Shi You stál znovu na kopci, ale tentokrát společně se svými generály a všichni se dívali dolů na vesnici a na chrám.

„Yin Sine,“ otočil se na nosorožce, který mu vymýšlel plán útoku. „Jak to provedeme?“

„Nejprve vypleníme vesnici,“ řekl Yin. „To by mohlo zdecimovat obránce chrámu a oni pak lépe podlehnou.“

„A co když ne?“ zajímal se Yong Ming, který stál vedle bratra.

„V tom případě si to vezmeme silou,“ odvětil Mo Yin pevným hlasem. Pavián už se těšil, až bude moc plenit vesnici a brát si vše násilím.

„Co ty na to, Shi?“ zajímal se Yong.

„Souhlasím,“ řekl Shi zamyšleně. „Nejdříve vesnici, a pak zničíme Nefritový chrám a vezmeme si Dračí svitek.“

S těmito slovy se otočil a vrátil se do svého stanu, aby si odpočinul z namáhavé cesty. Ostatní generálové ho po chvíli následovali.

 

Tai Lung se díval skryt za kmenem stromu na obrovské vojsko, které se utábořila u paty stromu. Skoro nevěřil svým očím nad takovým množstvím vojáků a síly. Otočil se na Poa a zeptal se: „Vidíš to množství? Jak tohle chceš zvládnout?“

„No,“ zamyslel se panda a dál se díval na vojsko. „Možná by to šlo přes jejich velitele.“

„Cože?“

„Porazit velitele a vojsko by možná odtáhlo domů,“ vysvětloval Dračí bojovník svou teorii.

„To by mohlo vyjít,“ souhlasil nakonec Tai Lung, i když v jeho hlase nebylo znát trochu pochyb. „Kdy to chceš udělat?“

„Myslím, že chtějí zaútočit zítra nebo v nejbližších dnech,“ řekl |Po a pomalu se plížil z místa svého ukrytu. „Musíme být připraveni. Teď bychom se měli podívat do vesnice, abychom zjistili, jak je na tom.“

„Třeba už zvířata z chrámu učinila nějaké opatření,“ nadhodil levhart, když tiše jako stíny mířili k hranici vesnice.

Když dorazili na kraj vesnice, hned jim přišlo něco divného. Nikdo nebyl nikde vidět. Jako by byla vesnice opuštěná. A taky byla, jak zjistila po chvíli, když ji trochu prozkoumali. Zastavili se až na prostranství před Poovou rodinou restaurací.

Panda nakoukl dovnitř, ale i tam nikdo nebyl. Sedl si na jednu ze židlí, opřel si hlavu do pacek a zamyšleně hleděl před sebe.

Tai se šel jako první podívat do kuchyně, jestli tam není něco k jídlu, jelikož už mu trochu začalo kručet v žaludku. Ale v kuchyni našel jenom několik ředkviček a trochu nudlí. Zašklebil se a vrátil se k Poovi, protože on moc vařit neuměl, takže musel přemluvit pandu, aby uvařil.

„Po,“ oslovil ho a počkal, až zvedne hlavu. „Mohl bys udělat něco k jídlu?“

„To už máš zase hlad?“ zakroutil Po hlavou. Ale jeho vlastní tělo ho zradilo, jelikož se z oblasti jeho břicha ozval podivný zvuk, který vydává žaludek, když má hlad.

Tai při tomto zvuku jen pozvedl obočí a Dračí bojovník zrudnul ve tváři. Bez žádného dalšího slova se zvedl a odešel do kuchyně, cestou si něco mumlal, ale to bohužel Tai Lung neslyšel. I když to možná bylo lépe.

Za chvíli uslyšel z kuchyně jasné zvuky, které napovídali, že se v místnosti chystá jídlo. Nad tímto zvukem se rozezněl i Taiův žaludek a dožadoval se jídla.

„To jsem zvědavý, co z toho mála, co tam zbylo, vykouzlí,“ mumlal si pod vousy a vydal se také ke kuchyni. Sedl si na židličku před okýnkem a díval se na Poa, který v kuchyni přímo tančil kolem hrnce.

„Myslím, že všichni vesničané jsou nahoře v chrámu,“ nadhodil predátor a mlsně se olízl.

„Taky si to myslím,“ řekl Po a dál se točil kolem plotny, aby jim nachystal trochu toho jídla. „Dneska v noci tady zůstaneme. Můžeš si vzít pokoj pro hosty a já zůstanu ve svém starém pokoji.“

„Myslíš, že je to bezpečné?“ nadhodil levhart zvědavě.

„Pochybuju, že se tady někdo dnes v noci objeví,“ odpověděl Dračí bojovník. „Ať už to bude někdo z přátel nebo nepřátel. Bylo by to dost riskantní.“

„Co uděláme s vesnicí?“ padla další otázka.

Tai se na chvíli zamyslel, než odpověděl: „Domy se dají znovu postavit a obilí znovu zasít.“

„Chceš ji nechat zničit?“ otočil se panda a v tlapách držel dvě misky s horkou polévkou. „Jako návnadu?“

„Bude to tak nejlepší,“ pokrčila kočka rameny a vrhla se na jídlo. „Když budeme mít štěstí tak o trochu oslabí některé vojáky.“

„Jak to myslíš?“ sedl si Po naproti němu na židli v kuchyni.

„Při vstupu do vesnice budou mít vysokou hladinu adrenalinu,“ vysvětloval a stíhal i mezi slovy pojídat polévku, „a budou prohledávat vesnici jako diví, než zjistí, že je prázdná.“

„Tomu se mi moc věřit nechce, ale cokoliv se nám bude hodit při takovéto přesile.“

„To ano,“ zašklebil se Tai Lung a vypil všechnu zbývající polévku v misce. Pak misku zvedl a natáhl ji směrem k Poovi se slovy: „Ještě jednu!“

„Za chvíli budeš horší než já,“ zasmál se panda a nalil mu druhou porci.

„Kdybys tak nepřeháněl,“ zašklebil se Tai.

Tu noc strávili ubytovaní v Poově rodném domě. I když sněžný levhart spal s jedním uchem nastraženým, tak je celou noc nikdo nenavštívil, jak Po předpověděl.

 

Mistr Shifu seděl na skále u Nefritového chrámu a díval se dolů na tábor nepřátel, kteří se chystali brzy zaútočit.

„Ooqwayi, teď by ses mi tady hodil,“ zašeptal Shifu a dál upřeně hleděl dolů. K jeho velké úlevě byli všichni vesničané bezpečně ubytování v chrámu a byly posíleny i obranné možnosti stavby, jak se nejvíc dalo. Teď už to bylo jenom v rukou božích.

„Mistře Shifu?“ ozvalo se pandě za zády.

Mistr kung-fu se otočil a uviděl, jak se k němu blíží pán Ping s ustaraným výrazem ve tváři. Počkal, až dojde k němu, gestem ho vyzval, aby se posadil vedle něho, a pak se zeptal: „Co potřebujete, pane Pingu?“

„To spíše vy potřebujete rozptýlení,“ usmál se houser jemně.

„To asi my všichni,“ odvětil Shifu, „při pohledu tam dolů.“

„Ano,“ souhlasil Ping a podíval se dolů na tábor nepřátel. I jemu se při pohledu na tábor usadil těžký kámen až v žaludku. Povzdechl si a řekl: „Neměl jsem posílat Poa pryč.“

„To si nemůžete vyčítat,“ položil mu tlapku na rameno. „Pět postrachů to zvládne. Tak jako to zvládala před příchodem Dračího bojovníka.“

„Ale i tak by se tady upotřebil,“ namítl Ping.

„Ano, hodil,“ potvrdil mu tuto domněnku červená panda a povzdechl si.

 

Jeřáb seděl na střeše chrámu a díval se do noci. Nechtělo se věřit, že za pár dní nebo spíše hodin bude čelit mnohonásobné přesile, ne že by to bylo poprvé, a snažit se ochránit všechny vesničany v chrámu. A bez Dračího bojovníka.

„Co tady děláš, Jeřábe? Vždyť je to tady nebezpečné,“ ozvalo se mu za zády jemný syčivým hlasem.

Pták se nemusel ani otáčet, aby viděl, že za ním stojí Zmije a dívá se na něho starostlivým pohledem. Nebylo divu, všichni kolem byli nesví z příchodu armády až k patě chrámu.

„Jen přemýšlím,“ vysvětlil ji jednou větou a dál se díval na tábor pod nimi.

„Nad čím?“

„Nad bojem a nad Poem,“ padla jednoduchá odpověď.

„Po je teď moc daleko,“ řekla Zmije a stočila se do kolečka vedle něho. I její pohled padl na tábor pod chrámem.

„Ano, to je,“ souhlasil Opičák, který se jim objevil za zády z ničeho nic. Bez jakéhokoliv dalšího projevu si sedl po Jeřábově pravici a zadíval se stejným směrem, jako ti dva.

„Myslíte, že o tomto útoku ví?“ zeptal se Kudlanka, který přišel zároveň s Opičákem, ale nebyl prozatím vidět, až teď když promluvil.

„Jestli ano,“ pronesla Zmije. „Tak už je určitě na cestě, ale pochybuji, že to stihne. Bitva je na spadnutí.“

Nastala další dlouhý chvíle ticha, kterou nikdo nechtěl přerušit, až když se Jeřáb podíval po svých přátelích a spolubojovnících, než řekl s jemným úsměvem: „Už tady chybí jen Tygřice.“

„Ale já jsem celou tu dobu tady,“ ozvalo se ženským hlasem nad jejich hlavami.

Všichni mistři kung-fu se tímto směrem podívali a uviděli, že přímo na stromě nad nimi sedí Tygřice a dívá se na stejný obrázek dole pod chrámem.

„Dračí bojovník to nestihne,“ pokračovala ve své řeči. „Ale to nám nebude vadit, abychom ochránili Nefritový chrám a obyvatele vesnice. Rozumíme si!“

„Úplně,“ proneslo se čtyřhlasně.

„Nic jiného nám nezbývá,“ řekl tiše Opičák.

 

Shi You Ming vyšel ze svého stanu, rozhlédl se po svých generálech, kteří stáli okolo, a pronesl: „Dnes zničíme Nefritový chrám a získáme Dračí svitek.“

„Ano, pane,“ odpověděli mu jeho generálové a s hlubokou úklonou.

„Yin Sine,“ oslovil Shi svého stratéga. „Plán útoku je připraven a vysvětlen všem?“

„Je, můj veliteli,“ dal mu nosorožec jednoznačnou odpověď. „Všichni velitelé vědí, co dělat.“

„Výborně,“ usmál se sibiřský tygr. „Teď běžte ke svým jednotkám a připravte se k povelu na útok.“

Všichni čtyři generálové se uklonili a odešli ke svým jednotlivým částem armády, aby je i sebe připravili na útok na vesnici a chrám, který skrýval Dračí svitek.

Shi se díval, jak odcházejí, než se otočil na Xian a zeptal se: „Těšíš se, má drahá?“

Levhartice se jemně usmála a odpověděla: „Moc, můj pane.“

Tygr se usmál, pohladil ji tlapkou po tváři a řekl: „Dočkáš se pomsty, drahá.“

„Už se nemůžu dočkat,“ roztála se jí ústa do zlověstného šklebu, který neznačil nic dobrého.

„I já drahá, i já,“ usmál se Shi. „Až budu držet v tlapách svitek, ovládnu celou Čínu, a pak i zbytek světa.“ Znovu se na Xian usmál a pokračoval: „A ty, má milovaná, budeš stát po mém boku.“

„Ano, můj drahý,“ pohladila ho po tváři a v očích se jí mihl něžný cit, který se tam moc často neobjevoval.

 

„Kde se chceš ukrýt?“ zajímal se Tai, když ráno vstali, posnídali a chtěli probrat plán jejich postupu.

„Někde u schodů,“ pokrčil panda rameny a dál se cpal jídlem, které ráno uvařil. Přece nebude bojovat s prázdným žaludkem. „A tam taky vyzveme jejich vůdce. Musíme doufat, že nebude umět moc dobře kung-fu.“

„Tak tomu nevěříš ani ty sám,“ zašklebil se sněžný levhart.

„Ani ne,“ zasmál se Po.

„Tak to sem vůbec netahej,“ vyzval ho. „Spíše mluv jenom o případném plánu, jak doufáš, že přemůžeš celou armádu.“

„Postrachům se to taky povedlo,“ zamumlal s plnou pusou nudlí.

„O čem to mluvíš?“

„No, když Pět postrachů porazilo tisíce démonů z hory Démonů,“ vysvětloval svou teorii.

Tai jen zasténal a složil si hlavu do tlap, než je i s ní položili na stůl. Tlumeně se od něho ozvalo: „To je jen pohádka pro děti. Nikdy se nic takového nestalo.“

Po seděl chvíli jak zařezaný, než z něho vypadlo: „Co tím myslíš? Vždyť ty jsi tou dobou byl už ve vězení.“

„Je to úplně jednoduché,“ odvětil Tai Lung. „Každý mistr kung-fu musí mít svou legendu. Svůj příběh, který bude odstrašovat jeho nepřátele.“

Černobílému medvídkovi padla brada: „To snad….. co je tvůj příběh?“

Levhartovi trochu zrudly tváře, než odpověděl: „Já… žádný nemám.“

„Jak to?“

„Nestihl jsem to kvůli svému amoku,“ vypadlo z Taie po nějaké době, jelikož bylo na něm vidět, že se mu do toho moc nechce. Trochu se za to styděl. Pak vstal a řekl: „Měli bychom se připravit!“

„To ano,“ souhlasil Po a zvedl se ze své židle. Z druhé si vzal dlouhý hnědý plášť, který ho dokázal zahalit celého, a přehodil si ho přes ramena. Tai kousek od něho učinil to samé. Společně pak vyšli z restaurace a zamířili ke dlouhým schodům

Po cestou našel dva široké klobouky z rákosí a oba dva bojovníci si je nasadili, aby skryli svou identitu, jak nejdéle to půjde.

 

Armáda vtrhla do vesnice s velkou zuřivostí, jak chtěli vesničany vyděsit a donutit k ústupu, ale jaké bylo jejich překvapení, když zjistili, že je vesnice prázdná. Nižší velitelé okamžitě vydali rozkaz k zastavení jednotlivých útoků a vyslali posly ke generálům, aby jim sdělili výsledek nepovedeného útoku na vesnici pod Nefritovým chrámem.

Když se Shi You Ming dozvěděl, že je vesnice bez obyvatel, nechal se do ní vnést jako vítěz. Nosítka dostaly povel zastavit až u dlouhých schodů, které vedly nahoru.

„Konečně,“ zavrněl Shi, když vstal ze svého místa na nosítkách.

Xian byla po jeho boku a v jejich očích se dalo číst jako v otevřené knize – radost z návratu a potěšení z vývoje situace. Otočila se ke svému veliteli a řekla: „Vítězství je tvoje, můj pane.“

„Naše Xian,“ opravil ji a pohladil po tváři. Nato se otočil ke svým čtyřem generálům a zavelel: „Dejte povel k útoku!“

„Ano, pane,“ ozvalo se ze čtyř hrdel současně.

Jako jedna vlna se všichni vojáci vydali stoupat s tasenými zbraněmi do schodů, i když věděli, že nahoře budou velmi vyčerpaní, ale rozkaz byl rozkaz. Ale nakonec bylo všechno jinak.

„Stát!“ ozvalo se.

Vojáci v přední řadě se překvapeně zastavili a zvedli skloněné hlavy, aby před sebou uviděli stát dvě postavy v pláštích a klobouku.

„Co chcete?“ zeptal se jeden z odvážnějších vojáků.

„Mluvit s vaším velitelem,“ padla jednoduchá odpověď.

Šeptání se neslo směrem dolů, takže se dalo předpokládat, že se slova o komplikacích dostanou až k velitelovi.

TBC

24.06.2011 16:25:54
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one