Měsíc uběhl tak rychle, že to Poovi ani Tai Lungovi nepřišlo při jejich intenzivním tréninku. Každý kdo by znal Poa před touto dobou, by ho teď skoro nepoznal, jak se jeho vyzáž změnila. Jeho plné bříško zmizelo a nahradily ho pevné svaly, ale i tak zůstala panda trochu buclatá, tak jak mají pandy být.

„Přidej!“ zařval Tai Lung na pandu, když cvičili v bambusovém lese. Skrýt, zaútočit, zablokovat a znovu se schovat.

„Nebuzeruj!“ křikl Po v odpověď a rychle se vyhnul letícímu kopí, které se vzalo bůhví odkud. „Jak jsem říkal, jsi horší než Shifu.“

„Pch,“ ozvalo se mu za zády. Prudce se otočil a stačil zablokovat úder tlapou, který mu mířil na krk.

„Ještě řekni, že to není pravda,“ ucedil panda a sám zaútočil. Tyhle cvičné boje v bambusovém lese ho bavili, vždycky měl radši volnost pohybu.

 

„Mistře Shifu,“ volal jeden z obyvatel Nefritového chrámu. V křídle svíral kus papíru, který před několika minutami přinesl poštovní holub z jedné daleké vesnice. „Mistře Shifu, mistře Shifu.“

„Co se děje?“ vykoukl dotyčný ze svého pokoje.

Houser doběhl až k němu, ohnul se, jak se vydýchával, a pak vyhrkl: „Tohle před chvíli přišlo.“

„Co je to?“ zeptal se červená panda zvědavě a převzal si ten kus papíru. Zahleděl se do něho, jeho oči rychle klouzaly po papíře, a jak četl více a více, tak se jeho oči rozšiřovaly překvapením. Pak prudce zvedl hlavu a zadíval se na posla: „Kdy to přišlo?“

„Před několika minutami.“

„Zavolej mi Pětku do poradní místnosti,“ řekl mu a znovu zmizel ve svém pokoji.

 

Shifu vešel do velkého sálu, kde se nacházela poradní místnost, a zjistil, že už na něho Pětka čeká. Všichni mistři kung-fu vstali a úklonou ho pozdravili.

„Posaďte se,“ vyzval je. A než se sám posadil, počkal, až tak učiní ostatní.

„Mistře, děje se něco?“ zeptala se Tygřice.

„Hned všechno vysvětlím.“

„Týká se to Poa?“ zeptal se tentokrát Opičák s obavami v hlase.

„Ne,“ uklidňoval je všechny rychle. „Po je podle všech zpráv od pana Pinga v pořádku. Tato porada se týká bohužel něčeho jiného.“

Shifu se na chvíli odmlčel, než pokračoval: „Dnes jsem dostal spěšnou zprávu po holubovi, že v severních provinciích se objevila nepřátelská armáda a podle všeho míří sem.“

„Cože?“ ozvalo se pětihlasně.

Mistr jim předal bez dalších slov onen vzkaz a počkal, než si ho všichni přečetli. Pak čekal na jejich reakce.

„Můžeme to nějak potvrdit?“ začal Jeřáb.

„Už jsem vyslal jednoho z našich průzkumníků,“ odpověděl Shifu s jemným úsměvem. Čekal, že tohle bude jedna z prvních otázek.

„Měli bychom poslat pro Dračího bojovníka,“ řekl mistra Kudlanka.

„To by stejně nestihl,“ namítl Jeřáb, když si přečetl, ze kterého provincie přišel vzkaz. „Do pár dnů jsou tady. Budeme muset udělat opatření.“

„Jako co?“ zajímala se Zmije.

„Sdělit to ve vesnici,“ pokračoval Jeřáb ve výčtu protiopatření na případný útok. „Evakuovat vesničany do chrámu, zajistit dostatek jídla a lékařský potřeb.“

„Dobrý nápad,“ souhlasil Shifu. „Jeřábe, postarej se to.“

„Ano, mistře,“ uklonil se mu jeho žák.

„Další návrhy?“ zeptal se červený panda.

„Budeme muset provést nějaké stavitelské úpravy,“ řekl Opičák zamyšleně při pohledu z okna. „Jestli sem míří tak velká armáda, musíme zpevnit stěny a obranné valy.“

„A kde chceš vzít ty valy?“ zajímala se s ironií v hlase Zmije. „Toto je chrám ne pevnost.“

„Pro ochranu vesničanů z chrámu tu pevnost budeme muset udělat,“ pronesl Opičák pevně. „Nemáme jinou možnost.“

„Souhlasím,“ řekl Shifu a s kývnutím se podíval na Opičáka. „Dokážeš to?“

„Pokusím se,“ odpověděl jeho žák.

„Já mu s dovolením pomůžu, mistře,“ promluvil Kudlanka.

„Pokud s tím Opičák souhlasí,“ podíval se tázavě na dotyčné zvíře.

„Jistě,“ dostal odpověď. „Nevidím v tom problém.“

„Výborně,“ řekl Shifu. „Takže vy dva se vrhněte na opevnění chrámu.“

„Ano, mistře.“

„Další návrhy?“

Nikdo už nepromluvil. Shifu se rozhlédl po svých studentech, a když viděl, že ani jeden z nich už nic nenavrhne, promluvil: „Pokud vás ještě něco napadne, okamžitě mi to sdělte. Jinak doporučuji trochu více cvičit. Budete se jim muset postavit a porazit je, jestli chcete zachránit vesnici a jejich obyvatele.“

„Ano, mistře,“ ozvalo se pětihlasně. Obávaná Pětka se jako jeden muž zvedli a tiše opustili místnost. Zbyl jenom mistr Shifu.

Tiše seděl na židli, díval se ven z jednoho z oken a přemýšlel nad všemi událostmi. Z jeho zamyšlení ho vytrhlo až zaklepání na dveře.

„Dále,“ řekl hlasitě, aby ho za dveřmi bylo slyšet.

Ty se otevřely a do místnosti nakoukl pán Ping. Rozhlédl se, spatřil svého přítele a řekl: „Shifu, hledal jsem tě v tvém pokoji. Co naše hra?“

Pak se zarazil, jelikož když přišel blíže, uviděl starosti vepsané v jeho tváři. Posadil se na židli vedle něho a zeptal se: „Děje se něco?“

Mistr kung-fu si povzdechl a pravil: „Právě jsme obdrželi zprávu, že sem míří nepřátelská armáda.“

„Och, Buddho,“ vydechl překvapeně a zobák si schoval do křídel, jak těžce na něho zapůsobila tato zpráva. „Co budeme dělat?“

„Už jsme přijali nějaká opatření,“ odpověděl Shifu. „Ale celá vesnice se bude muset evakuovat.“

„Sem do chrámu?“

„Ano,“ potvrdil mu jeho domněnku. „Budeme to tady muset trochu přestavět a posílit obranu.“

„Kéž by tady byl Po,“ povzdechl si tentokrát Ping. „Možná jsem ho neměl posílat pryč. Teď se vám tady hodil.“

„To ano,“ souhlasil Shifu. „Možná sem míří pro svitek.“

„To je zlé,“ souhlasil Ping.

„Pojď se mnou,“ vyzval ho mistr. Sám vstal, počkal, až ho Ping napodobí, a pak se i s ním vydal z místnosti. Společně v tichosti došli až do svatyně, tam Shifu ukázal ke stropu a řekl: „Jenž svitek tady není.“

Ping se zadíval ke stropu a uviděl jen prázdný držák na svitek v dračí podobě. Naprázdno polkl, než se zeptal: „Předpokládám, že by se asi nespokojili s tímto vysvětlením, že ne?“

„Pochybuji,“ souhlasil Shifu. „Jestli chtějí svitek, nezastaví se, dokud sami nezjistí, že tady není.“

„To je naprosto úžasné,“ zašklebil se Ping.

„Ano, to ano,“ souhlasil Shifu a zadíval se na draka na stropě.

 

Shi You Ming stál na kopci a díval se na Nefritový chrám, který stál na protějším kopci v celé své kráse. Na tváři mu hrál úsměv, který prozrazoval, že je velmi spokojený. Otočil se na druhou stranu kopce a přejel pohledem svou armádu, která se usadila u úpatí kopce. Rozhodl se, že jim nechá den dva na vydechnutí, aby si vojáci odpočinuli, než zaútočí na chrám, jak plánoval. Už se nemohl dočkat, až bude v tlapách svírat Dračí svitek.

Za jeho zády se objevila Xian. Tiše k němu došla, postavila se vedle něho a zadívala se na chrám. I na její tváři hrál potěšený úsměv.

„Už brzy se dočkáš, má drahá,“ řekl Shi jejím směrem.

Levhartice se dál tiše usmívala: „I ty, můj pane.“

„Řekni generálům, že pozítří zaútočíme na vesnici a chrám,“ přikázal ji pevným hlasem.

„Ano, pane,“ uklonila se a jak tiše se objevila, tak tiše i odešla.

 

„Po,“ slyšel panda něčí hlas. Ve spánku se otočil na druhý bok a rozhodl se hlas ignorovat. Ale ten byl neodbytný: „Po. Probuď se.“

„Ještě chvíli,“ zamručel otráveně a přetáhl si přikrývku přes hlavu.

„Nemáme ani minutu navíc,“ řekl ten hlas, ale teď už dost otráveně.

„Krucinál, Tai Lungu, nech mě spát,“ zavrčel vztekle a prudce se posadil, až mu přikrývka sklouzla na zem. Překvapeně vyvalil oči, jelikož před ním nestál sněžný levhart ale jeho otec. „Tati?“

„Po,“ usmál se Ping.

„Co se to děje?“ nechápal Po a díval se kolem sebe. Jelikož si uvědomil, že není v domku, kde strávil několik posledních několik týdnů, ale na kopci nad jeho rodnou vesnicí. „Proč jsem tady?“

„Po,“ přerušil ho otec jemně. „Podívej se dolů!“

Dračí bojovník se podíval z kopce dolů a zalapal po dechu. Uviděl totiž, že na jeho úpatí kempuje ta největší armáda, kterou kdy viděl. Několik minut jen naprázdno otevíral pusu, než se zmohl na: „Co..co to?“

„Po, podívej se na mě,“ přikázal mu otec. „Musíš se vrátit domů! Tvoje vesnice tě potřebuje a já taky.“

„Kolik máme času?“

„Moc ne,“ usmál se Ping.

„Budeme muset okamžitě vyrazit,“ uvažoval Po nahlas. „A donutit Tai Lunga aby šel se mnou.“

„To nebude tak těžké,“ pronesl houser jako nějaký věštec.

„Na to, že jsi jen sen, tak toho víš nějak moc,“ zašklebil se na něho panda.

„Já jsem jenom tvoje podvědomí,“ usmál se otec vědoucně.

„Takže já vím, že Tai se mnou půjde sám a dobrovolně,“ znovu se ušklíbl a zadíval se dolů na armádu. Pak zvedl hlavu a prohlédl si z ptačí perspektivy všechno kolem. Nakonec se zadíval na Nefritový chrám a řekl: „Měl bych se vzbudit.“

„Máš ještě chvíli času.“

Po se usmál a řekl: „Tak co nového, tati?“

 

„Taii, vstávej,“ třásl Po s levhartem, který spokojeně spal na své posteli. Tak tak, že se stačil vyhnout letící tlapě s vytaženými drápy. „Hej, dávej pozor!“

„Nemáš mě budit,“ zavrčel levhart a převrátil se na druhou stranu a přetáhl si deku přes hlavu. „Včera jsme to přehnali a já si chci trochu pospat.“

„Na to bohužel nemáme čas,“ řekl Po zvláštním hlasem.

To upoutalo Taiovu pozornost. Stáhl si deku z hlavy, sjel Poa pohledem a zeptal se: „Co se děje?“

„Musíme se vrátit domů,“ řekl Po a začal balit některé věci do batohu, se kterým přišel sem.

Levhart se prudce posadil a zeptal se: „Cože?“

„Musíme se vrátit domů,“ zopakoval panda, jak běhal po místnosti a shromažďoval svoje věci, které si chtěl odnést domů.

„To jsem slyšel,“ zavrčel levhart. „Ale proč tak najednou?“

„Protože pod kopcem naproti chrámu stanuje obrovská armáda, která se každou chvíli chystá zaútočit na chrám,“ zavrčel Po v odpověď.

„A proč jsi to neřekl dřív,“ vyhrkl Tai a vyskočil z postele.

Po několikrát zamrkal, než s úšklebkem řekl: „Ty jsi nějak hrr.“

„Vrr,“ ozvalo se v odpověď.

„Velmi dospělé,“ řekl Po vesele. Ale Tai Lung ho neposlouchal, místo toho začal taky pobíhat po domku a snášet věci na hromadu k Poovu batohu.

„Vyrazíme hned?“

„Jakmile zabalíme,“ odpověděl panda. „Ale do vesnice nevejdeme hlavní vchodem, trochu se proplížíme. Jestli jdou pro svitek, tak budou dost zklamaní.“

„To ano,“ řekl Tai a čirou náhodou ten svitek zrovna držel v tlapě. Pomalu ho vytáhl s pouzdra a rozbalil ho, aby se mohl do něho podívat. Zamyšleně se zadíval na svůj odraz ve svitku, nakonec se zeptal: „Jak myslíš, že zareagují?“

„Jestli mi pomůžeš porazit nepřítele, tak určitě velmi vstřícně.“

„Hmm,“ zamrčel Tai.

„Tak jdeme,“ řekl Po a jako první vyšel ze dveří. Levhart ho následoval, ale sám se ještě ve dveřích zastavil, aby se mohl naposledy podívat po místě, kde strávil několik týdnů v klidu, jaký dosud nezažil.

TBC

15.06.2011 09:57:12
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one