Ztráta a zisk 03

Uběhly tři týdny a na stavu Kakashiho a Naruta se nic nezměnilo. Sasuke, Sakura a Sai se od nich skoro ani nehnuli, jak doufali, že se stane zázrak. Sestřičky jim nosily jídlo, ale ani ony si nedělaly moc velké naděje.
V tuhle chvíli všichni tři spali. Sakura držela Naruta za ruku a hlavou mu spočívala na posteli. Sai, který seděl vedle Sakury, spal s hlavou opřenou o Narutovy nohy. A Sasuke pospával na druhé straně postele, taky horní polovinou těla opřený o jeho postel.
A právě v tu chvíli se Kakashi na druhé posteli pohnul. Pomalinku otevřel oči, natáhnul ruku a sundal si z obličeje dýchací masku, už jí nepotřeboval. Opatrně, aby si nevytrhal hadičky, které měl zavedené, se posadil. A naskytnul se mu opravdu zvláštní pohled na svoje studenty, jak všichni spí na jedné posteli.
Pokusil se vzpomenout, co se stalo, že skončil v nemocnici, na nic se nemohl rozpomenout. Ale když se zadíval na Naruta, bylo mu jasné, že v tom nebyl sám.
Sakura se zavrtěla, otevřela oči a rozhlédla se kolem sebe. Při pohledu na Sasukeho a Sai, jak oba spí, ji na tváři zasvítil po dlouhé době úsměv.
„Takhle se akorát všichni nachladíte,“ promluvil za ní Kakashi. Sakura celá ztuhla překvapením. Pomalinku se otočila a uviděla svého sensei, jak sedí na posteli a dívá se na ní.
„Sensei,“ vyrazila ze sebe a z očí ji vytryskly slzy.
„Ale Sakuro, přece nebudeš plakat,“ usmál se na ní.
Všechen tenhle povyk vzbudil Sasukeho a Saie.
„Co se děje,“ protíral si oči Sai, ale když viděl, kam se Sakura dívá, okamžitě se otočil.
„Kakashi,“ vyrazil ze sebe Sasuke. V tu chvíli už stali všichni u Kakashiho a na tvářích jim hrály úsměvy.
Ten ovšem hodil pohledem po Narutovi a zeptal se: „Co se stalo Narutovi?“
„Je v komatu,“ vyrazil ze sebe ztěžka Sasuke. „Tsunade říká, že se z něho už asi nikdy neprobere.“
„Ježíši,“ vydechl Kakashi.
„Co se tam na té misi vlastně stalo,“ zeptal se Sai.
„Já nevím, nemůžu si vzpomenout,“ zabořil hlavu do dlaní.
Sakura se chtěla ještě na něco zeptat, když se otevřely dveře a dovnitř vešla Tsunade na svou obvyklou kontrolu. Zastavila se vyjeveně ve dveřích, a pak úlevně vydechla: „Díky bohu.“

„Kakashi nesmíš se přepínat,“ varovala ho Tsunade, když ho po dalších dvou týdnech pouštěla domů. „Sakuro, ty na něho dohlédni.“
„Dobře,“ odvětila a balila mu věci.
Kakashi stál opodál, pod pažemi berle a tvářil se, jakoby se ho z toho rozhovoru nic netýkalo.
„Kakashi posloucháš mě vůbec,“ začínala nabírat Tsunade barvu do ruda.
„Jo, jo,“ kýval hlavou a zadíval se na Naruta, který pořád ležel v bezvědomí na lůžku. Pátá sledovala jeho pohled a povzdychla si: „Kdyby se probral ve stejnou dobu jako ty, ale teď už je jenom malá naděje, že se vůbec kdy vzbudí.“
„Nebojte, Pátá, on se z toho dostane,“ namítl Kakashi a vybelhal se za pomoci Sasukeho a Saie z místnosti.
Tsunade se zadívala na Naruta a pro sebe si řekla: „Kéž bys měl pravdu.“

Další měsíce ubíhaly jako voda a Naruto zůstával dál v komatu. Ostatní z týmu za ním pořád chodili a snažili se ho mluvením přivést zpátky k životu. Ale on dál spal spánkem hlubokým. Takto uběhlo půl roku. Kakashi se už plně zotavil a jeho tým byl novu posílán na mise. Některým se to vůbec nelíbilo, nejraději by zůstali u Narutovi postele napořád a čekali na jeho procitnutí, ale Tsunade byla jiného názoru.

Zrovna se vraceli z další dlouhé únavné mise. Vyčerpaně se dobelhali k bráně a posedali si na zábradlí.
„Ježíši, ta mise mi ale dala,“ protahovala si ztuhlá záda Sakura.
„To jo,“ zívnul Sai. „Nejraději bych si dal dvacet.“
„A prý že se mám šetřit,“ mrmlal si pod vousy Kakashi a seděl stejně jako jeho tři studenti znaveně na zábradlí.
„Myslíte, že je něco nového,“ ptala se Sakura a všichni pochopili, co myslí.
„To už by nám někdo oznamoval,“ pronesl Kakashi. „Takže já půjdu odevzdat hlášení o misi a vy běžte domů se vyspat a odpočinout. Uvidíme se zase zítra.“
„Dobře,“ souhlasil Sai a okamžitě zmizel, aby si to náhodou Kakashi nerozmyslel.
„Taky jsem pro,“ zívla Sakura a rozběhla se k domovu.
Takže u brány zbyli jenom Kakashi a Sasuke. Hatake stočil svůj pohled na Uchihu a zeptal se: „Ty nepůjdeš domů?“
„Ještě se půjdu podívat na Naruta,“ zakroutil hlavou. Bylo vidět, že i on je unavený, ale prvně se chtěl jít podívat na přítele.
„Sasuke, doufám, že si nevyčítáš, co se stalo,“ zadíval se na něho s podezřením. „Není to tvoje vina.“
„Hmm, já nevím,“ odvrátil pohled. „Všechno mohlo být jinak.“
„S tím už nic neuděláš, věř mi, já to znám,“ poplácal ho po zádech a zmizel v oblaku kouře.

Sasuke potichu otevřel dveře vedoucí do Narutova nemocničního pokoje a vklouznul dovnitř. Od jejich odchodu na misi se nic nezměnilo. Naruto stále nehnutě ležel na posteli a přes tvář měl dýchací masku.
„Ahoj Naruto,“ pozdravil ho a sednul si na židli, která stála vedle postele. „Jak se máš?“ Pak mu vypověděl, co všechno se stalo na misi. V průběhu vyprávění se mu pomalinku začaly klížit oči.
„Aááá, mě se chce spát,“ zívnul. „Na chvilinku se tady opřu.“
A položil svojí hlavu na kraj postele, než se kdo nadál, tak Sasuke usnul. Ale než odplul do říše spánku naplno, chytnul ještě Naruta za ruku, pevně sevřel a zašeptal: „Naruto.“

Naruto se na posteli trochu zavrtěl. Pomalinku otevřel oči, nebyly blankytně modré, ale krvavě červené. Naruta k životu probral Kyuubi. Poté Kyuubi oči zavřel a znovu otevřel, ale tentokrát už byly modré, jako dřív. Párkrát zamrkal, aby si zvyknul na denní světlo. Pak opatrně zvednul ruku a sundal si masku, kterou měl přes obličej. Dokonce se chtěl i posadit, ale něco mu v tom zabránilo. Překvapeně se podíval na levou ruku. Oči se mu rozšířili překvapením. Jeho levou ruku měl v sevření tmavovlasý kluk. Naruto se opatrně, aby ho neprobudil, otočil na levý bok a pozorně si ho prohlížel. Jeho obličej byl ve spánku tak klidný, až se Naruto usmál.

Sasuke se ve spánku zavrtěl, něco ho nutilo se probudit. Neochotně otevřel oči a první co spatřil, byla neuvěřitelně modrá barva. Díval se do otevřených Narutových očí. Prudce se narovnal na židli, ale ruku mu nepustil.
„Ahoj,“ pozdravil ho Naruto a posadil se, jelikož už mu v tom nic nebránilo.
„Naruto,“ vyrazil ze sebe šťastně Sasuke a prudce ho objal. „Konečně.“
Naruto se odtáhl a zeptal se: „Kdo je Naruto? A kdo jsi ty?“
Sasuke čekal všechno, jenom tohle ne: „Ty jsi Naruto.“
„Já,“ podivil se blonďák.
„Ty si nic nepamatuješ,“ zeptal se ho Sasuke.
„Ne, na nic si nevzpomínám,“ prohlásil zmateně a chytnul si hlavu. „Ani na vlastní jméno.“
„Ach bože,“ zasténal a sednul si na postel. „Jmenuješ se Naruto Uzumaki a jsi ninja ze Skryté Listové.“
„Naruto Uzumaki,“ opakoval po něm.
„Jo,“ potvrdil mu to ještě jednou.
„A ty jsi kdo,“ zeptal se Naruto a pozorně si ho prohlížel.
„Já jsem Sasuke Uchiha,“ řekl smutně Sasuke.
„A jsi pro mě co,“ vyptával se dál.
„Já nevím,“ uhýbal pohledem Sasuke.
„Jak nevíš,“ divil se Naruto. „Proč bys tu jinak seděl?“
„Je to na dlouhé vyprávění,“ zamumlal. „Ale kdysi jsme byli přátelé.“
„Aha,“ zadumal Naruto, pak se usmál a řekl: „Tak jimi budeme i teď.“
Sasuke jenom překvapeně otevřel ústa, ale než se zmohl na nějakou odpověď, otevřely se za ním dveře. Dovnitř vešla Sakura se Saiem a oba se překvapeně zastavili.
„Naruto,“ vykřikla šťastně Sakura a už ho objímala. Naruto z toho byl mírně zmatený. Sasuke odstoupil, aby jim nechal trochu prostoru.
„Ty jsi Sakura, že,“ překvapil Sasukeho Narutův hlas.
„No jsem, proč,“ zadívala se na něho pozorněji.
„Z nějakého důvodu si pamatuju tvoje jméno,“ usmál se na ni. „A svoje si nepamatuju. Je to divný.“
„Cože,“ nechápal Sai.
Naruto na něho upřel svůj pohled a řekl: „Na nic si nevzpomínám. Jenom se mi vybavují jména. Ty jsi Sai, že.“
Sasuke stál kousek stranou a v jeho obličeji hrálo překvapení. Ty dva si pamatoval a jeho ne. Z nějakého neznámého důvodu ho bodlo u srdce.
„Sai, skoč pro Tsunade,“ přikázala Sakura a Sai vyskočil z okna. Čímž vyděsil Naruta, jelikož si myslel, že se tím pádem zabije.
„To je v pořádku,“ uklidňovala ho Sakura. „Sai je ninja, jako ty, nic se mu nestalo.“
„Ale on vyskočil z okna,“ vyrážel ze sebe zmateně.
„Sasuke,“ otočila se na něho prosebně. „Pomož mi mu to vysvětlit.“
Sasuke si povzdechl, ale i přesto si sednul zpátky na postel: „Naruto, podívej. Existují ninjové, a jsi jím i ty, kteří ovládají různé techniky boje. Učí se to dlouhá léta. Jsou stovky technik. Možná když se budeš hodně snažit, třeba si na některou vzpomeneš. Byl jsi dobrý.“
Naruto na něho vyjeveně zíral: „Takže já umím vyskočit z okna a přitom se mi nic nestane?“
„Přesně tak,“ ujišťoval ho.
„Aha,“ nadechl se s úsměvem. „Ale i tak tomu moc nevěřím.“
„Jsi snad ještě víc natvrdlý, než jsi býval,“ pronesl vztekle Sasuke.
„Cože,“ nafouknul se Naruto.
„A dost. Oba toho nechte,“ vložila se mezi ně Sakura, ale v jedné chvíli, jí přišlo, že jsou zase zpátky v dětství a vidí, jak se ti dva znovu dobírají.
Než se ale mohla strhnout větší výměna názorů, otevřely se znovu dveře a dovnitř vešla rychlým krokem Tsunade následovaná Shizune, Kakashim a v poslední řadě Irukou.
„Naruto,“ řekla se slzami v očích, tak ráda ho viděla zase při vědomí.
„Naruto,“ vydechli Kakashi s Irukou naráz.
„Ech, vy jste Tsunade, že,“ ujišťoval se Naruto.
Tsunade se tázavě podívala po Sakuře: „Cože?“
„Má ztrátu paměti,“ pokrčila Sakura rameny.
Pátá se otočila zpátky na Naruta, ukázala na Shizune a Kakashiho a zeptala se: „Tihle tři jsou kdo?“
Naruto stočil pohled na ty dva a řekl: „Shizune, Kakashi-sensei a Iruka-sensei.“
„A ty jsi kdo,“ zkoušela to znovu.
„No to já nevím, ale všichni mi říkáte Naruto, takže asi se tak jmenuju,“ zašklebil se na ní. Pak se zamyslel, přejel pohledem všechny v místnosti, až se zastavil pohledem na Sasukem: „Vlastně si pamatuju jména všech, až na něho.“
„To je zajímavé,“ kroutila hlavou zmateně Pátá. Dál se v proslovu nedostala, jelikož ji přerušilo hlasité bouchnutí dveří a v místnosti bylo najednou o jednoho ninju míň.
„Sasuke-kun,“ zašeptala zmateně Sakura.
„Řekl jsem něco špatně,“ těkal Naruto pohledem z jednoho na druhého. „Tak řekl?“

Sasuke seděl na střeše nemocnice a vřelo to v něm. Hlavou se mu táhla Naruta slova: „Vlastně si pamatuju jména všech, až na něho.“
Vztekle udeřil do střechy a vyprsknul ze sebe: „Proč jenom mě? Proč si pamatuje všechny a na mě zapomněl?“
„Sasuke, ta střecha za to nemůže,“ ozval se vedle něho Kakashi.
„Nech mě na pokoji,“ odsekl Sasuke.
„Ale ty jsi nám nějaký naštvaný,“ zašklebil se na něho. „To tě tak vzalo, že se Naruto probral?“
„Ne to ne,“ vydechl. „Nemohl jsem být šťastnější.“ A vzpomněl si na ten jeho blankytný pohled.
„Takže tě vytočilo, že si pamatuje všechny jenom tebe ne,“ usoudil Kakashi.
„Jo.“
„Ber to tak, Sasuke,“ promluvil klidným hlasem. „Ber to jako druhou šanci.“
„Druhou šanci,“ zopakoval po něm, ale Kakashi už tam nebyl.

to be continue

 

13.08.2008 12:13:56
morituri
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one