Ztráta a zisk 01

„Sakuro,“ nadechl se k proslovu Naruto. Spolu se Sakurou seděli na kamenné zdi a dívali se na zapadající slunce nad Skrytou Listovou.
„Copak,“ byla celá zvědavá.
„Asi nesplním svůj slib, co jsem ti dal,“ pokračoval a přitom se zadíval do země.
„Naruto,“ povzdychla si. „Udělal jsi pro to, co jsi mohl. Nech toho. Ničí tě to.“
„Nemůžu si pomoct, pořád ho tady všude vidím,“ povzdychl si taky.
„A divíš se,“ plácla ho po rameni, až skoro spadl ze zídky. „Byli jsme spolu dlouho a taky jsme něco prožili.“
Naruto zvednul pohled od země a ve vzpomínkách se vrátil do minulosti. Znovu se mu před očima míhali radostné i bolestné okamžiky jeho života. Viděl sebe při rozřazování do týmu i ten polibek, zemi Vln, chunninskou zkoušku, a další mise. A pak nakonec bitvu v Údolí konce. Občas se ještě dnes vzbudil zalitý potem a s blednoucím snem před očima, jak tenkrát prohrál.
„Víš, dost se změnil,“ probrala ho ze snění Sakura.
„Ech,“ nechytal se.
„Když jsme ho teď nedávno potkali v té jejich základně,“ vysvětlovala Sakura. „Vypadal jinak. Jeho oči byli ještě chladnější než dřív, když vyslovil Itachiho jméno.“
„Taky sis toho všimla,“ zajímal se Naruto a podíval se na ni.
„Jo, a vůbec se mi to nelíbilo,“ stočila svůj pohled na Naruta a usmála se. Pak ho chytnula za ruku a řekla: „Jednou ho dostaneme zpátky, i kdybych mu měla zlámat všechny kosti v těle.“

Sai, Sakura, Naruto a kapitán Yamato stáli před bránou do Konohy a čekali, jako vždy, na Kakashiho, který se zase zpozdil. Tsunade jim zadala novou misi, která jim měla zabrat aspoň jeden týden, ne-li víc.
„Ten se snad nikdy nenaučí chodit včas,“ mrmlala si pod vousy Sakura. Sai jenom pokrčil rameny a Naruto se koukal do dálky. A přímo vedle něho se zjevil Kakashi tak, že se Naruto najednou ocitnul tři metry nad zemí.
„Sensei,“ utrhnul se na něho Naruto a držel se za levé rameno.
„Aaa, promiň, Naruto,“ omlouval se jounin, ale nevypadalo, že by to myslel vážně.
Yamato, aby zabránil hádce, vydal povel k odchodu: „Tak jdeme.“
A najednou prostranství před bránou do vesnice zelo prázdnotou.

A právě v tu samou chvíli se na druhé straně vesnice, blížila k bráně postava. Už z dálky bylo vidět, že se drží sotva na nohou. Když ta osoba přišla blíž, poznali v ní známou tvář.
Poznali v něm Sasukeho Uchihu.
Byl celý od krve, sotva se držel na nohou a bylo poznat, že má vážná zranění. Okamžitě poslali pro Tsunade, nevěděli, co by měli pořádně udělat. Sasuke přišel až k bráně a na jejím prahu padnul do mdlob. Než stačily stráže nějak zareagovat, objevila se tam Tsunade a přiklekla k němu. Sasuke měl i přesto všechno na tváři lehký úsměv a v ruce svíral černou látku, na které byli červené znaky Akatsuki.
„Že by byl Itachi mrtvý,“ mihlo se jí hlavou, pak jenom zavrtěla hlavou a vydala rozkaz o jeho přemístění do nemocnice. „Musíš se vrátit zrovna, když jsem je poslala na dlouho misi.“

Sasuke se probudil a zjistil, že leží v na měkkém lůžku, zřejmě v nemocnici. Posadil se a rozhlédl kolem. Pak si svou úvahou, že je v nemocnici, byl jistější.
„Takže už ses probral,“ ozvalo se ode dveří. Do místnosti vstoupila Tsunade a pozorně si ho prohlížela.
Sasuke nic neříkal, jenom se podíval na svoje ruce, které měl složené v klíně.
„Dost jsi nás překvapil,“ pokračovala dál v samomluvě a mezitím mu kontrolovala obvazy. Sasuke nevěděl, co by řekl, tak jenom mlčel.
„Vidím, že jsi stejně výmluvný jako před lety,“ odvětila si pro sebe.
„Já,“ nadechl se, ale pak zase ústa zavřel. Nevěděl, jak se má zeptat.
„Jestli, chceš vědět, proč za tebou nikdo z těch dvou nepřišel,“ začala Pátá. „Tak je to z jednoduchého důvodu, jsou na misi, a ještě dlouho na ní budou.“
„Aha,“ zamumlal a znovu upřel svůj pohled na spojené ruce.
„Ale teď,“ řekla vážnějším hlasem, posadila se na židli, která stála vedle postele. „Je ti doufám jasné, že musíš být potrestán, za svůj útěk.“
„Hmm,“ hlesl smutně.
Tsunade si ho dlouho prohlížela a pak se zeptala: „Zabils ho?“
Sasuke zvednul překvapeně k ní svůj pohled, chvíli tak setrval. Nečekal, že se ho zeptá tak přímo, pak svůj pohled odvrátil a hlesl: „Hmm.“
„Takže o jednoho méně,“ pronesla spíše k sobě. Při této větě sebou Sasuke trochu trhnul. Pak pokračovala: „Víš, po čem jdou Akatsuki?“
„Jo,“ odvětil. Věděl, to od Orochimara. „Jdou po bijou.“
„Správně,“ kývla Pátá. „A taky víš, co je zapečetěno v Narutovi, že ano.“
„Jo,“ hlesl znovu a dál svůj pohled upíral na svoje ruce.
„A taky jsem se doslechla, že umíš démonovu chakru potlačit,“ vyptávala se dál.
„Jo.“
„Tak tedy výborně,“ zvedla se a řekla: „Vrátím tě zpátky k týmu Kakashi. Potrestání si nechám na jindy, až zase něco vyvedeš.“
„Cože,“ nechápal a překvapeně na ní hleděl.
„Copak nestojíš o to,“ ptala se hraným údivem.
„Ne, tedy vlastně ano,“ koktal zmatené Uchiha.
„Tak ještě jednou,“ povzdechla si. „Zabil jsi jednoho z Akatsuki, kteří ohrožují nejen Naruta, ale i Konohu. Tedy se můžeš vrátit do týmu Kakashi. A to nejdůležitější. Budeš hlídat Naruta, aby se Kyuubi nedostal ven.“
„Ech,“ vyrazil ze sebe.
„Ty jsi nám ale nechápaví,“ zašklebila se na něho a odešla z místnosti. Nechala Sasuke jeho myšlenkám a pocitům.
„Mám ho hlídat,“ kroutil zmateně hlavou. Nechápal, proč ho Tsunade nenechal popravit, než se Naruto a ostatní vrátí. Byl přece zrádce, co opustil svojí vesnici.
Pak zvednul hlavu a podíval se ven. Byl krásný slunečný den. Den, který se hodil pro život a ne pro smrt.
„Využiju té šance,“ stisknul pevně pěsti a v jeho očích bylo vidět odhodlání.

„Naruto, počkej přece,“ volala Sakura na něho, když se moc vzdálil od ostatních. Uběhl týden a oni se vraceli z jejich mise. Všichni byli unavení, ale s Narutem jakoby hráli všichni čerti. Nedokázal s ostatním držet krok.
„Naruto, no tak,“ krotil ho Kakashi.
„Nevím, proč, ale mám takový divný pocit,“ namítl a zpomalil.
„Pocit,“ zeptal se Yamato, když k němu doběhl.
„Jakoby na nás něco čekalo,“ vysvětloval zmateně.
„Čekalo,“ opakoval Sai.
„Jo, přesně tak,“ potvrdil mu to Naruto.
„A co,“ zajímala se Sakura.
„Nevím,“ odvětil a znovu zrychlil. Ostatní už ho ani nedrželi, nechali ho, ať jsi, jde. Cestu přece znal.

Dohnali ho až u brány, kde na ně čekal.
„Máme jít okamžitě k bábi Tsunade,“ oznamoval jim hned, jak doběhli.
„Hned,“ ptal se Kakashi.
„Jo, prý hned a všichni,“ potvrdil mu to Naruto. „A nikde se nemáme zdržovat.“
„To se mi nelíbí,“ kroutil hlavou Yamato.
Sai se podíval po Narutovi a řekl: „Že by to bylo to tvé tušení?“
„Nevím,“ pokrčil rameny.
„Tak jdeme, ať to máme za sebou,“ zívnula Sakura.

Sakura zaklepala na dveře vedoucí ke kanceláři Páté a vyčkala na pozvání, pak je otevřela a vešla dovnitř, počkala, až všichni vejdou, a zavřela je za nimi.
„Konečně jste se vrátili,“ přivítala je Tsunade s úsměvem na tváři. Poté otočila tvář k Shizune a řekla: „Shizune víš, co máš dělat.“
„Ano, Pátá,“ potvrdila jí její domněnku a opustila místnost.
„Pátá, co se děje,“ nechápal Kakashi. „Proč jsme měli přijít hned, jak se vrátíme, k tobě?“
„Mám pro vás malé překvapení,“ usmívala se dál.
„Překvapení,“ opakoval zmateně Naruto.
„Ano, překvapení,“ zopakovala mu to ještě jednou. „Ale nejdřív. Co se dělo na misi?“
„No, celkem nic moc,“ začal Yamato.
„Byla to nuda,“ skočil mu do řeči Naruto.
„Naruto,“ okřikla ho Sakura.
„Takže jsme hlídali konvoj převážející artefakty, ale nikdo nás nenapadl,“ shrnul to Kakashi a už zase měl zabořený nos ve své knížce.
„Hmm, a to je všechno,“ ptala se Tsunade podezíravě.
„Jo, to je všechno,“ kýval hlavou Naruto. „A teď to překvapení.“
„Ale no tak Naruto, vydrž ještě chvíli,“ nabádala ho Pátá a bavila se jeho nedočkavostí. Hlavou se jí mihlo: „Jaká bude asi jejich reakce, až ho uvidí?“
„Babčo Tsunade,“ rozčiloval se Naruto, dlaněmi se opíral o její stůl a hleděl jí zblízka do obličeje.

Shizune se na chodbě zastavila před dveřmi a podívala se na Sasukeho, který stál vedle ní. Zrovna natahovala ruku ke klice, ale byla zaražena jinou rukou.
Překvapeně se podívala na Uchihu a zeptala se: „Co se děje?“
„Já .. ,“ zakoktal se. „Já prostě nemůžu.“
Shizune se na něho pozorně zadívala. Sasuke měl na sobě modré kalhoty a černé tričko, které mělo na rameni znak Konohy. Na tváři měl nervózní výraz, očima těkal po celé chodbě a nevěděl co dělat.
„Bude to v pořádku,“ poplácala ho po rameni.
Chtěla ještě něco dodat, ale ze vnitř se ozval podrážděný hlas: „Babčo Tsunade, jestli mi to hned neřekneš, tak odcházím a můžeš si to překvapení strčit někam.“
„Naruto,“ křikla Sakura a ozvala se tupá rána. „Jak to mluvíš s Pátou.“
„Au,“ ozval se Narutův bolestný sten.
Shizune se za dveřmi usmála, ještě jednou mrkla po Sasukem: „Jdeme?“
„J..jo,“ kývnul hlavou.
Vztáhla ruku po klice a otevřela dveře.

„Pátá, tak co se děje,“ ptal se tentokrát Yamato, když se ozval zvuk otevíraných dveří. Automaticky otočil hlavu, aby se podíval, kdo to vešel, a nevěřil vlastním očím. Za Shizune stál Sasuke Uchiha a tvářil se, jako by se nechumelilo. Ostatní jejich příchod ani nezaznamenali, jelikož upírali svoje pohledy na Tsunade a čekali na vysvětlení.
„Ech,“ zmohl se nakonec na vzdech Yamato.
Čímž upoutal Saiovu pozornost, ten se taky otočil a při pohledu na Sasukeho, nadhodil stejný výraz překvapení.
Sasuke nervózně přešlápl, nelíbilo se mu, jak na něho ti dva zírají. Ale i přesto všechno se z jeho úst vydralo: „Naruto?“
Ti tři, kteří neměli zatím o něm ani zdání, okamžitě při zvuku jeho hlasu ztuhli. Všichni stáli zády k němu. Kakashi šokem upustil knížku, do které celou dobu hleděl. Sakura povolila zatnuté pěsti a na jejím obličeji se objevil výraz překvapení. A Naruto se stále ztuhle opíral o Tsunadin stůl. Všem srdce bušila o sto šest.
Pak se Sakura pomalinku otočila a se slzami v očích se na něho zadívala: „S..Sasuke?“
Než stačil, ale něco odpovědět, tak jí už měl kolem krku a vzlykala mu do trička. Sasuke ji pevně objal a až teď mu došlo, jak mu oba dva chyběli.
„Jak dlouho už jsi tady,“ ptal se se zájmem Kakashi a sklonil se pro svou knížku.
„Přišel v ten den, co jste odešli,“ odvětila za něho Tsunade.
„Před týdnem,“ divil se Yamato.
Pak se ozval Naruto, který pořád stál zády k Sasukemu: „Je mrtvý?“
Sasuke trochu ztuhnul a přes Sakuru se zadíval na jeho záda. Viděl, jak je celý ztuhlý, jak čeká na odpověď.
„Jo, je mrtvý,“ potvrdil mu jeho domněnku.
„Pátá, co teď,“ chtěl vědět Naruto a stále se k Sasukemu neotočil.
Tsunade se na něho pozorně dívala. V jeho očích neviděla naprosto nic. Ani radost, ani zlost, prostě nic. Taky ji překvapilo jeho oslovení, řekl jí Pátá. To se moc často nestávalo.
„Jak to myslíš,“ ujasňovala si.
„No, je to přece zrádce, opustil svojí vesnici, měl by být popraven,“ řekl pevným hlasem, který nikdo z nich nikdy u něho neslyšel. Všichni se na něho překvapeně dívali, takového ho neznali.
„Naruto,“ vydechla Sakura a stoupnula si vedle Sasukeho, oběma jim na tváři hrálo překvapení.
„Myslíš, že jsem ho týden léčila z jeho zranění, abych ho teď popravila,“ zeptala se ho Tsunade. A pak pokračovala: „Sasuke je přiřazen zpátky k vašemu týmu. K týmu sedm.“
V tu chvíli se Naruto prudce narovnal a řekl: „Ale Sai s námi zůstane, už jsem si na něho zvyknul.“
„Naruto,“ ozval se nevěřícně Sai. Ani on, i když spolu byli chvíli, ho nepoznával. Kam zmizel ten kluk, který by pro přítele položil život.
Tsunade si Naruta pozorně prohlížela a v jeho očích viděla rozhodný neústupný pohled, který už někde viděla. Viděla ho u jeho otce, Čtvrtého.
V duchu se ušklíbla: „Minato, kdybys ho teď mohl vidět. Je stejný jako ty.“
A nahlas řekla: „Samozřejmě, že vám ho tam nechám, jako tým jste dobří. Nebudu ho rozbíjet.“
„Výborně,“ hlesl Naruto a konečně se otočil k ostatním. Přelétl je pohledem a viděl jejich nevěřícné pohledy. Teď mu to ale bylo jedno. Prošel kolem nich a vyšel z místnosti a přitom se na nikoho skoro ani nepodíval. Nechal všechny za sebou, ať si to přeberou, jak chtějí. Teď chtěl být sám.

Když se za ním zavřely dveře, udělal Sasuke pohyb, jakoby se chtěl za ním rozběhnout. Ale chytnul ho za paži Yamato a řekl: „Nech ho teď samotného, musí se s tím vyrovnat sám.“
„Ale,“ namítl Sai. „Byl to vůbec Naruto?“
„Nevyměnili jsme ho po cestě za někoho jiného,“ ptala se udiveně Sakura.
Yamato se jenom na ty tři usmál a řekl: „Bude v pořádku.“

Kakashi se mezitím nahnul k Tsunade a zašeptal: „V jednu chvíli jsem myslel, že tady nestojí Naruto, ale Minato.“
„Taky jsem měla ten pocit,“ kývla hlavou a přitom dál sledovala dveře.

Sotva se za ním zavřely dveře, jeho odhodlaný výraz zmizel. Nohy mu skoro vypověděly službu.
„Musím rychle odsud,“ mihlo se mu hlavou. Vyrazil k nejbližšímu oknu, proskočil jím a vydal se nazdařbůh přes vesnici. Skákal z jedné střechy na druhou a vůbec se nezaměřoval na cestu. Hlava byla někde v oblacích a nohy ho nakonec někam donesly.
Když se konečně probral zpátky k životu, rozhlédl se kolem a uvědomil si kam, že se to dostal. Přímo před ním stály tři do země zasazené kůly. Byl zpátky na místě jejich první společné zkoušky. Naruto se pomalinku dobelhal k prostřednímu kůlu a zády se o něho svezl do sedu. Složil hlavu do dlaní a vydechl.
„Co to vyvádím,“ zašeptal si pro sebe. „Konečně se vrátí a já se zeptám, jestli ho popraví. Co se to se mnou děje?“
Zvedl hlavu a zadíval se směrem k pomníku Padlých v boji. Hlavou se mu míhalo, co se všechno stalo. Co všechno spolu prožili.
„Sakra,“ vyrazil ze sebe vztekle a udeřil pěstí vší silou do kůlu.
„Naruto,“ ozvalo se kousek od něho. Dotyčný zvedl hlavu a uviděl kousek od sebe stát Iruku.
„Iruko-sensei,“ vyhrkl.
„Už jsem to slyšel,“ přešel k němu a svezl se do trávy vedle něho. „Ty nemáš radost?“
„Já nevím,“ vyhrkly mu slzy. „Já nevím, co cítit. On si odejde, pak se vrátí a čeká, že z toho budu skákat do stropu radostí.“
Iruka se natáhl a přitáhl si ho do náruče. Naruto zabořil svou hlavu do jeho hrudi a rozvzlykal se.
„To bude dobrý, Naruto,“ utěšoval ho.
Ani jeden z nich netušil, že kousek od nich skryt ve křoví, stál Kakashi a pozorně je sledoval.
„Aspoň, že tak,“ řekl si pro sebe a zmizel v oblaku kouře.

to be continue

 

13.08.2008 12:10:48
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one