,“ stanul najednou po boku jednorožce i Draco. Stále se kolem něho obtáčela voda a teplota najednou klesla, až se všem srážela u úst pára.

„Malfoyi,“ vyhrkl zrzek odvážně. Jeho opovržení druhým mladíkem, nezmírnila ani demonstrace jeho síly.

„Co, Weasley?“ zavrčel tak vztekle, že všichni kolem slyšeli v jeho hlase draka.

Ron se trochu zachvěl, ale statečně pokračoval: „Chtěli jsme mluvit s Nevillem.“

„Neříkej mu tak!“ zavrčel znovu.

„Ici, klid,“ řekl Iris klidným jemným hlasem. Draco se viditelně stáhl a jeho postoj se uvolnil. „Tak je to lepší.“

Načež se otočil ke zbytku skupinky a pokračoval: „To co řeknete mě, se dozví i Draco a Harry. Jsme svázáni. Komunikujeme spolu jinak.“

„Telepatie,“ vydechla Hermiona fascinovaně. Četla o spojení silných kouzelníku v minulosti, ale posledních pět set let se to nestalo.

„Výborně, Grangerová,“ řekl Draco s úšklebkem. „Je vidět, že Harry nelhal, když tvrdil, že jsi knihomol.“

Dívka zrudla, ale ohradila se: „Je dobré vědět hodně.“

„Nevíš nic!“ odsekl Iris. „To my víme.“

„Začněte se modlit,“ zasmál se Ice. „Až Pyro vyhraje, bude jen na nás, co bude dál. A nevím, jestli se vám to bude líbit.“

„Věděl jsem, že jsi bastard, Malfoyi,“ zasyčel Ron a napřáhl ruku s hůlkou. Nestačil ani mrknout a pevně se kolem něho obmotal zelený úponek.

„Mého bratra ohrožovat nikdo nebude,“ vyštěkl Nev vztekle. Chtěl pokračovat, ale najednou ztuhl a z jeho rtů se ozval neuvěřitelný křik. Křik, který vydává raněné zvíře.

Draco, který stál vedle něho, na tom nebyl o nic lépe. Svíral si hruď v místech srdce a z úst mu plynuly bolestné výkřiky.

„Co se děje?“ vykřikl kdosi zmateně.

Ale odpověď nedostal, jelikož oba mladíci se přemístili. Zůstal jen jednorožec, který se vzepjal na zadních a rozběhl se kamsi pryč.

 

Harry odrazil jednu hodně temnou kletbu nasměrovanou na svou osobu, a už se musel vyhýbat druhé. Musel uznat, že Voldemort od jejich posledního setkání, tak pobral něco sil. Vykouzlil si před sebe štít a vyslal svoje kouzlo, které se bezúčelně rozprsklo na štítě protivníka. Boj byl dost nerozhodný.

„Víc neumíš?“ provokoval mladík záměrně. Doufaje, že tím Toma trochu rozhodí. Ale ten se nenechal zlákat to této hry. Stál klidně a přemýšlel. Harrymu začalo docházet, že bude muset přijít s jinou taktikou, aby vyhrál. Hlavou mu běželo mnoho plánů, než se v nich vynořil jeden, který měl nejlepší naději na úspěch. Než ovšem nad ním začal uvažovat trochu detailněji, uzavřel jejich spojení se vzkazem, že se potřebuje soustředit na boj a oni ho ruší. Na to už pracoval na plánu Voldemortova pádu a mezitím stačil odrážet i další kletby, letící jeho směrem.

„Začínáš polevovat, Pottere,“ ušklíbl se Temný pán po chvíli, když si všiml, že po každé ohnivé čáře je mladík trochu nejistější v nohou. „Že by tě živly vyčerpávaly až moc?“

„Máš moc řečí,“ odsekl Pyro a vyslal další ohnivé inferno. Trochu sebou zakomíhal, což neušlo pozornosti protivníka. Ten okamžitě zareagoval vysláním silnějšího druhu kleteb. Harry nestačil uhnout ze směru kouzla dostatečně rychle, kletba ho zasáhla do ramene, spálila mu kůži a on bolestně vykřikl.

„Jak jsem říkal,“ zasmál se Voldemort a přitom se díval na mladíka, který si držel druhou rukou popálenou ruku a sotva stál na nohou. „Ovládáš sice živly, ale je to dvojsečná zbraň, nemám pravdu.“

„Možná,“ připustil černovlásek a znovu se narovnal, aby mu ukázal, že má ještě sílu bojovat.

„Zemřeš,“ ucedil muž. „Nechceš si to rozmyslet a přidat se na mou stranu?“

„To radši umřu,“ odsekl Pyro a vyslal další kouzlo.

Voldemort ho lehce odklonil a okamžitě vypustil svojí kletbu. Harry, který byl trochu omámen bolestí, jenž se mu šířila z ramene, nestačil tak rychle zareagovat a kletba ho zasáhla do boku, sice ne plnou silou, jelikož stačil vykouzlit štít, ale i tak padl na kolena, jak mu tělem projela ohromná bolest.

Muž se začal smát šíleným smíchem a krok po kroku se blížil k protivníkovi na kolenou. Zastavil se až před mladíkem, který stále klečel a bolestně naříkal. Sklonil se k němu, dvěma prsty pod bradou mu zvedl hlavu a zadíval se mu do očí potažených mlhou bolesti.

„Prohrál jsi,“ vysmál se mu zblízka do obličeje.

Harry, jakoby z posledních sil, ho chytil za ruku, která mu držela hlavu, a zašeptal: „Ne, to ty jsi prohrál.“

Voldemortovi se rozšířili oči překvapením, když viděl, jak se oči chlapce na něho dívají s pevným pohledem. Okamžitě poznal, že padl do léčky, ale i přesto zapřáhl hůlku a vydechl: „Avada kedavra!“

Jakmile tato slova opustila jeho ústa, celé jeho tělo vzplálo jasným plamenem, který se šířil od Harryho ruky. Jejich omezený prostor naplnil bolestný agonizující křik oběti plamenů. Mladík se malou chviličku radoval, že jeho plán vyšel, než ho do hrudi zasáhla kletba barvy smaragdové zeleně. Bez jediného výkřiku se tiše složil k zemi a zůstal bez pohybu ležet se zavřenýma očima. Ruka, kterou svíral zápěstí Voldemorta, povolila a muž se několika kroky vzdálil, než padl k zemi a oheň ho strávil k nepoznání.

Bariéra, která je obklopovala, zmizela.

 

Neville i Draco okamžitě ucítili, že Harry zemřel. Cítili to každou části v těle, jejich mysl to nedokázala pochopit. Ta bolest, která je přepadla, když ztratili jednu svoji část, byla obrovská. Slepě následovali poslední záchvěv mladíkova života, který je vedl k jeho tělu.

První byl na místě Iris, na nic nečekal, ničeho kolem si nevšímal, a okamžitě přiložil svoje ruce na Harryho hruď. Kolem nich se objevila zelenavá záře, jak se ho snažil přivést zpět k životu.

Draco klečel na druhé straně těla a s nadějí v očích se díval na Nevilla, hledajíc v jeho obličeji nějakou naději pro jejich přítele.

Ani jeden z nich si nevšiml, že se k nim přidal ještě někdo další. Pod neviditelným pláštěm se skrýval Dudley. Teď si ho sundal a poklekl vedle Nevilla a modlil se o život svého bratrance. On jako jediný viděl, co se dělo za bariérou.

„Obětoval se,“ vydechl se stopami slz v hlase.

„Cože?“ zvedl k němu Draco hlavu, jakoby nevěřil vlastním uším.

„Vlákal ho do pasti,“ vysvětloval zmučeně. „a sám přitom zemřel.“

„Ne,“ protestoval Ice. „Přece by nás tady jen tak nenechal. Měli jsme být spolu, proto …..“

Ustrnul, jelikož viděl, jak Neville sundává ruce a zabořuje do nich svůj obličej. Celé jeho tělo se chvělo slzami.

„Ne,“ zanaříkal D a rozplakal se.

Draco jen chvíli zmateně seděl, než vzal Harryho pomalu chladnoucí ruku do své a pochopil, co se stalo. Zaklonil hlavu k nebi a z jeho úst vyšel řev draka, který ztratil druha. Jeho nářek byl slyšet po celém bojišti. Všichni kolem se otočili k jejich malé skupince a s hrůzou zjistili, co se stalo.

 

Desítky kilometrů odtud se v kobkách hradu probudil spící drak. Zavrtěl sebou a vylez ze své sluje na denní světlo. Cítil, že jeho pán zažívá obrovskou bolest. Bez dalších prodlev, roztáhl svá obrovská křídla, několikrát s nimi zkusmo mávl, než se vznesl do oblak a zamířil si to směrem k Bradavicím.

 

První se k nim dostal Sirius. Stačil mu jediný pohled, aby pochopil, že jeho kmotřenec je mrtvý. Chtěl k nim přikleknout a naposledy chlapce sevřít v náručí, ale cestu mu zastoupil černý jednorožec. Výhružně na něho zafrkal, až ho donutil o několik kroků ustoupit.

„Harry,“ zašeptal vedle něho bolestně Remus. „Ne, to ne.“

Sirius ho společně s Frankem tak tak stačili zachytit, než se jim složil k nohám, přemožen bolestní nad ztrátou člena svojí smečky. Severus a Lucius sklonili hlavy, i je smrt zasáhla. Alice vedle nich bez rozpaků plakala.

I ostatní, jež bojovali na straně světla, se kolem nich za chvíli shromáždili a teď se bezeslova dívali na skupinku u padlého mladíka.

„Proč?“ nechápal Neville a chytil Harryho za ruku.

„Byl jsem celou tu dobu tady,“ zavzlykal Dudley. „Harry se držel dobře, ale ten…ten ….znal víc kouzel a držel si ho dostatečně od těla. Nakonec usoudil, že ho nezničí, jinak než pastí. Obětoval se.“

Ani jeden z nich neslyšel ostré nadechnutí od někoho v davu. Ani ho nechtěli slyšet.

„Neboj se, maličký,“ přitulil k Nevillovi hlavu Bolt. „Všechno bude v pořádku.“

Iris se už nadechoval, že mu odvětí něco peprného od plic, když ho přerušil mohutný dračí výkřik. Prudce otočil hlavu k Dracovi, ale ten se zmateně díval na nebe a něco hledal.

„Co se to děje?“ nechápal Dudley a taky hledal na nebi draka.

„Konečně se probudil,“ zařehtal Bolt.

„Kdo se probudil?“ zeptal se Draco a odtrhl oči od nebeských výšek. Teď se díval nechápavým pohledem na jednorožce.

„Imber,“ odvětil a za jeho zády se z lesa vynořil obrovský drak. Jehož šupiny měli bílou barvu, dlouhý ladný krk a mohutné tělo. Natáhl krk směrem k lidem a zařval, stejně jako Draco, když se dostavili do bitvy.

„Zdravím tě, Bolte,“ promluvil drak mohutným hlasem. Všem kolem spadla brada.

„Konečně jsi vzhůru,“ odtušil jednorožec a stále se přitom díval na svého chráněnce.

„Byl bych vzhůru mnohem dřív, kdyby mě Náš pán vzbudil,“ odsekl Imber a přešel blíže k naší malé skupince u mrtvého chlapce. Po všech přejel nic neříkajícím pohledem, až se zastavil u Ice a řekl: „Zdravím, Náš pane.“

„Ech,“ nevěděl Draco, co říct.

„Jsem Imber, ledový drak,“ představil se.

„Draco.“

„Já vím,“ ušklíbl se, až připomínal mladého Malfoye. Pak jeho pohled padl na tělo ležící mezi chlapci, sklonil k němu hlavu, chvíli čichal, načež zvedl hlavu a pronesl: „Na co vy dva čekáte? Na pozvání? Probuďte Lorda Fénixe!“

„Prosím?“ zeptal se Neville po chvíli ticha.

Tentokráte promluvil jednorožec: „Vy tři jste potomci samotného Merlina.“

Znovu se ozvaly různé projevy překvapení z davu. Bolt je ignoroval a pokračoval: „Ve vašich žilách koluje stejná krev.“

„Bolte, zase se necháváš unést,“ ucedil drak otráveně.

„Tak jim to vysvětli ty,“ odfrkl si podrážděně a poodstoupil o několik kroků.

„S radostí,“ převzal si Imber slovo. „Vy tři, jak tady stojíte, máte podobu magických tvorů. Je to díky vaší auře, která čerpá sílu z magického jádra. Ve vašich srdcích spí netušená síla a jen vy ji můžete probudit.“

„Co to má, co společného s Harrym?“ přerušil ho Draco netrpělivě.

„V jeho srdci spí fénix.“

Iceovi se rozšířily oči, když pochopil, co mu tím chtěl říct. Podíval se na Pyrovu tvář a zeptal se: „Jak to máme udělat?“

„Musíte přijmout sami sebe,“ odpověděl Bolt. „Pak už sami budete vědět, co dělat.“

„Přijmout sami sebe,“ zopakoval Nev.

„Ponořte se do svého nitra a hledejte,“ přišla rada od draka.

Draco stejně jako Nev zavřeli oči a hledali ve svém srdci.

 

Když Ice následně otevřel oči a rozhlédl se kolem, už nebyl na pozemcích školy. Byl na obrovské louce a všude kolem něho byli draci všech různých druhů.

„Pane,“ ozvalo se vedle něho tázavě.

Otočil se tím směrem a uviděl na trávě ležet Imbera. Rozhodl se zeptat: „Kde to jsem?“

„Ve společné mysli všech draků,“ odvětil ledový drak klidně. „Ti nejstarší z nás spí v jeskyních a čekají na tvůj návrat. Někteří i z mého rodu. Ostatní se rozhodli, že budou čekat na tvůj návrat v bdělém stavu.“

„Návrat?“ nechápal Draco. „Už jsem se někdy narodil?“

„Jako Černý drak,“ přišla odpověď.

„Moje zvěromágská podoba.“

„Ano,“ pokračoval. „I když jsi kdysi položil svůj život v ochraně našeho rodu, svoji podobu sis přenesl i do svého lidského bytí. Ale jestli chceš zachránit dalšího z Velkých, musíš přijmout, kdo jsi.“

„Přijmout, že jsem drak?“ zeptal se.

„Ano.“

„Výborně,“ ucedil.

„Zavři oči,“ poradil mu. „Zhluboka se nadechni a vydechni. Zaposlouchej se do hlasu svých druhů. Najdi si cestu ke každému z nich. Vnímej je svým srdcem.“

Draco udělal všechno, co mu Imber řekl.

 

Nevilla přivítala oslnivě zelená louka s nespočtem krásných jednorožců. Co ho překvapilo, bylo, že ne všichni jednorožci měli bílou barvu. Ano, byla zde hříbata v různých stupních věku, ale to neplatilo pro jednorožce, jejich srst měla hnědou a zrzavou barvu. Jediný roh měli všichni bělostně bílý.

„Vítej králi domů,“ oslovil ho Bolt, jenž stál vedle něho.

„Králi?“ nechápal, ale pohled z ostatních nádherných zvířat nespustil.

„Jen jednou za několik staletí se najde někdo, kdo je v srdci tak čistý, aby mohl jet na jednorožci, aniž by byl nevinný. A ti jsou známy jako Králové jednorožců.“

„Kolik jich bylo?“

„Ty jsi teprve druhý,“ dostalo se mu odpovědi.

„Když se stanu vaším králem,“ optal se, „budu pořád člověk?“

„Jistě. Svou podstatu změnit nemůžeš.“

Iris chvíli přemýšlel: „Musím zachránit Harry, jako on zachránil mě. Budu vaším králem.“

„Děkujeme, králi,“ začalo se ozývat ze všech směrů.

„To já mám děkovat vám,“ usmál se mladík a pohladil jedno z hříbat, která k němu přišla.

 

„Pojď se mnou, mládě,“ vytáhl Dudleyho ze zamyšlení Bolt. Lehce do něho hlavou dloubal.

„Proč?“ nechtěl se jen tak vzdát. „Chci zůstat tady.“

„Zavazel bys,“ přidal se do jejich debaty drak. Až teď se na mladíka zadíval pozorněji, chvíli si ho jen tak tiše prohlížel, než pronesl: „Tvůj čas přijde.“

D se tiše přesunul ke skupince, kterou tvořili nejbližší těch tří, jenž mu kdysi zachránili život.

„Ty jsi Dudley, že?“ oslovil ho Remus.

Mladík k němu překvapeně zvedl hlavu. Viděl před sebou muže, jenž neměl lehký život. Mrkl očima po ostatních, než se zeptal: „A vy?“

„Remus Lupin.“

„Vlkodlak,“ vypadlo z něho dřív, než se nadál. Nechtěl se předvést ve špatném světle, ale tak nějak to z něho prostě vystřelilo. Snažil se to napravit slovy: „Harry se zmínil.“

„Co se tam teď děje:“ vetřel se do jeho zorného pole Sirius.

„Nevím,“ odvětil.

„Siriusi, děsíš ho,“ odstrčila ho žena. Nato se otočil na chlapce a s úsměvem řekla: „Jsem Alice Longbottomová.“

„Dudley Dursley,“ představil se.

„Těší mě,“ usmála se. Mávla rukou za sebe a pokračovala: „Tamto je můj muž, Frank. Remuse a Siriuse jsi už poznal. A ti dva, co se támhle tváří jakoby snědli pytlík lékořice, jsou Severus Snape a Lucius Malfoy.“

„Proti tomhle přirovnání se musím ohradit,“ ozval se Lucius dotčeně.

„Vy jste Dracův otec?“ zeptal se D, ale odpověď byla přímo zjevná.

„Ano, jsem,“ ucedil, než se zeptal: „A ty jsi kdo?“

„Harryho bratranec.“

„A tvoji rodiče?“ zeptal se Severus, který znal jeho matku.

„Mrtvý,“ dostal odpověď. „Ta zrůda je mučila a nakonec zabila. I já bych byl mrtvý nebýt Irise.“

„Irise?“

„To je přezdívka Nevilla,“ vysvětloval. „Vyléčil mě a Merlin mě učil, abych se mohl příště bránit.“

„Merlin?“ nechápali všichni okolo. „Co tím myslíš?“

„Už jsem řekl dost,“ odsekl a už z něho nic nedostali. Místo toho se obrátil zpět k dění u Harryho těla.

„Může mi někdo vysvětlit, co se to tady děje,“ objevil se vedle nich z ničeho nic Brumbál a dožadoval se odpovědí.

„Harry je mrtvý,“ odsekl Sirius. „To je to, co se děje. A všechno jen kvůli vám všem.“

„A Voldemort?“ zeptal se po chvíli, když vstřebal tuto informaci.

„Taky,“ řekl Dudley a přitom ukázal na nepěknou černou hromádku, která mohla být dříve člověkem.

„Och,“ vyrazil ze sebe.

Další rozhovor přerušilo dění o kousek dál.

TBC
09.03.2012 18:59:00
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one