Nad velkou barevnou mapou ležící na dlouhém stole se skláněl ten nejmohutnější sibiřský tygr, který kdy kráčel po Čínské zemi. Jmenoval se Shi You Mign a teď zkoumal vesnice rozložené u jižní hranice velké země.

„Pane,“ přerušil jeho zamyšlení ženský hlas.

„Ano, Xian Yue,“ zvedl svou hlavu a zadíval se na krásnou sněžnou levhartici oblečenou v šarlatových šatech, které těsně obepínaly její štíhlou svalnatou postavu. V rozparku, který vedl skoro až ke kyčli, se zablýskl černý pásek, který držel stříbrný shurigen.

„Generálové jsou zde,“ řeka s mírnou úklonou.

„Výborně,“ usmál se, ale ten úsměv se mu v očích neobjevil. „Ať jdou dál.“

Kočka se znovu jemně uklonila a rozešla se ke dveřím, které otevřela, a nechala do místnosti vejít čtyři generály, než za nimi zase zavřela.

Jakmile se všichni shromáždili kolem stolu, přejel se všechny pozorným pohledem.

Xian Yue, překrásná levhartice s velmi krutou povahou, obzvlášť k vězňům. Byla jeho osobním ochráncem a už se jí podařilo zničit několik spiknutí za účelem jeho svrhnutí. Sám si ji vycvičil a věděl, že by ho nikdy nezradila.

Yong Ming, jeho vlastní bratr sice nezdědil stejnou mohutnost jako on, ale jeho síla byla známá široko daleko. I jeho věrností si byl jistý. Už od malička spoléhali jen jeden na druhého.

Mo Yin, generál pavián, kterému moc nevěřil, ale jeho část vojska potřeboval. Což ovšem Mo netušil, že v jeho armádě má svoje špehy, kteří mají jediný úkol. Zlákat vojáky na jeho stranu.

Yin Si, nosorožec, který byl tím nejlepším stratégem jakého, kdy potkal. Důvěřoval jeho taktice a vždy vyhrál svoje tažení proti nepříteli. Nutno dodat, že to byl jeho přítel už od dětství a oba věřili ve stejné cíle.

Wen Tian, nejpřekvapivější generál jeho armády. Nikdy by neřekl, že černobílá panda dokáže velet stovkám vojáků, jakoby nikdy nic jiného nedělal.

Tohle byli jeho nejbližší, které si vybral a v podstatě vychoval ke svému obrazu a cílům. Samozřejmě byli mezi nimi rozpory, ale i tak dokázali dobýt velkou část území a následně ji pevně vládnout. Některé provincie sice střádaly, ale jeho armádě se mohlo málo co vyrovnat.

„Pane,“ přerušila jeho tok myšlenek Xian.

Tygr si odkašlal a spustil: „Chci dobýt Nefritový chrám!“

„Cože?“

„Prosím?“

„Nemožné!“

„Nic není nemožné,“ přerušil Shi jejich výlevy odporu. Zabořil prst do mapy do míst, kde se nacházel jejich cíl. „Jsou oslabeni a to je naše šance.“

„A co Dračí bojovník?“ zajímal se Wen Tian.

„Toho můžeme zlikvidovat,“ řekl Shi You Ming. „Má přece rodinu.“

„Ale porazil a zabil Tai Lunga,“ pronesl zamyšleně Yin a přitom se díval na mapu.

„Nějaké nápady?“ zeptal se Yong na adresu Yina.

„Možná,“ pokrčil nosorožec rameny. „Chce to chvíli času.“

„Máš týden,“ přikázal vrchní velitel. Yin Si se uklonil a odešel z místnosti. Ostatní se sklonili nad mapou a začali plánovat dobytí Nefritového chrámu.

 

Po stál nad Tai Lungem a opatrně mu sundával obvazy, které držely dlahy na jeho nohou.

„Budu co nejopatrnější, ale i tak to asi nebude trochu bolet,“ řekl a obmotával.

„Nekecej a dělej,“ zavrčel levhart. „Už bych se sám rád prošel.“

„Bude mi scházet, jak jsem tě všude nosil,“ zašklebil se Po nad svou prací.

„Moc vtipné,“ zavrčel znovu.

„Tak, hotovo,“ zvolal nadšeně panda, když odmotal i poslední obvaz a odstranil dlahy. Pomohl Taiovi do sedu a sundat nohy z postele. Pak ho nabádal: „Opatrně! Dlouho jsi je nepoužíval, asi budeš potřebovat něco k podpírání.“

Levhart to i tak zkusil, ale skoro hned spadl na zem, kdyby ho Po nezachytil. Ten se ušklíbl a řekl: „Neříkal jsem to? Nehýbej se, než najdu něco na opření.“

„Hmm,“ zamrčel predátor trochu neochotně, ale zůstal sedět.

Po mezitím vyšel ven, rozhlédl se a hledal něco jako hůl. Jeho pohled padl na větev na jednom stromě, která měla vidlicovitý tvar, a rozešel se k ní. Ulomil ji, očistil od větviček a listí, než se vrátil zpátky do domku.

Našel levharta na stejném místě, na jakém ho Po nechal, což ho trochu překvapilo. Nečekal, že ho poslechne. Natáhl k němu tlapu s holí a řekl: „Tady máš.“

„Hmm,“ zamrčel místo poděkování. Převzal si oporu, pohodlně si ji usadil v podpaží a s její pomocí se zvedl do stoje. Trochu sebou zakomíhal, ale Po ho okamžitě zachytil. Nakonec už stál trochu pevněji a zkusil udělat první krok. Panda mu stál po boku, aby ho případně zachytil, jelikož přece jenom už nohy dlouhou dobu nepoužíval. A udělal první krok. Úspěšně. S pomocí hole se dostal až ke dveřím a vyhlédl ven. Ani netušil, jak mu chůze chyběla, ale také vyčerpala.

Otočil se na Poa a řekl: „Pomůžeš mi zpátky do postele? Nějak mě těch pár kroků unavilo.“

„Jistě,“ odvětil Dračí bojovník a přehodil si jednu jeho tlapu přes ramena, aby ho trochu nadlehčil. A oba se pomalu přesunuli k posteli.

Jakmile levhart pohodlně seděl na posteli, odložil hůl k hlavě postele a podíval se na Poa: „Nečekal jsem, že mě unaví jen deset kroků.“

Panda si sedl vedle něho na postel, až zavrzala, a řekl, jakoby to vše vysvětlovalo: „Dlouho jsi ležel. Ale teď o něčem jiném. Řekni mi o dvoustém svitku.“

„Ach,“ povzdechl si levhart nad jeho dychtivostí.

 

„Nádech a výdech,“ instruoval ho levhart, když Po běhal kolem mýtinky z jednoho prostého důvodu, a to zhubnout. „Nádech a výdech.“

„Jak…..dlouho….,“ vyrazil Po ze sebe mezi prudkými nádechy.

„Ještě chvíli,“ ujišťoval ho Tai Lung. „Potřebuješ se dostat do formy. Až doběhneš, ne že hned padneš na zem, pěkně to musíš vyběhat až do zastavení.“

„Ten mě zabije,“ pomyslel si Po v duchu, když běžel.

 

„Yin Sine očekávám strategii!“ řekl Shi You Ming rázně, když vešel do generálovy místnosti v jeho paláci.

Yin vyskočil ze svého křesla, poklekl a odpověděl: „Měl bych pár nápadů.“ 

„Nechci nápady,“ zavrčel tygr. „Chci plán útoku na Nefritový chrám!“

„Ano, můj pane,“ uklonil se znovu a v rychlosti mu vyložil svůj jednoduchý plán na pokoření Dračího bojovníka a jeho chrámu.

Shi You Ming si promnul mezi prsty jeden z vousků, než spokojeně řekl: „Ano, jednoduché a přitom skvělé.“

„Děkuji, pane,“ byl Yin rád za chválu.

„Vydám pokynu k mobilizaci armády,“ rozhodl tygr. „Donutím Dračího bojovníka klesnout přede mnou na kolena a získám legendární Dračí svitek. Čína bude moje.“

 

„Mistře Shifu?“ promluvila Tygřice po ranním tréninku.

„Ano, Tygřice?“ otočil se na ni, aby ji viděl při rozhovoru do obličeje. Tušil, o čem chce mluvit.

„Mluvil jste teď někdy s panem Pingem,“ zajímala se a ostatní z Pěti postrachů se jí objevili za zády, aby jim nic neuniklo. I oni měli o Po určité obavy.

„Včera,“ odpověděl klidně. „Hráli jsme do noci majhong. Musím uznat, že pan Ping je velmi důstojný soupeř.“

„Mistře,“ přerušil jeho chválu na Poova otce Opičák.

„Ach ano,“ usmál se jemně. „Po prý dorazil ke své tetě v provincii Shia v pořádku a za pár měsíců se vrátí, až vyřeší problémy, které tam nastaly.“

„Měsíců,“ povzdechl si Kudlanka.

„Co když nastane nějaká situace, která si bude vyžadovat Dračího bojovníka?“ zajímala se Zmije.

„Jste Pět postrachů,“ řekl Shifu velmi pevným hlasem, ve kterém byl znát trochu vztek. „Myslím, že dokážete udržet několik tlup na hranici únosnosti.“

S těmito slovy se k nim otočil zády, a tak jim naznačil, že jejich rozhovor skončil. Ale nutno dodat, že i on měl o Poa strach. Musel včera večer uklidňovat pana Pinga, jelikož zatím nedostal jedinou zprávu od svého syna. Shifu si řekl, že až se Dračí bojovník vrátí, tak si od něho něco vyslechne, a to si za rámeček nedá.

 

Tai Lung se přehraboval v batohu v rohu domku a hledal plátno na obvaz, jelikož si Po při cvičení zranil paži. Sice to nebylo nic vážnějšího, ale ošetřit se to muselo. Už měl venku nějaké věci, které k tomu bude potřebovat, ale pořád žádné plátno.

„Sakra, Po, kam jsi to dal?“ vykřikl směrem ke dveřím.

V nich se objevil panda, který si držel jednu tlapu v druhé, a odpověděl: „Někde to tam je.“

Najednou levhartovi něco cinklo o zatažené drápy, překvapeně to sevřel v tlapě a vytáhl na světlo. Jeho oči se rozšířily, když poznal Dračí svitek.

Po se mezitím posadil na postel a sledoval Taiovu reakci. K jeho překvapení viděl smutek, bolest, ale i radost a touhu. Proto řekl: „Jestli chceš, můžeš ho rozbalit.“

„Opravdu?“ podivil se levhart. Přešel několika kroky k posteli a sedl si vedle Poa. Několikrát protočil svitek v tlapách, než se rozhodl. Pevně sevřel víčko a uvolnil ho z tuby na svitek. Opatrně si vyklepal svitek na tlapu a tubu odložil vedle sebe na postel. Chvíli se na svitek ve svých tlapách díval, než ho pomalu rozbalil. Opět v něm nic napsané nebylo, jen odrazová zlatá plocha. Levhart hleděl do svitku s otázkou v očích.

Po se nahnul, podíval se do svitku a pověděl: „Taky jsem to prvně nepochopil.“

„Co jsi nepochopil?“ podíval se po něm zmateně.

„Žádná tajná přísada neexistuje,“ odpověděl mu moudře. Zvedl se a vydal se k batohu hledat to plátno na obvazy, nechaje tak Tai Lunga jeho myšlenkám.

„Žádná tajná přísada neexistuje,“ zopakoval si pro sebe a díval se na sebe v odraze. Ještě chvíli tak setrval, než se mu oči rozšířily poznáním. Prudce zvedl hlavu, vyhledal pohledem Poa a vyhrkl: „Žádná tajná přísada neexistuje!“

„Přesně tak,“ souhlasil Po a čistil si vodou ránou. „Všechno jsi jen ty sám.“

Tai odložil svitek na postel a složil si hlavu do tlap, takže jeho slova byla dost tlumená: „Všechno jenom pro tohle. Kdybych to věděl.“

„Kdybys to věděl, tak to uděláš stejně,“ usoudil panda. „Místo toho pláče mi pojď pomoc, sám to nezvládnu.“

Predátor bez dalších řečí vstal, naposledy se podíval po svitku a rozešel se k Dračímu bojovníkovi, aby mu pomohl obvázat zraněnou paži.

„Nechápu, proč to děláš,“ povzdechl si levhart, když stahoval obvaz kolem paže.

„Proč dělám co?“ nechápal Po.

„Proč mi pomáháš?“

„Už jsem ti to přece vysvětloval,“ povzdechl si protentokrát bojovník. „Každý si zaslouží druhou šanci.“

„Ale jak to vysvětlíš ve vesnici?“

„Něco se najde,“ uklidňoval ho Po. „Stačí nám nějaká katastrofa a bude to.“

Levhart na něho koukal s otevřenou tlamou, než se začal smát.

„Co je?“ nechápal Po.

„Začínáš uvažovat jako pravý bojovník,“ řekl mezi smíchem. „Působí to trochu divně.“

„Tak teď nevím, jak to mám brát,“ hraně se panda urazil. „Jako poklonu nebo jako urážku.“

„Ber to, jak chceš,“ pokračoval dál ve smíchu.

Po si odfrkl, zkontroloval si obvazy, zda mu neprosakuje krev a odešel z domku ven. Posadil se do židle, kterou udělal pro Tai Lunga. Pohodlně si natáhl nohy a zadíval se do slunce.

„Je tady klid,“ ozvalo se za ním tiše.

„Ticho a klid,“ souhlasil Po a pokynul mu, aby si sedl vedle něho na kládu. „Skoro se mi nebude chtít vrátit do toho shonu a hluku ve vesnici.“

„Nevím, jestli je dobrý nápad, abych se vracel s tebou,“ pronesl Tai.

Panda si povzdechl: „Už jsme to probírali před tím. Stačí jen vhodná situace.“

„To by muselo být něco velkého,“ odsekl levhart. Pak ztichl a stejně tiše se díval do západu slunce.

 

„Pane,“ ohlásil se jeden z důstojníků Shi You Mingovi armády. Tygr se na něho otočil a tázavě pozvedl obočí. Mladý voják se uklonil a pokračoval: „Pane, vojáci jsou připraveni vyrazit.“

„Výborně,“ usmál se Shi You a tlapou pokynul mladému nosorožci, že může odejít. Pak se otočil na Xian a řekl: „Připrav se na cestu, drahá. Čeká nás velká bitva.“

„Už se nemůžu dočkat, můj pane,“ usmála se na něho a v jejích očích byla krvežíznivost.

„Má drahá Xian,“ ušklíbl se tygří samec. „Dračí bojovník bude tvůj.“

Levhartici se rozšířily oči překvapením: „Je to pocta, pane.“

„A doufám, že mě nezklameš, Xian,“ sevřel jí bradu mezi svými prsty. „Opravdu v to doufám.“

tbc

01.06.2011 12:27:54
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one