Dalších pár dní bylo hektických, výslechy bystrozorů, pohřby padlých a soudy s vinnými ze služby Voldemorta.

Harry, Draco, Nev i Dudley trávili tyto dny v malém domku na samotě s jejich rodinami. Ale věděli, že budou muset brzy vyjít na světlo. Nechtělo se jim. Jakmile se první den najedli, vrátili se zpět do hradu, aby s sebou přivedli svoje průvodce. Ti jim řekli, že budou v pořádku sami, a že se mají vrátit, aby si užili rodiče či jiné rodinné příslušníky.

Bylo brzy ráno a většina obyvatelů ještě spala, když se chlapci sešli v jednom pokoji v přízemí domku.

„Nechce se mi do toho,“ ucedil Harry, který ležel v obývacím pokoji na pohovce a díval se z okna.

„To je nás více,“ souhlasil Nev, který zrovna přišel do místnosti.

„Měli bychom to udělat, co nejdřív, ať to máme z krku,“ řekl Draco.

„Je to jen vaše věc,“ přidal se do rozhovoru Dudley, sedící v křesle.

„Když co nejdřív, tak jdeme na to, ne,“ ušklíbl se Pyro a zvedl se ze svého místa. Když viděl, jak se nikdo k ničemu nemá a koukají na něho trochu nechápavě, řekl: „Tak na co čekáte?“

„To chceš jít opravdu teď?“ zajímal se D.

„Ano.“

„Tak jo,“ stoupl si Nev.

Harry se ještě otočil na Dudleyho se slovy: „D, vysvětlíš ostatním, kam jsme šli?“

„Jestli se nevrátíte dostatečně brzo,“ ušklíbl se mladík. „tak mě roztrhají v zubech. Je vám to doufám jasný,“

„Úplně,“ ujistil ho Draco.

Dudley se díval, jak všichni tři mizí přímo z obývacího, poté si vzal do rukou knihu a začetl se. O půl hodiny později sešel dolů Severus, rozhlédl se kolem a zeptal se: „Kde jsou ostatní?“

„Na ministerstvu,“ odpověděl Dursley klidně, aniž by zvedl hlavu od knihy.

„Aha,“ ucedil profesor lektvaru. A aniž by nějak okomentoval toto sdělení, vydal se do kuchyně udělat si něco k jídlu.

O nějakou chvíli později dolů přišla i Alice, jakmile se dozvěděla, co kluci udělali, spustila pěkný divadlo, o tom jak je někde budou chtít zavřít.

„Klid, Alice,“ snažil se Remus ji trochu uklidnit.

„Jo,“ přidal se Sirius. „Ti tři dokážou srovnat celý ministerstvo do latě. Na to si vsaď.“

„To jsi mě uklidnil,“ odsekla žena. Posadila se do křesla, zadívala se z okna a modlila se, aby se její syn vrátil v pořádku domů. Promeškali už hodně společného času.

Uběhli asi čtyři hodiny, když se v malém obýváku s tichým lupnutím přemístili tři mladíci se zlatými aurami. Než se ale nadáli, každý schytal po jednom pohlavku.

„Au,“ masíroval si Harry hlavu. „Za co to bylo?“

„Ty se ještě ptáš?“ tyčila se nad všemi třemi. Nev viděl, jak se za jejími zády šklebí Dudley.

„Vyřídili jste všechno, co jste chtěli,“ zeptal se Frank.

„Ano,“ odpověděl Draco klidně.

„Výborně,“ usmál se Lucius. „Konečně se budeme moct vrátit domů.“

„Ano,“ usmál se Harry. „Domů.“

 

Draco stál uprostřed obrovské plochy před hořícím Londýnem a s rozšířenýma vyděšenýma očima se díval kolem sebe na hromady mrtvých těl. Kolem leželi jak kouzelníci a čarodějky s různými druhy poranění, ale i nejrůznější magická stvoření, od obyčejných rarachů až po draky. A i dost mudlů.

Mladík se začal otáčet kolem dokola a se stále se zvyšujícím strachem se rozhlížel. Najednou jeho pozornost upoutalo něco ležící asi sedm metrů od něj. Zalapal po dechu a rychle se tím směrem rozběhl. Zastavil se až u těla velkého ledového draka. S hrůzou v očích zíral na jeho tělo, jenž neslo značné známky kleteb i fyzických útoků.

„Imbere?“ zašeptal a chtěl klesnout na kolena vedle něj, když zaslechl něčí sten. Prudce se narovnal a hledal, kdo sténá. Jakmile znovu uslyšel ten hlas, vydal se hledat jeho zdroj. Rychle kráčel mezi těly, přitom si dával velký pozor, aby na nikoho nešlápl. Zastavil se a znovu naslouchal. Sten se ozval nalevo od něj. Otočil se tím směrem a srdce se mu skoro zastavilo, viděl totiž černé rozcuchané vlasy a zelené oči, jenž se na něho dívaly potažené bílou vrstvou, což naznačovalo, že už je mrtvý. Sten vyšel z úst vedle něho ležícího těla. Bylo to Neville. Rozběhl se k němu, poklekl a jemně ho vzal do náruče.

„Dr…..co,“ snažil se mu mladík něco říct.

„Ne,“ vytekly mu z očí slzy. „Ne, nemluv.“

„Mu…š,“ vydechl naposledy a ochabl Dracovi v náručí.

„Ne, ne,“ začal být mladík hysterický. V jeho očích byl děs a žal. Nechápal, co se to s ním děje, ale věděl, že se mu to ani za mák nelíbí. Mrtvé tělo mu vypadlo z náruče, jak se snažil od něho dostat co nejrychleji. Zapotácel se a upadl. Kamkoliv se podíval, všude byl zmar a smrt.

Blonďatý mladík se probudil s ohlušujícím křikem, byl pevně zamotaný do deky a hlavně byl hodně zpocený. Jeho řev ještě ani nedozněl a v jeho pokoji si objevili jak Harry, tak Neville.

Všichni už pět let žili na Malfoy Manor společně s rodinnými příslušníky. Z chlapců jenž porazili Pána Zla, se teď stali muži věku jednadvaceti. Kouzelnický svět jim dal po určité době trochu soukromí, ale kdykoliv se objevili na veřejnosti, vyvolalo to poprask. Někteří z jejich spolužáků se chtěli usmířit, obzvlášť ti z Nebelvírské koleje, ale ani jeden z nich nechtěl mít s nimi nic společného.

Nyní se oba objevili přímo u Draca v posteli, Nev ho začal prohlížet a hned si všiml rozšířených zornic a vyděšeného pohledu.

„Draco?“ promluvil na něho tiše, aby ho nijak nevyděsil. „Co se stalo?“

Než mohl mladík zareagovat, ozvalo se zaklepání na dveře. Harry se zvedl a rychlým krokem se vydal ke dveřím. Otevřel je a vyklouzl na chodbu. Přímo před Dracovými dveřmi stáli všichni dospělý v domě – Sirius Black, Severus Snape, Remus Lupin, Lucius Malfoy a manželé Longbottomovi – všichni v nočních úborech a županech.

„Co se děje?“ ptal se Lucius. „Slyšeli jsme křik.“

„To byl Draco,“ odvětil mladý muž.

„Je v pořádku?“ zajímala se Alice a přitiskla si župan více k tělu.

„Jen noční můra,“ uklidňoval je rychle. Chtěl pokračovat, ale zarazil se, jelikož slyšel v hlavě hlas: „Harry, potřebujeme tě tady. Hned.“

„Už jdu,“ odvětil stejným způsobem. Nahlas ovšem řekl: „Běžte spát. Já a Nev se o něho postaráme.“

„Dobrá,“ zívl Sirius a jako první odešel, následovaný Remusem a Longbottomovými.

Jako poslední odešli Malfoy a Severus, když je Pyro znovu ujistil, že Draco je v pořádku. Jakmile všichni zmizeli za rohem chodby, urychleně se vrátil zpátky do pokoje. Vzdálenost mezi dveřmi a postelí překonal několika dlouhými rychlými kroky. Usedl na přikrývku a zvědavě se zadíval na svého kamaráda.

„Už je v pořádku?“ zeptal se Nevilla.

„Je trochu v šoku, ale jinak bude asi ok.“

„Co se stalo?“

„Zdál se mi sen,“ promluvil poprvé Draco. Zvedl hlavu a zadíval se na své dva druhy.

„Věštecký?“ zajímal se Harry.

„Nevím, spíš noční můra,“ odpověděl trochu rozklepaně. „Stál jsem na obrovské volné ploše, v pozadí hořel Londýn, a všude kolem mě byla mrtvá těla. Jak lidí, tak zvířat. Imber, i vy dva. Všechno mrtvé.“

„Pššš,“ klidnil ho Neville a objal. Mladý muž mu zarazil hlavu mezi krk a rameno a trochu se chvěl, ale slzy mu z očí nekanuly.

„Doufám, že to byl jenom nějaký sen a ne věštba,“ zamyslel se černovlásek. „Nebylo by to nic pěkného.“

„Taky doufám,“ zamumlal Draco tlumeně.

„Ještě pořád chceš jet na hrad?“ zajímal se Iris. „Vím, že Imber chce jít spát, ale…“

Draco ho přerušil slovy: „Ne, už o tom mluvíme dlouho. Pojedeme.“

„Jak myslíš, Draco, jak myslíš.“

„Navíc, když bude Imber spát,“ namítl blonďák. „Nebude to věštecký sen.“

„Má to logiku,“ pokrčil Harry rameny. Chtěl se zvednout a odejít, když ho mladý Malfoy chytnul za paži se slovy: „Ne, nechci zůstat sám.“

Neville s Pyrem si přes jeho hlavu vyměnili ustarané pohledy, ale i přesto si každý lehl na jednu stranu postele a Draca umístili mezi sebe.

„Díky.“

„Není zač.“

 

„Ani s tím nezačínej!“ varoval Irise Draco, když viděl, jak se nadechuje k nějakému komentáři.

„Jen jsem chtěl vědět, zda sis to nerozmyslel,“ hájil se Neville a pohladil Bolta po hlavě, jelikož mu jí jednorožec strkal přímo do klína.

„Slíbil jsem to Imberovi,“ vysvětloval svoje stanovisko. „Mluvili jsme o tom už měsíce. Cítí se sám, chce jít spát a probudit se až se probudí i ostatní.“

„Což může být hodně v budoucnosti,“ ucedil Harry. Přitom se díval ven z jídelny francouzským oknem do zahrady, kde se válel ledový drak. Společnost mu dělal Avis.

„To je jedno,“ povzdychl si a nimral se v míchaných vajíčkách.

„Bude ti smutno,“ konstatoval Nev.

„I tobě by bylo, Neve,“ řekl Harry.

O hodnou chvíli později byla jídelna plná stolujících lidí, kteří spolu živě debatovali nad snídaní.

„Spal jsi vůbec, Draco?“ zajímal se Lucius, když pil kávu. Severus vedle něho složil noviny a tázavě se podíval po svém kmotřencovi.

„Trochu,“ odpověděl pravdivě.

„I tak chcete jet?“ zeptala se Alice upíjejíc čaj.

„Ano,“ zazněla jednoduchá odpověď.

„Hlavně si dejte pozor,“ varoval je Remus od své snídaně. „Ještě pořád nechytili všechny Smrtijedy.“

„Hrad je chráněný,“ přidal se Harry. „Dovnitř můžou jenom ti, jenž schválí hrad. Nějaké ochrany jenž přidal Merlin a Bradavická čtveřice.“

„Aspoň něco,“ utrousil Sirius a nadrobil si na košili. Nikdo to nekomentoval, ale u Luciuse bylo vidět znechucení nad Blackovými stolovacími technikami.

„Kdy vyrážíte?“ zazněla Frankova jednoduchá odpověď.

„Po snídani,“ odpověděl Neville.

„Ať jste na oběd doma,“ usmála se Alice. Vstala od stolu, odložila ubrousek na stůl vedle talíře a zamířila ke svému synovi. Když k němu došla, políbila ho na čelo a odešla z místnosti.

Severus ji za chvíli následoval se slovy, že musí zpátky do školy, připravit se na nastávající školní rok. Za nějakou dobu už byla jídelna skoro prázdná. Zbyli jen ti tři se zlatou aurou.

„Jdeme,“ zavelel Draco a vstal od stolu. Ostatní ho následovali. Vyšli ven francouzským oknem, přistoupili k Imbrovi s Avisem a po chvíli už tam přibyli další tři magičtí tvorové. Za další chvíli už na zahradě nebyl nikdo.

 

„Zajímalo by mě, kde je Dudley?“ pronesl Neville, když vešli do hradu.

„Zkusíme knihovnu,“ nadhodil Harry a sám se jako první rozešel naznačeným směrem. Na jeho rameni si jako vždy hověl zlatý fénix. Cestou volal. „D, Dudley, kdepak jsi?“

„Tady,“ ozvalo se odkud si z hlouby hradu.

„Vždyť jsem to říkal, knihovna,“ usmál se černovlásek a dál pokračoval chodbou k oné místnosti.

Všichni tři i se svými průvodci vešli do knihovny, kde našli mezi hromadou knih na stolku sedět Dudleyho Dursleyho.

„Co hledáš?“ usadil se vedle něho Iris.

„Ale jen tak studuju,“ odvětil s úsměvem.

Draco se přes něho nahnul a vzal si do rukou jednu z knih. Založil si prstem otevřou dvoustranu a zavřel ji, aby se mohl podívat na obal a přečíst si název. Nahlas pak řekl: „Lektvary pro pokročilé. No doufám, že jsi na tom s lektvary lepé než tady ti dva.“

„Hej,“ ohradil se Neville. „Kdyby ti pořád někdo funěl za krk, taky bys nebyl schopen nic udělat dobře.“

„Výmluvy,“ ušklíbl se blonďák.

„Pch,“ ozval se Harry.

„A proč jste tady vy,“ zeptal se D.

„Tady Imber,“ ukázal Draco na draka. „se chce odebrat ke spánku.“

„Ve sklepení?“

„Jo.“

„Tak to vám nebudu stát v cestě,“ usmál se. Otočil se na draka, který jim ležel u nohou, a řekl: „Pěkné sny, Imbere. Budeš mi chybět.“

„Třeba se ještě někdy potkáme,“ odpověděl ledový drak. Nato se zvedl a odešel z místnosti.

„Za tím Dudley, stavíme se, jak budeme odcházet,“ zamával mu Harry ode dveří, když odcházeli.

„Zatím,“ zamával mu i D, než se vrátil ke knihám.

Mladící sešli několik pater, než se ocitli v podzemních komorách hradu. Imber kráčel jako první, takže on je směřoval ke svému starému lůžku. Vešel do prostorné kamenné místnosti, kde na zemi na jedné hromadě bylo zlato, na němž draci spí. Zvětšil se do své původní velikosti a pohodlně se uvelebil na hromádce zlata, slastně povzdychl a zavřel oči.

„Imbere,“ oslovil ho Draco a pohladil ho po krku.

Drak otevřel oči a řekl: „Nebuď smutný, můj pane.“

„To těžko,“ ušklíbl se. Přistoupil blíže ke zvířeti a přitiskl tvář k jeho krku. Mohlo by se zdát, že drak bude slizký či něco podobného, ale byl jen příjemně teplý.

Harry trochu nerozhodně vstoupil do místnosti, aby si ji prohlédl. Byl zvědavý, na čem to drak spí. Dřepl si a zvedl ze země jednu zlatou minci. Přidržel si na světla a trochu vytřeštil oči.

„Neville, pojď sem,“ zavolal na mladíka. Jakmile k němu hnědovlasý mladý muž přišel, ukázal mu minci se slovy: „Koukni.“

Iris si minci vzal, podržel si ji na světle a trochu překvapeně řekl: „Desáté století?“

„Jak dlouho si to asi hromadil, co myslíš?“ zeptal se Harry a kývl hlavou směrem k drakovi, který jemně hovořil ke svému pánovi.

„Pěkně dlouho,“ usoudil Longbottom a vrátil minci na hromadu.

„Draci, když spí, jsou dlouhověcí,“ přidal se do jejich rozhovoru Bolt, který teď vstoupil do místnosti. Jakoby na to někdo čekal, jelikož se vchod okamžitě uzavřel ledovými dveřmi.

„Co?“ nechápal Nev.

Pyro rychle přešel ke stěně, několikrát do ní udeřil, ale když to k ničemu nevedlo, zkusil do ní pustit trochu ohně. Doufal tak, že ji roztaví. Ale ani to nepomohlo.

„Jsme tady zavření!“ zavrčel vztekle a ještě několikrát do stěny udeřil hranou zaťaté pěsti.

„Harry,“ zavolal ho Draco trochu nervózním hlasem.

Černovlásek se ihned otočil a znovu nevěřil vlastním očím. Přímo před zlatou hromadou se objevily tři křesla s polstrováním, aby byly co nejpohodlnější.

„Co to má k čertu znamenat?“ zavrčel Pyro znovu. Nelíbilo se mu to ani trochu.

„Kdo to udělal?“ zeptal se Iris a zadíval se na Bolta, jakoby měl nějakou odpověď. Jak znal jednorožce, určitě nějakou měl.

„Možná,“ zamyslel se Bolt. „že za to může prastará magie.“

„Už zase,“ vydechl Draco. „Nezkusili jsme toho už dost.“

„Jen hádám,“ ohradil se kůň.

„Co teď?“ zajímal se Neville.

„Spát,“ nadhodil Imber.

„To jako myslíš vážně?“ zeptal se Harry nevěřícně.

„Nic jiného nám nezbývá,“ řekl Iris a posadil se do křesla nejvíce napravo. Bolt následoval jeho příkladu. Poklesl v kolenou a uhnízdil se u mladíkových nohou. Hlavu mu položil na kolena, odfrkl si a zavřel oči. Hnědovlásek se usmál, pohladil ho po čumáku a též zavřel oči. Jako kouzlem za chvíli spal.

„To už spí?“ nevěřil vlastním očím Harry a pro jistotu mu zamával rukou před obličejem „Jo, spí.“

Draco pokrčil rameny, usadil se do levého křesla, které bylo v podstatě hned vedle draka. Ten se trochu více naaranžoval, aby mu ležel u nohou, než i on zavřel oči a uložil se ke spánku. I Draco zavřel oči a okamžitě spal.

Harry si rozhořčeně odfrkl, ale i on se nakonec usadil do křesla.

„Aspoň, že je pohodlné,“ utrousil si pro sebe. Avis se usadil na vysokém opěradle, ocas mu přehodil přes jeho ramena.

„Dobrou noc,“ popřál Pyro fénixovi a zavřel oči.

„I tobě, Harry, i tobě,“ odvětil Avis, ale to už muž neslyšel, jelikož tvrdě spal.

 

Co, ale ani jeden z nich nemohl tušit, že celý hrad se ponořil do spánku. Domácí skřítci, všechny oživlé portréty, dokonce i Dudley usnuli tvrdým spánkem. Magie hradu zařídila, že ani jeden z nich nespal, tam kde padl, a přenesla je do jejich postelí. Tedy až na obyvatele rámů, ti zůstali, kde byli.

Nakonec se i hrad uložil ke spánku a zmizel, jak zmizel před staletími, než se znovu objevil v dnešní době. Bude čekat, až opět přijde čas se objevit.

 

THE END???

30.03.2012 20:35:39
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one