Den přešel ve večer a večer se proměnil v noc. Po stál ve skrytu bambusového lesa a pozorně sledoval dění ve vesnici. Díval se, jak po jednom zhasínají lampiony v oknech domů a jejich obyvatelé se ukládají ke spánku. Čekal, až zhasne i otcova restaurace. Konečně se dočkal, když lampion v otcově okně zhasl.
„Ještě hodinu,“ řekl si pro sebe tiše a vrátil se ke svým zavazadlům. Z jednoho vytáhl několik broskví a s chutí se do nich pustil. Věděl, že musí s jídlem šetřit, jelikož nevěděl, kdy se podívá do nějaké vesnice. A navíc musel teď živit dva, ted  aspoň v to doufal.
Podíval se na jasně zářící měsíc na bezmračném nebi a usoudil, že je čas. Vstal z kmene, na kterém seděl, a vydal se směrem k vesnici. V tichosti vklouzl dveřmi do svého domu a ještě tišeji vklouzl do místnosti, kde schoval vozík s Tai Lungem v bezvědomí. Tiše za sebou zavřel dveře a stáhl z vozíku bílou plachtu. Odhodil ji do kouta a rychle se sklonil nad zvířetem v dřevěném vozíku.
„Doufám, že ještě žiješ, Tai Lungu,“ vydechl Po a pozorně si ho prohlížel. K jeho radosti zjistil, že levhart dýchá, sice velmi mělce ale dýchá. Z jedné z polic vzal tenkou přikrývku a přehodil ji přes zvíře ve vozíku. K jeho znepokojení se na některých místech přilepila na krev tekoucí z ran. Ale tím se teď nemohl zdržovat. Otevřel dveře, vykoukl ven, ujistil se, že dům je i nadále tichý, a vytlačil vozík ven. Cestou za sebou všechno opět zavřel, aby to nevzbudilo nějaké podezření a odešel z vesnice.

 

Blížilo se už ráno, když Po zastavil vozík, aby se mohl napít z pramene kousek od cesty. Odepnul si vydlabanou tykev, kterou měl připnutou na batohu, a napustil do ní vodu, aby měl pro Taie.
Měl štěstí, celou cestu nikoho nepotkal. Taky čemu se divit, když šel celou noc. Normální zvířata tou dobou spala. Vrátil se k vozíku a opět se do něho opřel.
„Ještě kousek a už tam budeme,“ řekl směrem ke sněženému levhartovi, i když si byl vědom, že ten ho určitě neslyší. Ale potřeboval se trochu vymluvit: „Je to sice jenom půl dne cesty od vesnice, ale i tak tam budeme v bezpečí. Když jsem byl malý, tak jsem si tam chodil hrát. Nikdo nás tam nenajde. Kdysi tam asi žil nějaký poustevník, takže budeme mít střechu nad hlavou.“

 

„Tak a jsme tady,“ zvolal Po, když dotlačil vozík na pomenší mýtinku mezi bambusy. V jednom jejím rohu stála menší chaloupka ze dřeva a komínem nakřivo. Panda dotlačil vozík až ke vchodu do domku, nakoukl dovnitř a zjistil, že se od jeho poslední návštěvy nic nezměnilo. Jen přibylo trochu smetí, jak vítr navál listí bambusu dovnitř.
„Tak jdeme na to,“ vykasal si Po pomyslné rukávy. Svázal dohromady několik větví, s jejichž pomocí zametl zem, když uznal, že to lepší nebude, přesunul se k jediné posteli v domku. Zamyšleně se na ni díval a přemýšlel, zda levharta unese. Nechtěl si na ní sedat, kdyby jeho váhu neudržela, ale musel nějak zjistit, kolik toho vydrží. Tak se o ni jenom opřel předními tlapami, dřevo zanaříkalo, ale vydrželo.
„Výborně,“ řekl si pro sebe a odběhl k vozíku. Z batohu vytáhl několik přikrývek, které si doma sbalil. Jednu položil na postel a pečlivě ji upravil, aby to měl Tai Lung co nejlepší. Pak dotlačil vozík i se zraněným k posteli, velmi opatrně pod něho vsunul svoje tlapy a nadzvedl ho. Nijak to nezdržoval a hned ho položil na deku na posteli. Tu druhou, kterou měl levhart na sobě během cesty, chtěl opatrně sundat, ale zde narazil na problém.
„Sakra,“ zanadával, když zjistil, že je přikrývka přilepená krví na ranách. Natáhl se pro tykev s vodou a s její pomocí začal pomalu zvlhčovat zaschlá místa. Šlo to sice pomalu, ale šlo to. Za nějakou dobu už měl deku sundanou.
Vyšel s ní před domek a našel dřevěný džber, který tam kdysi přinesl a vhodil do něho onu deku. Měl štěstí, jelikož byla plná vody, takže nemusel k malému pramenu, který se nacházel kousek od domku, aby odmočil krev z látky.
„Stejně budu muset jít,“ povzdychl si. Popadl mělkou keramickou nádobu a vydal se k pramenu. Nejprve ji pořádně umyl, nechtěl dostat do ran infekci, a teprve pak do ní napustil čistou vodu. Opatrně, aby co nejméně vybryndal, se rozešel k domku.
Nádobu postavil vedle postele a z batohu vytáhl tašku s obvazy. Nakonec vytáhl i krabičku, kterou mu svěřil otec před ochodem. Otevřel ji a musel se usmát. Mimo váčku s penězi se v krabičce nacházelo i velké množství bylinek, které se mu budou hodit. Sice nebyl léčitel, ale něco se naučil.

 

Za asi hodinu, už měl nad ohněm bublající vodu a přichystané i nějaké ty mastičky. Právě se snažil srovnat levhartovi zlomenou nohu, když voda převřela a trochu pohasila oheň.
„Sakra,“ zanadával a rychle přiskočil k ohni. Dříve by asi hodil tlamou o zem, ale po intenzivním tréninku kung-fu se jeho pohybové vlastnosti velmi zlepšily. Sundal vodu z ohně a vrátil se k ošetřování.
Snažil se co nejvíce, aby způsobil co nejméně bolesti, ale moc dobře věděl, že při zlomeninách se bolesti nevyhne. Takže při mazání ran antibiotickou mastí se mu to snažil vynahradit.
Když ošetřil i poslední zranění, vyčerpaně padl na zadek na zem se slovy: „Konečně. Tenhle chvat už nikdy nepoužiju.“
Nakonec si vzal několik přikrývek, které si donesl z domova, zachumlal se do nich a vyčerpáním usnul, jako když ho do vody hodí.

 

Ze spánku ho vytrhl až bolestný sten. Prudce se posadil a podíval se na postel. K jeho nelibosti se Tai Lung na posteli třásl a těkavě hýbal. Rychle vyskočil a natáhl svou tlapku k jeho čelu.
„Sakra, horečka,“ vydechl, když ucítil horkost, kterou levhartovo tělo vydávalo. Věděl, že jí bude muset, co nejdříve srazit, jinak bude zle. Odhodil ze sebe přikrývky a vyběhl ven, aby nabral co nejvíce vody, která byla dost studená sama o sobě.
Stejně rychle se vrátil k posteli a cestou si ještě vzal nějaké staré oblečení, které měl sebou. Natrhal ho na pruhy a ty namočil do studené vody. Pak je lehce položil na rozpálené tělo. Přišlo mu, že skoro až syčí, jak byl horký. Za chvíli je musel všechny vyměnit, jelikož už byly dost zahřáté a už nesplňovaly svůj účel.
Takto seděl u Tai Lunga asi tři hodiny, než se mu podařilo srazit mu teplotu aspoň o dva stupně. Sám byl zpocený a přišlo mu, že musí usnout uprostřed pohybu. Ještě jednou překontroloval svého pacienta, než se i on uložil k tolik potřebnému spánku.

 

Přišlo mu, že nespal ani dvě hodiny, když se znovu vzbudil, ale tentokrát díky svému žaludku. Ten totiž kručel, jakoby týden nejedl. Panda se zasténáním vstal a s ještě zalepenýma očima se doploužil k batohu, ve kterém měl zásoby. A cestou si ještě zkontroloval pacienta, odechl si, že horečka znovu nestoupla. Sice ještě neměl vyhráno, ale aspoň něco.
Nachystal si několik věcí, které bude potřebovat, a postavil vodu na čerstvě rozdýchaný oheň. Chystal se totiž uvařit polévku. Doufal, že aspoň toto tekuté jídlo se mu podaří dostat do Tai Lungova žaludku. Tušil, že víc by jeho tělo asi nezvládlo, ale nějaké jídlo do něho dostat musel.
Neuběhla ani hodinka a nad ohýnkem vesele bublala čerstvá polévka. Položil do ní lžičku, fouknul, aby si ji ochladil, a ochutnal.
„Trochu soli,“ zamumlal si a začal okamžitě hledat v batohu příslušné koření. Když ho našel, opatrně ho přidal do polévky. Dokonce našel v batohu keramickou misku na polévky a v duchu děkoval otcovi, že mu ji zabalil. Sám by na to určitě zapomněl.
Odlil si trochu do misky a přešel k Tai Lungovi. Sedl si vedle jeho postele na zem a na zem odložil i jídlo. Natáhl tlapu a položil mu jí na čelo, aby zkontroloval teplotu. Několikrát si odběhl i během vaření a vykonal stejnou kontrolu, aby měl jistotu.
„Dobrá,“ oddechl si, když zjistil, že teplota se trošičku snížila, sice ne o moc, ale i tak to bylo dobré znamení. Vzal si misku znovu do tlap a nabral si trochu polévky na lžičku. Misku zase odložil a nahnul se nad Tai Lungem. Otevřel mu tlamu a opatrně mu vlil tu trochu polévky dovnitř, poté mu opět tlamu zavřel a pomocí masáže hltanu ho donutil polknout sousto. Takto to opakoval tak dlouho, dokud do něho nedostal celou misku polévky. Sice si ji musel jít několikrát přihřát, ale jemu to za tu námahu stálo.
Nakonec si nalil i sobě polévku a celkem spokojeně si jedl opřený zády o hranu postele. Pohled mu občas stejně sklouzl zpátky na levharta, aby si ho zkontroloval. Dělalo mu trochu starosti, že už od něho dlouho neslyšel jakýkoliv zvuk. Stačilo by mu i zasténání. I když to radši ne.
Jakmile dojedl, zvedl se, odložil misku se lžičkou do lavoru s vodou, sundal polévku z ohně a vyšel před domek. Zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu a protáhl se. Došel doprostřed mýtinky, usadil se se zkříženýma nohama na zem, zhluboka se nadechl a vydechl a soustředil se na vnitřní klid. Za chvíli už byl v meditačním stavu, který vždy předcházel jeho cvičení kung-fu. Když usoudil, že dosáhl svého vnitřního klidu, vstal a se zavřenýma očima se dal do cvičení. Kop nohy střídal úder pěsti a úder pěsti střídal kop nohy. Takto cvičil asi dvě hodiny, pak se celý zpocený vydal k prameni, aby se trochu osvěžil a vykoupal.
Sedl si na kamenitý břeh a začal na sebe lít vodu pomocí malé keramické misky. Nechtěl lézt do vody celý, jednak na to byl pramen malý a navíc by se musel dlouho sušit. Takto se umyl jen na důležitých místech a mohl jít zpátky hlídat Tai Lunga. Ani si neuvědomil, jak dlouho byl sám venku a že by měl občas levharta zkontrolovat.
Takže jakmile vešel do domku, udeřil ho do citlivého nosu nepříjemný zápach. Zarazil se ve dveřích a hodil pohledem po ohni, zda se nepřevrhla polévka do ohně a nespálila se, ale to nebyl tento případ. Poté stočil svou pozornost k pacientovi na posteli, nemusel dlouho přemýšlet, odkud ten zápach jde. Neuvědomil si totiž, že i když je tělo v bezvědomí vykonává stejné funkce jako při vědomí.
Povzdechl si, přešel blíže a nadzvedl přikrývku, i když věděl, co ho čeká. Jakmile ho do nosu udeřil silnější zápach, okamžitě deku zase pustil. Znovu si povzdechl a položil svému pacientovi tlapku na čelo. S hrůzou zjistil, že mu o něco stoupla teplota. Na nic dalšího nečekal a rozběhl se ven pro studenou vodu.
Když se s ní vrátil, půlku si odlil do další nádoby a zbytek dal ohřát k ohni. Vzal si tu studenou vodu, několik hadříků z předchozího ochlazování a vydal se s nákladem k posteli. Všechno odložil na zem a hadříky hodil do vody, aby se nasákly ledovou vodou. Jakmile je vyndal, trochu vyždímal a položil je na Tai Lungovi na čelo a část hrudi, která nebyla zakrytá. Celou dobu se snažil dýchat ústy.
K jeho velké úlevě voda za chvíli pobublávala a on se mohl vrhnout do další činnosti, sice méně příjemné, ale nezbytné. Odhrnul přikrývku a zadíval se na nahé levhartovo tělo. Oblečení mu sundal, už při obvazování a ošetřování ran.
„Taky bych tak chtěl vypadat,“ povzdechl si nad svaly a postavou, kterou měl Tai Lung. Nakonec vynesl přikrývku ven, aby se aspoň trochu vyvětrala, a sám hodil do horké vody několik hadříků na omývání levharta. Sice sám pořádně nevěděl, jak to udělat, aby kočce co nejméně ublížil při její manipulaci, ale i tak se do toho vrhl po hlavě.
Jeho tváře dostaly růžový nádech, když se dostal k soukromějším partiím, ale nemohl přestat, musel ho pořádně očistit, aby nevznikl nějaký jiný nepříjemný zdravotní problém. Než se nadál, byl hotový. Přikrývku pod Taiem vyměnil za tu venku, která mezitím vyčuchla, jelikož nebyla nijak zasažená nečistotou a tu druhou hodil do zbytku horké vody, aby ji později vypral. Nakonec vzal jednu ze svých dek a znovu ho pečlivě přikryl.
Po tak náročném výkonu usoudil, že si zaslouží něco dobrého k jídlu. Proto postavil polévku zpátky k ohni, aby ji ohřál. Trochu jí promíchal, aby zjistil, jestli bude stačit pro oba dva. Vypadalo to, že ano.
Měl trochu času, než se polévka ohřeje, tak se rozhodl, že vybalí věci z batohu, jelikož už ho nebavilo se v nich věčně přehrabovat, když něco potřeboval. Deky a ostatní textilie dal do jednoho kouta poskládané pěkně na sebe. Pod okno srovnal krabičky s jídlem a ostatními surovinami určenými k vaření. Zbytek systematicky rozmístil po místnosti, aby měl ty věci vždy po ruce, když je bude potřebovat.
Mezitím už polévka trochu zabublala a on jí stáhl z ohně. Opět nalil trochu do misky a opatrně s ní nakrmil Tai Lunga. Načež se i sám najedl. Naštěstí levhartova teplota zase trochu klesla, takže mohl být zatím klidný. Podíval se z okna a uviděl, že už zapadá slunce. Jen nad tím zakroutil hlavou. Měl rozházené vnitřní hodiny. Nakonec pokrčil rameny, zabalil se do dek a usnul s uchem nastraženým, kdyby levhart něco potřeboval.

TBC

04.05.2011 08:08:05
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one