Obrovský černý drak dosedl na zem u hradu a pomalu se proměnil do své lidské podoby, ale bez křídel a drápů. Zvedl hlavu, aby viděl, jak se z nebe snáší druhý drak, ale tentokráte druhu ledových.  Ještě jednou si prohlédl nebe, než řekl: „Asi jim to bude trvat delší dobu, přece jenom jsme větší.“

„Moc na to nesázej,“ odvětil Imber.

Draco se zarazil, zvláštním pohledem se zadíval na ledového draka a zeptal se: „A co s tebou? Přece nemůžeš být pořád venku, nebylo by to od nás fér.“

„Mám určité schopnosti, které tuto situaci můžou vyřešit,“ odpověděl drak a jako na povel se začal zmenšovat, až před mladíkem stál drak o velikosti koně.

„Hmm,“ okomentoval to překvapený Ice. „To se může hodit. Jak malý můžeš být?“

„Jak chci.“

„Definitivně by se to hodilo,“ ušklíbl se mladík.

Chtěl se otočit a vejít do hradu hlavním vchodem, když uslyšel zvláštní zvuky linoucí se z lesa kolem hradu. Pohlédl tím směrem a jen tak pro sebe pronesl: „Že by Neville a Bolt?“

Jako v odpověď se z lesa vynořil bílý jednorožec se stříbrnou zbrojí. Zastavil se několik kroků za hranicí stromů, rozhlédl se a pak, když by se svým zkoumáním spokojen, zařehtal. Na jeho signál z lesa vystoupila další zvířata. V jejich středu kráčel černý jednorožec ve stříbrné zbroji a po jeho boku klusal oslnivě bílý jednorožec se zlatým rohem.

Draco to nijak nekomentoval, jen zdvihl vysoko svoje levé obočí. Drak po jeho boku si jenom odfrkl, až mu z nosu vyletěly malé jiskřičky.

Iris, ve své zvěromágské podobě, se protlačil stádem, až se zastavil přímo před blonďákem. Pohodil hlavou a změnil se do lidského mláděte, jak mu s radostí říkal Bolt. Ten se postavil za něho.

„Doprovod?“ naznačil mladý Malfoy směrem ke stádu.

Nev po nich hodil pohled přes rameno, pak se natáhl blíže k Iceovi a zašeptal: „Jsou trochu ochranitelští. Víc než je zdrávo.“

„To jo,“ souhlasil Imber a prohlížel si jednorožce, jakoby se rozmýšlel, kterého z nich sežrat. Několik koní, jenž si všimlo jeho pohledu, nervózně přešláplo.

„Buď hodný,“ napomenul ho Bolt. Otočil se k ostatním jednorožcům a řekl: „Běžte. Já už se o našeho krále postarám.“

Jako jeden se všichni poklonili v kolenou, odklusali zpět do lesa a zmizeli v jeho stínech.

Blonďák za nimi chvíli koukal, než se otočil na Neva s otázku: „Jak jste se sem dostali tak rychle?“

„I jednorožci mají svá tajemství,“ utrousil s úsměvem Iris.

„Pch.“

„Harry tady ještě není?“ zeptal se teď pro změnu Longbottom a rozhlídl se kolem.

„Ještě ne,“ odvětil Draco. Naznačil rukou do hradu a zeptal se: „Půjdeme?“

Hnědovlásek neodpověděl a místo toho zamířil k obrovským dveřím vedoucím do nitra hradu.  Bolt beze slova vykročil za ním, následovaný ledovým drakem. Jejich malý průvod uzavíral Draco, jenž ještě jednou pohlédl na nebe, aby si ověřil, zda se u Harry nevrací.

„Teď mě tak napadlo, že jsme tam asi nechali Dudleyho,“ ušklíbl se, když zabouchl dveře.

 

Chlapci seděli v místnosti, kde se nacházeli portréty jejich předků a pili čaj, který si nechali udělat od skřítků, když se dveře do místnosti otevřely a dovnitř vešel Harry, se zlatým fénixem na rameni, a Dudley.

„Máte ho více?“ zeptal se D, který trochu drkotal zubi, a naznačoval směrem ke konvici s čajem.

„Jen si posluž,“ odvětil Neville. Rychle mu jeden šálek nalil a podal. Načež se zeptal: „Máš nějaká zranění nebo něco jiného?“

„Ne, jsem v pořádku,“ odpověděl mladík. „Jen jsem trochu zmrzlý.“

„Kde se couráte?“ utrousil Draco a upil ze svého šálku.

„Buď hodný,“ řekl Imber, jenž si spokojeně hověl u krbu, v němž plápolal oheň.

„Nerad vás ruším, chlapci,“ promluvil ze svého obrazu Merlin. Všichni se na něho otočili a čekali, jaká budou jeho další slova. „Jelikož jste dorazili v jednom kuse a navíc jste si přivedli průvodce, usuzuji z toho, že vše proběhlo podle plánu.“

„Ne tak docela,“ zavrčel Neville vztekle a stočil pohled na Harryho.

Ten se rozpačitě ošil, než promluvil: „Tak trochu jsem umřel.“

„Umřel?“ nechápal Godric.

„Tak jak to, že tady stojíš,“ zajímala se Rowena.

Helga přejížděla očima z Harryho na zlatého fénixe, než řekla: „Tvá podstata je fénix, takže jsi použil jejich schopnost znovu se zrodit.“

„Tak nějak,“ ufrkl si Ice.

„Je mrtvý?“ zeptal se tiše Salazar.

Harry se smutnýma očima podíval po zakladateli Zmijozelské koleje a pronesl: „Je mi to líto, Sale, ale jinak to nešlo.“

„Já vím,“ odvětil muž v rámu.

„Máš ještě nás,“ řekl Nev a přistoupil blíže k obrazu. „Tvoje rodová linie je ještě v nás.“

Salazar se bez dalších řečí odebral z obrazu a zmizel kamsi do neznáma.

„Půjdu za ním,“ prohlásil Godric a se zavířením pláště taky zmizel.

Nastalé ticho protrhla až Merlinova slova: „Řeknete nám, co se dělo?“

Všichni se usadili na volná místa a portréty slavných kouzelníku a čarodějek naslouchali vyprávění o závěrečné bitvě v Bradavicích.

„Gratuluju chlapci,“ pochválil je nejslavnější kouzelník všech dob.

„Měli byste jít,“ řekla Helga s úsměvem.

„Kam?“ nechápal Dudley.

„Za rodinami,“ odvětil Nev s úsměvem. „Už po nás nebudou pátrat, když všichni slyšeli, jak je Voldemort napálil.“

„Měli byste jít,“ zopakoval D slova ženy z obrazu. Sám sklonil hlavu, jak se mu mihl před očima obraz hroby jeho vlastních rodičů.

Harry se podíval po klucích a tiše jim naznačil, aby šli napřed. Počkal, než za nimi zapadly dveře a poté řekl: „Dudley, já.“

„Ne, to je dobrý, Harry,“ snažil se ho přerušit.

„Ne, poslouchej,“ zarazil ho černovlásek. „Chci, abys šel se mnou a poznal moji rodinu. Odedneška je to i tvoje rodina.“

„Já…“

„Nic neříkej, jen pojď.“

Bez dalších řečí ho Harry vytáhl do stoje a táhl za ruku z místnosti. Venku se k nim přidali Draco s Neve a všichni se jako jeden přemístili pryč. V místnosti po nich zůstali jen jejich průvodci.

Imber se koukl po ostatních dvou magických tvorech, než pronesl ospalým hlasem: „Konečně chvíle klidu. Aspoň si zdřímnu.“

„Nespal jsi poslední staletí dost,“ zeptal se, se smíchem v hlase Bolt. Ale i on se uhnízdil nedaleko krbu, aby se trochu ohřál.

„Spánku není nikdy dost,“ odtušil drak. Položil si hlavu na přední tlapy a za chvíli se místností neslo lehké dřímání.

Avis se usadil na opěradle křesla a pochvíli už spal i on.

 

Čtyři mladící se znovu objevili až před malým jednopatrovým domkem. Nikdo z domku nevyšel, jelikož se objevili až za hranicemi ochranných kouzel.

„Nemůžu se dočkat,“ zašklebil se Neville a jako první překročil ochrany.

Dveře od domu se okamžitě otevřely a ven vyběhla žena. Ani se nezastavovala, jak rychle mířila k hnědovlasému mladíkovi. Jakmile k němu doběhla, popadla ho pevně do náruče a zavzlykala: „Neve, můj synku.“

„Mami,“ oslovil ženu a její obětí opětoval.

Mezitím už z domu vyšlo pět dalších mužů. Jeden z nich se rychlým krokem vydal k objímající se dvojici. V okamžiku, kdy k nim došel, je oba dva popadl do náruče a pevně k sobě přitiskl. Zhluboka si oddychl a řekl: „Konečně jsi tady.“

„Už nikam nepůjdu, tati,“ ujišťoval ho mladík.

Kolem nich proběhl černovlasý muž a hnal se někam za ně. Nikdo mu z těch tří nevěnoval pozornost. Black doběhl až k Harrmu, popadl ho do náruče a zatočil se s ním. Pak ho se smíchem pustil zpět na nohy.

„Siriusi,“ smál se Potter.

„Harry, už tě nespustím z očí,“ řekl mu pevně a rozcuchal mu vlasy ještě víc.

„Ale notak.“

„Moc neodporuju, k ničemu ti to nebude,“ přistoupil k nim Remus a převzal si syna svého nejlepšího přítele do objetí.

„I ty Remusi,“ osočil ho Harry se smíchem. Načež se vyprostil, chytil Remuse i Siriuse za paže a odtáhl je směrem k Dudleymu. Jakmile se k němu dostali, stoupl si za něho a směrem k mužům řekl: „Siri, Remi, tohle je můj bratranec Dudley. Syn mé tety Petunie.“

Black natáhl ruku se slovy: „Těší mě. Tvoji matku jsem viděl asi jenom dvakrát, takže jsme se moc neznali, ale i tak je mi tvých rodičů líto.“

„Díky,“ sklopil hlavu.

„D bude bydlet s námi,“ pronesl Pyro pevným hlasem, který nesnesl námitky.

„Ale to je přece samozřejmost,“ usmál se Remus. Přistoupil k mladíkovi, objal ho kolem ramen a vedl ho do domu. Ještě se stačil otočit na Harryho se Siriusem se slovy: „Dáme si něco k jídlu. Pojďte.“

Mezitím se i Draco přivítal se svým otcem a kmotrem. Oba muži k němu přišli pomalým krokem, Ice učinil to samé, takže se setkali na půli cesty.

„Otče,“ kývl hlavou na pozdrav.

Lucius se na něho chvíli díval, než se natáhl a přitáhl si ho k sobě. Načež řekl: „Tohle už nikdy nedělej. Mám už jenom tebe.“

Jakmile ho otec pustil ze svého objetí, přihlásil se o slovo Snape. Objal ho a řekl mu: „Jsme na tebe tak hrdí.“

„Není na co,“ odtušil Ice. „Někdo už musel s tím maniakem zatočit. A nikdo jiný se nenabídl.“

Další rozhovor přerušila Alice hlasem, ve kterém byly slyšet slzy: „Už dost toho lelkování. Jdeme se najíst.“

Nikdo nic nenamítal, takže se zbytek lidí odebral dovnitř, kde už Remus dělal něco k jídlu.

tbc
23.03.2012 13:36:35
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one