Pán Ping se druhý den, kdy poslal syn pryč, probudil velmi časně. Byl tak naučený z restaurace, ale ta teď musela být nějakou dobu zavřená kvůli opravám. Celý strachy bez sebe o syna vstal, uklidil, co se dalo, a vydal se do chrámu. Když stanul pod shodami a zadíval se na jejich vrchol, jediné co mohl říct, bylo: „Jak to Po mohl vyjít skoro každý den, je pro mě záhadou.“
Zhluboka se nadechl a vykročil. Sice si musel několikrát udělat zastávku, aby popadl dech, než konečně vyšel i ten poslední a stanul před chrámem kung-fu.
„Páni,“ vydechl, když před sebou uviděl tu nádheru. Skoro s bázní vykročil k obrovským otevřeným dveřím a vešel jimi na nádvoří chrámu.
Tam ho zastavilo jedno z prasátek, které pracovalo v chrámu: „Můžu vám nějak pomoc, pane?“
„Jsem Ping,“ představil se a mírně sklonil hlavu v úkloně. „Otec Poa. Mohl bych, prosím, mluvit s mistrem Shifem?“
Prase se na chvíli zarazilo nad tímto požadavkem, než řeklo: „Půjdu se zeptat, zda vás mistr přijme. Počkejte, prosím tady.“
Nemusel čekat dlouho, místo prasátka se objevila samotná mistryně Tygřice. Jemně se mu uklonila a řekla: „Dobrý den, pane Pingu, mistr Shifu se necítí moc dobře, ale mohu mu předat vzkaz.“
„Já,“ zarazil se houser. „Potřebuju mluvit přímo s ním, jde o Poa.“
Tygřiny oči se rozšířily překvapením, když vyhrkla: „Je zraněný? Něco se mu stalo?“
„Ne,“ uklidňoval ji rychle, když viděl, jak ji rozrušil. „Jen potřebuji s mistrem něco probrat ohledně jeho osoby.“
„Jistě,“ uklidnila se. „Prosím tudy.“ A ukázala tlapou směrem do chrámu k pokojům mistra Shifa.
Šli v příjemném tichu. Nakonec se zastavili před jedněmi z mnoha posuvných dveří, Tygřice je otevřela a pokynula mu, aby vešel. Když tak učinil, zase za ním zavřela, aby měli na ten rozhovor soukromí.
„Mistře Shifu,“ uklonil se Ping červené pandě, která ležela pohodlně opřená o polštáře na posteli.
„Pane Pingu, je mi potěšením vás poznat, i když za takových okolností,“ pokynul mu Shifu, aby se posadil na stoličku vedle postele. „Co pro vás mohu udělat?“
„Chci si promluvit o Poovi,“ začal house, jakmile se pohodlně usadil. „Nevím jak začít, tak to řeknu rovnou. Po odešel z vesnice.“
„Cože?“ skoro vyskočil z postele.
„Uklidněte se,“ snažil se Ping. „Nechtě mě to vysvětlit.“
„Dobrá,“ řekl Shifu, ale už klidněji. „Pokračujte. Co jste myslel tím, že Po opustil vesnici?“
„Přišel za mnou po boji s Tai Lungem,“ začal otec vysvětlovat. „Cítil se hrozně, že ho zabil. Víte, to že zabil, ho velmi rozrušilo. Trvalo mi dost dlouho, než jsem ho aspoň trochu uklidnil.“
„To jsem nevěděl,“ sklonil Shifu hlavu. Trochu ho překvapilo Pingovo sdělení. Když viděl Poa naposledy, nepřišel mu nijak rozrušený. Ale možná, že se šok dostavil o dost později.
„Netrapte se tím,“ stiskl mu tlapku svým křídlem. „Když jsem viděl, jak se trápí, navrhl jsem mu jednu věc, kterou přijal. Řekl jsem mu, aby na chvíli z vesnice odešel a smířil se sám se sebou.“
„Chápu, co jste tím sledoval, ale nechápu, proč musel opustit vesnici?“
„Padalo to tady na něho. Kdykoliv by se podíval na to náměstíčko, okamžitě by viděl to mrtvé tělo. Proto mi tohle řešení přišlo jako nejlepší. Řekl jsem mu, aby odešel například do nejbližší vesnice a na chvíli se tam usadil. A až bude připravený, tak aby se vrátil. Věřte mi, že se bával všem podívat do očí, abyste neviděli jeho zlomené srdce“
„Jste velmi moudrý houser, pane Pingu,“ sklonil před ním hlavu. „Ale jak to vysvětlím ostatním?“
„Řekněte jim, že jsem ho poslal k příbuzným, kteří žijí na druhé straně Číny,“ nabídl jednoduchou výmluvu.
„Ano,“ souhlasil Shifu. „To by mohlo vyjít.“
„Je mi to velmi líto.“
„Co je vám líto?“ nechápal mistr kung-fu.
„Že jsem vám sebral Dračího bojovníka,“ vykvíkl Ping smutně.
„U Buddhy,“ vyhrkl Shifu šokovaně. „Jste jeho otec, měl jste na mysli jenom jeho dobro, za to vás nemůžu soudit. A ani nechci. Místo toho jsem měl něco takového čekat. Po má velmi zvláštní povahu a toto ho mohlo naprosto zničit. Udělal jste dobře, když jste ho poslal pryč, aby nad vším přemýšlel v ústraní bez vnějšího rušení.“
„Děkuji,“ ukápla Pingovi slza vděku.
„Řekněte, pane Pingu,“ usmál se Shifu. „Hrajete majhong?“
„Velmi dobře,“ usmál se houser a utřel si křídlem slzu.
Tygřice je našla uprostřed hry, když přinesla Shifovi nějaké léky na jeho lehká zranění. Překvapeně se zeptala: „To jste konečně našel důstojného soupeře, mistře?“
„Ano,“ odpověděl potěšeně. „Pan Ping je velmi zdatný protivník. “
„Děkuji,“ usmál se Ping. „I vy nejste k zahození, mistře Shifu.“
„Mimochodem, Tygřice,“ zvedl Shifu hlavu od deskové hry. „Po se tu nějakou dobu neobjeví, musel odejít za příbuznými, kteří mají nějaké problémy.“
„To šel sám?“ padla další otázka od Tygřice.
„Ano,“ odpověděl houser klidně. „Zná cestu. Sice je dlouhá, ale nijak nebezpečná. A jelikož se tady Po naučil nějaké to kung-fu věřím, že bude sám v bezpečí.“
„Ale,“ chtěla ještě namítnout.
„Tygřice,“ řekl její mistr přísným hlasem. „Nemůžeme Poovi bránit v návštěvě vlastní rodiny.“
„Jistě mistře,“ uklonila se a odešla.

 

V noci Poa probudilo sténání: „Ne…. Mistře…….já …… ne..“
Po okamžitě vystřelil ze své improvizované postele a nahnul se nad Tai Lungem. Levhart se na svém lůžku převaloval a hrozilo, že si strhne obvazy nebo dlahy. Zapřel se mu tlapami o ramena a přemýšlel, co s ním udělat, aby si neublížil ještě víc, než už je zraněný.
„Já….ne….. Shifu,“ naříkal Tai lapený v horečce.
„K čertu,“ zavrčel panda, což u něho nebylo moc časté, ale teď to vystihovalo situaci. Rozhlížel se kolem sebe a hledal cokoliv, co by mu pomohlo. Pohled mu padl na popruhy k batohům, které se daly oddělat. Rychle k nim přiskočil a odepnul je. Poté se rychle vrátil a přivázal Tai Lunga k posteli, ale jen na tolik aby si nepotrhal obvazy.
„Mistře Shifu….ne…prosím,“ vyrážel ze sebe sněžný levhart. Po nad ním jenom smutně stál a srdce mu mohlo puknout nad takovým obrázkem. Mohl udělat jenom jednu věc. Namočil hadřík a přitiskl mu ho na čelo.
„Pššš,“ chlácholil Taie. Ani nevěděl proč, ale pohladil ho po tváři se slovy:„Všechno bude v pořádku. Neboj se. Já se o tebe postarám. Pššš.“
Takto u něho seděl, dokud se neuklidnil a neupadl do neklidného spánku. Po si nedovolil ani na chvilku zahmouřit oči, kdyby ho levhart potřeboval. Ale stejně ho nakonec přemohlo vyčerpání a on usnul s půlkou těla opřenou o postel a s hlavou složenou na předních tlapách na posteli.

 

V takovémto sledu proběhlo několik následujících dní, ve kterých se Po moc nevyspal, ale jeho odměnou bylo vymizení horečky, takže se nakonec i on vyspal celou noc v kuse. A byl za to vděčný, jelikož mlel z posledního. Nikdy by si nepomyslel, že pečovat o zraněného je taková dřina.
Poledne následujícího dne, kdy se konečně pořádně prospal, ho zastihlo u ohně, kde vařil čerstvou várku polévky pro sebe a Taie. Občas mrkl na postel, aby se ujistil, že jeho sněžný levhart spí klidně, a uvědomil si, že ho dlouho na polévce držet nemůže. Levhart potřebuje maso, aby se uzdravil rychleji. A Po přemýšlel, kde by mohl sehnat trochu masa, i kdyby to bylo jenom rybí.
Tak nad tím přemýšlel, že si nevšiml dvou zlatých očí, které ho pozorně sledovaly. Ano, Tai Lung se po několika dnech konečně probral z bezvědomí a první co uviděl, byl Dračí bojovník. Přejel pohledem po celém domku, aby zjistil, kde se nachází, ale nic mu nedávalo smysl. Poslední, co si pamatoval, byl boj s pandou a pak už nic. Takže se vrátil pohledem na černobílou pandu, která cosi míchala v kotlíku nad ohněm. Pokusil se pohnout, ale jeho tělo odmítalo poslechnout jeho mysl. Dokonce ho donutilo zasténat, jak mu projela bolest celým tělem.
Po se prudce otočil, až skoro svým břichem srazil kotlík z ohně, a zadíval se na levharta na posteli. Oči se mu rozšířily překvapením, když ho uviděl vzhůru. Rychle k němu přispěchal a zeptal se: „Jak se cítíš?“
Tai Lung otevřel tlamu, že něco řekne, ale vyšel z ní jen podivný chrapot. Panda se rychle natáhl pro misku s vodou a pomohl mu trochu tekutiny dopravit do tlamy a následně i do vysušeného hrdla.
„Co ..tady ..dělám?“ vyrazil ze sebe nakonec levhart trochu trhaně. „Proč…ty?“
„Já,“ zarazil se na chvíli Po, jelikož nevěděl, jak mu na tuto otázku odpovědět. Nakonec si přitáhl svoje deky, srovnal si je na jednu velkou hromadu a usadil se na ně, vše pod drobnohledem Tai Lunga, který z něho nespustil oči.
Po se zavrtěl, aby našel pohodlnější polohu a řekl: „Když jsem na tebe použil kleště a uviděl tě, jak tam ležíš zlomený, nemohl jsem tě prostě jen tak zabít.“
„Takže mě zabiješ, až mě uzdravíš?“ padla ironická poznámka.
„Ne,“ odpověděl Po vyděšeně.
„Tak proč?“
Panda si povzdechl: „Otec mě vždy učil, že každý si zaslouží druhou šanci. A já ji chci dát tobě. Vím, že jsi vždycky chtěl být Dračím bojovníkem a že jsi byl hodně zklamaný, když ti toto právo sebrali.“
„Nevíš nic!“ odsekl levhart.
„Vím, jaké to pro tebe muselo být zklamání,“ pokračoval Po, jakoby ho nikdy nepřerušil. „A docela i chápu to tvoje následné běsnění. Každý by byl naštvaný, myslím, že i já.“
Trochu si poposedl a pokračoval: „Blábolím, jako vždycky. Ale chci tím říct, že můžu být tvým přítelem, jestli budeš chtít.“
„Nestojím o tvou lítost,“ zavrčela kočka na posteli a otočila hlavu tak, aby se na něho nemusela dívat.
„Ne lítost,“ namítl Po. „Ale přátelství. Nikdy jsem neměl opravdového přítele a myslím, že ani ty ne.“
Žádná odpověď. Dračí bojovník si povzdechl, vstal a odešel z domku. Nechal levharta, aby se srovnal sám sebou. Rozhodl se, že mezitím využije tuto chvilku a dojde pro vodu a trochu se procvičí.
Nestačil se ani uvést do meditativního stavu, když: „Hej, Bojovníku!“
Po se překvapeně podíval k domku, než se tím směrem vydal. Vešel dovnitř a zeptal se: „Potřebuješ něco?“
Levhart jen otočil hlavu zpátky, tak aby se díval do stropu a řekl: „Něco se ti tam pálí.“
„Och,“ vyhrkl Po a rozběhl se k polívce, která hrozila, že přeteče. Rychle ji odstavil a oddechl si, když zjistil, že není moc připálená. Otočil se na levharta a zeptal se: „Máš hlad? Dokud je teplá.“
„Ne,“ padla jednoduchá odpověď.
„Dobrá,“ odvětil Po a sám si trochu nalil do misky. Nakonec se rozhodl, že se nají venku na sluníčku. Celou dobu, kdy jedl, přemýšlel, jak se dostat k Tai Lungovi. Nakonec usoudil, že to bude muset nechat na něm, aby udělal první krok. Dovnitř se vrátil až skoro se západem slunce a zjistil, že levhart usnul.

TBC
11.05.2011 12:30:05
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one